Německá válečná mašinérie letos poprvé odbočila ze své jinak velice přesné periody týkající se vydávání nových nahrávek. Možná si Iblisova parta uvědomila rok od roku upadající schopnost poutavosti svých nahrávek a chtěla tedy zcela přirozeně připravit pro své oddané fans na něco velikého, nečekaného. A co že si to pro nás ENDSTILLE připravili tentokráte? Hned na úvod doslova šokovali karikaturou Viléma II., který byl posledním německým císařem a pruským králem. Nebylo by na něm vcelku nic zajímavého, snad až na to, že právě jemu se připisuje konflikt spojený se vznikem první světové války. Vilém II. byl také velmi silně ovlivněn vlhkostí dámských klínů, možná také proto později obdivoval Hitlerův knír… ENDSTILLE chtěli šokovat, provokovat. Bez debat uspěli, ve světě lze zaznamenat mnoho debat vztahující se k tomuto deskovému přebalu.

Příznivce této německé smečky můžete naprosto klidně přirovnat k pijákovi piva vyhraněné značky. Vždy a za každého počasí je ochoten vyhledávat tento lahodný mok. Miluje ho pro jeho nezaměnitelnou chuť, barvu a specifickou nahořklou chuť. U ENDSTILLE je tomu podobně. Ten, kdo čekal, že „Verführer (Svůdník)“ nějakým způsobem vybočí z pevně vyjetých kolejí, se opět nedočkal. Jednoduše řečeno, jde o naprosto stejný výrobek, pouze etiketa prošla výraznou změnou.
Je možná až zarážející, že už v posledních čtyřech řadových deskách kapely nedošlo k žádným závažným hudebním odklonům a novinkám a i přesto je kapela neustále v kurzu.
Svižné tempo, apokalyptické bicí, kytary zařezávající se rezavými strunami a samozřejmě naprosto fascinující vokál. Tohle všechno jsou totální jistoty, se kterými můžete u těchto německých provokatérů bezpochyby počítat. Za lehký, spíše kosmetický zásah bych považoval určité zvolnění tempa, které se vyskytuje vskutku velmi zřídka - o to silnější je však drtivý dopad jeho ofenzivy!


Němci se vždy mohli chlubit svými promyšlenými „kompozicemi“. I přesto, že na první pohled působí tvorba ENDSTILLE lehce primitivním dojmem, není tomu tak. Desku můžete poslouchat jednou, dvakrát, třikrát, ale nikdy nedojdete do stádia, kdy ji budete znát tak dokonale, jako své vlastní obutí. Z toho plyne ponaučení, že i na pohled nejjednodušší nahrávka nemusí být také tou nejsnadnější.
K lepšímu či jednoduššímu poslechu nemalou měrou přispívá i dnes dokonale zpracovaný zvuk. Krystalicky čistý, sněhově bílý a zároveň prolhaný, takto by se dal charakterizovat.
Samolibě vystrkuje veškeré přednosti „Svůdníka“ do popředí a slabší chvilky svou čistotou spolehlivě maskuje. Tento rafinovaný způsob využívá mnoho kapel, ale právě tito Němci jsou jeho mistry.
Je to zvláštní, ENDSTILLE nechybují, naopak! Jsou skvělými profesionály svého oboru. Jen jejich potenciál již byl vyjádřen, laťka nastavena rychle vysoko a udržet kvalitu a oblibu na stejné úrovni je těžké, velmi těžké. „Verführer“ a jeho předchůdci však dokáží nyní, i po letech, uchopit velmi silně…
Vždyť je to jako s tím pivem, „každý má svou značku“.

K recenzi poskytl: Regain records