Přiznám se, že čekání na novou nahrávku Current 93 "Baalstorm Sing Omega" se mi velmi vleče. Možná i proto, že poslední dobou jsem měl co dočinění s jeho mírným odkazem na minule recenzované desce „Wüste“ od Sehnsucht. Dnešním dnem u mr.Tibeta ještě zůstaneme a skutečně předvídatelně spočineme i v náručí Erika "Maniaca" Kristiansena, neb jsme se díky Cold Spring Records dočkali malého fajnšmekrovského dárku. Není jím nic jiného, než "nové" mini cd od Skitliv. Nese název Bloodletting a culí se na nás tak, jako by slibovalo hory doly nebo alespoň cukrové lízátko. Už při pohledu na playlist vím své - jedná se převážně o starší nebo bonusový materiál, vytažený z poněkud neznámého důvodu sem k nám na povrch. Pokud se považujete za příznivce tvorby Skitliv a prahnete po každé drobnůstce, určitě zůstaňte se mnou. Bohužel to samé nemohu doporučit těm, kteří této hudbě neholdují, neboť jsme se nedočkali ničeho moc nového. To, čím „Bloodletting“ boduje asi nejvíce, je nádherně provedený booklet. Malba z ateliéru již zmíněného Davea Tibeta krásně navozuje jakousi chorobnou introdukci k celé minidesce. Co se týče estetického hlediska, je to jednoznačně příjemný přírůstek. Nevím ovšem, zdali to není jediné pozitivum. Hudební stránka se totiž takovou vyšperkovaností pochlubit nemůže. A je myslím jasné proč.
"Novinka" má zhruba patnáct minut zaplněných třemi skladbami. Se dvěma nahrávkami měli již posluchači čest - "Who Will Deliver Us From Gold And Planets?" (jenž se nesla v režii C93) a Cold Spring versi skladby "Slow Pain Coming" bylo možno vyslechnout na pre-debutových počinech. A to přestože mi druhá jmenovaná přijde minimálně zvukově odlišná. Třetí ze stop, "A Valey Below", je však konečně onou slibovanou třešinkou. Jedná se o dosud nepublikovanou demoverzi této písně, která se v různých verzích objevila již na "Kristiansen and Kvarforth Swim in the Sea..." či na plnohodnotném albu "Skandinavisk Misantropi". A to je vše. Nemohu si odpustit jednu nehezkou poznámku, která mi neustále alarmuje v hlavě. Bylo třeba kvůli jedné jediné demo skladbě vydávat tento vinyl? Ano, z designového a materiálního hlediska je to jistě příjemný a cenný kousek, ale hudebně to skutečně nenabízí nic převratného. Nemohu říci, že se mi skladby nelíbí. SKITLIV mám upřímně velmi rád a stavím tuto tvorbu velmi vysoko. K čemu mi ale je fakt, že mi byl zaplácnut žaludek dvěma starými skladbami a jednou chuťovkou, které ještě pro drtivou většinu posluchačů nebudou ani kapkou v moři. A co fandové Maniacovy tvorby? Vydrží jim radost z „Bloodletting“ déle, nežli chuť cumlavého dropsu v ústech? Těžko říci. Osobně i já budu rád za chvíli, kdy se mi vinyl s krásnou ilustrací dostane do rukou, ale patrně zůstane na poličce spolu s plyšovým kolouškem a knihami, aby jej potkal smutný osud většiny mých alb - to jest odpočinek pod hromadou prachu s nevalnými vyhlídkami na přehrátí.
Důvodem téhle recenze nebyla kritika autorova kroku. Ostatně, každý hudebník má právo vydat to, co uzná za vhodné, i kdyby to bylo cosi skutečně mizivého. Spíše jsem své řádky chtěl nasměrovat k lidem, pro které SKITLIV neznamená jen další jméno jakési kapely. Věřím, že jsem nebyl jenom já nalákán na nové a bonusové skladby, a proto jsem chtěl dát možnost potenciálním posluchačům vše zhodnotit a udělat si svůj vlastní názor. A hlavně upozornit na přítomnost tohoto kousku. Docela rád bych touto recenzí dal prostor k polemikám a Vašim postojům. Dle mého sice „Bloodletting“ alespoň na chvíli příjemně ulehčilo čekání na klíčové nahrávky, ovšem o dění v Kvarfortově a Maniacově táboře nevydalo pražádné zvěsti. Možná i proto jsem se nakonec rozhodl pro své hodnocení.
