Dosavadní živá vystoupení plzeňské party PANYCHIDA společně se skutečností, že od vydání debutního „Paganized“ uběhlo pěkných pár let, vyvolávala u mé osoby zvědavost, až velká očekávání. Minulý víkend popřála novince vše nejlepší na cestě hudebním světem Appia Mysteria a „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ pokřtila. Nastal tedy čas na recenzi alba. Potvrdila PANYCHIDA kvalitu, kterou sama nastavila na předchozí fošně? A naplnila má očekávání? Pojďme se na to podívat blíže.

Musím říct, že mě poměrně překvapil nástup do úvodní „Red Moon Rising“, čekal jsem nějaké krátké intro, podobně jako na předchůdci a ejhle, pánové začali nátěrem, který udržují až do konce úvodního songu. A taky ukazují to, proč jsou uznávanou kapelou. Hovořit o skladbě jinak než o hitovce snad ani nelze. Perfektně podané melodie, zapamatovatelný rytmus, vše, co ukazuje, proč je možné si PANYCHIDU oblíbit. Jen škoda, že další překvapení na desce už nejspíš následovat nebudou. A je to tak, ohnivý „Fire Worshiper“ běží podle poněkud jiné osnovy. Měl jsem možnost ji vidět už při živé prezentaci a právě z ní jsem usuzoval, že nás nová deska všechny pozabíjí. Na PANYCHYDU jde o nečekaně mrazivý black metal, který doslova zjemňuje jen Vlčák s pozor – death metalovým vokálem. Že to zní divně je možné, ale těžko pocit z „The Fire Worshiper“ popsat lépe. Podobně je to s další ohnivou písní „Flaming Forests“, ale abych nepředbíhal, než na ni dojde, máme tu dvě staroslověnské, tedy vlastně jen jednu, „Velijǐ dǐnǐ“ je totiž pouhou instrumentální hříčkou na dudy, o níž se postarala stejně jako před čtyřmi lety Helča Petráková, takže zde se od dob „Paganized“ nezměnilo vůbec nic. Ne, nepovažuji to za chybu, jen konstatování faktu, které povede k nějakému konkrétnímu závěru. Následuje skladba „Alatyrǐ“, která je zase o krok jiná, než to, co už mi sluchem prošlo před ní. A je to tady, už po poslechu poloviny alba si uvědomuji, že každý opus na desce je jiný, jako by to celé vycházelo úplně odjinud a když ponořím oko do bookletu, jakoby jednotlivé skladby byly rozdílné podle toho, kdo k nim psal text. 1.,2. Vlčák – 4. GHM – 5. Talic, každá z písní z trochu jiného soudku, jakoby ji skládal někdo jiný. Dává to desce určitě větší barvitost, ovšem trhá ji to na kusy, což nebude určitě každému po vůli, a já s tím mám poměrně problém. Navíc i pocit, že skladby ve staroslověnštině mi dojem z celého alba spíše kazí. Jak „Alatyrǐ“, tak i „O Orǐlě i Zmǐji“ nejspíš nejsou o nic horší než zbytek desky, ale celkově mi nezapadají a podtrhují nesourodost materiálu v jeho první polovině ještě víc. Fungují skvěle naživo a dovedl bych si je představit konkrétně i v live provedení na závěr desky jako bonus, ale takhle uprostřed na mě skutečně dobře nepůsobí a považuji je za skladby zemské a držící kapelu při zemi.

To co se nedaří na začátku „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ mi hojně nahrazuje polovina druhá. Zde přichází pocit mnohem větší spokojenosti , „The Story ( … of a Murderer )“ a „Ryhope“ spolu ladí vynikajícně a jakoby se potvrzovala má domněnka s texty, lyriku do obou písní totiž obstaral Honza Vaněk a celkově mě obě skladby pozitivně překvapily. Určitě mi můj sluch nelhal, když vysílal do mozku signál, abych poslouchal, že se dočkám něčeho, co se odváží vyjít z trasy, kterou si za ta léta PANYCHIDA vyšlapává. Skutečně se tu taková věc nalézá a já ze sedmé a osmé písně cítím koketérii s heavy metalem. Vůbec bych se nedivil, kdyby to stejně jako texty byla práce páně Vaňka. I když mýlit se je lidské, takže mne z toho klidně bezostyšně vyveďte. Ale to už přichází nejskvostnější moment celého alba, a sice návaznost „Ryhope“, „Kračunǔ“ a titulní skladby. Svojské, atmosférou překypující a grandiózní, jinak to charakterizovat nelze. A také svým způsobem gradující, k podle mě zatím nejlepšímu opusu „Moon, Forest, Blinding Snow“. Domnívám se, že kdyby podobné motivy provázely celou deskou, zvedl bych deset prstů a nebylo by moc co řešit, takhle by se mi to určitě zamlouvalo – je to vzdušné a mému sluchu velmi příjemné. No tomto místě musím zmínit ještě jednu věc, o které jsem neměl ani tušení a opravdu mile mě překvapila a totiž, že krásný text titulní skladby je prací Honzy Kapáka. Chtělo by se říci „Dobře on!“. A že jsem zapomněl na poslední živel, ale kdeže. Vodní skladbu představuje závěrečná „The Myth of the Eternal Return“ skvěle skombinovaná s předělávkou písně od německých Running Wild. Tak tohle se teda zatraceně povedlo a kontrast Vlčákova zpěvu s mocnými sbory opravdu potěšil. Rock’n’Rolf by měl zřejmě radost.


PANYCHIDA na novince dále kráčí po cestě, kterou v minulosti vykročila a na jejímiž okraji si vytvořila koridor, který nebude snadné opustit, i když určité pokusy o vybočení se na „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ nalézají. Někde se daří, jinde příliš ne. Pro mě je největším problémem zřetelná neucelenost úvodu desky, kdy není jasné, jestli z cesty skupina má vykročit doprava, či doleva, a to asi MFBS ublížilo nejvíce, je to samozřejmě jen můj názor. Mnoho nového kapela nenabízí, nový je jen Vlčákův vokál a o dost čistší zvuk než na „Paganized“, vše ostatní zůstává stejné (výrazové prostředky, dudy, flétny, cit pro melodii) a věrné rukopisu PANYCHIDY, který si za léta své existence vytvořila. Je to nejspíš dobré z pohledu kapely, otázkou je, co to udělá s fanoušky. V mém případě se může stát, že s časem a dalšími poslechy hodnocení změním (ostatně u „Paganized“ jsem začínal tak na 6 a časem hodně přidával), ovšem prozatím mohu konstatovat pouze následující, má očekávání novinka naplnila z necelých třech čtvrtin, a tomu odpovídá i hodnocení.

K recenzi poskytl: Panychida