Představovat posluchači prazvláštní švédské uskupení Lifelover by bylo stejně tak nejapné a zbytečné, jako sundávat si trenky ve voze městské hromadné dopravy či na CIAF přijít s papírovým drakem. Je to jen chvilička, co se před očima mihlo nové dílo z pera těchto svérázných osobností - krátkohrající deska Dekadens. Již před svým vydáním vzbuzovalo různé obavy i naděje, neb ač jste již měli předešlé album Konkurs rádi či ne, tvář budoucí tvorby načtrlo poměrně jasně. U předešlé desky bych ještě chvíli rád zůstal. Dva roky staré album "Erotik" bylo neodiskutovatelně výjimečným a neskutečně svým počinem, které právě "Konkurs" i přes větší vyzrálost, techničnost a ucelenost například v mých očích zastínit nedokázal. Zlobivé dítko vydané 10. října roku 2008 (což je téměř přesně rok před vydáním novinky) přes své klady nedokázalo působit tak nevázaně a přitom tak panensky neposkvrněně, bez výrazného odéru cizích vlivů. Možná i proto je Dekadens velikou výzvou a otázkou, která by taktně měla naznačit, jak se hudba Lifelover bude tvářit třeba za další rok. Nebyl jsem jistě jen já zvědavý, co přinese následujících dvacet šest minut nového materiálu. A navíc ještě tak směrodatného. Co nabídne ochutnávka sedmi skladeb? Už v úvodu mohu prozradit, že se jedná o mimořádně kvalitní materiál.
Co činí nový materiál Lifelover tak výrazným, že si sám dovoluji tyto prognózy? Jedním z aspektů je návrat k osobitému pojetí této hudby. Jako by došlo k znovuobjevení svého rukopisu a využití široké škály všech těch odstínů, které skupina vždy používala. Opět tedy máme tu čest s nahrávkou, která je hlavně sama sebou a to ne na úkor někoho jiného. Z éry "Konkurs" si zase odnáší výborné a spanilé technické provedení, rytmičnost a vůbec kvalitní znělost podloženou příjemným nazvučením. Dočkáváme se tedy kvalitního a příjemně úpadkového a agresivního blackrocku (neb slovo metal mi do této hudby přestává pasovat čím dál více…), který dokáže nabídnout více, než je v prvních chvílích zjevné. Morbidní spektrum nálad, balancující s použitou kytarovou hrou, která je velmi obrazomalebnou vložkou - ať již jde o sólovou kytaru na pozadí, která opět vykazuje stopy kvalitní práce, nebo obyčejné základní riffy, všude přímo dýchá nějaký imaginární květ nejrůznějších odstínů. A to jsem málem zapomněl na místy neskutečně přitažlivou linku basové kytary. Ta krom doprovodu často kouzlí sama a to věru mile. Přes úvodní klaustrofobickou a téměř hnijící skladbu "Luguber Framtid", jež výborně evokuje prostředí potemnělé, rozmlácené a hrůzné koupelny, až po závěrečnou overturu "Destination:Ingenstans" - která pro změnu evokuje nemocniční lůžko a pohled z okna. Ale není třeba se bát, na "Dekadens" lze najít i mnoho dalších obrazů, jako vystřižených z hodně zvrhlé psychedelické desky. Stačí jen se pořádně ponořit a vychutnat. Z čeho jsem byl zcela dokonale přimrazen, je výkon bubeníka. Jde o historicky první počin, na němž bubnuje první stálý bubeník (Non), což se ukázalo jako velmi moudrý tah - bicím skutečně nechybí život, energie a jistá perfektní tříštivost. Pomalé, tíživě křehké bubnování dokázalo vystihnout atmosféru rozličných skladeb a každou ochutit tou správnou dávkou umu. Mimo ovšem nestojí ani klavír a další nezbytné doplňky. Z nich neignoruji ani úlohu specifického vokálu a obecně hlasových projevů. Kvalitní provedení švédských a anglických textů, ať již prostřednictvím Kimova vokálu či zoufalých monologů, dává Lifelover nesmírný punc originality, stejně jako jejich extrémní a zádumčivá rockovost. Že na sebe vokál výrazně upozorňuje, je vesměs pravdivý fakt, na druhou stranu, nestalo se mi, že by odvracel pozornost od zbytku materiálu. A to je jedině dobře, tento balanc a rovnováha.
Přestože se nejedná o plnohodnotné album, není třeba chovat se nějak puritánsky - Lifelover pro své posluchače přesně po roce zanechali velmi vyzrálé album, kterému nechybí melodie, agrese i dekadentní poetičnost. Což je přijatelný kompromis kombinující krásy a klady všech dosud vydaných nahrávek, přestože v někom může vyvolávat pocit jakési přímočarosti nebo snadnější stravitelnosti. Osobně si však myslím, že přestože je nový materiál velmi silným a meze překonávajícím počinem, zasupluje spíše úlohu skromného příbuzného a připraví půdu pro příští roky. Ať již si za rok, dva povíme cokoliv, "Dekadens" už půvab nikdo neodpáře. Pohled zpět, ale krok vpřed? Možná i tak by se to dalo nazvat.
