Malý batyskaf do neprobádaných hlubin KYPCK se konečně vynořil, a tak se i nám, českým mužikům, otevírá pohled na hudební a textovou práci této zvláštní finské kapely. Fúze ponurých a doomem ovlivněných tónu spolu se specifickou image a textovou stránkou přinesla krom nového alba i několik otázek. Že by ten pravý čas pro rozhovor? Mnou se jednalo o návštěvu velmi očekávanou a zda se tomu tak stane i u vás, je již na svobodné vůli každého. Případně na příkaz cara či soudruha Stalina.

1. Přeji hezký podvečer. Než se pustíme na otázky, zeptal bych se na osobní pocity po vydání vaší nové desky "Lower". Daří se zatím vše podle plánu?

Hezký večer také tobě! Ano, již se vše daří, po všech těch hloupých problémech. Sem tam hrají naše skladby v rádiu, příští týden vyjíždíme na turné po Rusku, pak na pár koncertů do Finska a také jsem slyšel, že tento rok konečně zahrajeme na Brutal Assaultu!

2. Začněme tedy tím nepříjemným, ať to máme rychle z krku. Není tajemstvím, že vydání nové desky provázela řada komplikací, která se odrazila nejen na době vydání, ale i některých koncertních vystoupeních kapely. Mohl bys do této problematiky čtenáře přibližně uvést?

No, tak trochu. Je pro nás silně znepokojující si tuhle dobu připomínat, ale stalo se to přibližně takhle: Uzavřeli jsme předběžnou dohodu s „velkým“ mezinárodním vydavatelstvím, potřásli si rukama a utvořili časový plán pro nahrání a vydání alba. Nahráli jsme album, mysleli si, že zní skvěle (jak sám víš, hehe), a pak to začalo – odložili podepsání definitivní smlouvy, vyhodili osobu, s kterou jsme byli v kontaktu, povídali, že si máme počkat týden na potvrzení, potom měsíc, pak další týden, dva týdny, tři týdny, bla bla bla… Prostě samé sračky. A nikdo na sebe nezval jakoukoliv odpovědnost. Bylo to pro kapelu velice náročné a poté jsme se rozhodli vše pozastavit, záležitosti vyřešit a album vydat. Teď už je venku – konečně!

3. Než rozkrojíme hudební pomeranč, zaměřil bych se rád na slupku - to jest design „Lower“. Za sebe mohu říci, že je nádherný, což stejným dílem platí i o předcházející desce „Cherno“. Musím se přiznat, že jsem původ tvůrce nijak zvláště nezkoumal - pokud bys tedy rád něco prozradil o umělci, jeho významu pro KYPCK, či povyprávěl o jeho dalších zajímavých dílech, směle do toho.

Chlapík se jmenuje Aleksei Repkin, našli jsme jeho práci na internetu a okamžitě si zamilovali jeho úžasné, zvláštní a tajuplné fotografie Moskevského podzemí… Je to skutečný umělec, muž neznající kompromis a my byli poctěni možností použít jeho fotografie na našem albu! Skvělá věc…

4. Nové dílo z vaší produkce na mne dýchá takřka acid rockovým feelingem, přestože už ze starších skladeb jsem míval místy příjemně toxický dojem. Též mi přijde následovník melodičtější a v jistých okamžicích i něžnější. Mohl bys mne zasvětit do tvorby hudby a samotného vzniku "Lower"? Případně zda máte i jiné zdroje inspirace, nežli sovětskou historii.

No, na albu nejsou žádné skladby o Sovětské historii. Všechny skladby se vrací do 19. a 18. století, do dob Carského Ruska. Řekl bych, že album je taktéž trochu melodičtější, ale hlavním cílem bylo psát delší věci, ještě tvrdší než „Cherno“, a soustředit se na více neobvyklých aranží. Samozřejmě je tam také skladba „Alleya Stalina“, ale většina skladeb je trošku experimentálnějších. Skladba „Chernaya Dyra“ z „Cherno“ byla pro nás startovacím bodem – než jsme začali pracovat na novém materiálu, tak jsme se o tom se Samim bavili. Chtěli jsme dovést věci dále nebo hlouběji – níže.

5. Jelikož jsem z generace, kterou v našich zemích minula povinná ruština, dost bojuji s lyrickou stránkou KYPCK. Samozřejmě, že člověk leccos pochytí, či si opatří nějaký ten překlad. Nicméně když slyším texty básnicky zpívané v tak zpěvném jazyce, jako je právě ruština, je mi občas líto, že je nedokážu plně vnímat. Proto bych se rád detailně zeptal na texty celkově. Od procesu vzniku až po poselství, které přináší. Historie a pocity s ní spjaté, literární odkazy a další?

No, můžu ti texty krátce představit. Zaprvé, téměř u všech skladeb, vyjma „Posle“, kterou jsem stvořil já, mám vždy první hudbu, poté začnu dělat na pocitech a myšlenkách, které ve mně hudba vzbuzuje. S mými vlastními skladbami pro KYPCK („Predatel“, „Ne Prosti“ a „Posle“) se zrodila hudba společně s texty. Tedy, první skladba „Posle“ je o chlapíkovi, který se probudí s kocovinou, sedí v kaluži krve a naproti němu leží něčí mrtvé tělo. Příliš si nepamatuje, co se stalo a ukáže se, že mrtvá osoba je jeho žena. Skladba je o těch momentech, když si uvědomíš, že se stalo něco neodčinitelného. „Alleya Stalina“, která je prvním singlem, je snem, který jsem kdysi měl a říkal jsem si, že měl příjemnou atmosféru pasující ke skladbě. Je jakoby zasazen ve fantaskním prostředí, kde si nejsi jistý, co je alej a co propast, o kterých v refrénu řve starý kněz. „Chuzhoi“ je o mně, víceméně o stárnutí, ztrátě síly a nadání, nedosažení svých cílů, zklamání sebe sama a lidí okolo. Na konci je také citace ruského básníka Lermontova, která se nese ve stejném duchu. „Felitsa“ je o Kateřině Veliké, Ruské carevně z 18. století. To se zdálo být pro KYPCK poněkud hudebně odlišné, takže jsem texty stylizoval trochu jinak. Myslím, že je zajímavé si uvědomit, že největší vládkyně Ruska byla Německou princeznou… Mnoho Rusů si toto vůbec neuvědomuje! „Rozryv“ je dlouhá, velice pomalá skladba o ztrátě cti a o potřebě být někým zabit, oddělán jako voják. Když už není za co bojovat, tak můžeš vlastně už jen zemřít. „Burlaki na Volge“ je založeno na kresbě stejného jména od Ilji Repina. Je to zkrátka příběh o životě burláků v 18. století. „Bardak“ je příběhem o starém nevěstinci ze St. Peterburku. Příběhem o vášni, zhýralosti a mocném puzení, jenž je provází. „Tovarishcham“ je napsána pro fanoušky KYPCK, je věnována jim všem a je poděkováním za podporu a koupi našich alb, protože bez nich bychom to nezvládli. Tak, toto jsou témata „Nizhe“


6. "Lower" vzlétlo do světa pod hlavičkou takřka komorního labelu, což do jisté míry slibuje osobní jednání a příjemnou práci, na druhou stranu však může vzbuzovat jisté obavy. Nyní, když leží novinka posluchačům na stole, prozradil bys, jak se ti s Yellow House Recordings pracovalo?

No, je to vydavatelství našeho bubeníka/producenta Hilli Hiilesmaa, takže spolupráce je velice dobrá, hehe.

7. Kdybych měl jmenovat svůj nejoblíbenější hudební nástroj, určitě by to byla baskytara. A KYPCK patří do kategorie kapel, které jsou svým užití baskytary specifické. Kde vůbec vznikl nápad sestrojit jednostrunnou verzi tohoto nástroje, který hudbě dodává unikátní punc?

Náš basista si chtěl postavit svůj vlastní nástroj a také chtěl něco zvláštního, jelikož celý koncept, hudba a texty kapely jsou ve světě unikátní. A tak přišel na to, že jednostrunná basa by pasovala k mocným, vířícím se věcem, jenž děláme, a měl pravdu! Je také velice zajímavé jej sledovat, jak na ni na koncertě hraje… Je to již tak jednoduché!

8. KYPCK disponuje zajímavou image, která krom toho, že je místy vybroušená do drobností (narážím na zajímavé exempláře a propagandistické plakáty SSSR), která je kontroverzní a fascinující zároveň. Jak jste došli vůbec k této vizi? Co bylo hlavním důvodem tohoto ilustrujícího prostředku vaší hudby?

Víš, jak už jsem vzpomínal výše, vše začalo z velice, velice silného nápadu a konceptu toho, co jsme chtěli hrát. Hudba a jazyk byly první věci. Poté jsme byli naší novou kapelou tolik nabuzeni, že jsme chtěli vše dotáhnout dále a udělat z ní nejen silné hudební vyjádření, ale také vizuální zážitek. A tak přišel Sami se šíleným nápadem kytary Lopašnikov, Jaska si postavil svoji basu, koupili jsme starou Ladu a pomalovali ji svými emblémy. Vše postupně roste a budeme to nadále vyvíjet. Rusko a jeho historie je plné zajímavých věcí a je skvělé moci toto šířit k lidem, které to zajímá. Co se týče kontroverze, no, nikdy jsme neřekli, že budeme „hezká“ malá kapelka pro každého. Neoslavujeme ale žádnou ideologii, pouze publiku představujeme určité mocné věci a oni si o tom můžou udělat svůj vlastní názor.

9. U vizuální stránky bych ještě chvíli rád zůstal S přihlédnutím na finsko-ruské dějinné vztahy mi přijde tento druh projevu vcelku odvážný, navíc s faktem, že používáte ruštinu a azbuku. Nevzniká z toho nějaké nedorozumění či nepříjemnosti?

Samozřejmě, že jsme potíže měli a máme na obou stranách. Ve Finsku jsou idioti, kteří si myslí, že jsme komunisté, či nějací „zrádci“, protože zpíváme Rusky, ale tihle lidé jsou hloupí, jejích názory nezajímavé, neboť se to dalo čekat. Na druhé straně - v Rusku jsou, řekněme, nepříliš intelektem obdaření lidé, kteří si myslí, že jsme něco jako fašisti, kteří zesměšňují Rusko a jeho historii… No, co na to mám říct… Je to hudba, umění, je to rock’n’roll a my omezení bouráme, nepodřizujeme se jim.

10. Když si vzpomeneš na dobu, kdy KYPCK vznikli, jak vypadaly počáteční práce ve zkušebně? Měli jste od první chvíle jasnou představu o své práci, kterou presentujete na "Cherno" a "Lower", či se začala tato vize realizovat až postupně? Co jsem zaznamenal, KYPCK má stabilní sestavu zkušených hudebníků - vzpomínáte na zrod skupiny s úsměvem?

Všichni čtyři najednou jsme se sešli až ve studiu, i když předtím jsme se samozřejmě individuálně scházeli. Ale jako kapela jsme byli až při nahrávání. Bylo to samozřejmě divné, avšak v dobrém slova smyslu – zdálo se, že něco děláme odlišněji i docela unikátně, a tenhle pocit při tvorbě rostl. Samozřejmě, že teď již vidím vývoj mezi „Cherno“ a „Nizhe“ jasněji. „Cherno“ bylo experimentem, složeným a nahraným rychle. Je svěží a syrové a otevřelo nám spoustu možností. „Nizhe“ je vyspělejší a organičtější, protože jsme si byli více jistí tím, co děláme. Když obě alba poslouchám, je docela úžasné, jak moc se liší, avšak stále zní jako KYPCK. Myslím, že se nám podařilo stvořit něco unikátního a svojského, což je něco, o co se snaží všichni hudebníci.


11. Zatím se posluchači mohou těšit ze dvou koncepčních a tematických alb. Plánujete do budoucna pokračovat v zavedeném systému, či můžeme očekávat od KYPCK něco atypického? S touto otázkou bych rád spojil ještě jinou, která s touto problematikou nepřímo souvisí - a to spolupráce s jinými interprety. Dočkáme se v budoucnu nějakých zajímavých hostů či dokonce vydání nějaké kolaborační nahrávky?

Momentálně o žádných kolaboracích či něčem podobném nevím. Důvod by musel být vskutku dobrý a nemyslím si, že by k tomu jen tak došlo… Ale nikdy neříkej nikdy! Co se týče konceptu, budeme jej samozřejmě dále vyvíjet. Je moc brzy přemýšlet o dalších albech, zvláště za nynější situace nahrávacího průmyslu, kdy nikdo nechce za desky platit. Co se týče textů, nechtěl bych se příliš omezovat. Již na „Nizhe“ jsem začal horizont našich textů rozšiřovat a psát o jiných tématech, než na „Cherno“, a chtěl bych si tuto svobodu udržet. Muzika je tak upřímnější a mně dává šanci psát o tom, jak se vlastně cítím.

12. Vím něco málo o vaší koncertní činnosti a minulý rok jste dokonce hodlali navštívit Českou republiku v rámci festivalu Brutal Assault. Je zde nějaká možnost, že se spolu uvidíme v nějakém z našich měst na nějakém komornějším a osobnějším z koncertů?

Doufám v to… Tento rok máme v plánu navštívit Polsko a Česko, tak snad se s námi brzy spojí i nějaké místní agentury. Co se týče Brutal Assaultu, podle toho, co jsem slyšel, tam prý tento rok hrajeme!

13. Mám zlé tušení, že literatura vám není cizí. :) Je vám blízká stejně jako hudba? Osobně zastávám názor, že hudba kloubí umění zvuku s uměním slova (tedy pokud nejde o instrumentální díla), jak to vnímáte osobně? Po jaké knize saháte při rozmanitých situacích? Či jací autoři ovlivnili vaše myšlení a třeba i ideu KYPCK?

No, ano, souhlasím. Mám titul z Oxfordu, obor Lingvistika a Ruská literatura, takže samozřejmě čtu hodně. Myslím, že je velkým bohatstvím využít všechen takový úžasný materiál v KYPCK, pokud to k hudbě pasuje. Ne, že bychom to dělali v každé skladbě samozřejmě, ale je to něco jako „bonus“, jež můžeme propojit s obsáhlejším kulturním dědictvím. Osobně mám nejraději Čechova a Tolstého, ale přečetl jsem většinu Ruské klasiky a existuje mnoho dalších. Čtu také mnoho vědeckých, historických a dalších knih… Četba nikdy není ztráta času.

14. Vypadá to, že zde máme konec. Rád bych poděkoval za rozhovor a doufám, že byl pro vás příjemný stejně jako pro mne. Zbývá už jen popřát hodně úspěchů v dalších hudebních bitvách. A poslední slovo? To je tradičně vaše.

Buď silný! Mnoho díků všem, kdož podporovali KYPCK a mají rádi to, co děláme! Doufám, že si užijete nové album a také, že se uvidíme na koncertě - brzy!