Asi tak desetkrát jsem se přemlouval, abych tuto recenzi napsal, následně jsem se dvacetkrát rozhodl, že si raději zvolím jinou nahrávku, abych se následně vrátil k původní myšlence. Proč tolik váhání? ULVER už zkrátka nejsou tou „černou“ formací, kterou byli ještě na začátku devadesátých let. Ale to už jistě všichni dávno vědí. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že současní fanoušci ULVER se etablují z trošku jiných hudebních sfér, nicméně i nová tvorba kapely nepopírá kořeny temnosti ani jinotaje. Možná se to zdá být neuvěřitelné, ale jsou to právě ULVER, kteří si dokáží na svou stranu převést nejednoho fanouška, jemuž jsou stylové vody v nichž se kapela potuluje, naprosto vzdáleny. I v tom je síla hudebních velikánů! Deprese, smutek, lítost se dá zkrátka vyjádřit i jiným způsoby, než je to v metalu běžné. Pokud tedy přece jen patříte k posluchačům, jenž už několikrát procitli z metalových zákonů, je zcela možné, že se vám soudobé nahrávky ULVER mohou líbit. Ani norská družina však nevymyslela úplně všechno podstatné, co je nyní zdobí. Slyšeli jste někdy o kapele SWANS? Od industriálních počátků se pomalu přesunuli do ambientně-psychdelických vod, aniž by možná svým způsobem chtěli. A byly to možná právě „Labutě“, které mohly ULVER ve svých stylových kotrmelcích ovlivnit. A i kdyby tomu bylo jinak, jistou podobnost v jejich tvorbě lze s určitostí vystopovat. Nicméně i přesto je norská družina naprosto originální těleso, jehož stylové hranice lze těžko dopředu předurčit. Na druhou stranu je někdy těžké, dostat se předkládanému hudebnímu materiálu pod kůži.
Předešlé album „Blood Inside“ totiž nabídlo velmi komplikovanou skládanku, kterou netrpěliví posluchači zřejmě příliš nepochopí. Novinka „Shadows of the Sun“ je však o něco málo přístupnější, možná i něžnější. Lehkost jednotlivých skladeb je naprosto neuvěřitelná! Jako kdybyste leželi na smrtelné posteli, cítili něžné hlazení svých blízkých, ale přitom si uvědomovali jistý příchod smrti. Depresivní poetismus, skutečný zásah do nitra posluchače je podpořen především hypnotickým vokálem, jenž plní úlohu vypravěče, který uvádí posluchače do lůna mystických příběhů.
Samotná hudba je opřena především o klávesy, elektronické vsuvky, smyčcové nástroje a překvapivě také dechové nástroje. Především využití trubky lze v tomto ranku hudby označit zcela za mimořádné. Odvážným a vynalézavým však štěstí přeje a jak se ukazuje, ULVER jsou právě ti vyvolení, kterým inspirace rozhodně nechybí. K otevření svých temných duší nepotřebují kytaru a vlastně ani další klasické „inštrumenty“.
Album „Shadows of the Sun“ je zhudebněná lehkost, mystičnost a tajemnost v jednom. Asi ne každý do něho pronikne. Komu se to povede, nechť se nechává unášet na křídlech jedinečné atmosféry. A když už jsem zmínil tmu...asi si lze těžko představit, že byste si pustili ULVER při mytí nádobí, a nebo při vaření oběda. Na poslech si zkrátka budete muset vyšetřit trošku toho času. Proto vám přeji ničím nerušený poslech a věřím, že se najde spousta posluchačů, kteří tento opus ocení. Myslím, že lepší hudební typ pro přivítání podzimu jen tak nenajdete. A jestli ano, navrhněte alternativu!
