Kalendářně jsme se přehoupli k podzimnímu času, což neznamená jen deštivější počasí, ale také notný vzestup klubových akcí. Jednou z prvních byla Sabbat Attack Show, kterou uspořádal Adramelech na počest mexické kapely Evil Eyes, ve které působí basista David, jenž figuruje také u Rebel prod. Samotní Mexičané se však mezi sebou nepohodli a na koncert neočekávaně nedorazili. Mohli jsme tedy shlédnout pouze čtyři tuzemské celky.
Díky nepříjemnostem na cestě jsme bohužel s kolegou Dalihrobem nestihli první kapelu TEARS OF STYRBJORN, které se tímto omlouváme.
Abych se přiznal, neměl jsem dosud s Pražáky NAURRAKAR nic do činění, ale podle pochvalné recenze jsem se na ně docela těšil. Bohužel jsem se dočkal jen chabého vystoupení. Zvuk při zkoušce rval uši, což se při samotném setu maličko zlepšilo, zvláště pokud jste se postavili trochu dále od pódia. Avšak největší problém byl v tom, že z živé prezentace nebylo cítit nic. Atmosféra, energie, chytlavost, to vše jsem nějak nenacházel. Musel jsem se doslova nutit k poslechu. Naurrakar mě ovšem čas od času překvapili s nějakým příjemným kytarovým nápadem a slušným Bathorovým vokálem, avšak ve výsledku se pohybovali na hranici black metalu a osobním trápením. Doufám, že až příště až Naurrakar uvidím, tak budou mít za sebou hodiny a hodiny dřiny ve zkušebně a hlavně živého bubeníka.
Na SLUNOVRAT jsem se skutečně těšil. Naposlouchávám totiž desku k recenzi a musím přiznat, že se mi s každým poslechem líbí více a více. Mé nadšení ale dost zkazil zvuk. Chvílemi jsem měl dost veliký problém se ve skladbách orientovat, holt spousta styčných motivů je založena na klávesách a ty byly často pohřbené. Také mi trochu uniklo, proč si Hellthrone tak brutálně podladil kytaru, že jí vlastně chyběly jakékoliv výšky. Ne, že by se mi ten brutální zvuk nelíbil, ale do celku mi neseděl. Ale pryč od keců k vystoupení. Narozdíl od Naurrakar zde energie a atmosféra nechyběly, ba naopak. Konečně jsem si mohl trochu zamlátit hlavou (a krk mě kurva bolí furt), když už se ke kotli nikdo neměl. Zmíněné atributy nejvíce kulminovaly zvláště při skladbách „Severská Zlost“ a „Picture of Immortality“. Na úplný závěr setu byly odehrány dvě nové skladby. Poněkud odlišné, avšak znějící ještě lépe nežli ty z debutu. Slunovrat věnovali svůj set nedávno zemřelému Zdeňkovi.
Kontrolní otázka: „Kdo z vás kdy viděl špatné vystoupení kapely INFERNO?“ Za sebe mohu odpovědět, že jsem takové ještě nezažil, a to jsem Adramelechovu družinu viděl nesčetněkrát. Zvuk sice mnohokrát stál slušně řečeno za houby, ale agrese a síla vystoupení vždy vše vynahradila. Nebylo tomu jinak ani teď. Pro mě trochu nečekaně začínal set Prologem, na nějž navázala střelba „Šepot naděje v slzách krve“ a já se mohl doslova posrat. Inferno čerpali skladby především z aktuálního počinu „Black Devotion“, ale co by to bylo za vystoupení, kdyby chyběly songy jako „Peklo na zemi“ nebo „Vládce hor“? Nevím, co bych více dodával, Inferno je kapelou, kterou měl snad kdokoliv již šanci mnohokrát vidět živě. Překvapilo mě, že si Adramelech zase o chlup více připravil svou osobitou show a již tradiční projev. Sečteno podtrženo, klasicky nadupaný set, během kterého sice lehce haproval zvuk, avšak i ten patřil k tomu nejlepšímu, co jsem za večer slyšel.
Ve chvíli, kdy nedorazili Mexikáni se stal tento koncert vlastně zbytečným, protože byl vytvořen speciálně pro ně. Dnešní konstelace hvězd nebyla příliš příznivá. První kapelu jsem nestihl, druhá nestála za moc, třetí pohřbil zvuk a čtvrtá se nedostavila. Nebýt přátel a Inferna, kdo ví, jak by tento večer dopadl.
Sepsáno za spolupráce s Dalihrobem, největším kotelníkem, co český black metal kurva zná! :-D
