Jak začít? Možná příjemným, hezky provedeným boxem, ze kterého se krom samotného nosiče vykutálí pár nezbytných drobností, jako například odznáček, pár stylových fotografií a fotoknížečka, zachycující různé momentky z průběhu večera. Milá, v rámci dnešních podmínek nutná pozornost. Odběhl bych nyní od těchto drobných nepodstatností a vrhl se přímo k nohám samotnému záznamu, kvůli kterému se ostatně tyto řádky plní písmeny. Tak dojmy, směle kupředu...
Troufám si tvrdit, že zvuková a vizuální stránka má nadstandardně vysokou kvalitu, kterou od komorních záležitostí rozmazleně očekáváme. Záběry několika kamer přihrávají diváku u obrazovky vystoupení v přitažlivé dynamičnosti a s pohledy z různých úhlů. DER BLUTHARSCH jsou logicky formací, která musí zákonitě na pódiu působit statičtější než kapely jiných žánrů, nicméně přehnané kreace a divokost snad nikdo ani nečeká. Set je relativně akční, co možnosti dovolují a záběry umocňují pozitivní dojem. Zvuková stránka celého disku oproti kamerám nikterak nezaostává, snad jen škoda za ty nepříjemné kejkle s rozdílnou hlasitostí, které místy nepatrně narušovaly soustavný poslech. S přihlédnutím k tomuto drobnému kazu na čepeli se audio stopáž nemusí vůbec stydět.
Když jsem již nakousl jisté zápory, ještě chvíli bych u nich zůstal. Nevyhnutelným a tradičním problémem snad každého koncertu jsou počáteční problémy se zvučením. Ani zde to nebylo stoprocentní a v průběhu samotného hraní to není slyšet, ale i vidět. Občas člověk nerozeznával texty, popřípadě zpěv škodolibě zaplul mezi vlnobití psychedelické kytary. S přihlédnutím k tomu, že se však jedná o živák, je něco takového vcelku logické a má kritika tedy možná není na místě. Nerad bych však tento detail opomenul. Samotný set má něco málo přes hodinu - a je skutečně nabitý. Čtyřčlenné těleso si pro živou hru vzalo na pomoc dalšího mága s kytarou, což ve výsledku přineslo ten pravý efekt. Přiblížit, co vše zaznělo během atmosférou nabitého večera, je úkol poměrně svérázný. Vzhledem k možnostem a nástrojovému uskupení se naplněný sál dočkal milého průřezu pozdější tvorbou, ale nebylo zapomenuto i na starší kousky, kterým byl dán nový glanc (kupříkladu z desky "Time is Thee Enemy!"). Prostor k improvizacím, jaký dával potenciál elektrické kytary a klasických "hammondek", ošatil a okořenil i další skladby a neudělal z nich pouze živé "klony" studiové práce, ale nové, hudebně živé bytosti. Právě zde se ukázalo, že DER BLUTHARSCH jsou po všech stránkách sehraným a fungujícím univerzálním tělesem. Co pasáž, to jiná úloha toho kterého člena, pro jinou nástrojovou kombinaci. Není divu, že tedy celé vystoupení působilo velmi vyzrálým a vyhraným dojmem. Dokázat i v teple obývacího pokoje rozlít jistou zasněnost a omámenost jak zvuků, tak obrazových prožitků... Hm...
Příjemný a kouzelný závěr, při němž se DER BLUTHARSCH vrací zpět na pódium spolu s kyticí růží (které mizí v hledišti) a loučí se s publikem pátou stopou z nahrávky "Flying High!", je věru silný a dobře učesaný závěr celého večera. Světla pohasínají a je zde konec.
Závěr jednoho vystoupení je již za námi, DVD „Live In Praha“ se však ještě do cíle neblíží. Krom loňského vystoupení je na disku ještě druhý záznam – „Nová Alternativa 1995“, kde A. Julius, Lina Baby Doll a Laurie Amat představuje půlhodinovou raritní záležitost pod hlavičkou „SadSongSingers“. Tedy v době, kdy Albin společně s Alzbeth účinkoval ve svém prvním a kultovním projektu The Moon Lay Hidden Beneath The Cloud. Tento koncert, který vyšel v roce 1997 (již pod hlavičkou DER BLUTHARSCH), byl pro mne velmi šokujícím bonusem, ilustrujícím koncertní činnost tohoto svérázného rakouského umělce nejen v našich luzích a hájích. Jedná se totiž o jeho vůbec první oficiální koncertní nahrávku. Dovolil bych si dokonce tvrdit, že hodnota druhé části disku je spíše právě ilustrační a historická, nežli estetická - hudební záznam z té doby není nikterak špatný, ale přeci jen poznamenán duchem doby, což se dá říci i o špatně viditelném a statickém obrazovém záznamu, kde musí pozorný divák napínat své smysly, by spatřil třeba jen detail obličeje. Přídavek v podobě „SadSongSingers“ je však možná i díky tomuto faktu poutavou a nezbytnou šlápotou v cestě tohoto DVD. Dává možnost nejen pokochat se undergroundovou výpravou a přinést trochu vůně zašlých časů, ale odhaluje možnost prožít zašlé chvíle nejen pro sběratele, kteří vlastní zmíněný koncert v původním vydání.
Přemýšlím, co bych řekl na závěr. Podotýkám, že přede mnou leží velmi dobře řemeslně zpracovaný koncert výjimečného uskupení (kterým DER BLUTHARSCH dozajista jsou), kterému nechybí elegance, čistota stylu spojená s mamutí porcí dokonale zvládnuté improvizace. Navíc jde o dílo dýchající svým vlastním životem. Svědčící o tom, že živá produkce musí zákonitě autora něco stát. Jinak nejde totiž posluchači nic předat. S použitím jednoduché matematiky a početního úkonu jedna plus jedna přičítá Albin Julius ještě raritní živý materiál z devadesátých let. Artikl, který by s klidem a ladem mohl usychat a hnít na ponurých mohylách s oprýskanými válečnými kříži jako věnce květin. Jsou-li pro vás mistrovy projekty více než hudba, nenechte je na zamračeném mramoru napospas nepřízni počasí a času. Po všech směrech znamenitý kus živé hudby pro gurmána i laika, který je navíc nabízen za ne zrovna nepříznivou cenu.
