Venku sněží. Koukám se z okna a přemýšlím ve své drobné bezradnosti, jak začít dnešní recenzi. Mým úkolem je vytáhnout zpoza opony mladou a čtenářům pravděpodobně neznámou francouzskou kapelu AS WE DRAW. Minimálně mne se tento název nedostal ke sluchovodům a není se čemu divit. Progresivní post-metalová formace s příchutí coreových žánrů totiž dvacátého devátého října letošního roku poslala vstříc posluchačské veřejnosti své deutové albu "Lines Breaking Circles". A neboť z těchto hudebních vod se již na černošedých stránkách Mortemu objevila nějaká ta odvážná vlaštovka či holubice, rozhodl jsem se postavit k této výzvě, jenž zaměstnává hned pět (!) labelů. Udržet posluchače po celou dobu desky pozorného vyžaduje už nějaký ten hudební a skladatelský um. Pro začátek by bylo dobré říci, že AS WE DRAW se to podařilo na výbornou. Jejich první společná práce totiž přináší v dnešní době nadstandardní a vyzrálé hudební kompozice, stejně tak jejich řemeslné zvládnutí. Druhým faktem, který "Lines Breaking Circles" drží na hranici vysoké poslouchatelnosti, je příjemná doba produkce. Třicet sedm minut totiž není něco nepřekousnutelného, naopak. V tomto případě se jedná o nezbytnost, neboť by nebylo zcela dobré zbytečně ředit džus minerálkou.
Nabízený mix je totiž nadmíru svěží záležitostí, kterému nechybí energie a dravost, ale který dokáže dovést i k zamyšlení. Kombinace melodických pasáží s občasnou komplikovanou traverzovitostí sice na jednu stranu dává nahrávce výrazný efekt prvního poslechu, nicméně ani po tom nemá posluchač vyhráno. Výrazné motivy a zajímavé pasáže sice skutečně dokáží zaujmout, na druhou stranu, odkrýt je není až tak snadné. Což zabraňuje nepříjemnému faktu, že by se poslech později stal fádním a nezajímavým. Autoři navíc vědí, jak s pocity dávkovat. Jak jsem již řekl, překvapil mne až neuvěřitelný skladatelský kumšt. A právě díky nesporné porci talentu jsou skladby nápadité, pestré a přesto zapadající do konceptu. Na desce není ani mnoho míst, které by se utápěly ve stereotypu. Obavy z přeplnění vatou se též nenaplnily, přestože u moderních coreových kapel bývají tato hluchá místa nepříjemnou tradicí. Nedá se říci, že by AS WE DRAW na albu měli jednu či dvě hitové skladby a zbytek zaostával. Ano, jsou zde skladby s potenciálem („Shield“ nebo „Fault Lines“), na druhou stranu je ovšem příjemně rozložen a jeho nedostatkem netrpí snad žádná ze stop.
Solidní schopnost díla bavit i bez zbytečného balastu je tím pravým hodinovým strojkem, jenž mne u kapely dodnes baví. S drobnými přestávkami se albu věnuji od data vydání a nutno říci - v mých uších se zatím neomrzelo či neoposlouchalo. Může za to mladické nadšení? Kdo ví, i tak je nahrávka vesměs upřímná a snaží se být i neokoukaná. A chuť udržet si vlastní tvář se určitě cení. Nemá smysl tvrdit, že by nahrávka byla veleoriginální, přeci jenom se drží jistých konceptů. Nápaditý je ovšem styl, jakým kapela s těmito aspekty pracuje, v čemž spočívá asi ta největší progrese a zdravé experimentátorství.
Věřím tomu, že nebylo marné odpovědět na výzvu a nechat si "Lines Breaking Circles" doporučit k dnešnímu psaní. Přitažlivý mix moderní extrémní produkce nemusí být každému po chuti, zvláště v časech hudební skepse. Nemáte-li však předsudky a chcete si poslech hlavně užít, zkuste tento dobře vybroušený a přitažlivě komponovaný materiál, který navíc dokáže bavit. Říká se, že za zkoušku nic nedáte a v případě AS WE DRAW to platí dvojnásob. Kapela totiž mimo jiné nabízí celý debut zdarma ke stažení na své MySpace stránce. Možná i tento férový akt spolu s tím, že mi deska skutečně padla do noty, vyneslo nakonec půl bod navíc.
