1. Zdravím Tě, J. Jsem rád za rozhovor pro naši malou zemi. Tuším, že je to první pro ČR, mám pravdu?
Čau. Švédsko je taky docela malé, ale nemohu si vzpomenout na nějaké švédské město, které je stejně krásné jako Praha... Ano, tohle musí být první rozhovor pro Českou republiku. Už se těším na odpovědi!
2. Jsi zakladatelem PLUTONIUM a nyní i jediným členem. Na „One Size Fits All“ však byli tři členové. Jaké byly důvody ke změně?
Bylo to nějak takhle: po nahrávání „One Size Fits All“ byla atmosféra v sestavě poměrně napjatá. Pro mě osobně bylo nahrávání hodně těžké. Nikdo kromě mě nevěřil v pokračování kapely, ale já se o to pokusil. Ostatní odešli sotva album vyšlo, ale bylo mi to jedno. Našel jsem mezitím někoho jiného, kdo mi pomůže (skvělou osobu mimochodem), ale potom jsem od něj obdržel zprávu, že by hraní v kapele asi nezvládl, protože jeho schopnost hrát na kytaru hodně poklesla, protože několik měsíců necvičil. Ale žádný problém, byl jsem rád za jeho upřímnost. Každopádně jsem se musel rozhodnout. A rozhodnutí bylo, že budu s PLUTONIUM pokračovat jako jednočlenným projektem, dokud nenajdu někoho, kdo mi bude sedět. Měl jsem v sobě však spoustu nápadů (a pořád mám), které musely vyjít na povrch. Ostatní členové byli spíš něco jako živí hráči, protože jsem předpokládal, že budou nějaké koncerty. Nakonec se ukázalo, že o živé hraní nemají vůbec zájem. Tohle a další obtíže mezi námi vedle k našemu rozchodu.
3. Nyní tedy pracuješ sám. Je to pro tebe ta nejlepší možnost?
Nyní ano. Nemusím na nikoho čekat, můžu nahrávat kdykoli potřebuju. Ale musím přiznat, že je to trošku nuda, nemít další pohled na věc. Většinou si dělám věci po svém, ale je to skutečně výzva? Na příští nahrávání budu mít pár hostů, mám v záloze člověka, který se postará o nějaké vokály, protože má skvělý hlas. Myslím, že to PLUTONIUM posune dalším směrem. I na novém albu se ve skladbě „Unintelligent Design“ objevuje host, Mr. Ahlgren, jeden z mých nejlepších přátel, který pro tuto skladbu vytvořil docela ujeté klávesové sólo.
4. Ve spoustě recenzí na debut byli zmíněni Thorns a tvoje hudba byla přirovnávaná k Snorreho. Takže mě zajímá, jak moc Thorns znáš a jak moc pro tebe byli inspirací při skládání debutu?
Nikdy jsem od něj neslyšel dema, ale slyšel jsem skladbu „Aerie descent“, která je stále výborná. CD je však úžasné. Miluju ho od doby, co vyšlo až doteď. Má strašně mechanickou atmosféru, která se po vás natáhne a uchopí. Takže ano, jeden by mohl říct, že jsem ovlivněn Thorns. Každopádně je to jen jeden z vlivů, ačkoliv pro mne hodně důležitý.
5. Uplynuly čtyři dlouhé roky a jsi zpět s druhým albem „Devilmentertainment Non-Stop“. Je to docela zvláštní název. Mohl bys čtenářům vysvětlit, co si pod ním představit?
Pořád poznáte, že je to PLUTONIUM, ale má oproti debutu rozdílný zvuk. To je to, v co alespoň doufám. Devět skladeb, které se hodně liší přístupem a intenzitou. Slovo „devilmentertainment“ je kombinací „devilment“ (čertovina) a „entertainment“ (zábava). Takže posluchač může očekávat něco ďábelského a zábavného... Nejspíš? Texty této skladby odráží některé věci, které se ve světě staly během doby, co jsem psal (pokud se zaobíráte texty, určitě najdete, co myslím) a taktéž můj pohled na svět a jak je popisován v médiích západní kultury. Začal jsem s lehce ironickým a cynicky lhostejným pohledem, ale pomalu se to změnilo ve více depresivní a misantropický pohled (i když jsem se nestal misantropem, protože mám rád lidi, které respektuji). Když jsem s albem začal, bral jsem jej za určitý očišťující proces, ale časem se všechno zhoršilo.
6. I na aktuálním počinu jdou stále slyšet Thorns, ale ne tolik jako na debutu. Můžeš popsat rozdíl mezi debutem a aktuální deskou? Jak z hudební, textové, tak i ideologické stránky?
Doufám, že nový materiál všem ukáže, že i když se bude stále jednat o PLUTONIUM, tak náš zvuk je hlubší a širší ve všech ohledech. Zvukové plochy jsou z mého pohledu sofistikovanější, než byly na debutu, což bylo záměrem – nechtěl jsem dělat stejnou věc dvakrát! Posunul jsem hranice toho, co jsem s PLUTONIUM chtěl ve srovnání s debutem, a chci to udělat znovu, až budu nahrávat nový materiál. I textově jsem se vyvinul si myslím. Debut byl převážně o totalitním systému, popsaném v 1984 a „Brave new world“, zatím co „Devilmentertainment non-stop“ si více pohrává i s osobními názory a filozofií.
7. Tvoje hudba zní jako soundtrack mizérie těžkého průmyslu po nějaké světové revoluci. Militantní nazvučení má velmi chladnou atmosféru, která v posluchači vyvolává pocit beznaděje. Je to tvůj záměr, jak zapůsobit na posluchače?
Zajímavá interpretace! Podobná představa mě nikdy nenapadla, ale je hodně zajímavé znát tvůj pohled. Ale částečně máš pravdu, protože chci přenést na posluchače atmosféru chladného světa, kde nemůžete věřit nikomu jinému, než sobě. Pro mě je nejpodstatnější, kromě psaní silných a zapamatovatelných skladeb, přinést atmosféru, která tě pohltí a už nepustí. Nevím, zda jsem uspěl, ale snad se to bude některým líbit. Pamatujte si - může vám přijít, že hudba vyobrazuje pouze šedivý svět, ale uvědomte si, že jsou miliony odstínů šedé…
8. Další otázka je zřejmá. Můžeš popsat proces skládání? Vím, že jednočlenné projekty se liší v psaní od klasických kapel. Obzvláště v tomto druhu hudby.
Většinou mám útržek hudby, riff, melodii nebo jen rytmus, o kterém si myslím, že bych na něm měl zapracovat. Snažím se ho hrát a snažím se dojít na to, zda je dost dobrý na to, stát se základem skladby nebo zda se jedná o část, která může být spíše vhodná jako doplněk. Většinou začínám hraním skladby pouze na kytaru. Pokud je to dobré, pokračuji s další extra kytarou, basou, bicími a nakonec přidám nějaký ten industriální materiál. Ale může se stát, že skladbu udělám zcela jiným způsobem. Základ skladby „A tribute to the tools…“ ve skutečnosti vznikl, když jsem se motal dokola a poprvé jsem zkoušel své nahrávací vybavení, když jsem začínal s testovacím nahráváním „One Size Fits All“. Uložil jsem si tu nahrávku a začal jsem přemýšlet o riffech – a bylo to. Skladba „Peace Keeper“ například vznikla před počítačem, aniž bych přemýšlel nad tím, jaký zvuk má skladba mít. Takže abych odpověděl na tvou otázku: většinou vezmu kytaru, posadím se a zkouším, i když se vždy snažím věci dělat trošku jinak.
9. A od skládání přeskočíme rovnou k práci se zvukem. Novinka má rozhodně kvalitnější zvuk a produkci než debut. Což je ještě zajímavější, vzhledem k tomu, že jsi „Devilmentertainment Non-Stop“ vydal sám. Za produkci jsi stál ty nebo ti někdo pomáhal?
Produkci obou alb mám na starost já. Na „One Size Fits All“ jsem chtěl více „hlučný“ zvuk, ale samozřejmě má znalost nahrávání, mixu a editace je nyní jiná, než byla v té době. Takže si myslím, že jsem se hodně naučil, když jsem se vrhnul na nahrávání „Devilmentertainment Non-Stop“! Tentokrát jsem chtěl čistší a komplexnější zvuk. Jednotlivé skladby mají více detailů, které by nevyzněly v neostrém či hlučném zvuku. Jedinou věcí, s kterou jsem potřeboval pomoct, byl mastering, o který se jako minule postaral Peter Bjärgö, kterého můžete znát z Arcany. Odvedl skvělou práci a přidal něco navíc na obě nahrávky!
10. A co bylo důvodem vlastního vydání? Nikdo neprojevil zájem? Nebo jsi chtěl mít vše pod svou kontrolou?
Po oslovení třetího labelu, bez jakékoliv odezvy či známek života (a to nebyli nejhorší, ale byl jsem celou situací znechucen), jsem si řekl, „Seru na to, proč si to nevydám sám?“. Tak jsem se začal rozhlížet, počítat náklady a podobně. Dostal jsem dobrou nabídku od lisovny a potom už vše šlo podle plánu. Musel jsem počkat rok a půl, než ta zatracená věc vyšla, měsíc na shromáždění veškerého materiálu, odeslat ho do tisku a dostat album. Když jsem obdržel alba, tak jsem si pomyslel: co by se stalo, kdybych to udělal už před rokem… Jestli mě nějaký label osloví pro budoucí nahrávky, samozřejmě si je vyslechnu, ale budu hodně opatrný, aby nemrhali mým časem, tak jako u této nahrávky! Je samozřejmě super mít vše pod kontrolou, dokud to tak jde. Trvalo to aspoň měsíc, než se album objevilo na nelegálních stránkách ke stáhnutí. Počítal jsem s tím a můžu jen doufat, že lidé, kterým se má hudba líbí, ocení vlastnit samotné album.
11. Obě alba mají zvláštní artwork. Kdo ho má na svědomí a můžeš v rychlosti popsat význam obou obalů?
Oba artworky má na starosti můj kamarád Magnus Hagerman. „One Size Fits All“ mluví samo za sebe názvem i šibenicí. Prostě jen troška černého humoru! „Devilmentertainment Non-Stop“ má na obalu ramínko vytvořené z ostnatého drátu. Ramínko bylo velmi častou pomůckou pro chudé dívky na počátku devatenáctého století, pro potřeby potratu, které v té době byly zakázané. A švédský výraz pro ramínko je stejný jako pro šibenici, takže máš jasný dvojsmysl mezi těmito oběma artworky. Magnus je, jak jsem řekl, dobrý přítel, který dělá různé druhy umění v rozdílných kontextech, ale myslím, že jsem jediný zástupce metalového podhoubí, s kterým pracoval. Mně se to líbí, protože jsem se chtěl odlišit od tradičních metalových vyobrazení. Nic proti Manowar a podobným, ale chtěl jsem něco jiného. Navíc jsem se začal hodně zajímat o grafický design a podobné věci, takže mám i jiný pohled na spřízněné záležitosti. Také jsem objevil film od Kennetha Angera, který bude mít jistě vliv na mé další nahrávky. Pokud vás zajímá práce Magnuse Hagermana, stačí se podívat na jeho stránky.
12. Vím, že živé hraní je pro jednočlenné projekty téměř nemožné. Takže myslím, že i pro tebe je to pasé. Nebo se mýlím?
Rád bych hrál živě, ale zabralo by moc času zkoušení a hledání těch pravých muzikantů atd. Nyní se to tedy zdá nemožné, ale možná se v budoucnu vše otočí k lepšímu a pak zaútočíme na pódia.
13. Pokud nejsi světově známý hudebník, není možné se hudbou uživit. Takže čím se živíš? Máš vůbec čas na nějaké jiné koníčky, mimo hudbu?
Mám normální práci, jako každý jiný. Nikdy bych se s PLUTONIUM neuživil, to je naprosto nemožné! Každopádně jsem se nyní začal věnovat studiu web designu a digitální grafiky na univerzitě, současně k mé práci a kapele. Dělám to, abych se stal více nezávislým po všech směrech, ale občas je problém najít čas na všechno. Každopádně mám rád, když se zároveň děje více věcí, což mě inspiruje. Na druhou stranu, většinu volného času trávím se svou manželkou, která sice není fanouškem metalu, ale hudbu, filmy, knihy a podobně ráda má – víceméně ty samé co já! Takže to je můj život v kostce.
14. Nerad bych tě otázkami unudil. Takže tohle je konec naší společné konverzace. Přeji vše nej do budoucna a pokud je cokoliv, co bys rád ještě řekl, využij tohoto prostoru. Díky a měj se!
Vůbec mě nenudíš! Jsem vděčný za tvůj zájem a podporu. Pokud má někdo zájem dozvědět se o PLUTONIUM více, stačí navštívit naše stránky nebo poslat mail! Zdravím vás! A jen tak mimochodem, Master´s Hammer je rozhodně jednou z nejlepších kapel vůbec!
Plutonium @ ReverbNation
Plutonium twitter
Plutonium @ MySpace
