1. FORGOTTEN SILENCE jsme v Mortem zine ještě nepřivítali, tak dovolte, abych tak učinil právě teď. Ahoj Krusty! Jak se daří krátce po vydání novinky „La Grande Bouffe“?
Ahoj, zdravím Tebe a všechny, kteří čtou Mortem! Daří se nám dobře. Máme po koncertech s DYING PASSION. Bylo to povedených sedm koncertů po celé republice + jedno Slovensko. Teď si dáme na chvíli pohov, protože poslední rok byl více než hektický. Ale dlouho odpočívat jistě nevydržíme...na příští rok máme už domluvený první koncert, nějaké hudebně-vydavatelské plány už také jsou...no a samozřejmě pokračuje promo k novému albu.
2. Novinka se vám moc povedla a srdečně vám gratuluji. Kde jste natáčeli a kdo je za finální podobu zodpovědný? Světový zvouček jí nesmírně sluší. Prozraď čtenářům, kdo vás nyní zastupuje?
Díky za slova chvály. Jsem rád, že i v MORTEM zinu, který beru jako specialistu na black ve všech podobách, jsme byli takto oceněni. Díky! „LA GRANDE BOUFFE“ se natáčelo na více místech. Bicí se nahrávaly u Ostravy, kytarové linky kytaristy Hyenika v jeho home-studiu a zbytek: tedy kytara, basa, klávesy, vokály a veškeré práce se samply… se páchalo v domácím studiu klávesáka Martyho. Právě Marty nechal na „LA GRANDE BOUFFE“ celkem solidní kus svého života a díky němu byla nahrávka připravena pro finální mix, který měl na starosti člověk skrývající se pod pseudonymem Pedro DeLuxe.
Kdo nás nyní zastupuje? Myslíš vydavatel? Zkoušeli jsme jich více, ale nejodvážnější byl Shindy (smích).
3. Album se jmenuje „La Grande Bouffe“. Vím, že jste milovníci filmů. Jak deska obsahově souvisí nebo nesouvisí se stejnomenným francouzským filmem? Navíc je prošpikována ukázkami z tohoto filmu. Bylo těžké získat práva k použití nebo jste se neptali a rovnou to tam flákli?
Naše album je volně inspirováno zmíněným filmem, ale rozhodně není jeho přepisem či doslovným zpracováním… Nás na tom filmu bavila nejvíc ta dekadence, úchylnost a naprosté nekladení si jakýchkoliv hranic. Užívání si. Bužírování si ve všem, co je po ruce. A to stejné je vlastní i našim aktuálním skladbám. Každá skladba je trochu jiná, občas jsou stylové hranice vzdálenější...,ale stejně jako hrdinové zmíněného filmu, dělali jsme si, co jsme chtěli a z plného stolu jsme si nabírali, co hrdlo ráčilo (smích).
Práva na použití? Risknuli jsme to....rovnou jsme to tam fláknuli. Možná bude rozumnější, když Ti tady nepotvrdím, že se jedná o samply z tohoto filmu. Hmm...dejme tomu, že to všechno namluvili naši přátelé z francouzských blackových kapel (smích).
4. Další chválu mám určitě ke grafice a celkovému zpracování asfaltu i CD. Dáváte si na těchto věcech odjakživa záležet, ale vyplatí se v dnešní době do těchto věcí investovat tolik peněz? Nepostihl vás nijak pokles prodeje audio nosičů? Jste sami sběratelé?
Díky....celá grafika je výsledkem nepočítaných večerů, stovek mailů a osobních návštěv a setkání grafika OneHalpha, fotografa Ruuna, vydavatele Shindyho a mojí maličkosti. Trvalo to všechno možná déle než u standartního obalu, ale myslím, že se to vyplatilo. Je to hrozné klišé, ale my jsme s grafikou a zpracováním navýsost spokojeni – a je jedno zda se jedná o digipak, LP, placky, nálepky, trika nebo mikinu... Tímto ještě jednou všem děkuji za profesionalitu a intenzitu pracovního nasazení. Kdyby jen jeden článek tohoto řetězu selhal, sesypalo by se to…
Jestli se vyplatí do grafiky a celkového zpracování nosiče investovat peníze? Těžko říct, já stále doufám, že ano. Já sám, jakožto hudební fanoušek, který svoje oblíbené kapely podporuje nákupem jejich nosičů, jsem vždy mnohem raději, když dostanu za svoje peníze kromě oblíbené hudby i kvalitně zpracované „všechno kolem“. Jasně, hudba je pro mnoho lidí nejdůležitější a tak jim ani nezáleží na tom, jestli ji poslouchají ze 180g vinylu, z digipaku, z páleného CDR nebo z empétrojky v tramvaji... Ale mně to jedno není, a ač je to možná lehce úchylné, miluju se rochnit v obalech, digipacích, gatefoldech a nabušených bookletech...protože teprve v ten moment mám pocit, že poslouchám příslušnou hudbu DOOPRAVDY a NAPLNO. Musím ale podotknout, že se já osobně nepovažuji za sběratele, to jsou jiní šílenci, kteří se po celém světě pídí po raritkách a skupují mraky nosičů... To já se spíš zabývám tím, co se mi líbí...tedy neberu vše ale pouze to, co mě nějakým způsobem oslovuje. A nejsem v tom z naší kapely sám, protože minimálně kytarista Medvěd a klávesák Marty jsou stejně postižení.
Pokles prodeje nosičů nás osobně nijak nepostihnul, poněvadž jsme nikdy nebyli nikterak závislí na počtu prodaných nosičů.
5. Obklopili jste se novými členy. Návštěvníci vašich vystoupení už s nimi měli tu čest, ale můžeš je představit i těm, co na vaše koncerty nepřišli delší dobu?
Máš pravdu, tihle „noví“ členové už s námi nějaký ten pátek hrají, ale „LA GRANDE BOUFFE“ je jejich debutem v řadách FORGOTTEN SILENCE. Satyr je sólový vokalista, kdysi zpíval v nějaké blackové kapele...něco jako BENEVOLENCE nebo tak nějak. Přihlásil se na naši výzvu...a tak nějak to klapnulo (smích). Hyenik je kytarista, jehož nejznámějším působištěm byli SILENT STREAM OF GODDLESS ELEGY.... Naše poslední 7“EP bylo splitko právě s jeho projektem CHIASMATIC...a zůstali jsme v užším kontaktu i potom. Slovo dalo slovo a my máme po letech opět dvě kytary.
6. FS prošlo mnoho umělců. Dalo by se srovnat, kdy vládla v kapele nejlepší chemie?
Tohle jsou zvláštní otázky, protože každé období v naší kapele bylo jiné, stejně jako i naše alba jsou odlišná. Alespoň pro nás, protože každé album vznikalo v jiné atmosféře a vlastně i v jiné sestavě. Takže na tohle se nedá jednoznačně odpovědět. Skvělé to bylo, když jsem byl v kapele vlastně jenom já a Medvěd a komponovali jsme „THOTS“ nebo „KRONIKU“, skvělé to bylo, když se vrátil klávesák Marty...staré zlaté demo - časy byly úžasné a super je to teď. Vždycky je nějaká chemie, protože pokud by nebyla, změníme co nejrychleji sestavu (smích).
7. Nový materiál je i na vaše poměry dosti náročný a komplikovaný, ale zároveň snadno poslouchatelný pro podmanivé melodie a snad i pro parádní zpěv vašeho nového sólového zpěváka Satyra. Jak dlouho jste na těchto písních pracovali a kdo je tentokrát hlavním tvůrcem? Zníte teď tak brutálně, jako nikdy před tím. Jste s Medvědem staří hašišáci, ale takhle razantní jste nikdy nebyli.
Základy pro skladby na „LA GRANDE BOUFFE“ byly složeny někdy v roce 2009. Od té doby jsme na nich postupně pracovali, odkládali je a zase se k nim vraceli. Ale dnes když slyším aktuální desku, jsem rád, že jsme se s tím tak piplali...myslím, že se to vyplatilo. Což Ti ale o své poslední desce řekne každý (smích). Prazáklady skladeb jsou dílem Medvěda a mým, na to se nabalily bicí, klávesy, druhá kytara a vokály... Tohle je náš zažitý postup. Ale skladby považuji rozhodně za kolektivní dílo! Je pravda, že kousky jako „AALBORG“ nebo „DICHROISME“ či první půle „FERMETURE“ jsou na naše poměry celkem nářezy..., ale cítili jsme to tak.
8. Krusty, byl jsi od začátku u mikrofónu ty. Proč ses vzdal tohoto postu? Bylo to snadné? Jasně, řekneš, že roky s vámi zpívala Hanka, ale rozdíl je v tom, že s Hankou jste se doplňovali jako kráska a zvíře, kdežto nyní se tvůj hlas ozívá čistě sporadicky. Může to být i tím, že zkrátka je tvoje basa dnes náročnější a sladit oba nástroje dohromady je pracnější?
Na „LA GRANDE BOUFFE“ můj hlas můžeš zaslechnout v „AALBORG“, „FERMETURE“, „DICHROISME“ a „THE BLACK RIDER 4K8“. Uznávám, že ne vždy je to murmur...mám tam i dost recitací a šepotů...ale na brutální vokál jsem nezanevřel. Kombinace mého vyššího a Satyrova hlubšího growlu je celkem příjemná a tak se tomu pravděpodobně nebudeme do budoucna bránit.
My jsme na živé koncerty už párkrát oslovili naše známé....třeba kdysi to byl Adam z VUVR, Chymus z ISACAARUM nebo Bruno z HYPNOS. Šlo o to, že koncertně jsem nedával basu i vokál stoprocentně. Což mi u obojího vadilo. No, a když už jsme našli nového zpěváka, proč ho nenechat regulerně na albu, když mu to tak jde. Jeho vokál je fajn, hluboký, zpívá naprosto jinou technikou než já….
9. Předešlá pecka „K.R.O.N.I.K.A.“ mě absolutně sedla a do teď ji často poslouchám. Na „La Grande Bouffe“ zníte zase jinak, ale přece jen jsem na některých místech jakoby pocítil mírný odkaz k této desce. Je to jen můj pocit nebo je tomu tak skutečně?
Tohle je možné. Vždyť se jedná o čtyři muzikanty, kteří se na „K.R.O.N.I.C.E.“ podíleli... Byl by div, kdyby nebyla slyšet alespoň nepatrná stopa po minulém albu. „K.R.O.N.I.K.A.“ byla hozená stylově více do progresivního rocku, „LA GRANDE BOUFFE“ je tvrdší, ale to neznamená, že bychom přestali prog/art rock poslouchat a vrhnuli se na striktní poslech death/blacku...vůbec ne. Takže nějaké odkazy na minulé album jsou pochopitelné. 4/6 členů jsou autory „K.R.O.N.I.K.Y.“
10. Jsi známý tím, že máš v oblibě grind core, death metal a podobné parádičky. Nepřemýšlel jsi nikdy o projektu, kde by ses těmto stylům věnoval, tak jak před časem učinil Medvěd na svém CHATEAU?
Jasně, mám rád kvalitní grind a death, stejně jako thrash...ale co se týče nějakého projektu – není na to prostě čas. Kdysi jsem si zablbnul v porno-grind projektu KUMA RAFINATTA a v Medvědově thrashovém CHATEAU...ale to bylo tak nějak více času. Navíc dnes bych na tento boční projekt asi podvědomě kladl větší nároky a o to časově náročnější by byla realizace. Momentálně mi FORGOTTEN SILENCE zabírají všechen čas. Snad jednou...někdy...něco...
11. Obrovskou součástí soundu FS je i art, progres, dost i jazz nebo avantgarda. Kým nebo čím se cítíte být ovlivněni? Je možné i po těch letech mluvit o nějakých vzorech? Například kolegyně Renhule slyší ve vašich jazzových klávesách vlivy Jana Hammera.
Tak to je fajn, že je slyšet tolik vlivů. My posloucháme kvanta hudby a spousta z toho je hudba nemetalová a nerocková vůbec. Jazz a starý art rock, vedle kterého i dnešní prog modly jako například Dream Theater blednou závistí. Nemluvil bych asi přímo o vzorech, protože nikdo z nás nechce znít „jako někdo“. Jde spíše o inspiraci a nebo jenom o to, že se nám jeho tvorba či instrumentace líbí. Nic víc, nic míň. Klávesáka Martyho Renhulino přirovnání k Janu Hammerovi rozhodně těší…. V jeho hře je jazz cítit, přestože on se tomu brání a neustále opakuje, že je spíše popíkář a vyrostl na Pet Shop Boys (smích).
12. Váš cover od Kaviar Kavalier se opravdu povedl a dle kolegy Victimera je lepší než originál. Neplánujete od KK udělat vícero coverů a pak s tím rovnou na EP? Hehe
Kdepak lepší....! (smích) KAVIAR, to je kult...zhudebněné vrzání latexu, spánek na nafouknutém gumovém polštáři (smích). Necrocock je nedotknutelný a i když někdo nahraje jeho skladbu dejme tomu technicky lépe, tu atmosféru tam dokáže dostat jenom on. Žádné EP plné Tomových coverů nechystáme a chystat nebudeme – jsou entity, na které by se nemělo sahat (smích). Necrocockovu tvorbu máme moc rádi, zvláště já a Marty jsme posedlí jeho albem „Konvalium“...ale víceméně vše na co kdy sáhnul je téměř magické.
13. Jste všichni samouci nebo jste hudbu studovali nějak víc? Vaše hudební i skladatelské umění je dechberoucí.
Neblázni, zase taková pecka to není...ale vážíme si takového uznání. Díky. Jsme víceméně samouci. Medvěd chodil kdysi snad půl roku do Lidové školy umění na klasickou kytaru...ale to se celkem minulo účinkem – vzhledem k tomu, co hraje (smích). Marty je klávesový samouk, já naopak chodil sedm let na klavír a co vím, tak kytarista Hyenik zase snad neuvěřitelných deset let na akordeon....což je opravdu perverzní (smích). Takže vlastně nikdo z nás se na svůj současný nástroj nijak nevzdělával. Každopádně nám ale, byť jen minimální hudební vzdělání alespoň něco dalo. Uši se tím drilem krapítek vycvičily a dnes jako když to najdeme (smích).
14. Mnoho koncertů jste neodehráli. Nakousni pravý důvod vašeho dřívějšího nezájmu o tuto činnost, a proč jste změnili názor a občas vyrazíte? Jaké máte zážitky z turné k „La Grande Bouffe“?
Pozor, ten „nezájem“ trvá...ač se to možná nezdá. Koncerty jsme kdysi striktně odmítali, protože nám pódiová prezentace našeho materiálu přišla nereálná nebo alespoň příliš komplikovaná. A nechtěli jsme prostřednictvím koncertů lidem naši hudbu nutit – chtěli jsme nastoupit na podium, až v momentě kdy naši hudbu budou lidi znát. A proto jsme hráli poprvé až na jaře roku 1999. Paradoxem je, že třeba naše aktuální koncertní šňůra s DYING PASSION je právě tím typem koncertů, kde lidi teprve seznamujeme s novým albem – tedy něco pro nás kdysi nepřípustného. Stejně to ale s koncerty nepřeháníme a za celou, téměř dvacetiletou kariéru jsme odehráli něco přes třicet vystoupení…
Aktuální turné bylo moc fajn. DYING PASSION jsou v pohodě lidi, turné relativně šlapalo a lidi byli skvělí.
15. „K.R.O.N.I.K.U.“ jste doprovodili parádním klípkem k vynikající věcičce „Mezzocain“. Plánujete vytvořit něco i tentokrát?
Klipy a vlastně vše jsou otázkou peněz. A my nacpali vše, co jsme nacpat mohli do nahrávání, do výsledného zvuku, do turné, do LP a CD... Takže už jsme vyčerpali vše, co se čerpat dalo (smích).
16. Cítíte zvyšující se zájem o vaši kapelu nebo je vám to víceméně jedno? V ČR máte ze všech stran respekt a získáváte zde různá ocenění jako Břitva nebo Anděl, ale jaké jsou zahraniční ohlasy?
No...s těmi cenami bych to zase nepřeháněl, protože zase tolik jich nebylo… Respekt? Hm, dejme tomu...ale my to tak nebereme. To, že nás někdo poplácá po ramenou nic výrazně nemění. Je příjemné vědět, že někdo shledává naši hudbu kvalitní...to nepopírám. Doma se o nás celkem ví...ale v zahraničí je takový přetlak nahrávek, že FORGOTTEN SILENCE si v těch tunách kapel najde hlavně hudební labužník, který ví, co hledá. V dobách hlubokého undergroundu, v devadesátých letech – se naše nahrávky dostávaly za hranice ve velkém, poněvadž naše labely tehdy měnily s jinými labely z venku. Což už se dnes moc nepraktikuje, nebo ano, ale na mnohem menší bázi.
17. Děkuji moc za rozhovor. A opět je zde obligátní otázečka na závěr: máte-li něco, co byste chtěli vzkázat čtenářům Mortem zine, máte nyní možnost.
Rád bych vzkázal všem, kdo navštěvují MORTEM ať tak činí i nadále! Poslouchejte hudbu – hudba Vás vždycky podrží, nabije energií, případně podpoří v melancholii...a hlavně hudba samotná se na Vás nikdy nevykašle a nenechá Vás osamocené!
Podporujte svoje oblíbené interprety!
Díky za rozhovor…
www.forgottensilence.cz
