Kráčíte středověkým hradem, chodby jsou studené jako smrt a v oknech se pohupují pavučiny. Na stěnách visí obrazy slavných bojovníků, mocných to předků. Spatřit můžete také prastaré zbraně. Nic z toho ovšem není až tak zajímavé. Vaše kroky směřují vstříc hudbě, která je slyšet z jedné z velkolepých místností. Opatrně vstupujete dovnitř a zjišťujete, že jste součástí nefalšované panské slavnosti. Stoly se prohýbají pod tíhou masa všeho druhu, barevní kejklíři poskakují a křepčí, do toho všeho vyhrávají potulní hudebníci. Píšťalky, flétny, a na tvářích se jim rozlévají úsměvy na všechny strany. Přesně v tomto duchu rozkmitávají své nástroje bretonští HEOL TELWEN. Jelikož ale pocházejí z trošku jiné doby, prostor jejich inspirace je ještě o dost širší. Skladby na debutové albu „An Deiz Ruz“ jsou plné optimistických melodií, které se vzájemně mísí s black metalovým severním větrem. Francouzi však kráčí ve své působnosti mnohem, mnohem dál. Ve svých textech opěvují letité příběhy a báje, dotýkající se bretonské kultury. Třešničkou na dortu jsou různobarevné vokály, resp. texty, jednoznačně umocňující atmosféru této velmi podivuhodné kolekce.

Kombinace folku a black metalu dnes už prakticky nikoho nerozhodí, ovšem HEOL TELWEN jdou i přes tento čitelný vzorec a naprosto bez ostychu prezentují své podařené kousky, plné noblesní aury, divokosti, ale také něhy. Kombinací nálad a barevných hudebních kotrmelců tu totiž najdete opravdu požehnaně. HEOL TELWEN mají navíc docela slušný talent na vytváření skutečných hitů. Např. skladba „Dahud“ se opírá o čarovné píšťalkové omalovánky, které jsou však brzy bombardovány sprškou kytarových riffů. V samotném konci skladby mě na několik málo vteřin téměř vyděsila pasáž, připomínající skladbu „Oči oběti“ od našich legend MANIAC BUTCHER. V tomto případě se jedná o vskutku pikantní záležitost, u které jsem se skutečně pobavil. Jestli budete mít šanci si toto album někdy poslechnout, rozhodně se nad tímto srovnáním zkuste pozastavit. HEOL TELWEN samozřejmě nepodezírám z vykrádáním „někoho“, souhra náhod zkrátka opět sehrála své velké představení.

Mezi další stěžejní songy patří dvojité manu v podání „Epony (part 1)“ a „Epony“ (part 2). První díl těží především z folkových prvků a mocných sborů a black metalu byste tu našli opravdu poskrovnu. Ještě něžnější a naléhavější je však druhá část. Instrumentální kompozice se opírá především o melancholickou akustickou předehru, aby se poté zvrhla do divokého folk metalového reje. Kolovrátek utíná až „Kan ar Kern“, což je čistá black metalová nálož, kterou ovšem kapela ke konci opět trochu zvelebila a výsledkem je trochu nečekaná pointa, nicméně ani rozvleklé klávesové plochy se v tvorbě HEOL TELWEN neztratily.

Škoda, že samotné finále v podobě závěrečných dvou skladeb (nepočítám závěrečné outro „Ynis Witrinn“) se příliš nepovedlo. Pánové možná až moc „ulétli“ na jakési pompéznosti a rozdováděnou desku ještě přikořenili sborovými popěvky, které v konečném účtování budí spíše úsměv na tváři, než nějaká slova uznání. Řídit se pouze dvěma konečnými songy by ale byla chyba! HEOL TELWEN jsou příjemným překvapením na metalové mapě a domnívám se, že o nich ještě v budoucnu uslyšíme. Závěrem si ještě neodpustím mírné vodítko. Členové této squary jsou aktivní ještě v dalších zajímavých spolcích, přičemž mezi ty nejznámější patří rozhodně formace NYDVIND, kde působí kytarista Loďc Courtete, který je zároveň členem BRAN BARR, stejně jako další polovina HEOL TELWEN. Myslím si, že i na tyto spolky na stránkách MORTEM zinu brzy dojde…