Ve Finsku jsem byl sám svědkem určité skutečnosti. Přijde víkend, lidé rázem zapomínají na své povinnosti a starosti. S chutí se vrhají do víru slavení, pijí, chlastají, dovádějí, aby následně celou neděli prospali a v pondělí s úsměvem stáli na svém pracovišti. Je zajímavé, že podobným stylem žijí nejen rockové máničky, ale také zarytí metalisté, fandové nejtemnějších hudebních žánrů… Underground-neundeground, zkrátka carpe diem ve všech ohledech. Nelze také nevzpomenout na životní krédo Charlese Bukowského: „Když se stane, že máme úspěch, pijeme, abychom to oslavili. Když se stane, že máme průšvih, pijeme, abychom zapomněli. Když se nestane nic, pijeme, aby se něco stalo.“
Kdyby žil chlapík ve Finsku, určitě by se mu tam líbilo. Osobně jsem si však pokládal otázku jinou. Tolik kapel, samí skvělí hudebníci, sakra, kde berou čas ke každodennímu zkoušení a skládání skladeb, když takhle poctivě vyvádějí? A prý všichni?! Těžko říci, každopádně je skvělé navštívit Helsinky, večer si zajít do zapadlého klubu a poslechnout si mladou, leč velmi kvalitní kapelu.
Oklikou přes finský „folklor“ se dostávám k představení formace VERGE, která funguje od roku 2004 a mezitím stačila vyprodukovat dva demosnímky a rovněž stejný počet „ípíček“. V letošním roce se však chlapíci osmělili nejvíce a do metalového světa vypustili debutové album s názvem „Hatemagic“, jež bych klasifikoval jednoduchým mottem: „new wave black metal“! Ať totiž chceme nebo nechceme, mladá generace „černoknežníků“ se čím dál tím více dere do popředí, což se projevuje nejen v hudbě, ale také v doprovodné image. Hodně může např. napovědět vstup na netové stránky VERGE. Neuvítá vás žádný ďábel ani Ježíš na obráceném kříži, ale prosté posprejované dveře. Je to dost „IN“ ? Pro jak koho, mně osobně se tyto alternativní proudy v black metalu jednoznačně líbí a čím víc těchto prvků, tím lépe pro celý žánr. Aby ale kapela mohla sklidit nějaké uznání, musí ještě krom image předvést nějaké to hudební umění a právě tento úkol není zrovna nejlehčí.
VERGE však i na tento stěžejní atribut nezapomněli, byť rozhodně nečekejte, že hned po prvním poslechu roztrháte své oblečení nadšením a se slávou v očích otevřete láhev šampusu. Nicméně k dobru lze kapele přičíst především fakt, že téměř každá skladba „žije vlastním životem“. „The God Hates Himself....“ je úvodní chladná kompozice, z počátku dosti pomalá, zároveň však velmi košatá, alespoň co se týče kytarových melodií. Je však třeba podotknout, že dosti výraznou úlohu hrají také klávesy. Především v pomalejších pasážích naprosto skvěle sekundují severskému kytarovému jiskření. Vokál alespoň této skladby odpovídá „vykrákané vráně“, čili vše tak, jak si to každý fanda black metalu přeje.
„Anorexia Nervosa“, žádný to tribut francouzským kolegům, ale až nečekaně melancholická píseň a věřte mi, „černého kovu“ byste se zde těžko nadáli. Stačí, když si vzpomenete na album „The Silent Enigma“ od ANATHEMY a rázem vám musí být jasné, kam až vítr formaci zavál. Po hříchu je však tento ryze doom metalový pokus jediný, byť ani další skladby rozhodně netrpí nedostatkem hudební invence. „Assimilation“ připomíná bohorovné začátky DIMMU BORGIR a co čert nechtěl, opět jsou v tom ty „sladké klávesy“. Pokud by však vyhrávky tohoto nástroje znázorňovaly sluneční paprsky, pak musím upozornit, že se jim stěží daří prostoupit černými mraky (a zřejmě je to tak správně). Jestliže jsou tedy všechny skladby spíše pomalejšího rázu, nic to není na překvapivě drsnou sekanici „Intercourse“.
Kombinace grindu a blacku je tedy další překvapení, které se s ohledem na předešlý stylový proud dal očekávat pouze stěží. Ostatní skladby jsou však už bez podobných vtípků, což tedy znamená, že kapela zakončuje své dílo doom-blackovou fúzí a prakticky tak deklaruje v jakémže stylovém hájemství se prozatím nejlépe cítí.
Sumář k „Hatemagic“ ? Nuže... VERGE na svém debutu rozhodně nezklamali a mě osobně spíše překvapili. Žádná revoluce žánru se však rozhodně nekoná a těžko říci, jestli se k ní kapela někdy přiblíží. To podstatné však Finové splnili. Vytvořili desku, která rozhodně dokáže oslovit milovníka black metalu, a to je asi vůbec to nejdůležitější. O slávě či pádu do průměru rozhodne až album příští.
