"Dedicated to all victims of genocide through the history of mankind"

Toto stručné, výstižné a pochmurné věnování nese prozatím poslední z nahrávek slovenského dark ambientně - orchestrálně industriálního projektu. Ostatně, byla to jedna z prvních věcí, jenž mne při otevření bookletu uhodila do očí. A ač jsem listoval obalem nového CD, jak jsem chtěl, stále jsem nenacházel nic, co by mne vytrhlo z jakési aury anonymity. Ta se totiž zdála velmi neprostupnou, skrývajíce za oponou neznáma tajemnou dvojici, která mi byla dnes naservírována na talíři. Nelibě řečeno, byla předhozena lvům. A stálo by za to položit si otázku, jak si povede pomník lidského utrpení, vpuštěn nahý do mého soukromého amfiteátru?

Sedm skladeb - sedm zastavení nad problematikou lidství v rouše vyzrálého a nápaditého ambientu. Nová nahrávka hovoří o několika zásadních věcech - v první řadě je z alba cítit umělecká profesionalita. Autoři očividně ví, co přesně chtějí dělat a jak. Přeci jen za sebou mají již pár let praxe a teď je na čase sklizeň. Druhým aspektem, který je z hudby už po prvních posleších znát, je zajímavá kompozice zvuků a zvolených nástrojů. Vystřídají se zde klasické ambientní postupy, monumentální fanfáry budící dojem impozantnosti, zvuky, ševel, kovová melodičnost... Za nejzajímavější považuji využití zvláštně zelektrizovaných houslí ve skladbě "Over Deadlands" - v kombinaci s apokalyptickou úderností, podtrženou okultním bubnováním a chorály působí tento element, stáčeje se ve disharmonické spirále, velmi poutavě a tak lehce šíleně. Jindy zase působily housle neuvěřitelně zádumčivě a jaksi pohřebně - jako mrzutá modlitba valící se nad pohřebištěm. Housle jsou použity nápaditě, nevšimnout si jich zkrátka nelze - přesto smyčcová produkce vůbec neruší. Spíše naopak jsem rád za každý úkaz vkusného využití tohoto nástroje - jakožto jeden z nejsložitějších nástrojů může v nezkušených rukách napáchat dosti nepořádku a chaosu. V závěrečných skladbách jsem zase cítil jistou podobnost s "Muse In Arms" německého projektu Triarii. Ona pompéznost a monumentálnost k tomuto srovnání přímo vybízí. S jednou maličkou změnou. "Muse In Arms" mi nepřišlo tolik ponuré. Při poslechu "Earth Shall Not Cover Their Blood" jsem měl pocit, že se procházím v troskách města. Všude na mne civí trosky a torsa secesních soch, vymlácené obchody a ruiny - ruiny kam se podíváš. Nejhorší věc však není zdecimované město, ale existence Vaší osoby - a navíc osamocené v této mrtvé kolébce. Absolutní gradací tohoto stavu je skladba "The Kin of Cain", jenž se dá charakterizovat jako evokace čehosi hrozivého v útrobách opuštěného a zdevastovaného obchodního domu. Šum, praskání a mocné údery, provázeny neuvěřitelně zásvětním hlasem, zanechávají skutečně hodnotné zážitky.


Ač by se tak na první pohled mohlo zdát, "Earth Shall Not Cover Their Blood" není úplně standardním a klasickým ambientním dílem. Čerpá nápady z všemožných studnic a přirozeně je kloubí a komponuje do celkové krásy. Albu svědčí fakt, že bylo moderováno zkušenou a znalou rukou, která nejenže se nebojí experimentů, ale v prozkoumaných vodách se pohybuje s ladností. Lze sice namítnout, že patetičnost a grandióznost díla může klouzat až ke klišé. Nicméně, k čemu je velikášství padlým? Osobně proto vnímám nové album Phragments jako monstrózní pietu, která se zaobírá problematickými otázkami humanity a genocidy lidstva. Jestliže tíhnete k pohřebnímu ambientu, nasáklého industriální černotou, je pro Vás tato novinka dobrým důvodem přehrát si několik morbidně teskných záběrů v panoptiku Vaší fantasie.

K recenzi poskytl: Phragments