Jak málo stačí ke štěstí. Ještě před několika dny jsem o projektu GOATMOON neměl ani páru, ovšem v současnosti patří nahrávka „Finnish Steel Storm“ k mým nejoblíbenějším. Pravda, brzy zas přijdou další podařené kousky, ale to vůbec nesnižuje hodnotu tohoto podařeného dílka. Pod jeho tíhou se finská ocel rozpouští do studeného sněhu a jako zhudebněný chuchvalec se řítí až do centra posluchačova vědomí. Album mě nápaditostí dočista sestřelilo! Přátelé, tohle je opravdu navýsost vyspělá zábava, zapomeňte na nudné a nezáživné kapely, jejichž ortodoxnost leckdy překrývá jejich vlastní neumětelství! Skladby tvoří doslova pyramidový tvar, jakožto jasný příklad gradace! Čím více se totiž album přibližuje konci, tím úchvatnější kompozice přicházejí! A přitom se v zásadě nekoná žádná revoluce v black metalovém ranku, což ale zřetelně nebylo cílem hlavního protagonisty. Je to až skoro neuvěřitelné, ale za tímhle vším stojí pouze jedna osoba, říkající si BlackGoat Gravedesecrator, hudební všeuměl a multiinstrumentalista v jednom, na druhé straně také zuřivý finský patriot. Určitě uznáte, že jeho foto s modrobílou zástavou v zádech je skoro až úsměvné, nicméně Mortem zine není žádným fotomodelingovým web servisem, a tak se zaměřím pouze na hudební vyjádření, nabízející vskutku luxusní menu.
Hlavního protagonistu ještě doplňuje nelegitimní člen, bubeník T.Bloodvengeance a jeho končetiny jsou rozhodně znát. Z celé kolekce je cítit nesmírná touha o vytvoření „barevných“ skladeb, téměř z každé dýchá neuvěřitelná svoboda a především hravost. Jako kdyby nebyl vůbec problém vydat kvalitní album s přitažlivými kompozicemi! Black metalové „azuro“ často doplňují neobvyklé a především nečekané postupy. Ve skladbě „Alone“ je to až skoro „dětská melodie“, připomínající školku, kde si poslušná děťátka hrají s malou zvonkohrou. Do toho všeho nelítostný finský učitel, vřeští své brutální příkazy, aby poté převzal otěže do svých rukou a pokračoval v black metalovém běsnění. Zapomenout bych rozhodně nechtěl na úvodní „Eclipsed By Raven Wings“, jejíž symbolika jakoby silně ovlivňovala chod celé desky. Nabízí totiž jak nekompromisní kytarovou sypanici, tak jemné akustické vyhrávky, podpořené dokonce flétnou! BlackGoat však neovládá pouze strunné nástroje. Hojně využívá také kláves, které ovšem nemají nikterak dominantní úlohu. Výjimkou je pouze úchvatná „Forest of My Native Soil“, kde klávesové plochy vyvstávají z nadvlády syrové kytary a naprosto evidentně obepínají ústřední melodický motiv. Jedná se vůbec o nejpomalejší skladbu s neuvěřitelně skličující aurou, která se valí jako láva do obydleného údolí. Na celém kompletu je zajímavá skutečnost, týkající se jakéhosi vnitřního pocitu. Některé skladby ve vás na první poslech nevyvolají téměř žádné emoce a jejich kouzlu přijdete na chuť až po několikátém poslechu. Najdou se tu však i jednoznačné hitovky (v tomto ranku hudby je toto tvrzení hodně troufalé, ale věřte mi, že tomu opravdu tak je). „Mythical Story“ je lehce zapamatovatelná exploze s čistými melodickými nápěvy, zarývající se do mozku prakticky okamžitě. Je to jen důkaz variability celého materiálu.
„Finnish Steel Storm“ je nesmírně ucelená a kvalitní nahrávka. Finské podsvětí je zkrátka plné black metalových květů a právě GOATMOON je jeden z těch, který vám doma vyroste do nečekané krásy. Pod tíhou „Finnish Steel Storm“, taje ve Finsku sníh! Suomi Finland…a do prdele (mě to řádně nakoplo)! Teď ještě taková myšlenka na závěr. Docela mě zamrzelo, že GOATMOON nemají vlastní webové stránky. Třeba se už brzy dočkáme…
