Čas od času lze narazit na nějakou drobnost, která ovšem potěší. Mezi ně patří i nové EP řeckých Nocternity. Skupina známá díky albům „En Oria“ a „Onyx“, ale taktéž díky spolupráci s legendárním Vinterriketem přichází s novým, krátkým počinem. A jaké vlastně dílko dýchající kouzlem Řecka je? Můžeme se připravit na pomalý ponurý materiál, kde ostré kytary nízké kvality zvuku kontrastují s klasickými (a přeci ne tak docela…) Vinterriketovskými ambientními melodiemi. Hlavním vodítko a lákadlo bude tedy hlavně úchvatná a silná atmosféra. A jelikož je doba krátká a skladeb jako šafránu, neodpustím si jejich menší rozbor.
Úvodní „Harps of Ancient Temples“, prakticky vlajkonoška a reprezentativní část celého EP nám na svých sedmi minutách servíruje krásně ucourané tempo. Bubny, o nichž máte dojem, že se do pár sekund musí zastavit, vás o tom jen usvědčí. Řezavá kytara nečistého zvuku zde sdílí melodii s varhanami. Zde bych chtěl rozebrat to, co jsem nakousl už v úvodu. Ambientní vložka je velmi zajímavá a charakteristická právě pro mistra Zieglera. To ovšem nemění nic na tom, že zní zcela jinak, jak jsme zvyklí z jeho slovutného projektu. Zde nepůsobí tak mrazivě, spíš mysticky a tajemně. Dopad to má hlavně na celkovou magii obou skladeb, která věrně evokuje náboj a myšlenku skupiny. Prostě dokonalé mysterium a tajemství někde hluboko pod zemí! Někde v temných katakombách kdesi pod povrchem, ano, zde leží duše „Harps of Ancient Temples“. Šeptavé, těžko zaslechnutelné vokály na pozadí vás v tom ještě utvrdí. Když se úvodní opus přešourá, přichází čas na brzký závěr.
Skladba číslo dva, jménem „Crystal Tears“ se nám celkem slušně rozjíždí. Asi proto, aby ihned upadla do stereotypního pomalého umíráčku. Kytara je dost na pozadí a Ariadnina klubka se chopily opět klávesy. Tentokrát v jasné a srozumitelné nostalgické melodii. Šílený stereotypní korpus je zajímavě zvýrazňuje. Absence vokálů zde není na škodu, je dáno více prostoru k nasátí samotné hudby.
Došel jsem na konec mé možná zbytečné recenze na postradatelné a napadnutelné dítko řeckých Nocternity. I přes tohle všechno lze s jistotou říci, že album může zaujmout a přitáhnout. A to i v pouhých dvanácti minutách. Pokud patříte mezi příznivce této zajímavé skupiny, měli byste svůj drahocenný čas obětovat alespoň jednomu poslechu. A pokud ne, mohlo by toto minialbum posloužit jako příjemná ochutnávka. Co vy na to?
