Nahrávka „Trollskau, Skrřmt og Křlabrenning“ je čistým muzikálním cestopisem a zároveň nádhernou pohádkou o království, které leží tisíce kilometrů od našich příbytků. Hudba MYRKGRAV vykresluje do mé mysli nádherné obrazy, těžko popsatelné, nicméně příjemně mrazivé. Pokud tedy chcete zažít pravé metalové dobrodružství, toto album si rozhodně nenechte ujít. Jedenáct barevných kompozic sestavil mladý hudebník, říkající si Leiđólfr (civilním jménem Lars Jensen), a to ve spolupráci s dalšími hosty, Sindrem Nedlandem (vokály) a basákem Espenem Hammerem (jinak LUMSK). Vše ostatní už jde pouze z rukou hlavního protagonisty a jak už jsem v úvodu nastínil, jedná se vskutku o podařené dílko.

Když pohlédnete na obal nosiče, uvidíte nevšední ilustraci, na které je vyobrazeno staré hospodářství, a protože jsem v létě s Larsem sestavoval rozhovor pro PAYO, mohu vám prozradit, že těmi vyobrazenými lidskými bytostmi jsou Larsovi staří předkové, žijící ve stejném regionu Norska jako on. To ale není všechno. Obal jde ruku v ruce s texty, přičemž jejich náplní jsou historické momenty a také báje, vážící se k městečku Rřyse a dalšímu blízkému okolí. A právě tyto příběhy dohromady s hudbou, vytvářejí naprosto důvěryhodný magický kolorit. Každá ze skladeb má svůj vlastní tématický námět a po propojení úplně všech si posluchač odnáší ždibec norské kultury na stříbrném podnose. Hudba MYRKGRAV přímo nezapadá do žádné stylové škatulky. Pohanské songy mají sice blízko k black metalu, ovšem jejich aura je ještě mnohem čarovnější. Pomáhají k tomu především pomalé valivé pasáže a mrazivé kytarové riffy, zasekávající se do paměti jako ostny. Klávesy jsou hustě zastřeny za branami ostatních nástrojů a spolu s výtečnými vokály, vytvářejí pochmurnou atmosféru, která se rovná věčné norské zimě. Alfou a omegou alba a zároveň reprezentativním songem je úvodní „Gygra & St. Olav“, kde se poprvé střetávají Nedlandovy čistě pohanské vokály a Larsův black metalový vřískot. Valivé kytarové riffy jsou často prostoupeny black metalovými sypanicemi, a to už ani nemluvím o skvostných akustických pasážích a tradičních metalových sólech. Další charakteristickou částí MYRKGRAV jsou black metalové hymny ve středních tempech. Typickým příkladem je „Om Å Danse Bekhette“ a z části také biografická „Olav Tryggvason“. Nicméně vrcholným dílem, kůlem do Christova srdce je skladba „Tre Skygger Tel Kølabrennern Kom“, evokující přeměnu lidské bytosti v hladovou šelmu. Právě v této skladbě jakoby klávesy poprvé vyvstaly z mlhavého závoje a s nakažlivými kytarovými riffy rozpoutaly ohnivou válku. Nechci být špatným prorokem, ale mám pocit, že tahle skladba musí oslovit snad každého milovníka pagan metalu! Lars se však nebojí ani silně zostřených „satyriconovských“ poloh jako je tomu např. ve skladbě „Tjernet“.

Pokud mohu tedy nějaké album s čistým svědomím doporučit, jmenuje se „Trollskau, Skrřmt og Křlabrenning“! Všichni vlci světa, spojte se!!!