Už samotný název nosiče dává znamením milovníkům ponurého doom metalu a stopku všem ostatním. Ukrajinská formace AUTUMNIA se v minulém roce doplazila k třetímu pokračování bolestné elegie a pokud své příznivce nezničila svými hudebními předchůdci, hodlá to nyní učinit prostřednictvím „O´Funeralia“, soundtracku pro rakev, spouštějící se pomalu do hrobu. Ukrajinská dvojice Glavniy/Shanin vkládá enormní snahu do skličující atmosféry. Stačí si jen nasadit sluchátka, zavřít oči…a kde se rázem ocitáme? Ano, márnice, to je přesně místo, kam většina (ten zbytek tvoří posluchači AUTUMNIA?) z nás rozhodně nespěchá. Co se týče hudebního vyjádření, tak samozřejmě asi nikdo nemohl čekat, že se zde budu rozplývat nad ojedinělými či nikdy neslyšenými postupy. Pravda, kdo je dnes tou přímou originální Sibylou…AUTUMNIA však k vlastní produkci přistupují z úplně jiné strany, milují doom metal, poslouchají doom metal a hodlají hrát „pure doom metal“! Jasně, nastavená paleta barev, tak se na ni trochu podíváme!

Hned od úvodních vteřin je zřetelné, že AUTUMNIA chtějí ve svém ranku dokázat velké věci! Především zvuk je skutečně precizní, a pokud jsem samotnou hudbu označil výše za „valivou“, tak vězte, že právě sound je tím prostředkem, jež celý ansámbl pohání. Další značkou „staré školy“ je využívání brutálního growlingu a také nástrojů jako jsou housle či klavír. I přes jistou provázanost celého dílka se však nedá úplně tvrdit, že by jednotlivé skladby byly úplně stejné nebo dokonale podobné. Pokud patří otvírák „In Heavens... Among the Tombs“ spíše k mrtvolným uspávačkám, tak hned následující píseň „Blessing Your Illness“ překvapí poměrně podbízivými kytarovými vyhrávkami, za které by se nemusely stydět ani kapely death metalové. Naopak „Falling Asleep With Entreakty“ patří do kategorie jemných pohlazení, rozdělujících album na dvě poloviny. O přednes se tentokráte přičinil „čistý“ vokál nadprůměrných kvalit, čili další příjemné překvapení.


Po přehoupnutí skladby „Breathe Your Mourning Into Me“, která nabízí klasickou doom metalovou jakost, jak tomu bylo u počátečních tracků, se rázem dostáváme do samotného finále a to pod záštitou třináctiminutové „The Candles Obsequial“. Emotivní kompozice je tu a tam obklopena ambietními špetkami, přičemž komplexní ingrediencí je fantasmagorická monotónnost, zavlečená sem z gothic rockových končin. Pravá tvář „podzimních“ je tak v závěru poněkud vyretušována, ale to je jen ku prospěchu věci. Óda na pohřeb? I tak by se mohla v podtitulku jmenovat tato deska. Určeno fanouškům Mournful Congregation a dalším…