Je tomu už delší doba, co jsem se prvně setkal s NAE’BLIS. Stalo se tomu tak po vydání předchozí desky „Sketches of Reality“ – a nutno podotknout, v této době mne tento projekt příliš neoslovil. Materiál mi přišel poněkud nevýrazný, nezáživný a nepomohlo mu ani pár originálních a zajímavých prvků. Odložil jsem tedy dílo Magnuse Wohlfarta na značnou dobu kamsi k ledu s tím, že materiál snad ještě někdy prozkoumám. Nicméně novinka z autorova pera mne dostihla dříve, nežli jsem se k této možnosti odvážil. A nutno poznamenat, že v mých očích zaskórovala o mnoho lépe.

Wohlfart se odklonil od dosavadní tvorby o mnoho stupňů. Mám za to, že krom staré a charakteristické atmosféry nezůstal kámen na kameni. Aktuálním albem se projekt NAE’BLIS vydal na zcela odlišnou pouť, provázenou ponurou elektronikou a svérázným experimentováním. Deset nepojmenovaných skladeb umocňuje na „Confusion and Apathy“ jistou ucelenost a komplexnost. Desce by ovšem vůbec nevadilo ani to, kdyby ji tvořila jedna dlouhá skladba. Vše se totiž stejně poslouchá spíše jako celek, nejde nějak šetrně vypíchnout nějaký moment nebo pasáže. A toho si na tomto mixu cením. Hudba samotná prošla, jak již bylo řečeno, velikou změnou. Ta se týká i složení nástrojů a prvků na albu použitých – od standardu kytarových linek (ať již zahrané na akustice či na elektrické kytaře) užívajících různých efektů, přes zvláštně nazvučený klavír, až po nejrůznější ambientní pokusy, hluková hejblata či syntetizátory. Inu, spektrum je poměrně široké. Nyní se pojďme podívat, jak tento pokus funguje v praxi.

Ať jde již o industriální rytmiku či téměř dark synth pop, který je jakoby inspirovaný formací Slagsmålsklubben (též švédskou), nebo klasicky baladické a zádumčivé party se španělou v hlavní roli, koncept vyznívá stabilním a přirozeným dojmem. Můžeme čekat na různé změny nálad a jejich odstínů, ale základ zůstává – ponurost a marnost. V jistém ohledu by se mohlo zdát „Confusion and Apathy“ přeci jen kontrastní a rozhádané, nicméně netrpěl jsem při poslechu těmito pocity – spíše naopak. Což mi potvrdilo celistvost celého materiálu. Některé části se nesou v režii agresivnější elektroniky, avšak to se na atmosféře nahrávky též nijak nepodepisuje, stejně jako práce syntetizátorů. Hudba je zkrátka pomalá a teskná, aby nabrala nějaký radikálnější či hitový charakter by bylo třeba více energičnosti. Nevím ovšem, zda by něco takového vůbec sedělo ke jménu NAE’BLIS.


Co ovšem sedí více než dobře, je fakt, že nahrávka je jaksi univerzálnější. Staré příznivce tohoto projektu patrně udiví, myslím však, že nerozčílí a v konečném důsledku i potěší. Pokud jste o NAE’BLIS v životě neslyšeli, možná by nebylo krokem zpět si tuto nahrávku opatřit a vyzkoušet. Stačí se jenom vykašlat na předsudky a ochutnat starobu a zánik předešlých počinů v novém a nápaditém hávu.

K recenzi poskytl: GM Music