„Scéna“ v dnešní době nabízí nepřeberné množství kapel či projektů zaštiťujících svoji tvorbu slovy „suicidal” nebo “depressive”. Toť známý fakt. Pravost nebo směšnost těchto výtvorů byla rozebrána již v nejedné diskuzi, v nejednom článku. A stejně, jako v jiných sférách umění, vznikají i zde díla kvalitní a špatná. A to je, alespoň dle mého, faktor důležitější než ty dva, které jsem zmínil prve… Ale teď již přímo k věci. Pokud bych měl první album Švédů skrytých za jménem Lifelover zařadit do jedné z oněch skupin, bez dlouhého rozmýšlení by volba padla právě na slovíčko „kvalitní“. Ani pravé, ani směšné a už vůbec ne špatné. Jednoduše kvalitní…a silně originální. Nebojte, vše hned zdůvodním.
To nejlepší, co člověk může udělat, je přistupovat k tvorbě Lifelover bez jakéhokoliv očekávání. Jednoduše řečeno, je těžké připravit se na něco konkrétního. Hudebně totiž prvotina vplouvá do blackových peřejí a přes klidnější, snad rockové pasáže se nezřídkakdy dostává až k popovějším veselým melodiím či ambientním plochám. Nutno podotknout, že plavba je v podstatě v každém okamžiku záživná a nenudící. Nuda se dostaví snad jen v závěru alba. A to pouze u některých jedinců. Právě konec je totiž oproti zbytku klidný, převážně ambientní. Jen sem tam vystoupí z kytarového hluku kupříkladu klavírní motiv, aby se za pár sekund opět odmlčel. Album rozhodně nelze nějak zaškatulkovat. Jedná se opravdu o hodně pestrou práci. A celkově vzato, o silné okamžiky či melodie rozhodně není nouze.
Stejně důležitý, jako zvrhlý mix žánrů a hudebních poloh, je i vokální
projev. Nejsem s to určit, čí především je to práce. Podle dostupných informací je totiž skupina silně kolektivní aktivitou. Chlapci se, více či méně poctivě, řídí heslem „každý chvilku tahá pilku“. Každopádně můžu nabídnout obligátní charakteristiku vokálu – povětšinou hysterický řev (s efektem „nestíhajícího mikrofonu“), méně často klidnější zpěv nebo mluvený projev. A to buď přímo od aktérů nebo díky mnohým samplům. „Pulver“ je totiž samply příjemně protkáno. Tu máte možnost naslouchat postelovým hrátkám, jinde zase rozpustilým dětským popěvkům ze švédské televize. Kontrast, že? Ono totiž album celé je věcí kontrastní. Prvotní rozpor bije do očí/uší: Ony depresivní nálady nejsou podávány striktně depresivní hudbou. Album má mnoho vysloveně veselých okamžiků, jako třeba v „pětce“ „Vardagsnytt“. Oproti tomu „Stockholm“ je skladbou plnou pochmurné nálady, krásně vystižené neosobní atmosféry podvečerního města nebo, chcete – li, kyselým šklebem nad tím vším. Tím se dostáváme k textové náplni (texty jsou ve rodném jazyce, ale je dostupný překlad). Jednotlivé skladby pojednávají porůznu právě o atmosféře měst a špinavé společnosti v nich žijící (možná podobnost s Amesoeurs…), o nevyžádaném, avšak nevyhnutelném soužití s městskou masou, o násilí, šílenství, pocitech odcizení, nezájmu, lásce, sexu. Vše podáno opět s hořkým úsměvem, sarkasmem, lehkou ironií a vtipem. A závěrečné „pozitivní“ rozloučení slovy „Until the day you die, you will always be shit!“ mluví v podstatě za vše.
Sečteno podtrženo je „Pulver“ deskou dosti ojedinělou. Postavenou na kontrastech. Ať už hudebních, tak myšlenkových. Posluchači se tak nabízí originální pohled na zaběhnutý kýč plus něco neotřelého a nového. Po produkční stránce je album „tak akorát“. Nelze čekat křišťálově čistý zvuk, ale ani amorfní hlukovou kouli. Nástroje nezanikají, zpěv už vůbec ne. Ne zrovna ojedinělou reakcí je prvotní odpor k nahrávce, i já jsem ho musel překonat. Každopádně jsem rád, že jsem mu šanci dal… zaslouženě je to v současnosti moje druhá nejposlouchanější věc. Shodou okolností právě před třemi dny vyšlo u Total Holocaust Records nové album, zvoucí se „Erotik“. Takže si navíc může každý zanedlouho zodpovědět otázku, jak Lifelover obstojí nadále a zda–li dokáží podržet v rukou trumfy, díky kterým v této první bitvě vyhráli...
Pro Mortem sepsal Lukas.
