Téměř po čtyřech letech se vrací Finové GLOOMY GRIM s novou deskou. Potichu, bez nějakých velkých proklamací. Časy debutového alba „Blood, Monsters, Darkness“ jsou už nenávratně pryč a všechnu slávu souboru odvál čas. Nicméně GLOOMY GRIM se nikdy nedostali mezi evropskou black metalovou elitu a mám takový pocit, že je provází stihomam „smůlovaté“ kapely. Kapely, která vždycky přijde s (obráceným) křížem po funuse. Alespoň takto nějak jsem viděl dráhu Finů po albu „Life?“, která snad ani „nikoho nezajímalo“. Světlým okamžikem (a dost možná, že podle tohoto dílčího úspěchu si jméno kapely dodnes pamatuje více lidí) byla účast na tributním albu PARADISE LOST, kde GLOOMY GRIM znamenitě vystřihli hitovku „Say Just Words“.V roce 2004 vydala skupina Satanášů poslední řadovku „The Grand Hammering“. Dost možná šlo o nejlepší dílko v dějinách souboru, ovšem pánové opět jaksi zaspali dobu. Navíc se ukázalo, že jejich hudební pouť začíná jaksi stagnovat. Přiznávám se, že od té doby jsem o GLOOMY GRIM vůbec neslyšel. Tím více jsem byl překvapen, když jsem si přečetl soupis kapel na letošní ročník festivalu Brutal Assault. Mezi tím však GLOOMY GRIM stačili upéct výše zmíněnou novinku, a protože čtyři roky jsou čtyři roky, byl jsem zvědav, zda se kapela náhodou nepokusí o výraznější stylovou progresi, jež by ji vyvedla ze začarovaného kruhu.
Ještě než jsem se odhodlal k samotnému poslechu, zkoumal jsem jednolitý koncept alba a zkoušel jsem vypátrat, proč je každá skladba pojmenovaná názvem měsíce (+ dalším dodatkem). Další „proč“ jsem si pokládal z důvodu uspořádání měsíců, jelikož hudební nálož nezačíná lednem, ale dubnem a končí březnem. Vokalista Agathon prozradil, že CD skýtá ucelený příběh, lépe řečeno horor o strašidelném domě, ve kterém shodou okolností hlavní protagonista žije. A pak že strašidla neexistují?!
Pokud se vám koncept alba líbí, vězte, že stránka hudební až tolik poutavá není, ačkoliv se domnívám, že GLOOMY GRIM s materiálem na „Under The Spell Of The Unlight“ dosáhli svého maxima. Jedničku jednoznačně zaslouží bombastický zvuk! To je vskutku pastva pro uši! Naprosto čistý a zároveň ostrý masakr! O tom, že kapela umí hrát, bych si ani neodvážil polemizovat, i když s tím posluchač ve skrytu duše určitě počítá. Horší to už však je s ohledem na originalitu a poutavost, jež by přinesla „něco navíc“. GLOOMY GRIM totiž ve zkratce drtí stále stejný klávesový black metal. Tu rychlejší, tu pomalejší, tu kytarová vyhrávka, tuhle klávesová exhibice... Z toho vyplývá, že se po dobu třiapadesáti minut nedočkáte žádného výraznějšího překvapení. Asi tak v polovině časové stopáže se i přes výraznou snahu začíná celá kolekce hroutit a de facto končí v rozvalinách naprosté nudy. Navíc se snad ani nedá říci, že by se zde nacházel track, jež by na sebe vzal úlohu stěžejního prvku a komparz sterility alespoň malinko přibrzdil.
To, co jsem už výše napsal, klidně ještě jednou zopakuji. GLOOMY GRIM natočili své nejlepší album a z vytyčené cesty, kterou výrazněji nezměnili, vydolovali úplné maximum. Boj s celistvostí a zábavností však opět prohráli. Nechci být špatným prorokem, ale mám pocit, že ani v roce 2008 se soubor ani náhodou nedotkne černého trůnu. Konstatování na závěr však nechci ukončit nevděčně, a tak mi dovolte ještě jednu myšlenku. Říká se, že všichni pisálci milují kapely, které „nestojí na místě“ a výrazněji se vyvíjejí. Tím chci říci toto: pokud rozhodně patříte k fandům GLOOMY GRIM, berte si z mé recenze pouze to pozitivní. Věřím, že se vám to bude líbit. Jinak jsem samozřejmě zvědav, kterak zabodují borečci v Josefově...
P.S.: Sejdeme se v davu :) :)
