Již na podzimním koncertě Trollech a Heiden ve mně nechal Chmelnický klub velice dobrý dojem. Snad to bylo způsobeno tou početnou skupinou měkoučkých krasavic (mám na mysli kožená křesla), nesměle postávajících u zdí, nebo velmi vydařeným zhuntováním vlastní osoby (když se za mě pan Aedd stydí, považuji jeden z hlavních cílů večera za splněný:) ), ale zkrátka na první pražský společný koncert Panychidy, Realm of Algol, Inner Hate atd. jsem se upřímně těšil.

Po odbytí klasických vstupních formalit jsem, již mírně rozmařen, usadil své roztřesené tělo do již zmíněných pohodlných krásek ( ach...)a a zaostřil na podium, kde se pouštěla do zvučení kapela první s názvem Reserved Grave. Byl jsem zvědavý, čím toto uskupení vypláchne mé zvukovody, avšak v tu ránu přišel šok! Z reproduktorů se ozvalo gotické zakvílení! Má záda polil studený pot, mé zúžené zornice se rozšířily a mou myslí se šířila jediná otázka: "Co ksakru dělám na koncertě Najtviš ryvajvl?" Když se ukázalo, že toto rozhodně nebyl vtip, přičemž pánové s dámou to myslí skutečně vážně a hodlají oblažit publikum přesně tímto druhem zábavy, rozhodl jsem se ignorovat k podiu mířící proud mrtvolných dam, oděných do černých záclon a vydal se směrem přesně opačným - k baru.

Popíjení příjemně ubíhalo a tak jako se obsah sklenice postupně přeléval do mého žaludku, jednotlivé popěvky postupně ubíhaly, dokud nedošlo na poslední, doslova vynucený (Ovšem od kapely, nikoliv od diváctva, myslím, že odpověď "NE!" na dotaz, jestli obecenstvo chce přídavek, byla dosti výmluvná.). S ním, kromě úlevy, přišla také zpráva, že jako druzí vystoupí mimozemšťané Realm of Algol (dále RoA). Zkoušení zvuku proběhlo poměrně svižně, bylo nutno si pohráti s hlasitostí bicího automatu + samplovaných kláves, ale i tak poté vše (Nevím, zda říci šťastně.) nějak dopadlo a spolu s epicko-astrálním intrem se Exit Club, byť jen pomyslně, vydal do vesmíru... Musím říct, že jednoznačně zhodnotit tento set není zrovna lehká věc. Na straně jedné výborná atmosféra, kvalitní nasazení kapely, zkrátka a jednoduše veliká zábavnost a na straně druhé zvuk, který se sice naštěstí nestal absolutním katem vystoupení, ale rozhodně ztěžoval čitelnost riffů, což je v případě kytarové tvorby pana Maesta veliká škoda. Záchranou toho všeho byly syntetizátory, které jsou právě jedním z poznávacích znaků RoA a které byly slušně slyšitelné, dodávajíc tak tomu maglajzu potřebnou dávku identifikovatelnosti. Výsledek tedy zněl poměrně obskurně; Přeřvaná, syrová kytarová linka (Člověk měl pocit, že poslouchá jakýsi noise core.), silně nazvučené automatické bicí, krákající vokál a nad tím vším se jako hudba sfér vznášely atmosférické klávesové party. Nic naplat, zvukař na Chmelnici je asi zvyklý na zvučení jiných typů hudby než je zrovna toto. Rozhodně bych ale tento nemilý fakt nevyčítal kapele, ba naopak, když vezmu v potaz skutečnost, že naživo hráli teprve počtvrté, domnívám se, že je zde rozhodně důvod ke spokojenosti. Vše ostatní bylo totiž velmi fajn, proč tedy srážet skvělý set (který jsem si navíc skutečně užíval) pro jednu maličkost? Velmi chutným bonusem se také stal cover "I am the Black Wizard" od kultovních Emperor.

Jako každá cesta, tak i kosmická pouť s RoA skončila návratem na zem a na podium se vyhrnula smrtelně-kovová banda Inner Hate. Nejsem však příliš příznivcem tohoto stylu, navíc se postupně začala dostavovat i jistá společenská unavenost. Proto jsem spíše zvolil příjemnou kombinaci konverzace + konzumace. Koutkem ucha jsem zaslechl poměrně slušný nářez, ale nevěnoval jsem mu příliš velikou pozornost, čtenáři snad prominou...

Poslední kapelou a tedy i jakýmsi vyvrcholením akce byla plzeňská "paganizovaná" Panychida. Naživo jsem ještě neměl tu čest, byl jsem tedy přirozeně zvědav, jak si pánové povedou a zda-li dosáhnou kvality svých předchozích vystoupení, na které jsem zatím slyšel samou chválu. Prvním překvapením se ukázala být účast živého bubeníka, kvůli kterému však kapela musela oželet samplované vytrubování a dudlování a vsadila vše pouze na kytary. Dalším překvapením byl pouze kosmetický detail změny účesu pana zpěváka, který doposud všude vystupoval s vskutku predátoří image. Jak již bylo řečeno, muzikální performance tentokrát sestávala pouze z kytarových riffů. A tam Panychida ukázala, že umí obstát a pobavit i bez přehršle hezky znějících samplů a klidně se pevně postavit pouze na svůj metalový základ, což o sobě nemůže říct každá skupina podobného ražení. Zvuk nebyl opět žádný zázrak, ale kytary se aspoň daly jakž-takž rozpoznávat a hlavně poslouchat. G.H.M. předvedl (pro někoho možná až moc) Abbathovský vokál, který zněl jak otáčení řehtačky a jenž byl místy Abbathovštější než samotný Abbath :). Nový bubeník si také počínal velmi zručně, rozhodně přínos. Chtělo by to ještě živé dudy a výsledek je dokonalý.

Stejně svižně jako začal, program i skončil. Moji myslí se nesl příjemný pocit z hezky stráveného času spojený s velmi slušnou opilostí. Polil jsem tedy své kamarády pivem a vydali jsme se společně k domovu. Večer se vydařil...