Dnešní den byl z mého úhlu pohledu velmi úsměvný. Vánoční svátky se blíží, lidé mající máslo na hlavě káží o smyslnosti adventu, zmatené davy se prodírají napěchovanými obchody, naproti tomu stále nemáme vládu a jsme tak zřejmě největší mezinárodně-nevládní organizací na světě. O něco „lepší“ problémy mají Poláci, sepisující petici o stanovení Ježíše Krista, prvním polským králem. Tohle všechno jsem měl dnes na talíři a myšlenky o jakési toleranci mě pomalu a jistě stále a stále opouštějí. Naštěstí se mi brzy dostalo pohanské podpory od švýcarských bojovníků ELUVEITIE, kteří se tímto představují s debutovou nahrávkou „Spirit“.

Kapelu tvoří osm legitimních členů, a když připočteme ještě několik hostů, kteří se na albu podíleli, ihned vám musí dojít, že právě tato nahrávka, nebude patřit zrovna k těm stereotypním. Pohanský metal ve jménu helvetského kříže je hned od samého počátku až možná nebezpečně košatý, alespoň tedy co se týče barevnosti hudebních nástrojů. Uznejte, že třeba flašinet v kombinaci s kytarou, není zrovna obvyklým jevem, a to i přesto, že v metalu bylo už ledacos objeveno. ELUVEITIE si však zakládají také na houslových sekvencích (občas mi připomenou LUMSK) a různých typech píšťal a nutno podotknout, že všechny tyto komponenty mají v tvorbě kapely patřičné místo. Album stylově tíhne samozřejmě k pagan metalu, ovšem hodně velkou inspirací je pro Švýcary domácí folklór a nepochybně také další tradiční metalové odnože. ELUVEITIE se tedy vydali cestou pestrosti a do jisté míry také pompéznosti. Skladby však naštěstí nejsou nikterak přeplácané, a tak má posluchač vcelku dost šancí se do nahrávky ponořit hned po několika nezbytných ušních „ochutnávkách“. Deska začíná romantickým šuměním potůčků, aby se následně přelila v první kousek „Uis Elveti“. Pohanská kompozice nabízí stylovou rošádu na pomezí folk-gothic metalu, a to vše za podpory čistých vokálů, které občas přenechají prostor tradičnímu blackovému skřehotání. Další romantický tanec přináší skladba „Your Gaulish War“. Mnohé posluchače jistě překvapí naprosto zřetelné death metalové postupy, nádherné kytarové melodie, propletené především veselými a skočnými píšťalami. Ještě mnohem útočnější skladbou je „Of Fire, Wind & Wisdom“, kde zase naopak vyvstávají drastické black metalové proporce, které kráčejí ruku v ruce s válečnými chorály. Pamatuji se, že podobným modelem mě v nedávné minulosti okouzlili finští TURISAS na albu „Battle Metal“. Nicméně ELUVEITIE jsou přece jen ještě o kapku pestřejší, což deklaruje pomalá a naprosto zádumčivá ukolébavka „Aidű“. V tento moment však jakoby album tak trochu ztrácelo na intenzitě, rychlé palby „The Song Of Life“ a „Tegernakô“ sice vracejí black-death metalový úder, ovšem „Siraxta“ také trochu skomírá a dle mého soudu je velká škoda, že se ELUVEITIE nevydali spíše tou přímočařejší cestou. Naštěstí tu ale máme ještě samotný vrchol v podobě dvou závěrečných skladeb a např. instrumentálka „AnDro“ je doslova luxusním spojením folku a metalu a možná že i finští KORPIKLAANI by tuto slovutnou humnu ocenili známkou výbornou. A jak by dopadla s hodnocením celá kolekce? Nějaké mouchy se tu najít dají, ovšem z mého úhlu pohledu je album „Spirit“ vysoce nadprůměrné a už teď avizuje, abych si jeho dalšího nástupce nenechal proplout jen tak mezi prsty.

A co bude zítra? Zítra prostě jen tak vstanu, půjdu si koupit něco k jídlu, s ironickým úsměvem se budu vyhýbat nadrženým kupujícím, překontroluji internet, zdali se Ježíš Kristus nestal prvním polským králem, zakousnu se do housky a zahřeje mě pocit, že i když nemáme vládu, vše je vlastně v pohodě, a proto se v klidu vyzvracím k nohám adventním pokrytců, kteří mají máslo na hlavě a lásku v ústech. Jen více kapel jako jsou ELUVEITIE! Pohanský odkaz bez předsudků a póz je jednou z možností, kterak tady úspěšně přežít a dožít. Podobným nahrávkám se rozhodně nevyhýbejte…