Hell Fast Attack IX

| 3.7.15

Pátek

Na devátý ročník HELL FAST ATTACKu jsem se vydal téměř nepoučen o hudbě vystupujících kapel. Zato nadšení mi nechybělo, vždyť jsem na black metalové akci nebyl téměř tři čtvrtě roku. Pro mě to měla být první zkušenost s HFA, byl jsem tedy zvědavý i na prostory areálu, celkovou atmosféru atd. Cesta autobusem brněnské MHD podél přehrady byla zábavná už jenom pozorováním domorodců znechucených pachem metalové sebranky. Chce to notnou dávku metalové pravověrnosti obléct se do černého a těžkých bot v takovém vedru! No co, zapnul jsem i poslední knoflík na košili a vkročil do areálu. Následovala okamžitá degustace obou druhů piva z místního slavkovského pivovaru. I takovému pivnímu ignorantovi jako jsem já obě chutnala a ani za festival jsem žádného kverulanta nezaslechl, takže velký bod k dobru. Také jsem si pochvaloval neexistující frontu. Na začátku festivalu, kde bylo lidí nemnoho věc pochopitelná, ale za celou dobu potom nevznikla nevyčekatelná fronta ani na nápoje či jídlo. Když se ohlédnu zpět, tak celkově zde bylo lidí nemnoho, komorní atmosféru hodnotím také kladně a jen doufám, že na tom organizátoři neprodělali žádnou horentní sumu.

Na pódiu se již chystali ADULTERY, česká pohanská kapela s anglickými texty. Měl to být jejich předposlední koncert (na úplně poslední si můžete zajít/zajet do Ostravského Barráku 29. září) a já se na něj poměrně těšil. Bývala to kapela mého mládí a naživo jsem je neviděl nikdy. Želsatan se nostalgie velmi rychle změnila ve zklamání. Kapela nepodala žádný velký výkon a jejich angličtina byla pro mě už vskutku neúnosná. Zazněly ale i dvě písně s českým textem a „Slovanská síla“ si vysloužila dokonce reprízu.

[Pest Noir:] Ani jsem nedoufal, že ADULTERY někdy uvidím živě. Svého času jsem do zblbnutí omílal EP "Slovanská krev" a jen tak si naoko představoval, jaké to asi musí být, když se s těmito songy vytasí na nějakém podiu. Ze začátku, jak tomu už tak bývá (jednalo se přeci jenom o první kapelu), jsem se chvílemi celkem obstojně ztrácel ve zvuku, ale jakmile došlo např. na písně "Ohněm a Mečem" či "Slovanská síla", tak mi to bylo úplně jedno a chtivě jsem se natlačil dopředu, kde jsem si zplna hrdla odkřičel známé pasáže. Mohu si tedy zapsat "čárku", že ADULTERY jsem přeci jenom spatřil.

Plzeňská PANYCHIDA ve mně nikdy nadšení vyvolat nedokázala, a tak se nestalo ani tento festival. Ač oni i Adultery měli docela příjemný zvuk, jen jsem si brblal pod fousy něco o tom, jak mě otravují samplované píšťalky. Z toho mě jen na chvilku vytrhla nová píseň, kterou zde kapela odprezentovala, nicméně ani ta mě nezaujala. Nezbylo mi tedy, než čekat na večer a krátit si čas těšením se na Nokturnal Mortum.

Germánské jazyky konečně nahradil slovanský, a to polština v podání SALTUS. Ale ani jejich death metal rozemletý blackem mě neoslovil. Odebral jsem se k obědu a dál se jim už nevěnoval. Společně s Obtest dvě nejméně se hodící kapely do festivalového lineupu, ani texty plné slovanství to nezachraňovaly.

S polskou bandou ARKONA se situace konečně změnila. Slunce a čerstvý vzduch jim sice nesvědčily, koncert to tedy nebyl nejlepší z nejlepších, nicméně nekompromisní black metal podpořený parádní bicí palbou jejich zbrusu nového bubeníka DQ MW náležitě oceňuji. Stejně tak třetí, snad jedinou pomalou píseň z jejich diskografie „Zasypiając w strachu“, při které i jemně zamrazilo. Poté se rozjel klasický nářez a nezastavil, dokud slunce nezačalo zalézat. Kapela je dle mého soudu vhodnější do klubu, ale i tak působila jako vystrčený prostředníček deathovému „předskokanovi“, a příjemně ochladila ovzduší od nekonečných děkovaček Panychidy, bez hecování si vysloužila podporu diváků a ovace nakonec.

NOKTURNAL MORTUM na živo byl můj sen, který se mi už dávno přestal zdát, rozhodně jsem ale nechtěl jeho splněním se pohrdnout. Tak jsem si tak postával v předních řadách, což se později ukázalo jako mírná chyba, protože plešatí, kteří se zde srotili, zanedlouho rozpoutali největší kotel, který letošní HFA zažil (o nic extra velkého nešlo). Kotel společně se zvukem, který v hudebnicky složitějších pasážích zrovna čitelný nebyl, mě postupně vyhnaly dál od stage, kde jsem si zbytek vystoupení v klidu vychutnal. Druhá polovina se nesla v poklidnějším duchu „Voice of Steel“ a u „Україна“ dostala ukrajinská vlajka trčící z publika opravdu význam.

[Pest Noir:] Kapelou večera byli bezpochyby ukrajinští NOKTURNAL MORTUM, kteří zvolili svoje v nynější době charakteristické hastrmanské mantly. Hned při odstartování jejich setu se však dostavilo mírné zklamání, jelikož první tóny jejich písní pro mě byly velkou neznámou. Reputaci si však později v mých očích napravili fláky jako "Ukrajina", či "Kolyada". Ale osobně musím říct, že třeba taková „Bílá Věž“ by se v setlistu ani vyskytovat nemusela. Před pár lety jsem spatřil jejich živou prezentaci v Žatci a tam mě bavili přeci jenom o fous více.

[Dufaq:] Mé první setkání s ukrajinskou legendou bylo plné očekávání, která byla sice splněna, ale ne až v takové míře, jak bych doufal. I přes poctivě odvedenou práci však set cosi postrádal. Zapálení a vášeň, kterými se prezentovali prakticky všechny kapely před i po vystoupení NM, prostě chybělo. Kapela zkrátka přišla, odehrála a odešla. Nic víc. To mě mírně zklamalo a jinak dobře odvedenou práci srazilo o stupínek dolů.

Namísto plachty DARKESTRAH se rozvinula plachta ELDERBLOOD, jak jsem se později dozvěděl, museli Kyrgyzové koncert narychlo odříci, jelikož měli blíže nedefinovaný problém se zpěvákem. Těšil jsem se na ně, tak mě to rozlítilo natolik, že jsem se musel jít zchladit pivem. Snad mé zklamání mohlo i za to, že mi z dálky hudba Elderblood nic neříkala, přesto jsem se přemluvil a přiblížil se k pódiu. A vida, čím blíž jsem byl, tím více jsem upadal pod kouzlo této tříčlenné partičky. Při „Invocation of Baphomet“ jsem si už vyloženě liboval. Každá píseň byla něčím výrazná, obzvlášť bych si dovolil vychválit bubeníka, který některým písním dodával velmi zajímavé struktury.

[Dufaq:] Odpadnutí DARKESTRAH bych mohl hodnotit jako nepříjemné překvapení, leč vystoupení ukrajinských ELDERBLOOD, které jsem do té doby znal jen názvem, mi to plnohodnotně vynahradilo. Trojice od začátku nasadila laťku hodně vysoko a po opravdu nemastných, neslaných NM opět rozproudili dění na pódiu, až se začala vařit krev v žilách. Zvukově vyvážený a dynamický set plný agresivních partů a zvučných melodií utíkal stejně svižně jako sypačky jejich bubeníka. Nadšení z jejich setu bylo velmi vysoké a suma sumárum ho hodnotím jako jedno z těch nejlepších za celý festival.

Je takovou mojí soukromou tradicí chodit na INFERNO naprosto ožralý, což jsem víceméně splnil. V paměti mi zůstává vypálena Adramelechova podivná grimasa která dodávala vystoupení nemocné demoničnosti. Rozhodně nejlepší koncert Inferno co jsem zažil. Detaily nechávám na Pest Noirovi.

[Pest Noir:] Česká black metalová stálice INFERNO patří už tak nějak k tomuto festivalu. Letos tomu nebylo jinak a chystalo se k již x-té show, kterou jsem měl tu možnost spatřit. Upřímně řečeno, tahle fajnový koncert INFERNA jsem dlouho neviděl a nakonec jsem byl rád, že jsem se k pódiu přes počáteční ne až tak velkou chuť se do veselí zapojit, dostal. Proběhly rovněž nějaké pokusy o menší tancovačku, což sice nebylo v publiku přijato s velkým nadšením, ale to už tak k těmto zážitkům patří. Samozřejmě nemohla chybět ani kultovní píseň "Peklo na zemi", během které to takové menší peklíčko v předních řadách skutečně připomínalo.

[Dufaq:] Nerad bych opakoval, co napsal MW a Pest, ale skutečně šlo snad o nejlepší set INFERNO, který jsem za svou existenci viděl. Velké díky tedy patří těm, kteří se postarali o naprosto excelentní nazvučení. V davu vyznavačů černého umění karvinské bandy tak pronikly i ty nejdrobnější detaily, a musím říct, že jsem zaznamenal i několik pasáží, které jsem doposud v hudbě samotné neodhalil. Bylo znát, že stejně dobrá práce na zvuku byla odvedena i na pódiu, neboť bylo na kapele znát, že jim to šlape a v polovině setu se do transu dostala i samotná kapela a nechala se strhnout děním. Naprosto luxusní zakončení pátečního dne!

Sobota

Probuzení pod korunami stromů, letmé vzpomínky na prodírání se lesem, nadávání „těm princezničkám v chatkách“ a ranní sedmikilometrová procházka za účelem odstranění kocoviny. Tak nějak začínal můj sobotní den. Jak jsem se blížil k areálu, vypadalo to na deštivé počasí. Bouřce, která naštěstí nenastala, by se nebylo co divit, ale čekala nás jen krátká příjemná sprška. Na mladou českou kapelu DEGORYEN jsem byl zvědav, vlastně ani nevím proč. Po nekonečné zvukové zkoušce s hodinovým zpožděním začali (to nebyla jejich vina, mohly za to nutné změny v časovém rozvrhu související s včerejším vystoupením Elderblood). Ze začátku byly slyšet pouze bicí a zpěv. Bod pro zpěváka a zvukaře je, že bylo rozumět každému slovu. Horší na tom je, že texty kapely jsou opravdu blboučké. To je ale problém opravdu velkého množství black metalových uskupení, takže mi nezbývá, než ocenit odvahu zpívat je česky, což zní ještě o stupínek blběji. Chvíli mi to přišlo úsměvné, pak trapné a nakonec mě to nasralo a vrátil jsem se zpět do lesa. Jestli se bude tento trend zbytečného zábavového black metalu šířit, uškodí to žánru víc než co jiného. Toto už není underground. Můj názor je ale evidentně trošku jinde, než by měl, protože za sobotní den si nechaly vytleskat příspěvek v podobě další písně (v případě Degoryen dokonce dvou písní) jediné dvě kapely, které mě svou hudbou vyloženě urazily.

AEON WINDS mi spravili apetit. Progresivní metal od srdíčka s klávesami (v druhé půlce setu už nebyly tak dobře slyšet) a silnou atmosférou smazal nepříjemný zážitek. Vrcholem tohoto vystoupení pro mě byla píseň „Of Shadows and the Blind“ s výborným čistým dvojhlasem v refrénu.

[Dufaq:] Mé druhé setkání se slovenskými bratry (a nyní navíc i sestrou za klávesami) a musím říct, že mnohem zajímavější, než to loňské na Gothoomu. Bylo znát, že se kapela čím dál více posunuje a hráčsky roste s každým živým koncertem. Velice pozitivně hodnotím i novou skladbu, kde krásně vynikla basová linka a silné melodie.

Následovali Španělé EMPTY. Zvuková zkouška při které se velmi lámanou angličtinou dohadovali se zvukařem a anglické texty mi do sebe nějak nepasovaly, ale nechal jsem to být. Byl jsem vděčný za černý metal bez hopsání a blbého humoru. Instrumentální složku hudby bych popsal jako místy jedovatou, nemocnou a místy zasněnou. To bylo příjemné. Bohužel to ale kazil zpěvák, který se neustále snažil využít veškeré polohy hlasu, které zvládl. Od skučení umírajícího prasete, přes šepot až po čistý zpěv. Fungovalo to ale jen v těch vzácných chvílích, kdy například šepotu věnoval třeba polovinu písně. Zde byla atmosféra silná, ale celkově mě vystoupení nijak nezasáhlo.

DEATHROW. První kapela s koulema naběhlýma k prasknutí. Italský nekompromisní black metalový nářez sem tam s crustovými, sem tam s rock´n rollovými prvky. Falešná krev tekla proudem, vypité flašky chlastu odletovaly z pódia, hudebníci natlačili do publika svoji mentální špínu se 100% výkonem. Asi největší překvapení festivalu. Mimochodem jak zpěvák, který bubnuje v Acherontas během třech a půl hodiny vystřízlivěl na další vystoupení, to netuším.

[Dufaq:] Vrchol festivalu? Pro mě jednoznačně. V podobném duchu jako se loni prezentovali italští Kult, se letos předvedli DEATHROW. Set plný energie, zápalu a zcela nekompromisní řežby mě nabil ještě na dlouhou dobu. Krásný příklad toho, že některé kapely fungují mnohokrát lépe živě, než z poslechu CD. Takhle si přesně představuju kvalitní vystoupení. Žádné kompromisy, žádné zbytečné kecy okolo. Jen mocná dávka totálního nasazení a oddanosti černému kovu! Bravo!

ULVEGR měli všechno, co mě může zajímat. Charakteristické ukrajinské oldschoolové vyznění. Dlouhé chytře a zábavně zkomponované skladby. Vyvedená kytarová sóla s kvákadlem, což není v těchto vodách nejobvyklejší a tak dál. Sem tam to zasmrdělo Hate Forest, což je moje srdcovka už spoustu let. Z nějakého zvláštního důvodu to na mě naživo ale nezapůsobilo. To jsem byl ale skoro sám. Prostor pod pódiem se pořádně zaplnil a reakce na kapelu byly zaslouženě nadšené. Sám se kaju a dám kapele šanci alespoň reprodukovaně.

[Dufaq:] I další ukrajinská banda nezklamala. ULVEGR nastoupili s mocnými a chytlavými melodiemi a od počátku až do konce bavili. Osobně mám pocit, že ze současné ukrajinské scény se jedná o jednu z těch nejperspektivnějších kapel a rozhodně bych se nebránil klubovému vystoupení, které by jistě bylo ještě mnohem intenzivnější.

Další kapela, která si dnes vytleskala přídavek, byli OBTEST. Na plakátě stejně velkým fontem jako headlineři, to jsem nechápal. Matné vzpomínky na jiný festival mě varovaly, ať se jim zeširoka vyhnu. Pak mi to samé zopakovalo několik dalších lidí, rozhodl jsem se tedy uposlechnout. Okolnosti mě ale po určité době přeci jen dostaly pod pódium, kde jsem s úžasem sledoval ten nesmysl. Vymydlené pohanství, které nevidělo přírodu ani z vlaku, zkřížené s heavíkovým popem. Ani ne tak hudebně jako pódiovým přístupem. Jak se to může žánrově označovat jako black metal taky nepochopím. Až směšně „mocné“ hecování diváků, které na druhou stranu opravdu fungovalo, už mě nadobro rozesmutnilo a šel jsem se dlouze vychcat.

Přípravy ACHERONTAS trvaly neskutečně dlouho. Zvukař měl neřešitelný problém s odposlechy a reverby na mikrofonech. Acherontas pro mě ale byli jedním z největších lákadel, tak jsem to nějak dočekal. Nakonec se v červeném osvětlení a světle svící rozčadila kadidelnice, najednou bylo všude spousta aromatického kouře a začala černá mše. Zhruba šestiminutové kázání spojené s rituálem, použitím magických gest následované výborným koncertem. Jedinou vadou na kráse byly problémy s odposlechy, díky kterým se v první části dalo odposlechnout několik technických chyb, a musela se udělat další dlouhá pauza pro zvukaře. Když bylo vyřešeno, už žádné další problémy naštěstí nenastaly. Vystoupení mě bavilo jako celek, i tak jsem ale rád za zařazení „Ma-Ion“ ze stejnojmenného alba. Doufám také, že bylo alespoň pár lidí poučeno o symbolech, které na sobě tak často nosí. Hail Tiamat !

[Pest Noir:] Řečtí vyznavači temných umění ACHERONTAS byli pro mě tahounem letošního HFA. Jejich tvorbu uctívám v posledním roce poměrně často, a tak jsem se velice těšil, jak dopadne moje první "rande" s touto helénskou smečkou. To, co jsme měli možnost během jejich performance shlédnout, se dalo přirovnat k jednomu konstantnímu temnému rituálu. Sice jsem očekával, že budou ještě více vyparádění, jak jsem je viděl na fotkách, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Představili nám průřez jejich (koncertní) tvorbou, během které nesměly chybět starší, ani nové věci z aktuálního alba "Ma IoN". Největším zážitkem z času, který jim byl věnován, pro mě byl cover "Wampyric Metamorphosis", který mě úplně sešrotoval na prvočástice. Velký dík pořadatelům festu, že tyto kněží nalákali na festival!

[Dufaq:] Na Řeky jsem se po jejich vystoupení na Prague Death Mass skutečně těšil, a tak mě trošku zamrzelo, že i po dlouhém zvučení se kapele nepovedly vytvořit na pódiu podmínky, za kterých by jejich rituál proběhl bez problému a s maximálním nasazením. Dovolím si však říct, že i přes fakt, že se kapela na pódiu vůbec neslyšela, odvedla zatraceně dobrý kus práce. Vůbec nechápu, jak se jim podařilo set odehrát, ale nechme polemizování. Zážitek z vystoupení byl i tak velice silný a i mě hudba rychle strhla k tomu, abych zavřel oči a vychutnával si příval nekompromisního black metalu. Podobně tomu bylo i v kotli kolem mě, kde se překvapivě nestrhlo žádné paření, ale valná většina fanoušků se nechala unášet podobně jako já.

Musím se přiznat, že s DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT jsem se potkal poprvé až zde živě na HFA. O to intenzivnější setkání to bylo. Rovnou se přiznám, kdyby Onielar nebyla ženského pohlaví, kapela mě tolik nesestřelí. Sledoval jsem (a v mezičase bohužel i poslouchal) nadržené psy pod pódiem a fascinovaně hleděl na tu bestii v bílém na něm. Před každou písní se napila z kalicha červené tekutiny a vyflusla ji do publika. Pak následovala black metalová smršť, při které jsem si ujížděl už jen na poslechu. Beztak mám nejvřelejší vzpomínku na píseň „Slaughtercult“, ta mě zasáhla rezavou kudlou přímo do střev. Nemohl jsem si pomoci, ale frontmanka mi něčím neustále připomínala Adramelecha a jeho démonické pohyby. Skoro bych uvěřil, že přišla zahrát na tancovačku rovnou z pekla. Tyto poslední dvě vystoupení mi po nepovedeném začátku a Obtestech znovu napumpovaly znesvěcenou krev do žil a ač to možná vyznívá tak, že v tomto reportu téměř pořád jen kafrám, jsem velice rád za možnost navštívit tenhle festival! Organizátorům i všem co přišli dík!

[Dufaq:] Jednalo se o mé druhé setkání s DNS a bez mučení přiznám, že jsem původně absolutně nečekal, co Onielar se svou bandou pekelných poskoků rozpoutá a jak mě jejich vystoupení na závěr festivalu strhne a srazí do kolen. Čisté zlo, které opravdu zafungovalo jako poslední rezavý hřebík do rakve všem těm křesťanům, co se modlili za zrušení festivalu. DNS na ně! Na ty falešné uctívače špatného boha! Takhle má vypadat poctivá black metalová práce!
A pochvala ke konci samozřejmě patří nejen ostatním kapelám, které jsem si dovolil okomentovat, ale samozřejmě hlavně všem osobám zapojených do organizace festivalu. Jako každý rok se to zatraceně povedlo a doufáme v jubilejní desátý ročník!

Autor: MW

Název akce:
Hell Fast Attack IX

Vystoupili:
Nokturnal Mortum
Acherontas
Darkened Nocturn Slaughtercult
Obtest
a další

Datum a místo koncertu:
26.-27. 6. 2015
Brno, Autokemp Obora

Související články:
Zachycení
Živé záznamy

Přečíst »

Hell Fast Attack IX - Zachycení

| 1.7.15

Autor: Dufaq

Kompletní galerie na Facebooku

Název akce:
Hell Fast Attack IX

Vystoupili:
Nokturnal Mortum
Acherontas
Darkened Nocturn Slaughtercult
Obtest
a další

Datum a místo koncertu:
26.-27. 6. 2015
Brno, Autokemp Obora

Přečíst »

Hell Fast Attack IX - Živé záznamy

| 30.6.15

Panychida - Ryhope

Saltus - Triumf

Saltus - Duch Ciemnych Borów

Arkona - Nieporozumienie w bezsensie istnienia

Arkona - Przyszły zdrajca chrześcijańskiej masy

Nokturnal Mortum - Мольфа (nová skladba) + Mirrovozrenie

Nokturnal Mortum - Україна

Nokturnal Mortum - Kolyada

Elderblood - Son of the Morning

Elderblood - My Death + Naglfar

Inferno - Ohnivé vize o upálení světa

Degoryen - Surt

Degoryen - Vztek na církev svatou

Aeon Winds - V zajati ladu (Nová skladba)

Aeon Winds - Nechcenna Pravda

Deathrow - One by One

Deathrow - The Silent Stranger

Ulvegr - Oskorei

Ulvegr - Cult Of Chaotic Spheres

Obtest - Vieną Kartą Gyvenime

Obtest - Devyniaragis

Acherontas - The Horned Moon

Acherontas - Wampyric Metamorphosis (Stutthof Cover)

Darkened Nocturn Slaughtercult - Primordial Sapphirine Driplets

Darkened Nocturn Slaughtercult - Thanatos

Darkened Nocturn Slaughtercult - The Eviscerator

Darkened Nocturn Slaughtercult - Follow the Calls for Battle

Darkened Nocturn Slaughtercult - Nocturnal March

Autor: Dufaq

Název akce:
Hell Fast Attack IX

Vystoupili:
Nokturnal Mortum
Acherontas
Darkened Nocturn Slaughtercult
Obtest
a další

Datum a místo koncertu:
26.-27. 6. 2015
Brno, Autokemp Obora

Přečíst »

Void Paradigm - Earth`s Disease

| 30.6.15

K této skupině jsem se dostal náhodou, jak už jsem poslední dobou řekl mockrát. Název VOID PARADIGM mi byl velkou neznámou. Bez povšimnutí jsem ji nechal i v nabídce alb k recenzím. Když jsem bádal, co se děje, nebo naopak neděje v táboře avantgardních Pin-Up Went Down, nenašel jsem nic nového, což je určitě škoda škodovitá. Nicméně mě nalákalo, že jejich bubeník Alexis Damien se mimo jiné angažuje i ve zvláštně black metalové smečce VOID PARADIGM. A „Earth`s Disease“ je už jejich druhá deska. Taktéž mě navnadilo, jako medvěda na med, info od labelu, že se jedná o muziku pro fans DsO. Což o to, takových by bylo, že. Ale zase mít v rytmické sekci právě Damiena slibuje technickou parádičku. Ještě víc mě zlákal zbytek sestavy. Pánové Julien Payan a Jonathan Théry čarují v doom metalovém monstru Ataraxie a řekněte, že kombinace poblblenců PUWD a funerálna Ataraxie neslibuje opravdu nevšední zážitek? Sama kapela se popisuje coby hypnotic dodecatonic black metal. Aha, ale to si musím pustit, protože nevím, co to má znamenat. Heh.

Jak z mých slov výše vyznívá, není snadné uchopit tvorbu VOID PARADIGM. První dojem byl, že si kapela dělá ze všech srandu. Natočila album demoidní úrovně. Myšleno zvuk. No, tohle jsem opravdu nečekal. Postupně jsem si uvědomil, že mám problém spíše skladatelského charakteru. Že se vůbec nejedná o normální rockovou stavbu. Že muzikanti jedou jakoby bez cíle směrem nikam. O hudebním směru dodekafonie nic nevím, jen že skladatelé zde využívají dvanáct tónů a že chápání harmonických vazeb a vůbec zažitých představ je jim lhostejné. Navodit se do potřebného transu k vstřebání podobné muziky chce silný rituál k osvobození zažitého chápání hudby a zařadit do svého vnitřního repertoáru duchovní svobodu, kdy je třeba shodit okovy kořenů. Vzhledem k tomu, že jedna z funkčních složek je black metal, je to o to složitější. Člověk má tendence hledat paralely s tím, co zná a ono si to žije vlastním životem. Nahrávka sama o sobě trvá pouze něco málo přes půl hodiny, ale dostat se do ní, vstřebat ji a udělat si názor je úkol složitější, než by se mohlo zdát. Postupně se ale začne tento filozofický traktát vybarvovat. Připadne mi, že jak filozofická jsou lyrická témata o pojímání člověka vesmíru, o prázdnotě a její definici, pánové vetkali i do hudby, která rovněž více vybízí k otázkám, než vám odpoví. Vašemu klidu nepřidá nic na pohodě ani nervní řev Jonathanův, jehož projev je na hony vzdálený jeho doomovým působištím. Jeho hlas má tendence ohlušovat hardcorovým nátlakem s jedovatou slinou sirnatého démona. Album je rozděleno do pětice traktátů, které nakonec svoje poklady vydají. Skladby se opravdu nesvazují ani stylovým záběrem a kupodivu, když se vám náhodou nezastaví dech z úhybných rytmů, můžete ochutnat směsici black metalu, drone čehosi, jazzu, punkového hard coru. I toho doomu se dočkáte. Zároveň se nejedná o mišmaš. Jakmile se naladíte na jejich psychický stav, připadne vám normální každý tón.

Když jsem po delším čase přemýšlel, jak se vlastně postavit k „Earth`s Disease“, zda ji doporučit coby zajímavou libůstku nebo jako bláznivý bordel odsoudit, napadlo mě, že je zvláštní, jak se může geniálnost se šlendriánstvím pojit v jeden svazek. Nějak se nedokážu napojit na jejich způsob hudebního myšlení. I když si všímám nepřehlédnutelného mistrovství, nějak mi přijde, že tomu pořád něco schází nebo naopak už chybí. Nejedná se o žádné cucáky, ale all star sestavu francouzského metalu napříč žánry. V kostce se dá říct, že se nám s „Earth`s Disease“ dostává nápady plného díla, virtuózního mistrovství, absolutní svobody, která kapelu zavedla tak daleko, kde může zůstat sama a nepochopena.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. Crushing the Human Skull 2. Revenge
3. Earth's Disease
4. Sick Life Fading
5. From the Earth to the Skies

Oficiální stránky:
Void Paradigm

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Apathia Records

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
6/10

Přečíst »

Master´s Hammer - Kult mládí a mrazu

| 28.6.15

„Když vzkřísils kdysi jednoho dvounohého
Monstra s půltuctem končetin pomineš?“.

Znovu sa blíži sladký čas letných prázdnin naplnený slnkom, vodou a vôňou exotických diaľav. A to je ten pravý čas na ďalšiu dávku krátkeho pripomenutia sa jednej dobre známej blék metálovej veličiny. No a že je reč o MASTER´S HAMMER je snáď nad mrazivú pohrebnú Lunu jasnejšie.

Obal

Ak by sme vedľa seba postavili hudobné príspevky Pánovho kladiva od znovuzrodenia v podobe „Mantras“ až po aktuálny sedempalec „Kult mládí a mrazu“ vykazuje grafická úprava všetkých siedmych nosičov (nerátam medzi ne súhrnnú kolekciu demo nahrávok) jednu zaujímavú paralelu. Všetky okrem návratového „Mantras“ a práve pitvanej novinky totiž okamžite prezradia svojho autora nielen svojou technikou, ale aj námetom. No jedným dychom musím dodať, že sú to práve dve spomínané výnimky, ktoré mi po vzhľadovej stránke nesedia vôbec. Až do príchodu „Kultu mládí a mrazu“ som si myslel, že to bude práve comebackový album, ktorý predstavuje (čo sa grafiky týka) to úplné dno. No nový singel ma žiaľ presviedča, že tieto dná budú hneď dve. Franta Štorm síce uvádza, že to bola práve táto maľba, ktorá bola studnicou náhlej inšpirácie, no napriek tomu tá prepestrá paleta farieb z ktorej pozvoľna vystupujú tri tváre (z ktorých jedna mi až bolestne evokuje jednu dobre známu postavičku filmu Doba ľadová) nie je to, čo si ja osobne predstavujem pod pojmom „obal pre MASTER´S HAMMER“. A korunu tomuto dojmu nasadí použitý font písma. Iste, uznávam že sa jedná taktiež o Františkovu prácu, no určite nie som sám, kto by radšej privítal dobre známe kultové logo. No ani to by nemalo silu vylepšiť celkový, naozaj nie príliš vydarený dojem. Oveľa lepšie sú na tom dve čiernobiele perokresby schované vo vnútri obalu, ktoré vytvárajú presne tú pravú obskúrnu atmosféru.

Texty

„Mrzne dobře a bude mrznout ještě líp
Blíží se orbitální disfunkce:
Dráha Země jest vychýlená
A vzdaluje se od Slunce“.

Ak to už v minulosti s hudbou MASTER´S HAMMER dopadalo akokoľvek, toto voľné združenie hudobníkov sa vždy mohlo spoľahnúť na jednu trvalú a nemennú istotu a tou bolo Štormovo zaručene originálne a nezameniteľné veršotepecké umenie v ktorom, dovolím si tvrdiť, v našich končinách nemá konkurenciu. No „Kult mládí a mrazu“ prináša aj na tomto poli ľahké sklamanie. Nie, nechápte ma zle – textová stránka je v porovnaní s konkurenciou stále vysoko nadpriemerná, ale ak ju hodnotím v kontexte tvorby Pánovho kladiva, bolo už oveľa lepšie. Prvá z dvoch skladieb síce prináša dobre známy nadhľad a pointu plnú tak trochu lovecraftovskej atmosféry plnej obživnutých chápadiel dávno vyhynutých species ale stále cítim, že to akosi nie je ono. A tento pocit nepríjemne umocňuje „B“ strana vinylu. Lyrika songu „Kult mrazu“ je podľa môjho názoru už tak trochu na hrane. Ale stále opakujem, že hodnotím v rámci MASTER´S HAMMER a stále zostáva pravdou dobre známe tvrdenie „čo by dali iné kapely za TAKÚTO úroveň textov“.

„Stratigraficky významná zkamenělina
Vyjadřuje emoce zabarvením
Amoeba kaboní se do fialova
Gigantická chapadla se v živá mění“.

A na záver HUDBA

Tak poďme sa konečne pozrieť aj na tú najpodstatnejšiu časť tohto prázdninového singlu. O hudobnú a nástrojovú stránku sa očakávane postaral Štorm, kým Necrocock dodal dobre známe anjelske vokály a chorobné harmónie. A tretím do partie bol tajomný Morfeus, ktorý mal na starosti bicie. No už dopredu musím prezradiť, že nie je potrebné pátrať po osobe, ktorá sa za týmto snovým pseudonymom skrýva, pretože meno patróna spánku platí v tomto prípade za metaforu bubeníckeho automatu. A žiaľ, tak ako v prípade „Vagus Vetus“ je to na výsledku citeľne poznať. Z tohto hľadiska to vnímam ako jednoznačne premárnenú príležitosť zvlášť potom, ako si pripomeniem skvelú prácu ktorú odviedol Honza Kapák na „Vracejte konve na místo“.

Inak obidve položky, teda „A“ strana „Kult mládí“ a béčková „Kult mrazu“ prinášajú solídny štandard toho, s čím prichádza MASTER´S HAMMER posledných päť-šesť rokov. Teda žiadny citeľný prepad, ale na druhú stranu ani nič veľkolepé, čo by nadchlo a chytilo za srdce preplnené čiernou krvou. Obidva songy sa sunú vpred v strednom tempe pričom o poznanie melodickejší a ucelenejší je prvý z nich. No na druhú stranu to, čo „Kult mrazu“ stráca v textovej a hudobnej (melodickej) rovine, to bohato vyvažuje pestrou škálou nie nezaujímavo vystavaných klávesových plôch. A tak hoci u mňa o kúsok víťazí „Kult mládí“, je to práve „Kult mrazu“ ktorý zľahka naznačuje jednu z možných ciest, kam sa uberať ďalej.

„Mrzne dobře
I v jemných vlásečnicích
Rybničných hvozdů a křovin
Psychoteror mrazu je přítomný“

Najnovšie sedempalcové dielo MASTER´S HAMMER svojim tvorcom rozhodne hanbu neurobí, no zároveň stavia Štorma pred otázku čo ďalej. Mám totiž pocit, že stojí na rozhodujúcom rázcestí a je iba na ňom, ktorou cestou sa vydá nabudúce. No ďalšie dielo v podobnom duchu v akom sa niesli „Vracejte konve na místo“ a „Vagus Vetus“ by mu mohli do tretice poľahky zlomiť väz. A čo sa tak ešte raz vrátiť do sfér s názvom „Šlágry“?

Autor: Dagon

Seznam skladeb:
1. Kult mládí
2. Kult mrazu

Oficiální stránky:
Master´s Hammer

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Jihosound Records

Země původu:
Česká republika

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
--/10

Přečíst »

Clouds Taste Satanic - To Sleep Beyond the Earth

| 26.6.15

Na nové objevy není nikdy pozdě a jedním takovým by mohli být mlaďoši CLOUDS TASTE SATANIC. Pod tímto trochu matoucím názvem se ukrývá pětičlenná doomařina z New Yorku, odkud také přicestovalo CD se skromným obalem a zatěžkaným materiálem o dvou chodech. CLOUDS TASTE SATANIC se dali dohromady někdy před dvěma lety, kdy uznali za vhodné, že by bylo dobré vypustit něco málo kalu do zatuchlých vod zkázonosného řemesla a vykašlat se na svou post-rockovou minulost. Abychom si trošku přiblížili, s jakou k nám chlapci doopravdy přišli, musím na ně prásknout, že si nějak nerozumí se zpěvákem, nechtějí ho do party a úplně v klidu si vystačí s instrumentálním hrobařením. Díru v zemi je třeba vykopat, ne si u ní honit hrdlo, říkají. Hudba CLOUDS TASTE SATANIC v sobě nese prvky starých Sleep,nebo Earth, a stejně tak ji můžeme zařadit po bok mladších Bongripper nebo Dark Buddha Rising.

Debut si to šine pěkně pomalu, stejně jako se plouží oblohou těžké mraky nad hlavou. Dva víc jak dvacetiminutové songy sebou nesou opakující se motivy, primitivní doomové balení s příchutí stoneru, nezbytné ozvěny kostelního zvonu a špetkou rituálních ambicí. Skladby se daří docela rozhýbat ve smyslu rozumné míry motivů, měnících se riffů a občas se do mysli vkrade pohaslá epika. Jinak je to dílo vhodné zejména do plískanic a nočních pohybů po prázdné ulici, kdy se v jednom probudí potlačované nekrotické choutky a musí si honem odskočit na krchov pro nějaký ten suvenýr. Třeba kropítko.

O nějaké ukrutné mši ale nemůže být řeč. Jde o takový nemocnější druh meditace, který je na jednu stranu tak nějak free a na tu druhou úpí pod dohledem zaklínadla. CLOUDS TASTE SATANIC nepřišli s něčím, co by citovalo nové stránky doomové kroniky, ale poměrně zdařile připomínají, že v jednoduchosti je síla, a když se správně zatlačí na pilu a zbytečně se nepropadá depresím, je i doom stylem, co může mít koule. Na nějaké velké ortely to v případě těchto Amíků nebude, není jich ani třeba. Řekněme si jen jedno důležité, a to fakt, že se tahle grupka uvedla slušně zvládnutým debutem, o který bude fajn někdy v příštích týdnech ještě párkrát zakopnout.

Autor: Victimer

Seznam skladeb:
1. To Sleep Beyond the Earth I-IV

Oficiální stránky:
Clouds Taste Satanic @ facebook

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Vlastní vydání

Země původu:
USA

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
6.5/10

Přečíst »

K.F.R - Nekro

| 25.6.15

Ve Francii (vlastně skoro nikde) nesvítí pořád jen sluníčko, krásný Francouzky v krátkých sukýnkách (nebo bez nich) nežvatlají v kavárnách za romantického soundtracku k Amélii z Montmartru. Dost často je tu stejně jako v jiných částech světa obloha ocelově šedá a zima, která zaleze pod jakoukoli vrstvu oblečení. Donekonečna leje a po silnicích teče bláto. Dnes vás ale nečeká nahrávka atmosferického black metalu (tedy ne toho, který si pod touto škatulkou představíte), jak by se z mého úvodu o počasí mohlo zdát. Tady jde o lidské zlo, kterého je ovšem, nic si nenalhávejme, Francie také plná.

Za touto nahrávkou stojí umělec Maxime Taccardi, který má na kontě artworky (mimojiné) pro velké množství kapel, například českou Silvu Nigru („Bible Bolestných Nářků“), nebo pro novinku Diabolicum (Ia Pazuzu). Zanedlouho se mi snad povede dokončit rozhovor s touto zajímavou osobou, nicméně zatím jen krátce ocituji metal-archives. K.F.R je zkratka Kafir – v arabštině bezvěrec. Cílem tohoto projektu je převést umělcovo obrazy na zvuk. Jak to tedy zní ?

Na první poslech lze poznat, že autor ctí tradice Les Legions Noires. Instrumentální stránka je primitivní, zvuk špinavý, k popisu vokálu stačí ocitovat název desky -NEKRO-. Celé to velice bolí. Z hlasu vystřikuje nenávist. Za chvíli se nenávidíte i vy, že to vůbec posloucháte. Jediná fascinace (alespoň pokud jde o mě) je možná pouze na duchovní/duševní úrovni právě v ten moment, kdy cítíte nenávist k sobě i ke všem ostatním s podobnou intenzitou jako sám autor. Za mě to funguje skvěle. Nicméně je to takové recenzentské rošambo, protože jsem již ovlivněn jinou stránkou autorovy vizuální tvorby a to videoklipem, který spolu s nahrávkou i obrazy vznikl. Obratem ho k recenzi přikládám, abych nakazil i vás.

Techniku kresby i malby (nejen krví) ovládá Maxime Taccardi bravurně, nicméně ve většině jeho současných kreací na realistické prvky zvysoka sere (takže to laik nejspíš nepozná), obrazy jsou velmi expresivní a uvolněné. Zato pozná jednoduchou instrumentaci hudební části tvorby. Stejně jako u obrazů nejde o technickou kvalitu a přiblížení se libovolnému ideálu, ale o autentickou expresi nenávisti strachu hnusu a smutku. Při poslechu se do mysli plíží šílenství. Mám pocit, že jeho infiltraci velmi napomáhá právě jednoduchost a nepříjemný patos skladeb. Celé mi to došlo až po shlédnutí výše zmíněného videoklipu, nicméně jsem si jist, že pro většinu lidí schopných tuto odpornou hudbu poslouchat, bude stačit i sama o sobě.

Jelikož se necítím jako kritik umění a zatím nevidím dostatečně hluboko, nepřísluší mi číselně hodnotit toto složitě jednoduché dílo. Jako obvykle ustrnu na tom, že zapojím empatii a prožiju pár ne zrovna příjemných chvil spolu s autorem. Přeji vám tedy všechno nejhorší při poslechu K.F.R ! Smrt!

Autor: MW

Seznam skladeb:
1. Intro
2. I
3. II
4. III
5. IV
6. V
7. VI
8. VII

Oficiální stránky:
K.F.R. @ facebook

Stránky vydavatelství:
Misanthropic Art Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
--/10

Přečíst »