Lifelover se mě drží. Po recenzi debutu mi bylo vyšší mocí určeno podívat se zevrubněji i na novinku, o jejímž vydání jsem v závěru recenze prvotiny informoval. Protentokrát si tedy odpustím chutnou omáčku okolo, té bylo minule dost. Snad jen doplním, že z dvou hlavních členů spolku se vyklubali Kim z Hypothermie a Nattdal z Dimhymn. To ještě nedávno nijak široce známo nebylo.

Podstata projevu samotného je víceméně shodná s prvotinou. Opět máme tu čest s originální směsicí žánrů plující především na rockových vlnách. O různé vlivy opravdu není nouze. Nerad bych, aby to vyznělo tak, jakoby od dob „Pulver“ nedošlo k žádným změnám. Došlo. Jsou povětšinou drobnějšího charakteru, ale jsou. Celková produkce alba je čistší a album působí profesionálněji. To souvisí i se zvukem kytar, které nyní zní mnohem hutněji a vytváří tak stabilní podklad melodiím, jež jsou formovány opět hlavně pomocí piana nebo kytar samotných. Piano nyní dostává rozhodně větší prostor. Dává celku nádherné melancholické vyznění a tvoří hlavní motivy většiny skladeb, anebo klidnější, o nic méně melancholické plochy. Bicí automat odvádí po většinu doby standardní práci. Pozitivem zůstává, že sám o sobě má slušný zvuk a nepůsobí jako populární „bouchání kartáčkem o umyvadlo“ nebo něco podobně sofistikovaného.

Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že album není v žádném aspektu horší než debut a tudíž je jako celek vynikající. Bohužel je zde jeden zásadní problém, přes který jsem se nedokázal přenést – zpěv. Jistě, spoustu času vyplňuje řev „a la Pulver“, spoustu poklidná recitace. To je obojí v naprostém pořádku. Na albu je ale taktéž spousta míst, kde dojde na „čistý“ zpěv. Jeho začlenění je snad největší změna oproti staršímu počinu. Bohužel je povětšinu času zoufale nemelodický a falešný. Při prvním poslechu mě vysloveně zarazil. Tehdy jsem měl chuť album docela zatratit. S postupem času jsem si říkal „ale co, za chvíli si zvyknu“… No, nezvykl jsem si. Jistě se najdou posluchači, kteří takovýto projev po čase docení, mě bohužel stále jen tahá za uši. Toť rozhodně největší mínus „Erotik“.

Po textové stránce zůstáváme na tom samém. Městská poezie misantropů otrávených okolní společností. To vše s lehkou aurou černého humoru a pozitivnější atmosférou, než minule. Skladby na novince vyznívají rozhodně méně pochmurně. Většinou za to můžou vzletné, jakoby „odlehčené“ melodie. Samozřejmě, kdo albu dovolí působit depresivně, alespoň lehké deprese se dočká. A dojde i na obvyklé samply a jiné ozdoby…

Materiál je zpočátku možná o něco náročnější, než prvotina (alba Lifelover pro mne zkrátka nepředstavují záležitost na první poslech), ale po skončení závěrečného psycho remixu nebude posluchač zklamán. I přes výrazný šrám v podobě „čistého zpěvu“ hanobícího některé partie, se jedná o nadprůměrné a s postupem času stále více chytlavé album. Uvažoval –li jsem tedy minule nad tím, jestli pánové s novou deskou obhájí vítězství, mohu dnes konstatovat, že obhájili.

Pro Mortem sepsal Lukas.