Ruská pohanská mlátička PAGAN REIGN vždycky patřila k předním východním spolkům a během šesti let vydala pět legitimních alb, která alespoň mně přirostla velmi silně k srdci. To vůbec nemluvě o posledním nosiči kapely „Tverd“, jehož vydání zaštítila mimo jiné také firma Napalm Records. Tento dílčí úspěch kapelu však neposunul kupředu, ale naopak jí zlomil vaz. PAGAN REIGN se tak stali minulostí, ovšem skalní příznivci ruského folku nemusí smutnit. Kytarista Vetrodar a bubeník Demosthen okamžitě po rozpadu původní kapely sestavili čerstvý spolek a není vůbec od věci, že ho pojmenovali právě TVERD. Nový soubor tak skutečně volně navazuje na práci PAGAN REIGN, ačkoli hovořit o stylové podobnosti by bylo matení japonských turistů v Praze.

TVERD jsou však, řekněme, více „do folku“, více tlačí na pilu v oblasti křížení lidové hudby a metalu a svou misi pojali skutečně hodně profesionálně. Mám takový pocit, že kapela tak trochu pokukuje po vyšších metách, než tomu bylo v minulosti u PAGAN REIGN. Prakticky všechny skladby jsou „zpěvné“ až běda, což znamená, že většinu posluchačů zaujmou hned na první či druhý poslech. Asi největším překvapením je definitivní zmizení „černého kovu“. Naopak přibylo více klasických heavy metalových pasáží a tím dostala hudba TVERD naprosto jiný rozměr, který už žel nepatří k nejosobitějším, nicméně v konkurenčním boji může ledacos znamenat. Kytarový rukopis Vetrodara je však i zde jednoduše nepřeslechnutelný, posluchač má tedy k mání poněkud odlišnější a uhlazenější formu PAGAN REIGN (omlouvám se za časté srovnávání, ale z hlediska charakteristiky alba je tento ukazatel nevyhnutelný). Co se týče největších předností, tak mezi ně bych zařadil práci s lidovými nástroji, jmenovitě balalajkou. Někdy je až neuvěřitelné do jakých rychlých temp ji Vetrodar dokáže rozezvučet.

Největší reklamou pro TVERD bylo ovšem angažování dvou školených operních vokálů. Dvojice Alexandr Ivanov a Svetlana Lebedeva se představují skutečně ve výborném světle a jejich výkonu se nedá prakticky vůbec nic vytknout, ačkoli mám pocit, že především vysoké operní sonáty jsou přece jen v této hudební odnoži poněkud „kýčovité“. Mnohem lépe mi sedí klasicky postavený zpěv – především ten ženský, nebezpečně se blížící baletce Mashe z ARKONY. Inu... Co si budeme namlouvat, některé ze skladeb se ARKONĚ až nebezpečně přibližují. Namátkou vybírám např. „Epic metal cantata“ nebo „The Bogatyr’s gates", kde je vliv přední ruské formace absolutně nepřeslechnutelný. Původně jsem měl v plánu vybrat ještě nějaké ty nejlepší skladby a ztratit o nich několik slov, ovšem nakonec rozsáhlý rozbor sloučím v jednu (doufám) výstižnou myšlenku. Všechny písně jsou totiž hodně zpěvné, melodické – lehce nadprůměrné, žel nikterak senzační nebo bombastické. Když ve své upřímnosti půjdu dál, musím konstatovat, že album „Follow the Sun's Way“ nepřekonává ani jednou z řadových CD PAGAN REIGN, a to i přes značný profi ksicht. Chybí mu totiž kouzlo, jež by posluchače donutilo k tomu, aby si desku pouštěl opakovaně. Jinak mým uším k tomu všemu chybí ještě větší hutnost a syrovost – zkrátka něco, co by nahrávku trochu více nakoplo.


Po rozboru plusů a mínusů tu tedy máme lehce nadprůměrné album, skládající se z devíti rusky zpívaných skladeb, výrazně mísící metalovou hudbu s tamním folkem. Dnes už nic neobvyklého, ovšem milovníkům tohoto žánru i přes některá negativní slova mohu tuto nahrávku s čistým svědomím doporučit. Deska ve stylu ARKONY a IVANA TZAREVICHE – lepší vodítko mě opravdu nenapadá. Jen ještě jedna poznámka závěrem. Poslední skladbou je „Russian land’s sorrow (Kalinov’s bridge)“, techno folková holomajzna s těžko rozpoznatelným smyslem s ohledem na předchozí produkci.