Glaciation

| 27.4.15

1. Zdravím do Francie. GLACIATION vznikli před čtyřmi lety jako docela tajemný a zdánlivě jednorázový projekt. Jak se vám podařilo dát dohromady sestavu, která nahrála letošní album? Je pro vás GLACIATION regulérní kapela, nebo jen boční projekt? Změnilo se pro vás něco po vydání „1994“? Tehdy jste například rozhovory odmítali, takže to bychom měli jednu věc…

Tehdy, v roce 2011, spolu Hugo a François dělali na nějakých skladbách a zkrátka se začali poptávat mezi přáteli, zda by se k nim někdo nechtěl přidat. Už od začátku jsme považovali GLACIATION za plnohodnotnou kapelu, nejen za pouhý boční projekt. Ale Hugo a François jsou pochopitelně hlavní členové. Krátce po vydání „1994“ jsme se z klasických a nudných důvodů rozešli se zpěvákem Valnoirem a místo něj přibrali Hreidmarra, ale nic se pro nás tímto nezměnilo. Zpočátku jsme na sebe příliš neupozorňovali, protože jsme nechtěli, aby ty obvyklé kecy o tom, kdo hraje v kapele, zastínily samotnou hudbu. Navíc máme obvykle lepší věci na práci, než odpovídat na rozhovory od mírně zaostalých pitomců. Dnes na některé odpovídáme, ale většina jich, po pečlivém zvážení, stejně skončí v koši.

2. Texty vašeho nového alba „Sur les falaises de marbre“ nemám k dispozici a ani nerozumím francouzsky, takže bych vás rád požádal, abyste nám něco o textech desky řekli. Má album nějaký koncept? Album oplývá velice jemnou dramaturgií a soudržností, které o tom svědčí.

Album nemá koncept v pravém slova smyslu. V textech a dokonce ani mezi jednotlivými skladbami neexistuje žádná přímá návaznost, ale každá píseň má svůj literární zdroj – spisovatele, ze kterého čerpáme. V „le Soleil et l´Acier“ nám byl inspirací Jukio Mišima a v „Kaputt“ zase například Curzio Malaparte. Vezmeme si hlavní témata jejich děl a přetvoříme je v jakousi snovou poezii. Nejde nám ani tolik o příběh, jako o tvorbu obrazů, dojmů a prostředí, které se hodí k hudbě GLACIATION. Soudržnost mezi skladbami z lyrického hlediska spočívá v tom, že všichni autoři, ze kterých čerpáme, byli pronásledováni stejnými tématy: Uvědomění si pádu civilizace, válka jako uplatnění tragédie a tak dále.

3. Tvoříte skladby pospolu jako kapela a nebo mají všechny výhradního autora. Mimochodem jaká byla kdysi úloha Valnoira v kapele?

Hugo a François tvoří veškerou muziku sami a opilí. Hreidmarr a Ulderic píší texty. Valnoir napsal všechny texty na „1994“.

4. Odkud pochází mluvené slovo v první skladbě?

Je to z televizního rozhovoru s francouzskou spisovatelkou Marguerite Duras z roku 1985, kde se mluvilo o člověku 21. století, absenci svobody a zániku všeho.

5. V promo materiálech se člověk může dočíst, že vaším cílem je složit hold klasickému black metalu z devadesátých let. Zvýrazněny jsou také DIY a punkový feeling. Ve kterých kapelách jste se tehdy viděli? Vzpomínáte si na nějaké zážitky spojené s objevováním black metalu? Na dětinskou ortodoxii, na kterou dnes vzpomínáte s úsměvem, případně s uctivým steskem?

Byly to kapely jako Sarcofago, Gorgoroth, Forbidden Site, Absu, Darkthrone, Forgotten Woods, Mayhemic Truth, Gorgon, Emperor, Samael… A co se týče pubertálních zážitků, tak ty byly mimochodem centrálním tématem Valnoirových textů na „1994“. Ale to už je za námi, si myslím.

6. A co koncerty? Na internetu existuje záznam z vašeho koncertu na festivalu Dark Bombastic Evening 2013, ale o dalších vystoupeních nevím. Máte v plánu podpořit nové album dalšími koncerty?

Ano, odehrajeme několik vystoupení, ale budeme si opět pečlivě vybírat. Rozhodně nechceme věnovat čas koncertním šňůrám, ani hraní s kýmkoliv, kdekoliv.

7. Debut jste si vydali sami ve spolupráci s Tour de Garde. Jak a proč jste se dali dohromady s Osmose Productions? Bylo to kvůli tomu, že Osmose vydávali Anorexia Nervosa a nebo spíše kvůli vydání mnoha zásadních blackmetalových desek v devadesátých letech?

Oba důvody jsou správné. Přísně vzato jsme nekontaktovali žádné vydavatelství, ale Hreidmarr byl s Hervém z Osmose v běžném kontaktu a prostě mu nové album poslal, načež se Hervé vyjádřil ve stylu: „Tak tohle MUSÍ vyjít u Osmose“. Dál jsme popravdě řečeno už nemuseli nic řešit, protože Osmose a Hervého hluboce respektujeme. Je to oldschool chlapík s koulema velikosti Hvězd smrti.

8. Jaké jsou mimochodem vašeho vztahy s bývalými kolegy z Anorexia Nervosa? Na nové desce jsou nějaké vazby, takže doufám, že spolu vycházíte dobře.

Všichni jsou našimi blízkými přáteli, na tom se nic nezmění. Xort s námi na „Sur les falaises de marbre“ mimochodem spolupracoval a postaral se o stem mastering. Cecil, který byl v AN zodpovědný za sbory, pro změnu nahrál nějaké doprovodné zpěvy.

9. Francouzský Black Metal měl vždy pevnou pozici a dnes to platí obzvlášť. Máte stejný pocit a nebo považujete jeho popularitu za pouhý rozmar fanoušků? S GLACIATION skládáte hold hlavně Skandinávii, ale jaký máte vztah k černým legiím nebo francouzským kapelám okolo End All Life / Norma Evangelium Diaboli?

Přísně vzato se nesnažíme nikomu vzdávat hold. Každopádně máme rádi a nebo dobře vycházíme s francouzskými kapelami jako jsou Antaeus, Diapsiquir, Aosoth, Peste Noire, Deathcode Society, Blacklodge, Khaos dei a je nám jedno zdalipak jsou nebo byli nějak napojeni na EAL/NOEVDIA či LLN.

10. Jaké jsou podle vás nejlepší hudební záležitosti posledních let? Setkali jste se s novými deskami, které vám naprosto uhranuly? A nebo se o novinky nezajímáte a posloucháte si jen staré věci?

Uveďme třeba Murmuüre, Crypt Sermon, Urfaust, Bölzer, Triptykon… Posloucháme staré i nové věci, je nám to celkem jedno. Rozhodně nejsme žádní snobští true pozéři, co předstírají, že poslouchají jen desky, které jsou starší než oni. Na druhou stranu nás postmoderna, a vůbec cokoliv post, nijak neoslovuje.

11. A co ostatní kulturně-umělecké oblasti jako literatura či kinematografie? Jak moc ovlivňují vás a vaši tvorbu?

Tak jako všechny ostatní, bych řekl. Zbavme se toho „uměleckého“ nesmyslu. My žádní umělci nejsme, nikdo není. Máme jenom přistup k internetu.

12. Jaké jsou budoucí plány GLACIATION, případně jiných kapel a projektů, které byste rádi zmínili?

Pracujeme na další desce. Zahrajeme pár koncertů.

13. Děkujeme vám za rozhovor. Chtěli byste ještě něco dodat?

Ne. Děkujeme.

Ptal se: Dalihrob, Stick
Odpovídali: Glaciation
Oficiální stránky: Nejsou k dispozici
Národnost: Francouzská

Přečíst »

Interview with Glaciation

| 27.4.15

1. Salutations to France. GLACIATION were created four years ago as a quite mysterious and seemingly one-off project. How did you gather the line-up that created this year´s album? Do you consider GLACIATION to be just a side-project or a regular band? Have you changed any principles of the band after the release of 1994? You started to give interviews, so that´s at least one thing that has changed...

Back in 2011, Hugo and François started working on some songs together, and simply asked around, among their friends, who wanted to join in. Since the very beginning, we have always considered GLACIATION as a real band, not a side project, even if Hugo and François are of course the band’s prominent members. Shortly after “1994” was released, we parted ways with singer Valnoir, for some usual boring reasons, and recruited Hreidmarr. Nothing actually changed, we originally kept a low profile because we didn’t want the very predictable bitching about our line-up to overshadow the music. Plus, we generally have more interesting things to do than answering interviews from morons of slightly subnormal intelligence. Now, we do accept some, but we carefully select them, most of demands end up in the trashcan.

2. I do not have the lyrics of your new album „Sur les falaises de marbre" at my disposal and I do not know French, so could you please tell me about the lyrical side of the album? Is there any concept? The cohesion and delicate dramaturgy of the album seem to prove this.

It’s not like a concept in the literal sense of the word. There is no linear continuity in the lyrics, or between the songs. However, there is a literary source for each song. We take an author as a starting point, Mishima in “le Soleil et l’Acier”, or Malaparte in “Kaputt”, for instance. And from there, we transcribe their main topics into a kind of oneiric poetry… More than stories, it’s about creating images, impressions, and an environment that stick to GLACIATION’s music. The coherence between the songs, from the lyrics point of view, comes from the fact that the authors from whom we take our inspiration are all haunted by the same topics: the awareness of the fall of a civilization, war as a practice of tragedy, etc.

3. Do you create the compositions together as the band or do you have an exclusive author? By the way, what was the role of Valnoir during the creation of the first album?

Hugo and François write all the music, on their own and drunk. Hreidmarr and Ulderic write the lyrics. Valnoir wrote all the lyrics of “1994”.

4. From where did you take the spoken word sample in the first song?

It’s from a 1985 TV interview of French writer Marguerite Duras, talking about the XXIst century man, the absence of liberty, the end of everything.

5. In the promo package one can read that your goal is to pay tribute to the classic black metal of 90´s. DIY and punk feeling are also underlined. In which bands of that time did you find yourselves? Can you recall any stories related to your discovery of black metal? Any acts of "juvenile orthodoxy" that you now recall with laughter or maybe with some kind of respectful longing?

Sarcofago, Gorgoroth, Forbidden Site, Absu, Darkthrone, Forgotten Woods, Mayhemic Truth, Gorgon, Emperor, Samael… Teenage stories… This was the main topic of Valnoir’s lyrics on “1994”, by the way. I think we’re done with this.

6. What about your concert activities? There is a footage of your performance from Dark Bombastic Evening in 2013 but you do not seem to play live more often. Do you plan some concerts to support the newest album?

There will be some live shows, yes, but once again, we’re going to be very selective, we do not want to spend our time touring, nor playing anywhere with anyone.

7. Your debut "1994" was released by yourselves and Tour de Garde. How and why did you join Osmose Productions? Was it because of your past ties (Osmose releasing Anorexia Nervosa) or was it because they released some very important black metal releases in the nineties?

Both. We didn’t approach any labels, strictly speaking. Hreidmarr was in touch with Hervé from Osmose, so he just sent him a copy of the album, and Hervé said something like “man, this HAS to be released on Osmose”. We didn’t look any further, to tell the truth, as we deeply respect Osmose and Hervé, who’s an oldschool guy with balls the size of Death Stars.

8. What is your relationship with the old colleagues from Anorexia Nervosa? There are some ties so I hope all is well?

They’re all are close friends, and will always be. And by the way, Xort worked with us on “Sur les falaises de marbre” (did the stem mastering) and Cecil (who’s responsible for all AN choirs) performed some guest vocals…

9. French Black Metal always had a strong position, especially now. Do you feel the same or do you consider this just a whim of the fans? With GLACIATION you seem to pay tribute mainly to Scandinavia but what about LLN or the French bands around End All Life/Norma Evangelium Diaboli?

We do not try to pay tribute to anyone, stricto sensu. Nevertheless, we appreciate and/or get along well with some French bands such as Antaeus, Diapsiquir, Aosoth, Peste Noire, Deathcode Society, Blacklodge, Khaos Dei, whatever they are or have been affiliated to EAL/NOEVDIA or LLN, we don’t care.

10. What do you consider to be the best musical things of the past few years? Have you run into albums that absolutely mesmerized you? Or do you give recent bands cold shoulder and listen to the old stuff only ?

Let’s say Murmuüre, Crypt Sermon, Urfaust, Bölzer, Tryptikôn… We listen to both new and old stuff, we don’t really care, we ain’t no snob posers claiming to be true by pretending to listen only to stuff released long time before they were born… On the other hand, we ain’t no postmodern guys neither. Nor “post” anything.

11. What about other cultural and artistic fields (literature, cinematography)? How much do they shape your own creations?

Like they do for everybody, I guess. Let’s get rid of this “artist” thing. We ain’t no artists. Nobody is no more. We just have an internet access.

12. What are the upcoming plans of GLACIATION and/or your other projects you would like to mention?

Working on next album. Play some live shows.

13. Thank you very much for the interview. Is there anything else you would like to say?

No. Thank you.

Questions: Stick, Dalihrob
Answers: Glaciation
Translation: Dalihrob
Band page: Not available
Nationality: French

Přečíst »

Satyricon, Praha (2015)

| 26.4.15

Do klubu dorážím mírně po sedmé hodině a to už měli Satyricon téměř vše na stage nachystané. Tudíž jsem nestihl předkapelu, docela jsem koukal na to, že timing byl zvládnutý opravdu výborně. Pauza sotva na to jít na toaletu a pro nápoj. Kapela začala ve velkém stylu okázalým intrem, které přešlo v explodující první song. Zahájení se povedlo na jedničku, a aniž by kapela dala prostor pro nějaké ovace, tak se šlo hned dál. Titulní single z poslední desky zněl živě o mnoho plněji a svěžeji jako na desce. Poté vsadili na další titulní singly, tentokrát stejnojmenný song z alba "Now, Diabolical" a poté nám všem velmi známý "Black Crow on a Tombstone". Kapela se definitivně rozehrála a publikum začalo vřít. Teplota v sále stoupá a s tím také euforie v kotli. Po krátkém úvodu a pozdravu Satyr dává jasný pokyn k zahájení následujícího tracku, první třetinu napínavého setu zakončují vyhlazovákem "Filthgrinder". Zvuk se ustálil a Frost všem dokázal, že to tam furt má, i bez triggerů rozmlátil kopákama všem hlavu na padrť.

Satyr uctivě pokyvuje vstříc křičícímu davu, který je ještě zcela elektrizován. Už v tento moment se dalo tušit, že zastávka v Praze bude jedním z těch lepších vystoupení, na které si kapela bude vždycky pamatovat, ale zatím si to nechávají pro sebe. Ledy se lámou s nadcházející druhou třetinou, kdy sáhnou do historie a zahrají velmi raritní track, který naživo hráli za celou kariéru sporadicky, řeč je samozřejmě o "The Dawn of a New Age"! V ten moment jsem byl mimo už i já a hrozil jsem, seč mi síly stačily. Nemusím dodávat, že je to jeden z mých nejoblíbenějších songů a globálně jde o Blackmetalový opus magnum. Po neskutečném aplausu, který opět nenechává kapela ani doznít, se jde dál na perfektní a lyricky dotáhnutou poctu své domovině - "Ageless Northern Spirit". Nastává mírná pauza, kdy se občerstvila kapela i přihlížející. Satyr bere do ruky kytaru a začíná intro k megakultu "Walk the Path of Sorrow", všem je po prvních sekundách jasné, co se bude budoucích 10 minut odehrávat. Po eposu z prvního alba Satyr děkuje za skvělou atmosféru a zmiňuje, že je skvělé mít fans jako jsou ti v Česku. Neřeční ale moc dlouho a opět dává pokyn k tomu, aby zavanul severský vítr. "A New Enemy" rozpumpovala řady fans a aniž by si mohli vydechnout, je jim dopřána smrt v podobě "Die by My Hand", kdy refrén songu řve celý Akropolis. Satyr opět vzdává hold a hecuje publikum. Přichází nejéteričtější song Satyricon vůbec, dle mě vrchol jejich posledního alba – "Infinity of Time and Space". Naživo to nevyznělo tak jako jemné nuance desky, surovost živého vystoupení tomu trochu vzala. Tím, jak se publikum dostávalo postupně do varu společně s kapelou, houstla atmosféra a detaily nikdo neřešil.
Nastala další občerstvovací pauza, Satyr opět bere do ruky kytaru a zahledí se do publika, nemusí moc dlouho čekat na odezvu, pompézně uvede "The Pentagram Burns" a v sále začalo být horko, jako by na všech mikinách a bundách začaly pentagramy opravdu hořet. Po masivní výměně energie mezi kapelou a publikem Satyr sdělává kytaru, euforicky se vrhne k mikrofonnímu stojanu a zařve "Wolfpack"! Energie z valivějších songů dokáží Satyricon naživo přemostit bravurně a peklu jsme byli všichni zase o kousek blíž. Publikum jasně dalo najevo, co si o tom myslí, poté co si vzal Satyr opět kytaru, měl velký problém uvést jam v „E“, který měl naznačit nějaké budoucí motivy dalšího alba. Lidé byli zaskočení, protože nevěděli přesně, co mají čekat. Linuly se na nás podmanivé a zadumané tóny, velmi nezvyklé pro tuto kapelu. Měli jsme trochu čas si odpočinout, občerstvit se a přitom poslouchat něco zcela nového. Satyr děkuje, odkládá kytaru a šibalsky hecuje publikum, jako by mělo čekat zase nějaký profláklý kousek z jejich repertoáru. Ale ono nic, ozvalo se krátké intro k "With Ravenous Hunger" a nám všem velmi známý sample „On my signal unleash hell“, společně se zvukem zmutované cirkulárky začalo koncentrované zlo pod podiem. Další věc, kterou jsem od nich nečekal. Tak komplexní playlist nečekal snad nikdo. Po skončení songu má kapela velký problém zahájit další, publikum Satyra nechce pustit ke slovu. Když Satyr viděl, jaká je situace, ani se nesnažil mlžit, že má být za chvíli konec. Stejně by ho nikdo neposlouchal a nikdo s ním nesouhlasil. Natvrdo ohlásil "Mother North", zvedl ruce a úvodní sypačka společně s notoricky známou melodií projela všemi neurony v publiku. Opět stejná situace, děkujícího Satyra nejde skoro slyšet, a to prosím mluvil přes hodně silnou aparaturu. Kapela dělá, že je konec, když i Frost vstal od bicích a počal se utírat, tak to rozhořčilo úplně všechny lidi v sále a směrem k podiu se hrnul masivní akustický tlak nevole. Nedovedu si představit, že by opravdu odešli. Nálada v sále byla taková, že by je šla polovina lidí tahat ručně z backstage, aby ještě hráli. Když se Satyr blížil k mikrofonu s tou nejblbější otázkou, jestli to myslíme vážně, tak ten šílený kravál ještě zesílil. Opět viděl, že nemá cenu říkat nějaká klišé. Poděkoval a uznal, že zastávka v Praze je jednou z nejsilnějších na tour a že si toho váží. V momentě byli zase všichni u nástrojů, Frost odklepal a úvodní riff "Fuel for Hatred" zapříčinil ten pravý chaos v kotli. Kapela i publikum byl jeden živý organismus, který podával vrcholné výkony. Když se opět opakovala situace, že Satyra nikdo neposlouchal a všichni jenom hrozili, pískali a řvali, tak se jenom všichni muzikanti uctivě zahleděli do publika a vzájemný tok energie si užívali plnými doušky. Jinak to podle mě ani nešlo. Když se publikum relativně ztišilo, Satyr ujišťuje Akropolis, že tu nejsou naposled.

Nemusel lidi ani hecovat a za prvních tónů "K.I.N.G." se chytli naprosto všichni. Frost do toho řeže ještě víc, začínám si myslet, že to už víc ani nejde. Kapela se za neskutečných ovací loučí. Satyr ještě vzdal čest všem, kteří se trmáceli přes celou republiku v pracovní úterý a vypadal i trochu dojatě. Frost hází paličky do davu, ještě jednou se všichni ukloní a k velké nespokojenosti davu odcházejí pomalu do backstage.

V ten moment, jsem cítil docela příjemný pocit. Přes všechny nadávky na poslední alba, přes všechny neuvěřitelně stupidní komentáře na internetu, to byla pořád ta kapela, která mě kdysi dostala. I v roce 2015 to fungovalo, všechny silné momenty se z desky přenesly i na živý koncert, dokonce se objevily nové, které se nedají identifikovat ani doma na stereu. Tracky z posledního alba zněly svěže a energicky. Starší songy zase dokázaly zaštípat jako severák v zimě. Všechno perfektně zabalené do důstojného kabátu vyspělých hudebníků, bez zbytečných řečí jsme to dostali přímo do žil. Osobně jsem byl po různých kriticky laděných článcích z internetu překvapen, jak svěží těleso se nám v úterý předvedlo. Budu se opakovat, ale kapely tohoto ražení patří do klubu. Recenze od blbečků na netu, kteří viděli Satyricon poprvé v životě na nějakém festivalu, mají nulovou výpovědní hodnotu! Opět se mi povedlo zažít magický klubový koncert. Sound 85% Kapela 100%

Autor: Splendor

Název akce:
Satyricon, Praha 2015

Vystoupili:
Satyricon
Vredehammer
Oslo Faenskap

Datum a místo koncertu:
13.4. 2015
Praha, Palác Akropolis

Přečíst »

Bekëth Nexëhmu - De Urtida Krafterna

| 25.4.15

Nahrávka, ktorou sa zaoberá dnešná recenzia je jedna z tých, ktoré boli očakávané o poznanie viac, než iné. Napriek tomu, že BEKËTH NEXËHMÜ je kapelou aktívnou iba štyri roky vydobyla si v časti black metalových kruhov naozaj závideniahodné postavenie. A ak by slovíčko „kult“ nebolo natoľko sprofanované, neváhal by som ho použiť presne v tomto prípade.

Hoci táto švédska dvojka blúdi čierno-čiernym podsvetím ešte len tak krátky čas, činí sa vskutku obdivuhodne a do dnešných dní má na konte päť demonahrávok, jeden dlhohrajúci album a jedno dvojskladbové EP, ktoré bude predmetom nášho záujmu. A verte mi, je naozaj o čo stáť.

Dni, kým sedempalcový vinyl zabalený do predpisovo štýlového čiernobieleho obalu dorazilo ku mne sa zdali byť nekonečné, no potom konečne prišiel ten deň, kedy som ho držal vo svojich rukách a nedočkavo ho kládol na tanier spúšťajúc tlačidlo play. Nasledoval prvý dotyk ihly s čiernym drážkovaným povrchom a vzápätí opantal moje vnútro ten dobre známy slastný pocit z poznania, že prichádzam do kontaktu s niečím, čo sa dá označiť jedným jediným slovným spojením – úplná dokonalosť.

Áno, je to presne tak. Nahrávka „De Urtida Krafterna“ patrí k tomu vzácnemu druhu hudobných diel, prostredníctvom ktorých sa stretne poslucháč s niečím, čo splní dokonale jeho prísne kritériá a všetky očakávania naplní bez akýchkoľvek „ale“. A to napriek tomu, že vo svojom vnútri prináša iba dve skladby a hracia doba nedosahuje ani štvrťhodinu. To všetko je v tomto prípade bezvýznamné. Poznajúc niektoré z predchádzajúcich nahrávok som vedel, že môžem očakávať najvyššiu kvalitu, no prostredníctvom tohto EP mi BEKËTH NEXËHMÜ sprostredkovali niečo, čo sa rovnalo nadpozemskému zjaveniu priamo z hlbín toho najtemnejšieho Pandemónia. Jedinečný, najpravovernejší a najrýdzejší black metal v podobe na ktorú musí prisahať každý jedinec v ktorom horí čierny plameň večného zatratenia. A celé je to pritom tak jednoduché. Stačia dve kompozície v ktorých sa prelievajú rýchle a chaoticky kruté pasáže rýchlych blast beatov s uvoľnenejšími atmosférickejšími časťami ktorým dominujú chladné klávesy plné jedinečnej seversky mrazivej melanchólie. To všetko zahalené do rozostreného zvuku nordického permafrostu korunovaného havraním hlasom plným toho najkrajnejšieho zúfalstva a desivej hystérie, pričom celé toto prekliate dielo korunuje diadém utkaný z neprepočuteľných fragmentov zdravej improvizácie. Naozaj, tak jednoduché. No táto jednoduchosť snúbiaca sa so samotným dotykom geniality nie je dopriata každému. Nie. Existujú nespočítateľné zástupy naveky stojace pred nebotyčnými okovanými bránami márne búšiace do ich oceľových vrát, no je iba zopár tých, pred ktorými sa otvoria a vpustia ich do hrdla desivej nočnej mory samotného Inferna. „De Urtida Krafterna“ každým jedným tónom dokazuje, že je dielom zachycujúcim náhly výtrysk gejzíru samotnej geniality dávajúc nám tak v jedenástich minútach ochutnať podmanivú a opojnú chuť hudobnej dokonalosti.

Nahrávky podobného charakteru sa spravidla na stránkach mortemu nebodujú. A ja túto tradíciu v prípade tohto 7´´ EP dodržím. Beztak mám pocit, že by desaťbodová škála bola v tomto prípade prikrátka.

Autor: Dagon

Seznam skladeb:
A1 Urtidens jättar
B1 Det gapande svaljet

Oficiální stránky:
Nejsou k dispozici

Stránky vydavatelství:
Darker Than Black

Země původu:
Švédsko

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
--/10

Přečíst »

Black Witchery / Revenge - Holocaustic Death March Towards Humanity´s Doom

| 24.4.15

Píše se rok 2000 a vychází splitko "Hellstorm of Evil Vengeance" mezi již nefunkčními Kanaďany Conqueror a Američany BLACK WITCHERY, kteří měli před vydáním debutové desky "Desecration of the Holy Kingdom". Nejsem si moc jistý, jakého přijetí se splitko v době vydání dočkalo, ale dnes je právem považováno za nesvatý grál bestiální blackmetalové hudby. Je rok 2012, REVENGE (pohrobci Conqueror) ohlašují vydání své dosavad poslední desky "Scum.Collapse.Eradication" společně se splitkem s Black Witchery, které ale po mnoha průtazích vychází až letos. "Holocaustic Death March Towards Humanity´s Doom" není jen připomínkou starých časů a dlouholetého přátelství, ale také zpečetěním nesvaté spolupráce, neboť James Read, vůdce Revenge, rok před ohlášením splitka, odehrál s BLACK WITCHERY dvě výjimečná koncertní vystoupení. Něco podobného vlastně bylo důvodem i pro vydání splitka REVENGE s narkoteology Arkhon Infaustus, se kterými J. Read kdysi odjel jejich první evropské turné. Pokud jste ale BW s bubeníkem Revenge na německém Deathkultu nebo na norském festivalu Inferno neviděli, připojte se ku mě v modlitbě (haha) za vydání live/rehearsal alba BLACK WITCHERY, které bylo taky před pár roky ohlášeno a kde by se mohlo objevit i pár skladeb právě s Readem za bicími.

Když byl tento titul ohlášen, nadšeně jsem očekával ten nejextrémnější, nejnasranější, nejbestiálnější (atd. atd.) split v dějinách všeho. Čas ubíhal, splitko nebylo ani na dohled. Z BLACK WITCHERY byl kvůli zdravotním problémům odejit kytarista Tregenda a nahrazen Alal´Xhaaszthurem z Nyogthaeblisz, Nexul a Hellvetron, se kterým také nahráli tyto tři nové skladby.
Takže se prvně podívejme na stranu BW. Po krátkém intru (klasický ambientní hluk s vokály) jebne Vaz dvakrát do škopků a jde se na věc. Nesvatá trojice maniaků vůči své klasické tvorbě neučinila žádných ústupků, mám ale pocit, že nové skladby jsou ještě méně přístupné, než intenzivní zlo(mono)bordel z "Upheaval of Satanic Might". Zprvu jsem třeba riffy "Black Death Conjuration" vůbec nebyl schopný pochytat a považoval je tedy za čistě náhodné. Vinna je tímto hlavně temná produkce, kterou ovšem považuji za výtečnou! BLACK WITCHERY našli krásně hnusný zvuk basy a tlukot bicích za správné hlasitosti hrne opravdu strašným způsobem. K dokonalosti snad jen chybí ostřejší Impurathův vokál. Pokud vám "Black Death Conjuration" nakonec sedne, nic už nebrání tomu, aby vás "Curse of Malignancy" a "Profanation Triumph" kompletně smetly. Naprostou primitivnost riffů vyváží fakt, že BW své kompozice mírně "obzvláštňují" a že riffy (alespoň mně osobně) nově docela smrdí zvráceným odkazem Archgoat. Když skončí strana BLACK WITCHERY, chci víc!

To už ale neplatí o straně REVENGE, kterou považuji pouze za uspokojující. Mohu vás utěšit, že "Humanity Noosed" není neposlouchatelný bordel, jako je tomu v případě "Deathless Will" ze splitka s Arkhon Infaustus, ale nezvedá mě ze židle tak, jako porce BLACK WITCHERY. REVENGE shodili pár kilo, produkce není ani zdaleka tak bachratá jako dříve a nejen proto mám pocit, že kapela umí drtit víc. Ale pořád to je REVENGE se svými klady i zápory - tedy nepříčetný black/grind s neurvalými, byť mírně "random" riffy. Po zbytečném instrumentálním bordelení (která část REVENGE také otevírá), dostává prostor "Equimanthorn". REVENGE Bathory překopávali už dříve a "War" v jejich podání je fakt zlo. Dokonce ani druhý cover nedělá ostudu. Myslím si, že si REVENGE bordel v prostředku skladby namísto obyčejné stopky mohli odpustit a taky věřím, že by skladba mohla být zahrána rychleji, ale když přijde pasáž před úplným závěrem (Equimanthorn! Equimanthorn! Equimanthorn!) hysterie dosahuje takové úrovně, že by se i Stephen Hawking zvedl z křesla a šel hrozit do první řady.

Nejbestiálnějšího splitka v historii všeho se mi sice nedostalo, ale i tak je "Holocaustic Death March Towards Humanity´s Doom" povinnost pro všechny fanoušky REVENGE, BLACK WITCHERY a black death holocaust superion assault metalu vůbec. Nezasvěcení raus!

Autor: Dalihrob

Seznam skladeb:
1. Black Witchery - Black Death Conjuration
2. Black Witchery - Curse of Malignancy
3. Black Witchery - Profanation Triumph
4. Revenge - Humanity Noosed / Equimanthorn (Bathory cover)

Oficiální stránky:
Black Witchery
Revenge @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Nuclear War Now! Productions

Země původu:
Kanada/Usa

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
--/10

Přečíst »

Keep of Kalessin – Epistemology

| 23.4.15

Smrt jedné kapely

Kdepak jsou časy nahrávek jako „Reclaim“ nebo „Armada“, kdepak jsou časy, kdy se Keep of Kalessin po zásluze rychle vyšvihli z kapely lokální na kapelu celosvětově známou, u jejíchž nahrávek se daly trávit hodiny.

U těch současných se bohužel dá trávit jedině sebe sama, a tak se nezbývá než ptát, co se s pány stalo. Stoupla jim do hlavy sláva? Peníze? Může za to třeba pravidelné běhání a následná přemíra uvolněnosti a zenově vyrovnaného přístupu k životu? Možné je taky, že něco nahráli, neposlechli si to po sobě (natož, aby výsledek pustili někomu jinému) a rovnou nechali vylisovat cédečka. Tak či tak je „Epistemology“ padesátiminutovým svědectvím o smrti z nedostatku soudnosti.

Nebuďme ale škarohlídi a zkusme na novince najít něco dobrého. Předně, nikdo KoKům nemůže odepřít, že vymysleli nový žánr. Skoro hodina sypaček proložená čistým vzletným zpěvem a líbezně zasněnými klávesami je něco, co tu v této podobě ještě nebylo. Za hudební inovátorství tak Obsidian, Vyl a Wizziac zasluhují ocenit, zatleskat si ale mohou sami, všichni ostatní totiž během „Epistemology“ když ne pojdou nudou, tak minimálně usnou jako mimina. Skutečně, nevím, kdy jsem naposledy poslouchal takhle nablastované album, které zároveň silně uspává. Není na něm totiž nic, co by jakkoli vystoupilo z linky neměnných, kamsi do dáli uhánějících bicích, dvou, tří kytarových tónů a čistého vokálu. Celé je to tak dokonale vyleštěné a neměnné, až je to dokonale prázdné a dokonale tupé.

Existuje ale i druhý pohled – kvůli náladě, jakou „Epistemology“ vyvolává, jde v podstatě o první kytarový ambient a taky o první „blackové“ album, které nevyvolává agresi a nenávist, ale naopak pobízí ke klidu, míru, vyrovnanosti se světem a lásce k bližním. Keep of Kalessin se tedy zařadili mezi křesťanské blackmetalové kapely šířící skrze původně rouhačskou hudbu poselství Boží.

Za to se na ně zlobit nemůžeme, do nebe ostatně chceme všichni. Jen se zase KoK nemůžou zlobit na nás, že si k cestě po nebeských chodech raději necháme zahrát něco jiného.

Kvůli tomu všemu nezbývá než zakončit jinak:

S hlubokým smutkem a lítostí v srdci oznamujeme, že dne 16. února nás po vážné nemoci trvající nejméně od předešlého alba navždy opustila norská, kdysi výborná, kdysi blacková a kdysi poslouchatelná kapela Keep of Kalessin.

Jménem pozůstalých, tedy ještě alespoň trochu soudných fanoušků,

Mortemzine.

Poslední rozloučení se bude konat v diskusi.

Autor: Garath

Seznam skladeb:
1. Cosmic Revelation
2. The Spiritual Relief
3. Dark Divinity
4. The Grand Design
5. Necropolis
6. Universal Core
7. Introspection
8. Epistemology

Oficiální stránky:
Keep of Kalessin

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Indie Recordings

Země původu:
Norsko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
3/10

Přečíst »

Zom - Flesh Assimilation

| 22.4.15

Do černa zabarvený smrtící kov je poslední dobou silně v kurzu, tedy aspoň na mě to tak působí. Žánr to není zcela nový, ale jako by dnes zažíval svou silnou reinkarnaci, soudím tak i podle toho, kolik desek k recenzím se věnuje zrovna tomuto hudebnímu tématu. Irští ZOM jsou též takoví pekelní dělníci, kteří vám rozhodně med kolem huby mazat nebudou. Jejich debut „Flesh Assimilation“ je totiž ihned od svého nástupu pěkně nekompromisním nášupem.

Jejich vydané počiny jsou hezky sesynchronizované s roky existence. 2011 první demo, 2012 druhé demo, 2013 EP s pozitivním názvem „Multiversal Holocaust“ a to vše nakonec zakončené loňským počinem „Flesh Assimilation“, vydaném na Invictus productions. Ano, opět je to další z mnoha desek mnou recenzovaných, jež mají svůj původ ještě v listopadu loňského roku. Začínám své články brát jak retro výlet za pozapomenutými záležitostmi loňského roku.

Co se tedy pod špinavou neuhlazenou produkcí „Flesh Assimilation“ skrývá? Žádné přehršle melodií, jen špinavé riffy, tu hrané spíš black metalovými tremoly, tu spíše death metalové riffovačky, tu dokonce crustové mlácení do kytar. Rytmika duní jako stádo slonů na ultratěžkých steroidech, d-beat, blast beaty, thrashové kopačky – na co si vzpomenete z dílny extrémnějšího pole muziky. Pod stěnou hluku pak brumlá nahulená basa, která se občas dočkává i vlastních jasně slyšitelných výjezdů. K tomu všemu humpolácké hulákání až ze samotného pekla.

Čeho se tu vlastně máte a můžete držet, když tu v podstatě neexistují styčné orientační body? Sól je tu minimálně, a když už, jde o naprosté atonální výjezdy ve stylu Slayer a jim podobných. Vyhrávky tu taky zrovna moc prim nehrají, občas se objeví něco jako náznak melodií, které jsou však hodně temné a zahrabané pod tím vším hlukovým marastem. Agrese z alba tryská na všechny strany a vzhledem k tomu, že mezi skladbami prakticky neexistují pauzy, jde o počin na vytřískání negativních pocitů po zkurveném dni. Prostě na půl hodiny vypnete a necháte na sebe působit tuhle prasácky zahranou chlívárnu. Nic posluchačsky přívětivého, avšak i tak je to chytlavé a brutální.

Zpomalení tu moc není, jednoduše především primitivní nátlak na základní instinkty člověka. Hodně agrese tomu přidává ta rytmická crustpunková živočišnost, která je výrazným stavebním prvkem. Dost překvapivým momentem je pak čtvrtá „Conquest“, která začíná klasickým námrdem pro toto album tak typickým, ale její konec se nese v hodně špinavém doomovém duchu. Taková trochu kosmická smrt.

Deska to není nijak objevná, hranice stylu byly už dávno jasně vytvořené a nezbořené, přesto do „Flesh Assimilation“ vložila trojice dostatek nadšení a entuziasmu, aby nešlo o žádný průser, ale o povedenou žánrovku. Oceňuju taky, že to není bůhvíjaká oslava čertů a kozlíků, ale zní mně to spíš trochu hlouběji pojaté. Tedy aspoň názvy skladeb trochu napovídají, že to není až tak přímočaré bububu.

Autor: Stick

Seznam skladeb:
1. Tombs of the Void
2. Hordes from the Cursed Realms
3. Gates to Beyond
4. Conquest
5. Illbeings Unspeak
6. Dead Worlds
7. The Depths
8. Flesh Assimilation

Oficiální stránky:
Zom @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Invictus Productions

Země původu:
Irsko

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
7/10

Ireland has new aquisition on the field of blackened death metal, which is called ZOM. Their debut LP „Flesh Assimilation“ is full genre record without much further inovations. But this genre is about aggresion, dirty sound and headbanging. That is what ZOM achieved for good this time. Fast paced material with dirty guitars, fuzzy bass and fast drumming, crossing the fields of black, death and even crust.
Přečíst »