P.K. (Abigor)
Neoznačoval bych to přímo změnou, stále můžete najít mnoho aspektů, které jsou typické pro ABIGOR, ale samozřejmě i nějaké nové, tajemné vlivy, to je další vývoj, v mnoha případech krok na ostří nože. Celkově: Ohlížení se na minulost brání rozvoji cest budoucích, tak proč bychom sakra měli kopírovat sami sebe album od alba? Tohle prostě není cesta, kterou jsme se chtěli vydat.
Osobně nemám nějaké vize ohledně naší cesty, nebo cesty, kterou si zvolíme, pouze čas nám napoví. ABIGOR byl, je a vždy bude black metalový útok do morku kosti, ale rozdílem je, že již nemáme limity v žádném směru. Je to právě “muzikální volnost”, která je nezbytná pro kapelu a její budoucnost. Můžeme patřit k „ostatním”, ne k hvězdám, nebýt metalovými hrdiny, kteří jsou dnes tak vyhledáváni, jsme individualisté. Osobně považuji ABIGOR za “vysoce kvalitní hudbu” 200% oddanou esenci black metalu.
Mithrin (Emancer)
Je to přírodní progrese, přinejmenším pro mě. Vždy jsem se snažil zkoušet něco nového, něco odlišného, prozkoumávat pro mě do té doby nepoznané. Když jsem něco udělal, chtěl jsem se pohnout dál. Pokud dojde na toto, jsem neklidná duše, řekl bych, “Progrese je klíč ke kvalitě” – této frázi bezmezně věřím a řídím se jí. Samozřejmě, něco z toho se zlepšuje a učím se otevíráním každých nových dveří, ale ono to nejde projít nějakými dalšími než projdete těmi aktuálními, před kterými stojíte. Je důležité prozkoumat, co je za každými z nich.
Upřímně nevím, co přinese budoucnost pro Emancer. Myslím, že posledními třemi alby jsme dokázali dosáhnout ustáleného zvuku a stylu hudby, která je dle mě ojedinělá a zvláštní, a skutečně chci touto cestou pokračovat i nadále. Nicméně, jak jsem řekl, vždycky se snažím vyhledávat něco nového – nápady, přístupy… To neznamená jít totálně odlišnou cestou, ale spíše uchopit věci z jiné perspektivy. A ohledně kapel, které nemění svůj styl – nemám s tím žádný problém. Ale několik kapel se snaží dělat něco zajímavého. I když styl neobměňují a upřímně, většina z nich stvoří něco zajímavého spíš na svých počátcích, než během dalších let.
Dhilorz (Ancient)
Jasně, dřív byl styl o dost jiný než dnes a myslím si, že je to něco zcela přirozeného – zcela jasná evoluce kapely, respektive lidí za ní stojící.
Od doby, kdy jsem začal hrát, uběhlo mnoho let a pokud se podívám upřímně na minulost a přítomnost, jasně cítím, že technické požadavky jsou o mnoho vyšší než tomu bývalo. A i když jsme se nikdy nesnažili hrát za každou cenu kdovíjak technickou hudbu, je zcela normální zkoušet a prozkoumávat nové cesty k lepšímu sebevyjádření – ale vše v mezích stylu, bez jakékoli touhy posouvat se mimo „žánr”.
Nicméně, vlivy jsou různé a nový materiál je mixem starého stylu a nových idejí, kterých jsme nabyli. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že „album by mělo znít tak a nebo tak”, je to zcela přirozené. Udělat co nejlepší riffy a poté pracovat společně s kapelou na tom, aby vzniklo něco, co Vás dokonale uspokojí. Nepřemýšlíme nad fanoušky, nehrajeme pop, ani hudbu pro prodej milionu kopií. Výsledným cílem pro nás tedy není udělat přitažlivou hudbu, abychom prodali více, ale naopak se soustředit na to, v co věříme a pokud si i poté posluchač naši hudbu užije, je to jedině dobře. A je to dobrá věc, ve smyslu, že uděláme něco zajímavého pro lidi i bez toho, aniž bychom koukali na komerční hlediska!
Budoucnost mé kapely (kapel) je jasná – pokračovat v cestě, která je nám vlastní a mít oči otevřené novým možnostem. Hlavně co se vývoje zvuku týče, ale pořád s odkazem na to, kdo jsme. Rozhodně nehodláme zkoušet něco jen proto, abychom byli zvláštní, nebo se naopak někomu podobali. Jednoduše zdokonalovat naše vyznění tak, abychom byli snadněji rozpoznatelní a jedineční, ne být klonem!
Co se týče mých favoritů, můžu jmenovat Emperor, Dissection (R.I.P. John), Naglfar, Necrophobic, Opeth, Behemoth, atd. – co se týká kapel, které se napříč léty vyvíjely.
A ohledně muzikantů, kteří si zachovávají vlastní tvář a nehodlají se měnit… ano, respektuji je, nikdo jim nemůže říkat co a jak mají dělat, ať už jako kapela nebo samostatný muzikant. Vždy je fajn, pokud dělá co ho baví a má rád. Pokud to není přetvářka, pak má můj respekt.
Mikko Lehto (October Falls)
Myslím, že přinejmenším pro mě je nějaký druh vývoje nezbytný, jestli se nechceš omezit a zadusit vlastní výraz v běhu na dlouhou trať. Není to ani tak o vyzrálosti, či o tom, že jsi starší a moudřejší, spíše nutkání hledat a prozkoumávat další způsoby, jak vyjádřit emoce za hudbou. Ještě, minulost je něco, co by nemělo být vymazáno, nebo popřeno. Někdy ohlédnutí a návrat ke kořenům mohou být obnoveny tak, jak se vyvinuly.
Přestože jsem nastavil nějaké hranice a omezení pro svou práci, zatím nechci odmítat vše, co je nové a vrátit se k věcem, jež jsem vytvořil v minulosti a mísit tamty (myšleno nejspíš staré, ty původní – pozn.) prvky s mnohem současnějšími myšlenkami. Nicméně, změny nikdy nebudou až tak drastické, žádné stroje, žádné industriální prvky, jen vždy používaná základní instrumentace. Některým skupinám se zdá, že je nejlépe zůstat tam kde jsou po celou kariéru a některé s tím slaví velké úspěchy. Já si ovšem myslím, že je lépe tvrdě pracovat a konat, než ponechat věcem volný průběh.
Varnag (Heiden)
Hned ze začátku by bylo fajn říct, že Heiden začínal spíše jako ”projekt”, jako plnohodnotnou kapelu bych ji neoznačil ani v tom nejdivočejším snu. Pokaždé jsme se snažili držet se cesty, která pro nás znamenala ”jo, takhle by to mohlo být příjemný”. Samozřejmě byla to naše vize, ale co je důležitější, být sám spokojen nebo se řídit tím, co říká okolí? Dá se vysledovat, že co deska, to ”jiná vesnice”, ať už se to týká textů, produkce a celkového nazírání na to, jak se má dělat hudba. Přišlo to nějak samo, možná s věkem... Budoucnost je už nalajnovaná. Pracuje se na nové desce, intenzivněji než kdy jindy. Musí to být "ťip-ťop". Vše se odvíjí od toho, co člověk od kapely očekává. Někdo prahne po invenci, někdo zase po osvědčených postupech. Přijde mi hloupé klepat si na čelo, jak si někdo mohl dovolit nahrát stejnou desku jako tu poslední, či se tolik vychýlit z původní trasy. Každá kapela postupuje podle svých představ a buď se to posluchači líbí nebo ne. Vše se točí kolem toho, co chce hudebník a co posluchač.
