Často se nestává, že člověk narazí na black metalovou kapelu v zemích jako je třeba Turecko. Istanbulská partička MORIBUND OBLIVION však skrze jejich label našla nás a zaslala nám promo jejich poslední řadovky „K.I.N./Killer Is Nowhere“, která vyšla na sklonku loňského roku. Jelikož jsem o této kapele předtím nikdy neslyšel, prvnímu poslechu předcházelo slídění po internetu, kde jsem se o kapele chtěl dozvědět víc. I přesto, že v poměrně kvalitně zpracovaném (ale občas úsměvně působícím) bookletu je informací dost, neodolal jsem zjistit víc. Pětice muzikantů s exotickými jmény, která v MO dnes působí, však není členy od založení. Za deset let existence se v kapele vystřídala slušná řádka muzikantů. Jediným stálým členem je zakladatel Bahadir Uludaglar, který má vizi, že MORIBUND OBLIVION proslaví po celém světě. Docela velké ambice na neznámou bandu kdesi z tureckých pustin. Než jsem tedy vložil CD do přehrávače, byl jsem nabyt očekáváním, co mě na desce čeká. Krom toho u mě též panovala jistá nejistota, právě kvůli častým personálním změnám, které, jak je obecně známo, moc kapelám neprospívají. Nechtěl jsem však zabouchat rakev, než bych si byl jistý, že je mrtvola uvnitř, takže jsem otevřel case od CD a vložil kotouček do přehrávače.
Prvotní dojem nebyl zas tak zlý, avšak nesplnil má očekávání, že by v Turecku mohlo vzniknout něco tak originálního, protkaného místní atmosférou či natolik kvalitního, aby se o tom musel dozvědět celý svět. Bahadirovi slova tedy v tuto chvíli vyznívají na prázdno. Ale je to přeci jen první poslech. Další podrobnější zkoumání odhalilo několik skrytějších aspektů desky. Tu a tam lze zachytit motiv, který je, ale opravdu jen jemně, cítit danou kulturou. Nejedná se však o nic velkého, co by stálo za větší rozepisování. Možná vám hlavou bleskla myšlenka, jak vlastně zní jejich hudba. Odpověď na tuto otázku je více než jednoduchá. Jde o modernější podobu black metalu nesoucí se převážně ve středním tempu. Hudba je tedy více směřována k technické hře, kvalitnímu zvuku a občas i k lehkým vyhrávkám. Problém však je, že po čase všechny skladby začínají až náramně splývat v jednu. Důvodem je právě zmíněná rytmika a tempo, které je autentické v každé skladbě. Nemluvě o kompozicích, které jsou také ušité jako podle šablony. Po čase tedy deska začíná až neskutečně nudit a nezachrání ji ani pokusy o čisté vokály a jiné vlivy, které v současnosti začínají mít v black metalu své místo.
Jediné plus, které k dnešnímu dni nacházím, je velice vyvážený a dynamický zvuk. Každý z nástrojů je výborně slyšet a svým způsobem tvoří i jakési poznávací znamení. Možná chvílemi až moc podobné některým současným kapelám. První, kteří mi při poslechu přišli na mysl, byli norové Emancer. Tato podobnost však může být jen čistě náhodná. Pokud to však byl původní záměr, je nutno podotknout, že jim nesahají MORIBUND OBLIVION ani po kotníky.
A výsledný verdikt? Kdybych to měl shrnout slovně, tak dojde na slova „žádná sláva“. „K.I.N./Killer Is Nowhere“ se bude líbit nenáročnému posluchači, který není lačný po žádné invenci, originalitě či exkluzivnosti. Prostě průměrná deska s dobrým zvukem, který zvládne v dnešní době každé druhé studio. Nejlepší práci tedy odvedli lidé mimo kapelu,což je smutné, hlavně když si uvědomíme, co mozek MORIBUND OBLIVION hlásá. Prostě další, co víc mluví, než činí.
K recenzi poskytl: Block Action Music
