Z popela dnes již kultovního festivalu Hole In The Sky, který probíhal po více jak deset let, povstal festival nový, pojmenovaný BEYOND THE GATES. Hole In The Sky skončilo dle slov organizátorů na svém vrcholu, ale spoustě z nás bylo jasné, že se během posledního srpnového víkendu bude něco dít.

Ohlášení Beyond The Gates tak nebylo pro mnohé velkým překvapením. Myšlenkou festivalu bylo nastolit náležitý posluchačský zážitek, jenž by trval po celé tři dny. Každý den byl reprezentován jiným metalovým žánrem. Black metalem ve čtvrtek, thrash metalem v pátek a sobota náležela doomu. Festival se obešel bez headlinerů; zajímavou sestavu tak tvořily pouze mladé vycházející hvězdy. Nebylo co řešit, vzal jsem si z práce volno, zajistil vše potřebné a trpělivě, jako již posledních pět let, čekal na konec srpna. Doufám, že pochopíte mé zaměření na black metalový čtvrtek, neboť kapely, které v tento den vystupovaly, jsou nejbližší nejen mému srdci, ale rovněž zaměření Mortem zinu.

Byl čtvrtek, 8:40 ráno, když jsem nastoupil na loď putující směrem na Bergen. Mám toto město velice rád, a tak jsem uvítal možnost jej opět při příležitosti tohoto festivalu navštívit. Cesta lodí trvala přibližně tři a půl hodiny, ale ubíhala velice rychle, a tak by nádherný Bjoergvin, postavený mezi sedmi vysokými horami, brzy na dohled. Zbytek dne probíhal podobně jako v minulých letech. Zařídil jsem si hotelový pokoj, zastavil se v Inside Rock Cafe na pořádný burger (povinnost pro všechny návštěvníky Bergenu!), dal si pár piv a před samotným peklem si také na chvíli zdřímnul.

V osm večer jsme již všichni stáli ve sklepě legendárního Garage pubu, kde se nacházelo pódium. Jako první vystoupilo norské (přísahal bych, že v kapele hrál minimálně jeden Polák) black metalové komando TORTORUM. Jedná se o docela čerstvou kapelu i přesto, že v ní působí členové ze známých kapel jako Dead to This World, Spearhead, Thunderbolt a dalších. Na Mortemu se již recenze jejich debutu objevila, a tak myslím, že většina z vás zná hudbu těchto démonů lepe než já. A musím přiznat, že mé první setkání s TORTORUM bylo více než kladné. Jejich hudba nepřináší nic nového, ale set samotný připomínal rozjetou válečnou mašinérii. Brutální black metal s nádechem thrash metalu a poctivé staré školy. Předpokládám, že se hrálo pouze z „Extinctionist“, které jsem si ještě na originálu nepořídil, což jistě brzy napravím. TORTORUM skvěle odstartovali čtvrteční večer a rozhodně vám doporučuji si je při nejbližší příležitost poslechnout.

Jak píšu tyto řádky, zjišťuji, že v kapele hráli dokonce tři poláci; Necrosodom, Stormblast a Paimon, které doplnil na kytaře Iscariah.

Další na řadě byli chilsko-švédští HETROERTZEN. Sleduji tuto kapelu již přibližně pět let a jejich poslední album „Exaltation of Wisdom“ patří mezi nejsilnější black metalové nahrávky z roku 2010. Soudě dle videozáznamů a fotografií z Arosian Black Mass jsem věděl, že se bude jednat o výjimečný koncert. Zapálily se svícny, na pódium se vynesly poháry a praporce a za vokalistou byl postaven malý oltář. Kapela rovněž měla unikátní image; všichni členové byli obléknuti v robách, tváře byli skryty pod zdobenými maskami a vypadali jako SMRT sama. A vystoupení nebylo nic jiného než temným kázáním. Ohromně mrazivá, black metalová bouře, kterou HETROERTZEN předvedli, musela být pro každého fanatika okultních umění obrovským zážitkem. Jejich spojení skvělé hudby a naplňujících vizuálních prostředků, bylo úžasné. První část vystoupení se obešlo bez basové kytary. Vokalista v bílé róbě, vybavený dýkou, kadidlem a dalšími nástroji nutnými k invokaci, předváděl temné rituály. Následně vzal papír s vepsaným zaklínadlem a poté, co na nás vyštěknul své prokletí, jej spálil a odešel z pódia. O chvíli později se vrátil zpět, tentokrát v červené róbě a s basovou kytarou; hudební forma HETROERTZEN tak dosáhla dokonalosti. Mohu říct jen jedno, už jako druhá kapela večera nastavili pro ostatní laťku velice vysoko. Jinak skvělému zážitku uškodily pouze dvě maličkosti. Zaprvé si myslím, že vokalista nedokázal udržet stejně kvalitní výkon jako na desce, dalo by se říct, že pouze křičel. Dále to byly menší technické problémy, zvláště s basovým kabelem, které rituál poněkud rušily. Z tohoto kapelu neviním a problém velice rychle vyřešili organizátoři. Byly to pouze drobnosti, ale bez nich by bylo vystoupení ještě lepší. Každopádně se nemohu dočkat, až tuto kapelu uvidím znovu! Absolute support!!


Třetí kapelou večera byli ONE TAIL, ONE HEAD, kteří mají na svědomí nedávné znesvěcení Prahy v rámci Prague Death Mass. Takže hádám, že je zbytečné tyto rouhače nějak představovat. Na pódium společně s kapelou, která byla zalita krví, dorazil i pach smrti a přítomným byl předložen nidaroský mor, jak jej všichni známe. Jsem si jistý, že OTOH předvedli jednu nebo dvě skladby, které jsem nepoznal, takže předpokládám, že se v táboře kapely tvoří nové věci, kterých se nemohu dočkat. Ale i další, známé hymny byly úžasné. Obecenstvo také pořádně přiložilo pod kotlem a v Garage začínalo být skutečně pekelné horko. Vystoupení jsem raději sledoval z povzdálí, neboť pod pódiem bylo na můj vkus až příliš divoko. Ale je mi jasné, co hudba kapely s lidmi odkáže. ONE TAIL, ONE HEAD jsem uviděl už potřetí a moc dobře vím, že nenabízí hypnotizující zážitek, ba naopak chaos a destrukci! Se skladbami jako „One Tail, One Head“, „Splendour of the Trident Tyger“, „In the Golden Light“ a dalšími to šlo samo. Tohle agresivní a brutální vystoupení muselo zaujmout všechny. Vytknul bych snad jen jednu věc. My, kteří jsme již navyklí na neměnný set, bychom uvítali mírné osvěžení, které by jistě přinesl dlouho očekávaný debut. Tohle je má jediná výtka. Koncert byl po všech dalších ohledech perfektní.

Když se večer měnil v noc, nastal čas na rituál v podání jedněch z nejočekávanějších poslů moru ze země ohně a ledu – SVARTIDAUDI. Mé očekávání bylo velké, neboť jsem kapelu viděl už před dvěma roky na Nidrosian Black Mass, kde zničili naprosto vše. Tehdy mě jejich vystoupení velice překvapilo a musím přiznat, že jsem pochyboval, zda budou schopni zahrát stejně dobrý koncert jako minule. Už během úvodní skladby „The Perpetual Nothing“ (snad se nepletu) z očekávaného debutu „Flesh Cathedral“ mi bylo jasné, že se bude jednat o nezapomenutelný zážitek. Nevím, zda dovedu popsat pocity, které z vystoupení sálaly, ale pokusím se. SVARTIDAUDI byli nekompromisní, důmyslní, chladní, jejich image minimalistická a celé to velice ničilo. Členové kapely se zdají býti normálními lidmi, ale na pódiu jsou z nich monstra, která vytváří nepředstavitelný roj negativních pocitů. Patříte mezi ty, kterým vadí, že Deathspell Omega nevystupují živě? Tak SVARTIDAUDI tuto mezeru dokonale vyplňují. Musím říci, že dnešní koncert byl lepší než ten před dvěma roky. Laťka pro tento večer se posunula ještě o něco výše. Věřil jsem, že následující vystoupení bude vynikající, nevěděl jsem ale, zda SVARTIDAUDI překoná.

Závěr večera nepatřil nikomu jinému než mocným MARE. Jak jsem zmínil dříve, laťka byla nasazena velice vysoko, ale to, co se dělo, když tento okultní akt začal hrát, se dá popsat jen jako zdrcující. Každý člen kapely přišel na pódium s lebkou, které pak byly položeny na malý oltář s Bafometem. Kalichy byly naplněny vínem, svíce zažehnuty a černá mše mohla být zahájena. Ti, kteří již MARE viděli, ví, co se při jejich vystoupeních děje. Já po celou dobu koncertu jen zhypnotizovaně stál, pokud mne zrovna nevyvedl z míry pronikavý pohled HBM Azazila – vskutku nepříjemný pocit. Lhal bych, kdybych tvrdil, že si pamatuji každou skladbu, která tento večer hrála, ale když zazněla slova „Komm, raster under knaster mie!“, věděl jsem, že se na nás snáší prokletí v podobě jedné z nejlepších skladeb – „Nachtmahrwaltzer“. Rovněž došlo i na moji oblíbenou „Throne of the Thirteenth Witch“ a zdá se, že nejsem jediný, komu se líbí nejvíce. Atmosféra, kterou MARE vyvolávali, byla naplněná nenávistí a pohrdáním vůči všem přítomným. A my je přijali! Po tomto rituálu jsem nahlédnul do nejhlubšího pekla. Naprosté uctívání temnoty a JICH. Podle mě jsou MARE jednou z nejlepších kapel, které black metal v posledních letech nabízí. A stačily jim k tomu dvě dema a dvě EP.

Byl pátek a já se po čtyřech hodinách spánku vzbudil se slušným bolehlavem. Dnešní den nevypadal příliš nadějně, ale po nezbytné hygieně, snídani a kávě, jsem zase usnul a brzké ranní hodiny (bylo cca 7:30) nechal za sebou. V plánu jsem ovšem neměl nic, takže jsem se po probuzení vypravil do Garage (klub byl asi deset metrů od mého hotelu), kde už začínal první program. Konal se zde metalový kvíz, Metal Hammer před promítáním DVD Watain – „Opus Diaboli“ dělal rozhovor s Erikem a také byla možnost zakoupit nějaké vinyly („Penetralia“ a „The Red in the Sky is Ours“ se již na mě usmívají doma). Celý den se nesl ve znamení piva a dobré společnosti, a tak čekání na první večerní koncert uteklo jak voda.


Jak jsem uvedl dříve, páteční den pro mě nebyl tak zajímavý, ale i tak jsem z nějakého důvodu viděl téměř všechny kapely. Jako první vystupovali norští DEATHHAMMER, kteří náleželi mezi dvě kapely, na které jsem byl tento den zvědavý. Musím přiznat, že nelituji jediné vteřiny, kterou jsem strávil sledováním jejich vystoupení. Nejsem velký fanda thrash metalu, ale tento byl po všech směrech perfektní. Když jsem v minulosti narazil na vokalistu kapely, tak vždy dělal jen bordel, ale na pódiu předvedl špičkový výkon (jeden z nejlepších vokálů, co jsem kdy slyšel). Brutální, hnusný a poctivý oldschool! Čekal jsem solidní gig, ale tohle mi rozsekalo prdel. Povinnost pro všechny fanoušky thrashe!

Řada byla na DEGIAL, které jsem dříve neslyšel, ale ze startu bylo jejich vystoupení docela dobré. Jejich death metal ve mně ovšem nezanechal hlubší dojem. Dalo by se říci, že zněli jako pomalejší Archgoat, ale možná se pletu. Rozhodně mám v plánu se podívat po jejich novém albu „Death’s Striking Wings“, protože se nemohu zbavit pocitu, že kdybych ho měl naposlouchané, DEGIAL by mě bavili více. Nebyl to špatný koncert, ale nebylo to nic pro mě.

NECROCURSE mají venku jen několik EP a byli pro mě na rozdíl od DEGIAL po všech směrech zajímavější. Thrash/Death ve švédském stylu, plný energie a ďábelského šílenství. Vokalistou této kapely není nikdo jiný než Hellbutcher z legendárních Nifelheim, a abych řekl pravdu, jejich hudba mi právě Nifelheim připomínala nejvíce. Velice dobrý zážitek a rád bych se na ně podíval znovu, pokud budou opět hrát na menším festivalu typu Beyond the Gates.

UNPURE pro mě nebyli ničím zajímaví. Pardon pánové, odešel jsem po několika minutých, tohle prostě pro mě nebylo…

Vrcholem dne byli samozřejmě, ve svém ranku už snad legendární, NEKROMANTHEON. Kapela z Koldbotnu předvedla skvělý thrash 80. let, kterému vtiskla svoji tvář. Někteří namítnou, že thrash metal není příliš inovativní, ale těmhle chlapíkům se povedlo stvořit i bez experimentů naprosto unikátní kapelu. Členové hrají i ve skvělých Obliteration, takže se nejedná o žádné nováčky. NEKROMANTHEON mají za sebou mnoho profesionálních vystoupení. Hráli už kupříkladu na Maryland Death Festu a skladby z posledního, vysoce ceněného alba „Rise, Vulcan Spectre“ jsou opravdu neskutečné. Kapela také připravila malý bonus v podobě speciálního setu, kterým uctila legendy POSSSESSED. Během tohoto setu se na vokálech vystřídaly persóny jako Sadomancer a Sergeant Salsten z Deathhammer, Erik z Watain, Hellbutcher z Necrocurse a Luctus z OTOH. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Osvěžující a speciální koncert věnovaný kapele, jejichž druhé album dalo jméno tomuto skvělému festivalu!

Sobotu jsem měl prakticky volnou. Jedna z kapel, na kterou jsem se těšil nejvíce, YEAR OF THE GOAT, zrušili své vystoupení, což mě teda pěkně vytočilo, ale aspoň bylo více času na pivo.

První pánové na holení byli norští KRAKOW. No a odešel jsem asi po patnácti minutách. Začátek se překousnout dal, ale později už mi byla jejich hudba nepříjemná. Představte si něco jako stoner verzi Katatonia / In Mourning, což mé kocovině vůbec nesvědčilo. Druhou kapelu RESONAUT jsem sledoval asi minutu a SOLSTICE a RAM jsem přeskočil úplně. Než budete mít připomínky, dodám, že jsem na takovou hudbu neměl vůbec náladu a byly to moje peníze, které jsem utrácel, takže víte, co si můžete :-D.


Zbytek večera jsme s přáteli strávili v hospodě a čekali na poslední kapelu večera - IN SOLITUDE. A vyplatilo se, gig byl perfektní! Viděl jsem je už loni na Hole in the Sky, ale protože se v Garage nedalo hýbat, odešel jsem trochu dříve. Tentokrát se dalo v klubu přežít a mohl jsem si tuto skvělou kapelu vychutnat. Heavy metal ve stylu Mercyful Fate a King Diamond, který IN SOLITUDE předvádí, je prostě úžasný. Bylo evidentní, že členové vkládají do vystoupení naprosto vše. Ze skladeb, které znám, hráli například titulní skladbu z druhého alba „The World, The Flesh,The Devil“, dále „Demons“, „Witches Sabbath“, či epickou a dlouhou „On Burning Paths“. Skladeb samozřejmě zaznělo více. IN SOLITUDE byli geniální po všech směrech a odehráli jeden z nejlepších koncertů festivalu. Pochybuji, že mohl být někdo zklamán. Skvělý závěr skvělé akce!

Jak tedy v krátkosti Beyond The Gates shrnout? Jednalo se o magický víkend. Jsem opravdu rád, že organizátoři neponechali HiTS svému osudu, ale že začali znovu. Všechny kapely, které jsem chtěl vidět, zahrály perfektní vystoupení a mnohdy i překonaly má očekávání. Lidé byli velice přátelští a klub hlavně nebyl tak přeplněný jako loni. Bylo to hlavně kvůli Bunker festivalu, který se odehrával ve stejný víkend v Oslu, ale tento počet lidí mi vyhovoval. Osobně bych si raději připlatil za vstupenku (aby se snížily ztráty) a pořádně si koncerty užil, než abych se mačkal ve vydýchaném prostoru. Bylo mi řečeno, že se prodalo jen okolo 60% lístků, ale když si představím tu masu lidí, kdyby bylo vyprodáno, tak by veškerá atmosféra byla pryč. Je mi jasné, že festival nemůže přežít bez pořádné finanční podpory, ale toto je zásadní věc pro mou budoucí účast. Přeji všem organizátorům a zúčastněným hodně štěstí a síly do budoucna. A také mé nejhlubší díky za tento festival.

TOP:
1. Po všech stránkách perfektní organizace.
2. Sestava
3. Zvuk v Garage byl více než překvapující
4. Počet lidí (Velice důležité!)
5. Inside Burger, lepší než kdykoliv předtím.

ANTITOP:
1. Těch pár debilů, kteří se neumí chovat
2. Headbanging na MARE? Dotyční asi nepochopili poselství kapely; běžte si poslouchat něco jiného
3. Zrušení YEAR OF THE GOAT
4. Nebyl jsem opilý, ale stejně jsem se brzy ráno probudil s bolavou hlavou.

Fotografie do reportu poskytl Christian Misje - oficiální web.