Jedno z nejočekávanějších alb nového roku na sebe nenechalo dlouho čekat. Kapela SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY už nějaký ten pátek patří k naprostým jistotám tuzemské scény, a to i přesto, že se na pokračovatele úspěšného „Relic Dances“ čekalo hezky dlouho. Nicméně novinka „Návaz“ (alespoň dle logického úsudku) spíše navazuje na EP „Osamělí“, což byl z dnešního úhlu pohledu jakýsi pokus spojený s širším využíváním slovanských elementů a v neposlední řadě také českého jazyka. Pokud tedy natěšený posluchač počítá s pokračováním nastartované linie, rozhodně by neměl být zklamán. Jestliže však očekáváte přeřazení na vyšší (či odlišnější) stupeň evoluce, budete nejspíš zklamáni. Přiznávám se, vůbec mě to netěší, ale jak to tak zatím vypadá, budu patřit spíše do té druhé kategorie. U SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY byl fanoušek (i kritik) zvyklý na strhující, doslova grandiózní počiny a teď najednou tu před vámi už poněkolikáté dohrává ničím extra zajímavá kolekce. Uff, tolik to mrzí, když si člověk vzpomene třeba na „Behind the Shadows“.

„Návaz“ sice není až tak špatné album, ale působí na mě skoro až ospalým dojmem, přičemž o jeho nevýraznosti asi nejlépe vypovídají dvě úvodní skladby, které v podstatě bez silnějšího nápadu plují a plují. Nic na tom nemění ani jistý výkon vokalistky Hanky Hajdové… Ale jen hlasové dispozice hlavní protagonistky nemohou nahrávku jako celek zachránit. Něco tady zkrátka neštymuje, něco tu chybí, něco naopak tlačí jako nevyšlapané dřeváky…

Zřejmě nejlepší skladbou je kousek „Skryj hlavu do dlaní“, ve které se asi nejlépe podařilo propojit ingredience, jež jsou pro SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY typické. Za pozornost rovněž stojí šlapavá a zároveň nejrazantnější píseň „Dva stíny mám“, jejíž hutný kytarový spodek se v podstatě s ostatními skladbami naprosto vylučuje. „Návaz“ má totiž komorní a v některých případech dokonce intimní nádech, ovšem bez potřebného vnitřního aroma, jež by si posluchače podmanilo. Jenže ani přeřazení na veselejší notu šťavnatý výsledek nepřináší. Popěvek „Slava“ je „nejlevnější“ výplod v dějinách souboru a silně zavání kýčem (a to jsem ještě použil poměrně jemné slovo). Snad nikdy „Sajlenti“ nepřestřelili tak jako právě tady. Škoda.


Místo opětovného raketového návratu na scénu tedy přicházejí SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY se značně rozkolísaným materiálem, který tak maximálně dokáže zpříjemnit odpoledne svojí nevýrazností (zkrátka poslouží jako kulisa). Je velká škoda, že zrovna pod nejslabší deskou je podepsán label Season of Mist. Je to vlastně takový paradox a český zástupce není rozhodně první, komu se tohle stalo. Ale těžko říci, třeba na západ od našich hranic budou mít více pochopení pro slovanské laškování s ohněm. Závěr? I přesto, že mě (jednoduše) album „Návaz“ nebaví, k „Sajlentům“ stále vzhlížím s velkým respektem. Možná i proto ta přísnost…