O folkovém projektu FEJD jsme už na stránkách Mortemu něco málo informací podali a především v našem archívu najdete recenzi na EP „Eld“, které vyšlo cca před třemi lety. To byl také čas, kdy zvídavý posluchač nalistoval stránky kapely a bez problémů si mohl stáhnout celou diskografii. To už však nyní neplatí. Pokud byli dříve FEJD spíše doplňkovým projektem švédských power metalistů, tak v současné době má jejich vývoj úplně jiné kontury. Sám se přiznávám, nečekal jsem, že FEJD půjdou dokonce tak daleko a vydají oficiální album. Ovšem pochvalné recenze, zájem fanoušků, vzrůstající počet koncertů... to jsou všechno důvody, proč čistě folkový projekt roztáhl svá křídla a spustil se ze skály.

Nechci se na tomto místě pouštět do možná nespravedlivých soudů, ačkoli mám pocit, že se FEJD nechali k legitimnímu vydání debutu „naverbovat“, a to ještě v době, kdy folkové (folk metalové) skupiny pomalu ztrácejí dech a slávu. Pravda, když kapela dostane lákavou nabídku, proč by svou hudbu neměla zvěčnit na disk? Byla by sama proti sobě, nicméně já se ptám: „Kde je ten bezstarostný projekt, který komponuje a hraje pouze pro své kamarády?“ Obávám se, že se FEJD brzy ztratí v moři folkových projektů, případně dalších vyznavačů všeho starobylého či zeleného. Debut „Storm“ to však bude mít těžké ještě z jednoho důvodu. Před takovými pěti lety bylo velkou pikantností, když třeba metalová kapela vydala čisté folkové album (napadají mě např. SKYFORGER), ovšem dnes? Kam se podíváte, nějaký boční projekt s obdobnou hudbou. FEJD proto nešťastně přicházejí s křížkem po funuse a sám jsem zvědav, zda bude o jejich produkty stejný zájem jako tomu bylo v minulosti, tj. v době, kdy si prostě vkládali na web písně, jak je napadlo.

Nedávno mi dokonce jeden fanda na nejmenovaném koncertě vyprávěl, kterak ho už všemožné folk metaly štvou, a to prý právě on vždy patřil k největším fanouškům podobných hudebních odnoží. Tahle přesycenost mi dává vzpomenout na ztřeštěnou pohádku Josefa Lady, „O perníkovém dědkovi“. Možná si na tuhle taškařici vzpomenete. Byla sice zfilmována před dobrými dvaceti lety, ovšem dodnes ji televize úspěšně opakují. Herec Faltýnek tam pronesl krásnou větu: „když v Austrálii řeknou dětem perník, děti zalezou pod postel“. Proč tohle všechno? Jelikož dnes, když se řekne folk v metal, mnozí metaloví posluchači se ihned osypou stejně jako australské děti při pohledu na perník. Výpověď jistého fanouška budiž příkladem.


Ale abych jen nekritizoval. FEJD se na svém legitimním debutu prezentují prakticky úplně stejně jako na předchozích demech. Navíc i některé starší skladby dostaly nový kabátek, ovšem nikterak výrazný. Rovněž nástrojové obsazení se nezměnilo (co taky jiného vymýšlet na ryzím folku). Akustické kytary, píšťaly, lesní rohy, harfy... Chybou by bylo z mé strany nezmínit zajímavou sekci bicích nástrojů, jež pracují prakticky stejným stylem jako je tomu v metalu. Poměrně „složité“ přechody sice působí spíše úsměvně, ale na druhou stranu jsou také jakýmsi ozvláštňujícím prvkem v jinak zcela průhledných skladbách. Jak tedy naložit s hodnocením? Deska „Storm“ rozhodně není špatná. Pochlubit se může hrubou severskou atmosférou a hrubijánskou švédštinou, pohlcující nekritického a silně zarytého fanouška do všeho „severského“. Připustit však musím, že FEJD vydávají desku ve stádiu vlastní vyčpělosti. Už to zkrátka není tak překvapivá a působivá hudba jako tomu bylo v minulosti. Moment překvapení odnesl vítr (severní vítr je krutý – tak s tím počítejte raději dopředu) a jiné trumfy folkaři (zatím) nemají.