„Ty vole, Petere, nepokládej ty panáky na Cdčka.“„Ved vidis, Fastred ,ten podpivnik Infer, nie?“
„Taky chci jeden.“
„Hej, daj mi jeden na recenziu, Raven.“
… a pak nastala tma až do doby, kdy jsem po vypadnutí z postele doufal, že umřu a už nikdy se neprobudím. Možná to mělo za příčinu i to, když jsem se podíval na obal CD, co ležel na zemi a nějak jsem matně tušil, že se dívám do zrcadla. Ale k věci…
Debutové album jsem si v době vydání hodně oblíbil a i přes veškerá negativa (kterých bylo dost) si ho nějakou tu dobu užíval. Byla to vlastně taková příjemná a ojedinělá brutalita svého typu na česko-slovenském pomezí. Nicméně Infer již nejsou až tak těmi, kterými byli před třemi roky a je to zásadně znát i na novince, která se zve (pro dnešní dobu tak netypicky - rozuměj „netypicky“) „Anti-Human“.
Rozhodně bych pochválil booklet alba, z kterého je cítit jak nadsázka, tak koncept. Je to takové padesát na padesát a přitom se zdá zpracování komplexní, působivé a graficky vyvedené. Stejně tak se totiž tváří i hudba, jenž je možná méně syrovější než v roce 2005, ale o to více se přidalo na zvuku a technice. Zažité střídání vokálů, které se pohybují někde mezi black a death metalem, je také efektnější, než jak tomu bylo. Zásadním znakem je však pomyslná hitovost, prostupující celým albem. Do death metalové brutality jsou vkusně komponovány melodie, dávající vzpomenout na veličiny jako Marduk a podobně. Dostává se nám tedy mix, který má od obou žánrů hodně, ale díky hutnosti a tvrdosti zvuku se nemůžeme vůbec bavit o nějakém black metalovém běsnění. Protože právě tento styl je spíš takový ten „additional“. Doplněk, který dělá celek ještě lepším, ale doplněk velmi přítomný.
Pokud nad tím v podstatě tak přemýšlím, nic podobného v ČR ani SK nevzniklo, koncepčně. Kapely buď inklinují více k tomu nebo tamtomu, ale nikdy nehledají jakýsi střed nebo 6/4. A rovněž to, že už skladby nejsou jen pouhými sypačkami, dokazuje úroveň, která byla nastolena. Vlastně takové uvědomění lidí, co dřív chtěli dělat brutální hudbu, ale tu se snaží i teď brát lehce z jiného pohledu. Já se totiž zcela bez problémů přiznám, že už tři týdny album poslouchám den co den a pořád mě baví. Sice si už skladby vybírám, protože některé jsou silnější, jiné slabší (což je asi i logické), ale pořád je tam to prvotní kouzlo, nadšení.
Jestli jste slyšeli debut, určitě si vzpomenete na intra, která byla v hudbě vsazena. Ano, správně, toto poznávací znamení bylo ponecháno a opět se lze na počátku skladeb zaposlouchat do krátkých úryvků. Mimo to „Anti-Human“ skýtá mnoho vyhrávek, sól a fines, dělající skladby zábavnějšími a energičtějšími. Energie je totiž takovým tím hnacím motorem celého díla. A ne jen v určitých momentech, ale neustále. Logicky si ale vždy nenajde cestu ke každému, protože někoho bude bavit tahle strukutra víc, dalšího méně. Ale člověk bez předsudků si najde mezi deseti stopami několik, které budou bavit. A to hodně bavit.
Pokud by se trošičku schovaly bicí při „vysypaných“ pasážích, byl bych spokojen a na pomyslném žebříčku volil 9,5/10, takto to bude o necelý stupínek méně… ale přesto, sakra, tohle je jeden z nejlepších počinů jak na Slovensku, tak třeba i u nás!
A víte, co je nejhorší? Natočit takovéhle album kapela někde v Polsku, USA nebo kdesi, hned by jela turné jako support někomu známějšímu.
K recenzi poskytl: Metalswamp
