Poláci nikdy neměli židovskou komunitu v lásce. Poté přišla hrdá německá armáda, která zbavila Poláky těchto parazitů. Konečně někdo! Co ale čert nechtěl, následně s sebou spláchla i ty „podřadné“ Poláky. Naštěstí ale tento národ nevyhynul. Navrátil se z plynových komor, postavil se na vlastní nohy a za několik málo desítek let dal vzniknout skvělým NS black metalovým kapelám, které mají na obalech CD hákové kříže. Naštěstí ale „všichni“ víme, že tím symbolem je myšleno něco úplně jiného, a tak všichni příznivci black metalu mohou být v klidu a vůbec je nemusí (případně) hryzat svědomí, že provádějí něco neslučitelného s jejich přesvědčením. Politiku do tohoto ranku hudby zatáhl někdo, kdo nemá s recenzenty MORTEM zinu vůbec nic společného. My jsme jen nuceni některá důležitá fakta uvádět na pravou míru. Prvotní je vždy hudba a v případě OHTAR je v tomto ohledu vskutku o co stát. Na druhém legitimním CD se nachází sedm ponurých skladeb, které mají neuvěřitelně „podzemní“ atmosféru (Jen podotýkám, že předchozí album vyšlo v roce 2003 a jmenovalo se „When I Cut The Throat“.). Nahrávka není zvukově nikterak razantní, zároveň však nepostrádá potřebnou přitažlivost, a to i přesto, že jsou jednotlivé skladby spíše jednoduššího charakteru. Ovšem ani stará ohraná rovnice nemusí vždy a jen znamenat nudu a šeď. OHTAR svou kostrbatou aurou dokáže posluchače uvrhnout do naprostého chaosu. Jde především o to, že album působí hodně syrově a vlastně se tu nenajde skladba, která by v zásadě „překážela“. Přitom ale ani v jedné z nich nenajdete žádný démonický prvek, který by nahrávku „rozhýbal“. V případě OHTAR zkrátka nečekejte šílené black metalové krupobití. Rychlejší pasáže se tu sice najdou, to ano, ale přece jen převládají zatěžkané a ponuré motivy, absolutně okleštěné o nějaké melodické vyhrávky. Materiál se tak stává poněkud méně stravitelným právě pro ty posluchače, kteří upřednostňují poněkud čitelnější formu hudebního vyjádření. Jakousi výjimkou potvrzující pravidlo je skladba „Elite? Dust (Somtime...)“, která je naopak až nečekaně „nakažlivá“. Abych se přiznal, původně jsem žil v domnění, že se jedná o předělávku. Ústřední riff totiž připomíná dvakrát převařenou mutaci SATYRICON a IMMORTAL, kteří se kdesi sešli a společně zaexperimentovali. I přes tu maximální neoriginalitu však musím uznat, že tento track je rozhodně zajímavým zpestřením. Zbytek materiálu zní ale přece jen dost odlišně. Podobně „nepochopitelná“ je také závěrečná instrumentální „skřípavka“, těžko posuzovat, co tím chtěl básník říci (básník proto, že za celým projektem stojí pouze jeden člověk říkající si Necro).
„Petrified Breath Of Hope“ je zkrátka velmi rozporuplné album, a to především v těch tématických okruzích, o kterých jsem psal již v úvodu. Hudební část je zase naopak zbloudilým dramatem se vším všudy. A proto vítejte ve zhudebněném black metalovém chaosu. Doufám, že se v tomto černém labyrintu neztratíte a zůstane vám z tohoto alba nějaký slušný zážitek.
