Jako kometa vlétla do světa metalu německá kapela KROMLEK. Podzemní scéna našich sousedů je opravdu prorostlá mladými talenty, kteří jsou však přece jen tak trochu přehlíženi. Mám pocit, že v Německu je metal především byznys a někdy vskutku žasnu, co všechno se dnes tlačí na trh s tváří dokonalosti a maximální progresivity. KROMLEK naštěstí do těchto kategorií nepatří. Z jejich hudby prýští nadšení a především nadhled, žádné stopy po ortodoxnosti. V některých momentech je to docela pořádná švanda a já marně pátrám po tom, zda tohle všechno myslí pánové vážně, a nebo s vysoce posazeným nadhledem.

V tvorbě kapely se v zásadě mísí několik metalových odnoží a místy mám dokonce dojem, že si KROMLEK vypomohli také nějakou tím „vykradeným“ hudebním nápadem. Udělali to však velmi šikovně a také efektivně. Od metalových velikánů si vypůjčili invenci, kterou okořenili vlastními šťavnatými motivy. Třeba úvodní riff ve skladbě „KromleK“ je zřetelně „finntrolovský“, kytarové melodie naopak připomínají počátky CHILDREN OF BODOM. KROMLEK však nejsou rozjaření hošíci z německých jarmarků, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ještě v téže skladbě naleznete nádhernou doom metalovou pasáž s naprosto uchvacující atmosférou. Přitom do stavu čiré melancholie se kapela nenutí ani necpe, vše plyne naprosto přirozenou cestou. „Strandhagg Pt. I“ naopak působí jako ryzí doom-death metalové závaží s nezbytnými folkovými motivy, které naplno rozkvétají v následující „ Ode an den Feuergott“. Štěkavý vokál opět evokuje „finské skřety“, kytarové motivy jsou silně zdivočelé, zároveň se také poprvé dostává na black metalové úseky, které jsou obklopeny takřka power metalovými kytarovými melodiemi. Vrcholná čísla si však KROMLEK nechali jednoznačně na samotný závěr. Show startuje instrumentálním vstupem „PilzPrinzPolka“, kde se poprvé výrazněji představuje dechová sekce, na které je celé intro postaveno. Následně startuje trumpetový kolovrátek, plný vtíravých kytarových riffů. Je opravdu neuvěřitelné, co všechno může být dnes považováno za metal. Přiznávám se, že především tato skladba na mě působí poněkud legračně a úsměvně. Úplně si představuji ladovské ilustrace pohádkových dědečků, kteří často bafají dýmku a v rukou dřímají flašinet.

Zkrátka KROMLEK jsou jakýmsi pohádkovo-metalovým cirkusem. Mnozí je budou nenávidět, druzí uznávat a chválit. Možná tato věta zavání otřepaným klišé, ale u této formace to platí měrou vrchovatou. Naštěstí KROMLEK (zatím) nejsou nikterak otravní a ani vtíraví. Album trvá necelou půl hodinku a dá se věřit tomu, že Němci v době vzniku nahrávky, prodali to nejlepší, co v nich v daný moment bylo. Hbitým čtenářům jistě neuniklo, že toto CD je téměř dva roky staré a jeho následovník „Strange Rumours... Distant Rekord“ vychází právě v těchto dnech. KROMLEK jsou v mých očích čerstvou lodí, nabírající vítr do plachet. Doufejme, že jim entuziasmus vydrží i nadále a neskončí v propadlišti kolovrátkových kapel…