Stejně tak, jako se z malého děcka postupem času stává pubescent a následně dospělý člověk na vrcholu svých sil a vyvíjí se jeho myšlení a činy, vyvíjí se i určitá skupina kapel. Opouští je mladé ideály, přichází jiné, nové. Více či méně mizí jasně slyšitelná příslušnost ke vzorům z počátků jejich cesty světem, vzniká určitá dávka osobitosti, svojskosti. Pokud se na takové subjekty zaměříte v rozmezí několika let, zjistíte, že ač prví deska s poslední nemá naprosto nic společného, hlubší zkoumání vašim smyslům osvětlí, že se kapela ke své nynější tváři dostala jednoduchým a postupným vývojem. Že deska po desce žádnými propastnými změnami netrpí, výsledek – tedy srovnání první vs. aktuální album - je ale diametrálně odlišný...
… ohněm ošlehaná torza vlastních kořenů jsou nám základem k utvoření nových myšlenek a dosažení nových cílů …
A to je přesně cesta, kterou od roku 2003 Heiden došli. Prvopočátky ve stylu pravosti jsou dávno ta tam, mírný postup na albu "Tinne" také. Dvojice skladeb vydaných v podzimních měsících do jisté míry ukázala světu, co lze od této brněnské kapely v roce 2007 očekávat. Kluci udělali deskou „Era 2“ zatím největší hudební pokrok ve své historii. Upustili od přírodních motivů jak po stránce textové, tak hudební. Dali mnohem více procitnout svému nitru a celkově se stali jednou z nejvíce osobitých kapel české metalové scény. Zasněné a zamyšlené melodie doprovází pro Heiden typická šlapavá tempa. Atmosféra se pohybuje v různých polohách od téměř romantických pasáží až do stavů naléhavosti. Je to naprostý opak například takových Hyperborean Desire. Ti jsou kapelou, jež dělí rozdílnou náladu svých skladeb přímo a rázně. Heiden nechávají všemu volný a nerušený průběh.
… do popela zhmotněný lidských duší strach, v oblacích kouře zakletý, pak na zem padlý… prach…
Změn se nedočkala pouze rytmika, stavba skladeb či atmosféra nahrávky. Kverdův vokál je v současné době více uřvaný, lépe čitelný. Pokud jsme se hudebně vzdálili od jakýchkoli příbuzenských pout s black/pagan metalem, není tudíž zapotřebí ani jim charakteristického skřehotu (pokud by vám tedy chyběl opravdový BM vokál, ve skladbě „putování noční" se mikrofonu ujal i Einskaldir). Tato „tvář“ Kverdova hrdla sedí k hudbě mnohem lépe, stačí jí jen nechat trochu více času. Přeci jen je to mírný nezvyk. Velkým krokem vpřed jsou konečně i živé bicí, které dodávají hudbě punc skutečnosti a uvěřitelnosti, na druhou stranu pak mizí jakékoli zmínky o umělosti tvorby. Jen od nich nečekejte žádná urputná tempa ženoucí se přímo do horoucích pekel, přeci jen Heiden jsou dnes mnohem více black’n’rollem (ona se ta škatulka snad opravdu hodí) než čímkoli jiným.
… božské vzezření staré moudrosti vadne pod tíhou doby …
Po delším poslechu docházím závěru, že mi starší kousky skutečně nechybí a pokud ano, pustím si jedno ze starších alb. Chci tím říci, že po „Tinne“ byl ten pravý čas nechat hranice žáru padnout v prach polní cesty a vydat se do krajin nepoznaných. „Era 2“ nechala jasně propuknout vývoj zmiňovaný v úvodu. Heiden se v průběhu loňského roku konečně v plné sestavě uzavřeli do sebe, nechali skrze hudbu prmouvat svá nitra a vypustili do světa čistě dospělou desku.
