Když před lety odešel z ROOT Blackie, obával jsem se, že je s ROOT amen. Předchozí řadovka "Daemon Viam Invenient" mi dávala lehce za pravdu a moc mě neoslovila svojí rozdrobeností a minimem výrazných nápadů. V červenci mě zamrzel další odchod letitého člena Reného "Evila" Kostelňáka. Na jeho místo ihned nastoupil brněnský (mně neznámý) kytarista Honza Konečný (ex-Demogorgon). Nicméně se tato zvěst na vydání novinky nijak nepodepsala a ta je připravena v termínu k vydání.
ROOT si dali na čas a připravovali pozvolna nový materiál, kterým si upevní svoje pozice a ukáží, kdo je tady pánem. Desku vydávají polští Agonia Records, obálku namaloval temný rarach Erik Danielsson (Watain), který si zde i zařval společně s dalším pekelníkem Nergalem (Behemoth). Aby toho nebylo málo, tak dalším hvězdným hostem není nikdo menší než Blasphemer (ex-Mayhem). Mile mě potěšilo, že tito hosté nijak nenarušují ani nevyčnívají z celého díla. Jsou pevně začleněni do kompozic, které tvoří a obohacují tak ucelený monolit.
Desku otevírá nejlepší věc alba "Introprincipio". Plní úlohu intra, jak název napovídá, ale se svojí délkou 5:33 je druhou nejdelší skladbou na desce. Opravdu temný ambient s Big Bossovou deklamací je jako stvořený pro soundtrack ke čtení Lovecraftových povídek. Nadšeně jsem očekával druhou "In Nomine Sathanas" a tady jsem byl šokovaný poprvé. Po dlouhých 21 letech ČESKY zpívaná skladba! A jaká! Druhá část legendární „Písně pro Satana“! Fanoušci, těšte se! Skladbu ozvláštňuje pěkné sólo, jehož melodii si připomenu z tohoto alba vždy jako první. Následující "Legacy of Ancestors" je už v angličtině a je to víceméně standardní skladba, která se plně projeví na koncertech. Druhý šok jsem zažil při páté "Darksome Prophet". Takový nátěr ROOT nepředvedli drahně let. Stejně tak "Son of Satan" a "Greetings from the Abyss" se nesou v taktéž rychlém tempu. Skladby nejsou postavené pouze jednobarevně, a tak krásně odsýpají a opravdu baví. Tady bych měl výtku k bicmanovi Pavlu Kubátovi (Thief). Ve středních či pomalejších tempech prokazuje jisté kvality a zajímavé "beglajty", ale v rychlejších pasážích předvádí takzvané "české" bicí - tupa, tupa :-) a bezezměnnou střílečku. Nicméně Igor a Ashok to nechali takhle projít, tudíž to byl záměr a já to nehodlám nějak shazovat. Je zajímavé sledovat progresivně založeného Ashoka, jak se popasoval s klasickými hoblovačkami, kterých je zde bezpočet. Ale nebyl by to on, aby do každé skladby nepropašoval kus svých nápadů a vizí. Radost poslouchat. Další trojice "Revenge of Hell", "Fiery Message" a "His Coming" spojuje střední tempo a téměř "hitový" potenciál. Lahůdkou je hra na akustickou kytaru za zneklidňujících zvuků a ruchů ve druhé polovině úderné pecky "Revenge of Hell". Závěrečná "The Apocaplypse" svojí silou "Zrození Satana" uzavře hlasem dítěte, které vítá Satana.
Po vydání "Pekelné symfonie" Big Boss v tisku prohlašoval, že se v názvech a textech nebude objevovat slovo SATAN či LUCIFER, protože tato pojmenování jsou zprofanována a používá je každý dement, který o satanismu neví zhola nic. S pousmáním si prohlížím názvy "Heritage of Satan" a vzpomínám si na mistrova slova. Zajímalo by mě, co ho vedlo k oprášení pekelné sešlosti. Ne, že by někdy o krok ustoupil. To chraň satan! Jen nejmenoval. Nicméně kdo jiný má větší právo oslavovat Satana, nežli bývalý velekněz První Církve Satanovy v ČR.
Největší podíl a nejvíc vlivů v tvorbě současných ROOT cítím tentokrát v Igorovi. Možná se mýlím, ale jeho rukopis a ostatně i hlas ROOT sympaticky vtiskl až "hrubiánsky", a tak se ROOT zřejmě vyhnuli stagnaci i za cenu větší přímočarosti nežli dosud. To však jedině ku prospěchu věci.
Při zmínkách o návratu k češtině a black metalu jsem se obával, že ROOT sklouzne k trendu, který poslední roky vládne (hlavně u českých kapel) scéně a stane se svým vlastním revivalem. ROOT v roce 2011 nejsou ani tou progresivní smečkou, která překvapovala každým svým krokem, ale ani zpátečnickou zbytečnou sebrankou, kterých je na naší scéně poslední dobou tolik. ROOT touto deskou rozptýlili sýčkovské řeči, že již nejsou tím, čím byli. Dokázali, že i když odejde hlavní tvůrce skladeb, dá se přes to přenést a byť s delší prolukou mezi deskami vytvořit kvalitní a vyrovnané album, jaké od "Black Seal" nevydali. Jednoduše čekejte dobrou desku od dobré kapely, která ještě neřekla svoje poslední slovo.
Co mi ale chybí moc, tak je Big Bossovo nádherné zpívání. Jeho úchvatný basbaryton a vícehlasy dostanou plný prostor pouze v působivé osmé "His Coming" a jinde pak jen poskrovnu. Druhá výtka se vztahuje k absenci tíživé temnoty, která obestírala jejich starší tituly. Skladby až na výjimky dovádí v koncertním oparu. Ano, ROOT vytvořili "Heritage of Satan" jakoby pro koncertní show, kde budou v každém případě zářit a fanoušci v kotli skandovat o 666. Takhle živé a živoucí album jsem od ROOT ještě neslyšel. Takže se těšme na listopad na Melodku v Brně, kde předvedou svoje nově zrozené dítko.
K recenzi poskytl: Agonia Records
