Na rozhovor se Zatokrev se dostává po poměrně dlouhé pauze po recenzi, což kontrastuje s okamžitou Frederykovou reakcí, když odpovědi na mé otázky poslal další den. Navíc v češtině, čehož si velmi vážím a i když článek prošel úpravou, popral se s jazykem svých rodičů víc než statečně. Respekt!

1. Ahoj Frederyku, díky, že jsi svolil k rozhovoru v češtině a první otázka je tím pádem jasná. Jaká je tvá minulost co se České republiky týče?

Moji rodiče emigrovali v roce 1968. Tím pádem jsem se narodil ve Švýcarsku. Hodně mých příbuzných bydlí ale v Český republice. Moji rodiče mě odjakživa učili češtinu. Ale tím, že ve Švýcarsku skoro nemluvím česky, tak zapomínám sem a tam český slova, nebo mě hned nenapadnou. Tak promiň, když někdy píšu nezřetelně.

2. Vím, že čeština byla spojována také s vaší tvorbou, názvem kapely nebo texty. Co se týká textů, myslím, že tohle už neplatí, nebo se pletu? Jak jste vůbec tenkrát dávali dohromady název ZATOKREV?

Psát v angličtině mi připadá nejjednodušší a něčím přirozený, protože sem odjakživa poslouchal anglickou a americkou hudbu. Napsat dobrej text v češtině mi zato v naší muzice připadá o hodně složitější. Potřebuje to víc, aby text zněl hodně intenzivně. Předpokládám, že budu psát někdy zas v češtině, možná se mi to povede na nějaký skladbě z příštího alba. Název ZATOKREV vzniknul před asi deseti lety, jak sem komponoval skladbu, která se jmenuje taky "…Zato Krev". Tahle verze se nám hodně líbila, takže jsme kapele dali jméno ZATOKREV.

3. V těchto dnech vychází vaše novinka "The Bat, the Wheel and a Long Road to Nowhere". Pocituješ jisté napětí a zvýšenou pozornost kolem vás? Máš už nějaké první reakce od známých či lidí z labelu?

Máme už silný reakce od známých, od labelu, i od žurnalistů. Zatím se naše nové album lidem moc líbí. První recenze jsou zatím vynikající, napětí tu určitě stále je. Na třetím albu ZATOKREV jsem dlouho pracoval, takže jsem hodně zvědavej, jak dopadne. Pocit mám ale hodně dobrej, tak doufejme, že to dobře dopadne.

4. Od vydání druhého alba „Bury the Ashes“ uběhlo dlouhých šest. Čemu jste věnovali v mezidobí mezi deskami, zasáhlo vás komplikovanější období, tvůrčí krize, nebo jste jen nechávali uzrát nápady?

Když vyšla deska „Bury The Ashes“, párkrát jsme jeli turné po Evropě. Po dvou letech ale z kapely všichni kromě mě vystoupili. Basák se začal více věnovat jeho práci a bubeník chtěl hrát jinou hudbu. Takže jeden čas jsem nevěděl, jak dál…. Tím pádem jsem si udělal čas na svůj Singer-Songwriter Projekt. Nahrál jsem akustický album, zorganizoval jsem si delší turné po Evropě, dal jsem výpověď v práci, vypověděl jsem svůj byt a jel jsem na turné mým osobním autem, s mým kufrem a mojí akustickou kytarou. Tak asi dva roky jsem hrál hodně po Evropě, jak delší, tak kratší turné, nebo i jednotlivý koncerty. Zároveň jsem ale začínal stavět ZATOKREV zpátky na nohy. První novej muzikant, co k ZATOKREV přišel, byl náš bejvalej zvukař Frédéric Hug, kterej umí hrát na bicí. Aranžovali jsme spolu prakticky celé nové album v létě 2010 a nahráli předprodukci. Na podzim k nám přišel basák Lucas Löw. Spolu jsme šli do studia nové album nahrát. Až potom do ZATOKREV přišel druhej kytarista Julien Duseyau. Ten celej proces trval dlouho, dnes jsem ale rád, že jsem do toho strčil tolik energie.

5. Zajímalo by mě, jaká hlavní myšlenka stojí za dlouhým názvem novinky „The Bat, the Wheel and a Long Road to Nowhere“? Co má symbolizovat?

Nechci to vysvětlit do detailu, ale můžu říct, že „The Bat“ znamená něco jako vnitřní hlas, kterej se hlásí z temnoty, „The Wheel“ symbolizuje bludný kruh a „A Long Road To Nowhere“ zase symbolizuje směr, kterým tě diriguje.

6. Nové album vychází u nového labelu. Jak se vám prozatím jeví spolupráce s Candlelight? Museli jste v něčem ustupovat, něco měnit nebo má tahle kooperace zatím hladký průběh?

Spolupráce s Candlelight je zatím vynikající. Zatím nás nechaj dělat na muzice, atrworku i videoklipu, co a jak chceme. Jasně, máme s Candlelight smlouvu, která nám taky určuje pravidla, ale dokud mají dobrej pocit z naší kreativity, cítíme se s touto firmou stejně svobodní, jako jsme se cítili pod malejma labelama. Fakt se nám dostává dobré podpory.

7. Mohl bys porovnat nové album s předcházejícím z tvého pohledu? V čem hlavně se obě desky liší, vidíš hlavní změny převážně ve zkušenostech ve skládání a celkovém přístupu k tvorbě?

U „Bury The Ashes“ jsme měli úplně jinej koncept. Chtěli jsme, aby ta deska zněla jednoduše, primitivně a jednotvárně. Nahráli jsme všechny skladby v naší zkušebně a já jsem nahrál kytary spíš podle punk nebo HC mentality.

Ale pro „The Bat…“ jsme chtěli větší produkci, víc variací a víc dynamiky. Řekl bych, že jakmile jsme s produkcí na tohle album začali, tak náš perfekcionismus už byl hodně vyvíjen a takhle jsme do toho šli. Všechno jsme vypracovávali do detailů. I texty jsou daleko víc metaforický. A i když ta produkce je nafoukanější, zní to podle mě pořád organicky, asi hlavně proto, že jsme poprvé úplně všechno nahráli bez metronomu, ale zato s citem.

8. Obal tvoří poměrně zvláštní kresba, kdo je jejím autorem? Byli jste od začátku zajedno, že grafické vyjádření novinky půjde právě tímto směrem?

Hledal jsem někoho, kdo dobře kreslí, ale ne v určeným stylu. Šlo o někoho, kdo by byl schopnej nakreslit můj koncept a zároveň jsem hledal někoho, kdo je sám od sebe kreativní člověk. Tak jsem se seznámil s Marcelem Szerdahelyim. Je to vyučenej grafik, co profesionálně tetuje ve svým studiu v Basileji. Takže ta kresba je paralela k mým textům. Už asi před pěti lety jsem věděl, že nový album se bude jmenovat „The Bat, The Wheel And A Long Road To Nowhere“ a měl jsem od začátku taky vizi tý kresby. Marcel vyjádřil můj nápad úplně přesně, navíc svým vlastním způsobem a ještě kreativitou, jež vyvinul, když se zabýval mojí lyrikou.

9. Rád bych se dověděl také něco o procesu nahrávání. Kde jste album pořídil a kolik času samotné nahrávání zabralo? Měli jste už songy hotové nebo se ve studiu ještě hodně měnilo?

Nahrávali jsme v Rec Studiu v Ženevě u Serge Morattela. Základy jsme nahrávali live, tedy basu, bicí a hlavní kytaru společně. Tím, že jsme byli dobře připraveni, to šlo poměrně snadno. Sem a tam se muselo něco korigovat, ale pořád málo na to, když se ví, že bubeník s basákem tímto způsobem nahrávali poprvý. Na základní věci jsme potřebovali asi tři dny. Další tři dny jsem potřeboval k nahrání všech svých kytar (těch tam je hrozně moc…). Vokály jsme nahrávali u nás na zkušebně, což bylo dobrý hlavně pro mě, protože jsem měl čas si dělat přestávky. Na albu je tolik toho řevu, že když bych nazpíval všechny vokály za sebou, asi by mi dosloužily hlasivky. Nepamatuju si, kolik času jsme na vokály potřebovali, ale s přestávkama asi tak jeden až dva tejdny. Celkem jsme nahráli materiál o 90 minutách. Mix a master jsme nechali udělat v Lausanne v MyRoom studiu s Raphaëlem Boveym. Je to hodně kreativní člověk, co hraje taky na bici v kapele Kruger. Vytvořil si svoji vizi, jak by měl ten mix znít, která byla hodně podobná našim představám. Takže jsme nedělali žádný dlouhý diskuze co a jak. Přece jenom na tom mixu pracoval s přestávkama přibližně dva měsíce.

10. Můj pocit z nového alba je zatím takový, že je docela těžké v něj proniknout, ale stále mě láká k dalším pokusům. Je hodně proměnlivé. Od drsně metalových pasáží po jemné, temné i rockové… Chtěli jste na něm ukázat právě schopnost měnit svůj výraz, být jako chameleon?

Podle mě jsme nechtěli ukázat naši schopnost měnit svůj výraz, jako spíš co nejpřesněji ukázat, jak jej cítíme. Pracujeme hodně intuitivně. Moje texty mají příliš hodně metafor, takže lidem třeba zůstane hodně nejasností jako v nějakým filmu Davida Lynche. Ale když se tě muzika dotkne, aniž by ti bylo jasné proč, tak už v tobě začíná jiná úroveň komunikace, která je podle mě daleko důležitější, než poznat, co tou deskou chceme přesně vyjádřit. Já rád poslouchám muziku kapel, u kterých se můžu reflektovat. A když dokážeme, že se lidi mohou citově reflektovat v naší muzice, tak mě to hodně potěší.

V ZATOKREV pořád zkoušíme vytvořit skladby na nové způsoby. Sice to zabralo léta, než jsme novinku nahráli, ale stejně jsme každý během té doby byli pilní. Všichni jsme hráli, vyvíjeli se a šli muzikantsky kupředu. Co se taky musím zmínit je, že Frédéric Hug přinesl do ZATOKREV hodně nových aspektů a nápadů, jak komponovat určitý pasáže. Už jsme taky začali skládat úplně nový písně, který budou znít zase trošku jinak, a s naší kreativitou jsem si jistej, že se z toho vykrystalizuje zas něco nového a čerstvého, co lidem bude motat hlavu :-)

11. Nechal bych na chvíli novinky a vrátil se zpět. Mohl bys trochu zavzpomínat na časy debutu (i srovnat s přítomností) a začátků ZATOKREV vůbec? První deska je spíš death/doom a je taky výrazně kratší od jejích následovníků…

No já si vzpomínám, že jsem s mojí starou kapelou Coma Star, kde jsem hrál na kytaru, přiletěl zpátky z Ameriky a měl jsem strašně velkou motivaci postavit na nohy svůj projekt, kterému jsme později dali jméno ZATOKREV. Našel jsem tři lidi, s kterýma jsem začal hrát příliš těžkej metal. Šlo to jen tři měsíce. Jeden přestal hrát v ZATOKREV, protože z toho dostal deprese, a druhej vystoupil, protože z tý muziky a mýho řevu měl špatný sny. Bubeníkovi se to ale líbilo, tak jsme našli basáka a hráli jsme spolu osm let. První album jsme nahráli ve zkušebně se špatnou aparaturou. Jeden můj známej pak ve svým studiu udělal mix a master. Ta nahrávka měla být vlastně jenom promo CD, ale kupodivu jsme našli několik labelů, který to vydali tak, jak to bylo. V Americe vyšla dokonce u Earache. Takže jsme měli dobrej start, od začátku dobrý recenze, koncerty atd…

V tý době, jak sem začínal hrát se ZATOKREV, jsem se musel rozhodnout jestli jsem měl letět se svou starou kapelou do Ameriky, protože tam čekal velkej label, velký prachy atd... (vypadalo to, jako že bychom z toho vyšli jako hvězdy), nebo zůstat v Basileji s malou divnou kapelou ZATOKREV, který nikdo nerozuměl… Všichni mi říkali, abych do Ameriky letěl, ale já se rozhodl pro ZATOKREV. Zůstal jsem a ani trochu toho nelituju. I po deseti letech v ZATOKREV cítím stejnou, možná i silnější motivaci být v kapele kreativní.

12. Existuje pořád tvůj vlastní label Czar Of Crickets Productions? Jaký zaběr měla/má tahle tvá firmička?

Ano, existuje. Ale už nemám ten čas se o to pořádně starat. Vydavám muziku jenom v malým. Řekl bych, že je dobrá platforma pro neznámý kapely z Basileje, co maj potenciál.

No já bych řekl, že se tady žije dobře. Na to, že tu žije jenom kolem 170 000 lidí, je kultura dost živá. Některý kluby dostávaj podporu. Máme tu taky všelijaký soutěže, kde mohou kapely vyhrát peníze na nahrávky, turné nebo videoklipy. Ale jak si můžeš představit, ty prachy hodněkrát dostávaj ty samý lidi. Taky je tady hodně mladých lidi, co se angažujou v muzice nebo v kultuře, co žádnou podporu nedostávaj a třeba taky nechtěj, protože chtěj zůstat nezávislý.

14. Rýsují se už plány na live podporu novinky? Můžeme se těšit i u nás?

No, plánujeme více turné v Evropě. Ale ještě se neví přesně kdy a kde. My jsme nedávno v Český republice hráli, tak nevím, kdy tam zase pojedeme. Ale určitě si tam zas někdy zahrajeme, protože se nám tam líbí!

15. Frederyku, díky za možnost si popovídat a přeji tobě i kapele zasloužený respekt. Buď zdráv, a pokud máš ještě něco na srdci, dej se do toho.

Není zač. Rád jsem si s tebou pohovořil, děkuju za tvůj zájem a tvoji podporu. Doufám, že všemu rozumíš, a dej mi vědět, jestli máš ještě otázky nebo je ti něco dalšího nejasné. Měj se.