Švédská dvojice Gustaf Hagel / Magnus Wohlfart (druhý jmenovaný znám především díky svému projektu Nae'bliss) se hned po natočení debutu "Kvällning Över Trolska Landskap“ dostala na křižovatku dalšího možného vývoje. Jedna cesta nabízela vstoupit do vod téměř power metalových, opačná nabízela příklon k pagan/black metalu, což tedy ve zkratce znamená „underground“ (zprofanované slovo, ale nemohu si pomoci). Pokud se vám ani jedna ze škatulek nezamlouvá, měl bych tu ještě jednu „prostřední alternativu“ - úplně tu nejhorší. Stačí se jen vydat na průzkumnou cestu po MySpace a snadno objevit laciné odrhovačky, lákající především svými bombastickými logy a ještě o něco stylovějšími fotografiemi. YGGDRASIL naštěstí do téhle „žumpy“ nespadli, a i přesto, že jejich novinkové album nepřináší nic extra neslyšeného, jedná se vskutku o precizně zvládnutou prácičku, které nechybí vlastní nápad, kouzlo ani nadhled.

YGGDRASIL se na druhé desce zaměřili na větší syrovost a zvukovou příkrost. Oproti debutu ubylo množství pompézních vsuvek, ať už vokálních či kytarových, naopak se rozhořela pravá pohanská pochodeň s black metalovými jiskrami. Dalším stěžejním prvkem je celkový zvuk, který bych přirovnal do kategorie kapel jako např. Draugnim. A je to právě jistá „špinavost“, jež působí na všechny skladby jako elixír života. Nejstěžejnějším faktorem je však bezesporu kvalita a především pestrost všech kompozic. Objevíte v nich kopu překrásných kytarových melodií, akustických vsuvek, tajemných klávesových ploch a zapomenout nemohu ani na houslové vyhrávky, působící v některých případech neskonale svěže. Vokální party jsou tvořeny vřískavými blackovými hlasivkami, ovšem v podstatě podobného prostoru se dostalo „čistým“ sborům, na kterých se podíleli oba protagonisté.

Mezi nejpovedenější kousky bych rozhodně zařadil úvodní „Oskorei“, jejíž ústřední melodický motiv je doslova dech-beroucí. Pokud skutečně holdujete stylovému šálku, o kterém se zde zmiňuji, věřte mi, že právě tato skladba se vám po několika posleších určitě uloží do paměti. „Ekot Av Skogens Sång“ je píseň číslo čtyři a do jisté míry odděluje syrovější půlku od té více přístupnější. Především ubývá divočejších temp a agresivnějších partů – jako když skalpujete black metal... Aura zastřeného severu však zůstala i přes tento rozpor (ten otazník je tu opravdu namístě)? Největším překvapením a zároveň stylovým kotrmelcem je tříminutovka „Storm“, začínající čistě punkovým úvodem, který se přes thrash metalový ryk kytar (omlouvám se za další závorku, ale nemohu si pomoci, jestli si pamatujte na album punkových předělávek od SLAYER, tak asi takhle tento úvod zní) dostane k majestátnímu folkovému popěvku.


YGGDRASIL tak z pomalu zatuchajícího žánrového kbelíku upekli bábovku. Jiné přirovnání mě skutečně nenapadá. „Vedergällning“ je hodně pestré album, bez „hluchého“ místa. Pokud zde narazíte na nějaké výraznější klišé, jsem si jist, že v celkové součinnosti vám stejně vadit nebude. Další vývoj YGGDRASIL však rozhodně nebude jednoduchý. Mám pocit, že v nastavených stylových mantinelech dosáhla kapela maxima, a teď kam s tím dál? Uvidíme, třeba bude následovník ještě překvapivější než stávající počin.