U malých akcí podobného ražení nejsou neobvyklým jevem malé dramaturgické problémy, nejinak tomu bylo i zde, kdy pár dnů před konáním ohlášení HONGO nakonec nebyli schopni přijet. Nedlouho před sedmou hodinou večerní se tedy pod rukama dvou hudebníků rozezněly bicí a kytara, zatím velice skromnému obecenstvu předvádějíc hudbu mladé kapely BAALZAC z Přerova. Jejich asi půl hodiny trvající vystoupení bylo sice nepříliš výrazným, ale dostatečně energickým předkrmem, který mírně degradovalo především očekávání následujících dvou interpretů a také konvence pečlivě dodržující hudba. Pozitivním překvapením bylo, že i ve dvou se dá hrát post-hardcore (z důvodu malého prostoru a mě stojícího mírně opodál jsem pořádně neviděl, kdo hraje), zezačátku poměrně energické riffování a bubnování se ale rychle ustálilo na onom předkrmovém vyznění.
Po několikaminutové pauze, využité k osvěžení se v chladnoucím večerním vzduchu, se prezentuje pětičlenné uskupení ze Švédska, zvoucí se MONACHUS. Příjemné vystupování jejich členů úspěšně vyvažuje objevivší se technické problémy a po přivítání asi třiceti lidí stanovící publikum se rozeznívají sludgeové zvukové stěny spíše pomalejšího tempa. Středeční večer patřil debutovému albu kapely „Out of the Blue“, které zaznělo v celé své čtyřicetiminutové délce. Na živo byl přednes hudebníků podstatně energičtější, než na zmíněném albu, čemuž určitě prospěl i zvuk, který se místy sice rozpíjel ve zvukovém chuchvalci, ale po většinu času byl koncert tak akorát hlasitý a poměrně čitelný. MONACHUS se stali nejdoomovějším umělcem večera, se všemi klady i zápory tohoto vyjádření. Stavba skladeb dovoluje nechat se unášet proudem s občasným ozvláštněním rytmu nebo změnou tempa či melodie, na druhou stranu je to hudba velice repetitivní, není tedy nesnadné překlenout se do stereotypu a začít se trochu nudit.
Původně jsem si myslel, že cca dva a půl hodiny nebudou stačit k tomu, abychom si všechny tři interprety vychutnali do sytosti, načasování se ale nakonec ukázalo být velice dobrým, LIGHT BEARER před nás totiž předstoupili právě v čase, kdy jsem již byl mírně omámen doteď slyšeným, stále však dostatečně svěžím na to, abych se nezačal kroutit a sledovat hodiny přemýšlejíc, kdypak už asi bude konec. Celé „Lapsus“ nezaznělo, konstatování o čase je ale adekvátní také zde, moje nejoblíbenější momenty alba totiž zazněly a přitom jsme se vyhnuli příliš dlouhému ubíjení atmosférou, která se až příliš jednoduše může z husté mlhy změnit v rozbředlé bahno.
LIGHT BEARER podali v porovnání s MONACHUS přesvědčivější výkon, hlavně co se hudební stránky týče. Nazvučení sice opět nebylo skvělé, rozmanitost výraziva „Lapsus“ se ale podepsala na eklektičtějším zážitku. Také LIGHT BEARER z Britských ostrovů se řadí mezi početnější kapely, přesto jim omezený prostor nijak nezabránil (a pokud ano, nedali to znát) v energickém a přesvědčivém hráčském i „pěveckém“ výkonu, který nebyl hudebně ochuzen o žádné prvky studiových verzí (tedy až na ten čistý zvuk).
Poslední tóny středečního večera ukončily svoji krátkou cestu k uším publika nedlouho před desátou, všem vystupujícím (hlavně však dvěma zahraničním) patří upřímné díky za předvedenou hudbu a možnost strávit tři rychle uběhnuvší hodiny tichým i hlasitým sdílením okamžiků malých a pomíjivých, o to více stojících za prožití.
