Rok 2007 se pomalu ale jistě chýlí ke konci a já už získával dojem, že je velice plodným a mimo to i úspěšným. Z vyšlých novinek jsem snad nedostal do ruky počin, který by mě neoslovil či přímo neučaroval. Už jsem v to ani nedoufal, protože jsem předpokládal, že ke konci roku budou kapely vydávat o to kvalitnější počiny, aby si přeci jen pod "křesťanský stromeček" nadělily nějakou tu korunu / euro / dolar. Avšak, to co se mi dnes dostalo do rukou a je mou povinností udělat recenzi, definitivně vyvrátilo představu, že jsem tento rok neslyšel špatnou desku.

Italská, nyní již spíše thrash/black hrající tříčlenná grupa tento rok vydala svůj druhý dlouhohrající počin a můj první poslech doprovázela spousta myšlenek, které nebyly zrovna publikovatelné. Dlouho jsem desku odkládal, že ji zrecenzuji, až jí přijdu na chuť. Avšak do doby uzávěrky jsem ji na chuť nepřišel. Jde skutečně o poctivě míchnutý thrash a black metal, avšak takovým levným a nevýrazným způsobem, až to hezké není. Ano, občas, ale skutečně tu a tam se dočkáme nějakého chytlavého a možná i krapet originálního motivu, ale jinak se topíte v řece plné ubohých nápadů, prakticky stejných, jako přes kopírák vzatých postupů. Pravdou je, že již obal a název alba ve mně nevzbuzoval žádné velké očekávání. Nyní si dovoluji říct, že obal je asi stejně pitomý jako celá deska. Možná se moje přehnaná kritika někde nedočká velkého pochopení, ale když to přeženu, mám občas pocit, že se nástrojů chopili hodně vychlastaní idioti, kteří za každou cenu chtěli pokořit pomyslnou nejhorší desku roku, možná i historie. To první se jim jistě povedlo. O druhý post by museli ještě chvíli bojovat, jistě jsem slyšel horší díla.

Těžko se mi recenzuje a popisuje muzika, která mě neoslovuje. Z daného žánru mě možná tak zaujala Aura Noir či Sarcoma Inc., avšak to je způsobeno také jejich hodně kvalitním obsazením. To však v Necromessiah není. Pánové satanžel nemají žádné předchozí zkušenosti a je to skutečně slyšet. Akorát tak zvuk je vcelku povedený. Ale ještě aby nebyl. Nic zvukově převratného to není, takže to takhle nazvučit a namasterovat zvládne každý trošku zkušenější zvukař. Pokud by totiž zvuk byl špatný, asi bych desku hned odhodil. Jedinou záchranou, která pro mě při naposlouchávání, byla je stopáž, která má necelých 29 minut.


Sečteno, podtrženo, pokud Vás i tohle neodradí a rozhodnete si desku pořídit, počítejte s tím, že jsem Vás varoval. Objektivně posouzeno, jedná se o velmi "lehce" poslouchatelnou záležitost, která ničím neohromí. Fanoušek daného žánru možná bude potěšen, ale pokud kombinaci těchto dvou špinavých stylů rádi nemáte, určitě se "Antiklerical Terroristik Death Squad" vyhněte obloukem. Album je vhodné maximálně tak pro puštění jako zvuková kulisa, při práci, kdy moc nevnímáte, co hraje.