Poslední album dnes již německých Falkenbach jsem očekával s velkým nadšením. Vratyas Vakyas je jediným členem této kapely a pro mě zároveň jednou z největších person na metalové scéně. Na posledním, mnou recenzovaném albu si k sobě přizval pomocníky – ale již předem mohu s čistým srdcem říci, že Falkenbach svoji tvář jistě neztratilo a připravilo nám desku, která je současně vrcholem a univerzálním představitelem Vratyasovi “letité” hudby. Každé album nám představovalo více či méně odlišnou tvář tohoto bojovníka, ale s příchodem posledního alba si můžeme vybrat z širokého “menu”, které nám umožňuje poslech jak melodického black metalu, pravého (tak jak ho od Falkenbach známe) vikingského opusu či jedné téměř folk/pagan rockové skladby – o stereotypní mlátičku tedy nemějte strachu, ale toho nebylo v případě Falkenbach třeba snad nikdy. Heralding – The Fireblade prý není zcela novým materialem, nýbrž je tvořeno nikdy nevydaným albem “Fireblade” a pár dalšími skladbami - to způsobuje jeho rozmanitost a jako celek to zní nadmíru dobře, za což musím Falkenbach ohodnotit jedničkou. Každého také jistě potěší fakt, že je každá skladba schopna vyvolat odlišné emoce – jednou to bude ukolébavka v “odinových” výšinách, druhá skladba vykouzlí agresivní rychlý krok a jiná vám naopak zvedne nos a hlavu k nebesům.
Zkusim trochu zhmotnit, co od nových Falkenbach můžete čekat – kdo tuto kapelu poslouchá delší dobu, nebude příliš překvapen. Album uzná nejspíše jako skvělé dílo, ale nebude to pro něj nějakým výrazným vrcholem tvorby. Pro ostatní to bude zhmotněním vikigských časů, skvostně zahraným pagan metalem, který nemá problém rozšířit spektrum své tvorby a ze všeho vymačkat maximum. Kdo má rád folkové nástroje, přijde si na své – ačkoli je to záležitostí jen a jen kláves (do očí ani náhodou bijící), komu je sympatická vyhranost, melodika, ten bude uchvácen a snad jen ten, kdo již dávno ztratil duši bude zklamán.
Dočkali jsme se alba o celkové stopáži 50 minut, desky, která je pro mě vrcholem roku 2005 a Falkenbach opět dokázali, že si zaslouží místo na “dnešním” výsluní.
