Darkened Nocturn Slaughtercult (2016)

| 29.2.16

1. Vaše živá vystoupení se neuskutečňují zrovna často, a to navzdory skutečnosti, že představují velmi silnou stránku kapely. Taky k nim musí být celá řada příležitostí. Jaká jsou vlastně základní kritéria, podle nichž vybíráte místo, kde byste rádi hráli živě? Hraje v případě festivalů roli jejich obsazení, povaha celé akce nebo třeba přístup organizátorů?

Velnias: V určitém okamžiku jsme se rozhodli upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Vždy jsme říkali, že kapela je s to vystupovat živě, ale rozhodně to není nutností. Ta kritéria, která jsi zmínil, jsou určitě součástí procesu vyhodnocování. Nezbytným předpokladem je rozhodně profesionální a seriózní přístup ze strany organizátora. Všechny vlažné dotazy budou okamžitě odbyty. Po překonání této první překážky je tu celá řada aspektů k uvážení. My sami jsme například stále naprostí fandové extrémního metalu, takže vyskytne-li se nabídka být na plakátu s nějakou zajímavou kapelou, pak některé další faktory ztrácejí na váze. Každý v rámci Kultu má právo na to, aby byl jeho nebo její hlas vyslyšen. A nabídka nebude akceptována, dokud ji neschválíme všichni.

2. Teď bych se chtěl věnovat vašemu vývoji, všem minulým albům, a hudbě, kterou jste stvořili. Začněme na úplném začátku! EP „Pest Called Humanity“ a debutové album osobně považuji za nejzběsilejší nahrávky, které jste kdy nahráli. Příčinu toho spatřuji i v syrovém zvuku, kterým vaše první songy oplývají. Výrazné, surové ale přirozené bicí a vytažené kytary. Vnímáte to v kontextu celé diskografie DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT podobně?

Velnias: Mezi první kapitolou „The Pest Called Humanity“ a šestou kapitolou „Necrovision“ uběhla více než dekáda. Očividně se během této doby mnoho změnilo. Naše schopnosti byly v prvních dnech omezené. Ještě předtím, než jsme poprvé vstoupili do nahrávacího studia, jsme si stanovili, že chceme získat co nejlepší možnou kvalitu … již jsme s to dosáhnout. Tehdy v roce ´99 jsme se nezajímali o podporu ze strany labelů, chtěli jsme mít všechno zcela pod kontrolou. A tak, jakmile jsme schrastili dostatek prostředků, pronajali jsme si studio bez většího zájmu o kompromisy. Protože jsme nepřipustili, aby se součástí tohoto osudového okamžiku stal nějaký obyčejný zvukový technik, našli jsme namísto toho zastání u našeho dlouholetého přítele. Tím nebyl nikdo jiný než staroškolský analogový magneťák na kazety. Veškeré naše vybavení bylo přinejlepším průměrné hodnoty. A rozhodně jsme z něj vymáčkli to nejlepší. Každé album tak stojí jakožto milník vyznačující konec určitého období. Jedná se o smrt staré a zároveň zrození nové éry. Proto v podstatě není možné srovnávat jedno album s druhým. Náš raný materiál září mladistvým a lehkovážným duchem. Byl to spíš přístup typu „všechny zbraně najednou pálit – teď“, zatímco dnes je v tom více důkladnosti.

3. Neznám příliš prvních nahrávek s tak skvělým a působivým zvukem, jako má „Pest Called Humanity“. Na debutovém albu to bylo stejné, akorát podpořené lepší a silnější basovou linkou. Jak a kde jste tato dvě alba nahrávali?

Velnias: Naše druhá nahrávka „Follow the Calls for Battle“ představuje vytrvalost a úsilí pokračovat, i když ostatní jsou proti tobě. Během těch let nastalo vícero osudných okamžiků; období dělící první dvě kapitoly bylo pro existenci D. N. SLAUGHTERCULT klíčové. Po vydání první kapitoly kapela sestávala pouze ze dvou kytar a vokálu, konkrétně Onielar a mne – Velnia. Celé druhé album tak bylo nahráno bez bubeníka a basové kytary. Rozhodli jsme se prostě vykřesat se z toho těmhle překážkám navzdory. V době, kdy jsme byli připraveni nahrávat, pracoval náš „producent“ na plný úvazek v profesionálním nahrávacím studiu. Mimochodem tahle osoba vydala každičkou naši nahrávku. Navíc jsme se mohli opět spolehnout na Grigorra coby studiového basáka. A protože jsme měli taky nějaké kontakty na Pavor, německou deathmetalovou kapelu, tak se jednoho dne Onielar odhodlala poprosit jejich bubeníka, aby nám ve studiu vypomohl. Takže jak bicí, tak basové linky byly víceméně improvizované a nahrány takříkajíc na koleni. To je taky pravděpodobně důvodem toho, že „Follow the Calls for Battle“ má dost suše na kytaru zaměřenou produkci. Každopádně bubeník, kterému jsme za nahrání alba zaplatili, se rozhodl s námi zůstat. Horrn je tak vedle Onielar a mne jediným členem, který odehrál všechny koncerty, plus nahrál všechny tracky kapely. A ačkoli Horrn na původní nahrávce první kapitoly chybí, byl součástí nahrávání „Evoking a Decade“ k desátému výročí.

4. Od zrození DNS se změnila celá řada věcí, což se dozajista netýká jen skládání hudby; předpokládám ale, že tak dlouhá doba vaší existence se na vašem přístupu a inspiraci pro skládání hraní určitě podepsala. Nemám pravdu? Jen se pokus najít ve své paměti první momenty s DARKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT, nalézt první nápady na riffy pro DNS a inspiraci, kterou jsi z hudby a její atmosféry cítil. Co bylo tvou nejsilnější inspirací? A jaké byly tvé pocity z prvních kompozic ovlivněných tvými představami?

Velmias: Zdroj inspirace se po všechny ty roky nezměnil. Prvotní hybatel má mnoho tvarů a tváří. Někdy se tato entita dokonce zjevuje jakožto bezhlavá. Zahrnuje všechno a nic. Je naprostým chaosem, stejně jako nejpečlivěji organizována. Vrátím-li se zpět do raných dní D. N. SLAUGHTERCULTu, tak všechno bylo konáno s poměrně nezralou lehkovážností. Plátno života je třeba zrýt a pomalovat nejčernější černí a karmínovou rudou. Tu a tam nestačilo na plátno jen malovat, bylo třeba je zjizvit skrz naskrz. Nezkrotné síly byly vlity do poháru, až dokud světská nádoba nebyla zcela promočená a naplněná nad míru své kapacity. Tyto nezkrotné síly jsou tu stále i dnes, a třebaže jsou vždy vítanými hosty, není jim již dovoleno působit na základě jejich vlastní vůle. Tím, jak se mnoho „věřím“ přeměnilo na „vím“, byla zplozena i změna ve vnímání emocí a myšlenek vztahujících se k hudbě a její atmosféře. Každý drobný interval života uplývá po eliptické spirále. Její oběžná dráha krouží kolem jediného jádra, takže dosahujeme stejného bodu stále a stále znovu. Nicméně jak čas plyne, budeme tak činit na rozdílných úrovních. A tak kontemplovat minulost prostřednictvím sebereflexe znamená dávat vznik změně v přístupu i další inspiraci.

5. Pohovořme teď o bicích. Vždycky jste používali vysoko znějící tomy, Ariovist je použil na prvním EP a pak i Horrn na všech deskách dalších. Lze říci, že se staly jedním z vašich poznávacích znamení. Byl v tom úmysl odlišit se tímto způsobem od ostatních kapel?

Velnias: No, rád bych si připsal kredit za to, že jsem tyhle vysoko naladěné rototomy do zvuku kapely zavedl. Za tímhle fetišem ohledně bicích stojí hlavně dvě alba, a sice „Pleasure to Kill“ od Kreatoru a „Opus Nocturne“ od Marduk. Absolutně tu nebyl žádný úmysl využít tohohle zvuku k tomu, abychom se odlišili od jiných kapel. Vyplynulo to tedy jedině z důvodu nesmírné slabosti pro tenhle konkrétní zvuk tomů.

6. „Nocturnal March“ je pro mě osobně velmi významným bodem vaší diskografie. Jedná se o album s mnoha atmosférickými pasážemi, ale stejně tak mnoha zuřivými melodiemi a rytmy. Mám pocit, že toto album ukazuje vaše budoucí hudební směřování, jaké i dnes stále následujete, a které pokračovalo prvně na „Saldorian Spell“, neboť na „Hora Nocturna“ jako byste se ještě jednou potřebovali vrátit ke kořenům. Jaké máš z desky „Nocturnal March“ pocity ty?

Velnias: Ať už je tomu z jakéhokoli důvodu, třetí album je ve většině případů klíčovým. Pro nás bylo „Nocturnal March“ prvním albem s kompletní a oddanou sestavou. Jak již bylo zmíněno, předchozí „Follow the Calls for Battle“ bylo složeno bez bicích a basové kytary. A tak mít najednou úplnou sestavu představovalo důvěrné přátelství mezi zúčastněnými jedinci. Vnitřní kruh Kultu byl během oněch let značně upevněn. Když si dnes pročítám tracklist, do mysli se mi vracejí opravdu živé vzpomínky. Ty souvisejí silně se samotnou esencí naší existence.

7. Můžeš prosím popsat váš příští krok? Vždycky jste nové album tvořili maximálně tři roky po tom předchozím. Mohli bychom očekávat nějaký nový materiál v roce 2016? Pokud ano, můžeš prosím nové album popsat našim čtenářům?

Velnias: V roce 2016 plánujeme vydat nový materiál. „Necrovision“ spadá až do konce roku 2012, takže bych řekl, že nové album je dlouhou dobu opožděné. Nicméně to rovněž odráží, jak my pracujeme. Nestanovujeme si žádné deadliny. Naše nahrávací smlouvy se omezují na jediné album, abychom se vyhnuli jakémukoli tlaku ohledně vydání. Jakmile máme za to, že jsme připraveni, další kapitolu nahrajeme. Navíc se nenutíme vydávat se tím nebo oním konkrétním směrem. Jelikož obvykle komponujeme veškerou hudbu jako první, je trochu příliš brzy zacházet do větších detailů. Máme ale nesmírnou zásobu nepoužitých skladeb, které byly napsány během posledních let. Z časového hlediska mohly některé z těchto nápadů skončit na „Necrovision“. Takže nové album bude obsahovat nějaký materiál z tehdejší éry, stejně tak jako tracky aktuální. Buďte si jistí, že DNS zůstane DNS. Takže víte, co očekávat.

8. Na albu „Nocturnal March“ zpíváš úvodní song „Wicher za Gorami“ v polštině. Pokud si správně vzpomínám, bylo to pro DNS poprvé a naposled. Nebo se někdy ke zpěvu v polštině vrátíte? A předpokládám správně, že jsi rovněž autorkou onoho textu?

Onielar: To je pravda, až dodnes se jedná o první a poslední takový případ. A text písně „Wicher za Gorami“ skutečně vznikl v polštině prostřednictvím mých vlastních rukou. Jedná se o jediný song napsaný v mém rodném jazyce, ale není vyloučeno, že může vzniknout i další. Polská půda můj život vždy inspirovala. Vezmi si „Underneath Stars of the East“, položku na split LP, ta je třeba věnována mé rodné zemi.

9. Jsi taky autorkou všech živých vystoupení? A nemám na mysli jen úvodní rituál, ale i kostýmy a např. manipulaci s krví během hraní. Dovolíš i dalším členům ovlivnit podobu představení?

Onielar: DNS koná jakožto jednotka. Každý z jeho členů se identifikuje s našimi ideály a ideologiemi, mysticismem a rituály. Rozhodnutí nejsou založena pouze na jediném názoru. Každý z Kultu má možnost se vyjádřit.

10. V roce 2010 jsi hostovala na „Pentagrammatonu“ od Enthroned a povedlo se ti zajímavé hostování na loňském albu od Bethlehem. Můžeš prosím přiblížit tyto dvě spolupráce?

Onielar: Tyto dvě kapely patří ke skupině velmi výjimečných formací, jež sleduji od jejich prvních dnů. Jedná se o kapely, které po všechny ty roky zůstaly věrné sobě samým. A kromě toho jsem měla tu čest osobně poznat jejich členy a sdílet s nimi mnoho skvělých okamžiků. Tak se ony spolupráce narodily. Obě jsou rozhodně památné a jako takové budou uchovány.

11. Vraťme se ještě zpátky v čase. Jak dojde k tomu, že polské děvče, které přijde do Německa, se postupně přerodí v mrtvolnou Bílou paní, frontmanku jedné z nejslavnějších kapel německé blackmetalové scény?

Onielar: Pro někoho, kdo nechává svou domovinu za sebou, učí se zcela jiný jazyk a usadí se v cizí zemi, se jedná o velký úkol. Nicméně nás to učí, že nezáleží na tom, kde jsi – protože duch, který přebývá uvnitř, může být zcela nezávislý na čase a místě. V tento okamžik nedává smysl zacházet do detailů každodenního života nebo vývoje, který tomu všemu dal vzniknout. Namístě je daleko spíše zmínit, že společnost spolu s každodenním životem zřídkakdy poskytují nějaký prostor k rozvoji spirituality. Za účelem dosažení pozice, v níž se duch cítí být doma, si člověk potřebuje vytvářet otevřené regiony tím, že se od mnoha věcí i lidí distancuje. Jinak se tvoje uši a oči nikdy nenaučí jak slyšet a vidět svět, který je pro jiné nedosažitelný. A abych to shrnula, kdo má na jakékoli hudební scéně jaké postavení, to mě fakt absolutně nezajímá.

12. Za všechny odpovědi pro tento rozhovor bych vám oběma rád poděkoval! Poslední slova patří jen vám!

Onielar: Dobrá, díky za tvou trpělivost i za podporu DNS.

Otázky: Moonroot
Odpovídal: Onielar, Velnias
Oficiální stránky: Darkened Nocturn Slaughtercult
Národnost: Německo

Přečíst »

Interview with Darkened Nocturn Slaughtercult (2016)

| 29.2.16

1. Your live performances doesn´t become real as often, despite the fact, that they means a very strong side of the band. Although there must be plenty of opportunities. What are the basic criteria by which you choose the places where you would like to play live? Is it about lineup in the case of festivals, the nature of the action, or even approach of the organizers?

Velnias: At some point we’ve decided to put quality over quantity. We’ve always said that the band is capable of performing live, but we definitely don’t have to do so. The criteria you’ve mentioned are certainly part of the evaluation process. A prerequisite is definitely a professional and serious approach by an organizer. Any half hearted inquiries will be dismissed immediately. Having taken this first obstacle there are many aspects to be considered. For instance we ourselves are still absolute fans of extreme metal, so if there’s an offer with an interesting band on the billing than some other aspects will loose their importance. Every one within the Cult has a right to make his or her voice heard. An offer won’t be accepted unless all of us approve.

2. I would like to study your evolution now, all the past albums and music what you have done. Let´s start with the very beginning! I consider The Ep „Pest Called Humanity“ and the debut album like the most furious recordings, what you have ever done. I see the cause of it also in the raw sound what was twisted with your first songs. Distinct, raw and natural drums and guitar heighst. Do you perceive it similar in the context of the entire discography of Darkened Nocturn Slaughtercult?

Velnias: Over a decade has passed between the first chapter „The Pest Called Humanity“ and the sixth chapter „Necrovision“. Obviously during this timespan much has changed. Our possibilities were limited during the early days. Prior to entering a recording studio for the very first time, we had decided that we wanted to get the best possible quality ... that we could afford. Back in ’99 we weren’t interested in label support, we wanted to be in full charge of everything. So with not too much interest in compromises we scraped up enough funds to rent a recording studio. As we didn’t allow any ordinary sound engineer to be part of this fateful moment, we were fortunately supported by a long time friend of ours. It was an old fashioned studio with an analog tape recorder. Our entire equipment was at most mid budget. We definitely got the best out of it. Each album stands as a marker. It is the termination of a time period. It is the death of an old and at the same time the birth of a new era. Thus it is not really possible to compare one album to the other. Our early material emits a youthful and reckless spirit. It has been more of an all guns blazing approach, whilst today there is much more depth to it.

3. I don´t know so many really first recordings with as great and impressive sound like „Pest Called Humanity“ have sounding with. On the debut album it was like the same promoted by better and stronger bass line. How and where have you recorded those two albums?

Velnias: Our sophomore release „Follow the Calls for Battle“ stands for endurance and endeavor to continue even if the odds are against you. Although there have been some other fateful moments during all these years, the time in between the first two chapters was essential for the existence of D. N. Slaughtercult. After the first chapter was released the band was down to merely two guitars and vocals, namely Onielar and myself Velnias. The entire second album had been composed without a drummer and bass guitar. We managed to pull through despite these set backs. By the time we were ready to record our „producer“ was working fulltime in a professional recording studio. By the way, this person has recorded every single one of our releases. In addition we could once more rely on Grigorr as a session bass player. We had some connections to Pavor, a German Death Metal. So, one evening Onielar dared to asked their drummer to help us out in the studio. Thus both drums and bass lines were more or less improvised on the fly. That’s probably also the reason why „Follow the Calls for Battle“ has a pretty dry guitar oriented production. Anyhow, the drummer we paid to record the album decided to stay with us. Horrn is next to Onielar and myself the only member who has played all of the bands concerts plus recorded all of the bands tracks. Although Horrn missed the original recordings of the first chapter he was part of the tenth anniversary rerecordings „Evoking a Decade“.

4. Many things changed in the years of DNS life from its beginning, that´s not only about the case of music compositions, but I also suppose that the long timeline of your existence changed your attitude and inspirations for composing and playing the music. Am I right? Just try to find the first moments with Darkened Nocturn Slaughtercult in your mind, find your first ideas for DNS riffs and the inspiration what you felt from the music and its atmosphere. What was your biggest inspiration? And what was your feelings from the first compositions what you´ve influenced by your visions?

Velmias: The source of inspiration has never changed during all those years. The prime mover has many shapes and faces. At times this entity even appears to be headless. It encompasses all and nothing. It is complete chaos as well as most painstakingly organized. Going back to the early days of D. N. Slaughtercult everything was done with a somewhat immature recklessness. Lifes canvas had to be carved and painted with the blackest black and crimson red. At times it wasn’t enough to just paint the canvas, it had to be scarred from the inside out. Untamed forces were filled into the chalice until the earthly vessel was totally drenched and saturated beyond its capacity. These untamed forces are still there nowadays, albeit their are still welcomed guests they aren‘t permitted to interfere at their own will anymore. As many „I believe“s were transmuted into „I know“s it definitely spawned a change concerning the perception of related emotions and thoughts upon music and its atmosphere. Every life span ellapses in an elliptical spiral. Its orbit revolves around the same core, thus we are reaching the same point over and over again. However as time is passing by we’ll do so on different levels. Thus contemplating the past by means of self reflection is bringing forth a change of attitute and to some extend inspiration.

5. Le´s speak about the drum side. You always used a high tuned toms, Ariovist used them on the first Ep than Horrn on all the next albums. It´s possible to say that it become to one of your distinguishing marks. Was it a plan to stand out from other bands by this aspect?

Velnias: Well, I’d like to take credit for introducing those high tuned roto toms to the bands sound. Kreators „Pleasure to Kill“ as well as Marduks „Opus Nocturne“ are the two main albums responsible for this drum fetish. There was aboslutely no intention to use it in order to stand our from other bands. It has been solely for the reason of being a huge fan of that particular tom sound.

6. „Nocturnal March“ is a very significant point in your discography for me. It´s an album with many atmospheric passages, but also with many furious melodies and rhythms. I have a personal feeling from this album that it shows your future music direction, what you still watch nowdays and what continues on „Saladronian Spell“ first, because „Hora Nocturna“ feels more like you need to go back to your roots once again. What are your feelings from the „Nocturnal March“ album?

Velnias: For whatever reason the third album is most often the seminal one. „Nocturnal March“ was our first album with a complete and dedicated line-up. As mentioned before, the preceding album Follow the Calls for Battle was composed without drums and bass guitar. Thus, having a complete line-up all of a sudden was definitely revitalizing. „Nocturnal March“ stands for a very intimate friendship between all of the involved individuals. The Cults inner circle was very solidified during those years. Vivid memories are coming back to mind when reading through the tracklist. There are associated strongly to the essence of our existence.

7. Can you please describe your future step? You always made new album three years maximally from the previous one. Could we expect some new material in the 2016 year? If so, can you please describe the new album to our readers?

Velnias: We’re planning on releasing new material in 2016. Necrovision dates back to the end of 2012, so I’d say a new album is long overdue. However, this also reflects how we are working. We are not setting any deadlines. Our record deals are limited to one album in order to not get any release pressure. When we think that we’re ready we’ll record the next chapter. Furthermore we’re not forcing us to go into this or that particualr direction. As we’re usually composing the entire music first, it is a bit too early to go much into details. There is a vast variety of unused songs that have been written during the last years. Timewise some of these ideas could have been on Necrovision. So the new album will encompass some stuff from that era as well as up to date tracks. Be assured that DNS will remain DNS. Thus, you know what to expect.

8. You sang the opening song "Wicher za Gorami" in Polish on the album "Nocturnal March". If I remember it right, this is the first and last time for DNS. Are you going to ever return to singing in Polish? Do I assume right that you are also the author of that lyrics?

Onielar: That’s correct, up to this point it has been the first and last time. The lyrics of „Wicher za Gorami“ came into existence from the Polish language through my hands. It has been merely this one song written in my native tongue, however, it is not excluded that there might be another one. The Polish soil has always inspired my life. Take „Underneath Stars of the East“ a track that is feature on a split LP, it is dedicated to my home country.

9. Are you also an author of all live performance show? I dont have in mind the opening ritual only, but also the costume and manipulation with blood while performing songs for exemple. Do you let the guys to have their influence on the for of the performance also?

Onielar: DNS acts as one union. Each participating member identifies with our ideals and ideologies, the mysticism and the rituals. Decisions are not based on a sole opinion. The entire Cult has a say.

10. You guested on Pentagrammatonu from Enthroned in 2010 and you scored on one interesting guesting at Bethlehems new album last year. Can you please describe those two coperations?

Onielar: Those two bands belong to a group of rare formations that I’ve followed since their very early days. Furthermore they are bands that have stayed loyal to themselves during all these years. In addition I had the honor to personally get to know those individuals and share many great moments with them. That’s how the cooperation came about. Both of them are absolutely memorable and will be cherished as such.

11. Let´s go back in time. How the Polish girl came to Germany and graduated and transformed into a charnel White Lady step by step, as frontwoman of one of the most famous bands in the German black metal scene?

Onielar: It is a great task for someone to leave his or her homeland behind, learn a completely new language and settle down in a foreign country. However this also teaches that it is indifferent where you are - for the indwelling spirit can be unfettered indenpendently from time and location. At this point it is meaningless to go into details of everyday life or the development it brought forth. At this point it is by far more important to mention that society along with everyday life barely provides any space to spiritually unfold. In order to reach a position where the spirit feels at home one needs to create open spaces by dissociating from many things and humans. Otherwise your ears will never learn how to hear and your eyes won’t learn how to see a world that is unreachable to others. Oh and to sum it up, who has which standing in any music scene is of absolutely no interest to me.

12. I would like to thank you both for replying all my questions for this interview! The last words are only yours!

Onielar: Well, thanks for your patience and support of DNS.

Questions: Moonroot
Answers: Onielar, Velnias
Official web: Darkened Nocturn Slaughtercult
Country of origin: Germany

Přečíst »

Mord'A'Stigmata - Our Hearts Slow Down

| 7.1.16

Psát o mini albu nebývá z nejjednodušších úkonů. Bývají příliš krátká, jiná neuchopitelná. Polští MORD'A'STIGMATA přistoupili k podobnému formátu jako k regulérnímu počinu, vždyť i hrací délka půl hodiny vystačí mnohému interpretu na normální desku. MORD'A'STIGMATA urazili za svoji kariéru čítající nějakých jedenáct let pozoruhodnou cestu. Od razantní hordy se přes koketování s avantgardou či post rockem/metalem vyvinuli do svojského podání hudebního malování. Už nechci mluvit o jejich stylu coby o metalu, protože metal je jen jednou stránkou jejich vyjádření. Ano, black metal je stále přítomný a myslím, že ho vycítíte i v nejtišších místech. Co předchozí řadovka „Ansia“ nastínila, to „Our Hearts Slow Down“ nabízí na zlatém podnose. Ostatně všimněte si, jaké parádičky má ve stáji jejich vydavatel Pagan Records. Být v jednom táboře s blázny z FURIA či MASSEMORD vypovídá o všem. Hlavně s FURIA bych si dovolil současnou tvář MORD'A'STIGMATA srovnat. Ani ne tak výraznější podobností, na to jsou oba spolky originální, ale právě pro svoji lehkost bytí, kus šílenství v rozhledu a neochotou svazovat se hranicemi. Zde veškerá spojnice končí. Kde FURIA krutě žertuje, tam MORD'A'STIGMATA zůstávají vážní.

Ačkoliv uslyšíme blast beaty, jsou natolik občasné, že nezmění ráz nahrávky, která se nese v pochmurném, jakoby zasněném tónu. EP obsahuje pouhou trojici skladeb, ale stopáž první dvojice švihá přes dvanáct minut a svojí stavbou dokáže posluchače doslova vtáhnout do svých příběhů. Titulní a závěrečná „Our Hearts Slow Down“ je vymyšlena sice pro kratší čas, ale řekl bych, že je dokonale nejnepřístupnější. To, že je beze slov, ničemu nepomůže. Nechová se jako typická instrumentálka. Funguje stejně ostatní „zpívané“ skladby, jen se není čeho chytit. Dokážu si představit, že méně trpělivého posluchače tato skladba odradí. Od tichého úvodu „Our Hearts Slow Down“ spěje jakoby od ničeho nikam. Hlavně po předchozích epických písních působí tato šedivě temně. Ostatně ruku v ruce s názvem, že. Rád bych se ale vrátil k úvodu mini alba. „The Mantra of Anguish“ je velmi barvitá. Odstíny jsou ovšem černé a šedé. Frontman Ion je jedinou spojkou s minulostí. Tedy do až post rockového hraní si s depresemi řve jak na lesy. Po velmi těžkém a temném úvodu dostane píseň křídla v podobě rockové melodie. Někoho rozradostní, jiného naštve, ale nedovolí si zvyknout, protože záhy padne do tenat úzkosti, nervního vybrnkávání a do oné melodie se už nikdy nevrátí. Takové to mávání hračkou na psa a pak ucuknout, hračku zahodit a rozladěného psa konejšit šviháním vodítka. Přesně takové pocity mám z „The Mantra of Anguish“. Když pak v půlce přijde na řadu chvilečku klepec, jednomu se uleví. Ten dostane nejvíce prostoru v „Those Above“. Ale i zde se mísí vícero stránek uměleckého světa. Jen ten black metal zde nejvíce zlobí.

Přemýšlím, jestli různorodost, neuchopitelnost, hraní si s tolika směry vypovídá o EP formátu, tedy touha experimentovat, vyzkoušet si to, co by na klasickém full-length zářezu neprošlo, nebo se zkrátka MORD'A'STIGMATA vyvinuli kamsi pryč z „normálna“ směrem k narezlé, ambientní formě extrémní a temné umělecké formě. Nahrávka pro svoji monotónnost není z nejjednodušších. Abyste vychutnali skryté drobky génia, je třeba hlubokého ponoru a vnímavého vhledu.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. The Mantra of Anguish
2. Those Above
3. Our Hearts Slow Down

Oficiální stránky:
Mord'A'Stigmata @ Facebook

Vydavatelství:
Pagan Records

Země původu:
Polsko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
---

Přečíst »

Interview with Dolentia

| 4.1.16

1. Hails to DOLENTIA! Your new album is out and Id like to know how do you feel about final result and feedback on it. IS there anything you would have done differently?

The final result is very close to what we intended. Musically this record is a natural continuation of all our previous works, this time with a sharper, powerful sound. Feedback has been almost none but that’s not important to us. We don’t search for it and don’t need it.

2. Portuguese black metal scene is for many utterly unknown territory and to say the truth I myself know very few bands, though I often dig after hidden jewels in underground. Your new album was however released by Mordgrimm, which is known label with several important releases on its bill(during its existence). How did you end up in Mordgrimm's claws and how was you satisfied with cooperation with label?

Portugal has a strong underground scene, with many quality bands, with the correct attitude. Dig a bit more and you’ll be surprised.
I was in touch with Mordgrimm way before our deal and Frater Nihil knew well our previous releases. Having this in mind, our partnership happened very naturally. We are proud to be part of a label with such an important past.

3. According to metal archives your band crossed decade of existence. When you look back what you see as important milestones in bands history and what are future plans? Is DOLENTIA band which is determined to be part of underground or do you have higher goals(major label, festivals, ...).

Our main goal is the same as always: to be able to express ourselves with the same strength and authenticity we do since the first day. Any other kind of achievements is not a priority.
During the last 10 years the most important moments were the line up changes. We started as 2 and we are now 4. Luctus joined DOLENTIA in 2007 (the last line up change) and since then the dynamics within the band are stronger and sharper every day.

4. What's driving force behind DOLENTIA and your most important influence while creating music? Whats bands philosophy and message? Is DOLENTIA religious band? Could you reveal something more whats hidden behind your lyrics?

The driving force of DOLENTIA is death and the dead. One way or another those are always the starting points. Concerning to religion or any other subject, everything can happen if we feel it’s what we have to do/deal at the moment. Lyrics can be a reaction to a several range of stimulus: experiences, knowledge, places… and these can be new or not. We are definitively deeply influenced by what’s around us… and death is certainly the strongest element around us.

5. Do you follow today's black metal scene? If so, which are bands having impact on you, if any. What do you think about people who dislike bands just because they become more popular than what ''strict walls'' of underground allow(often its people themselves who create negative hype around bands and rip them out of underground).

Commercial success is not a problem itself if the band didn’t make any change for that to happen. If the band gave up of something in the way… that’s sad. Anyway, bands will never please everyone so that’s not that important. When a band disappoints me, I just quit following the band. Fortunately there are many, many bands to hear….
Personally I’m definitely more attached to Portuguese bands, which members I know in person. A fine example of that is Black Howling’s latest album, a true masterpiece…

6. How important is live performance for DOLENTIA? Do you play often? If so how does your show looks like? Do you focus also on aesthetic side of gig(by that i mean candles, incense, bones, basically creating ritual atmosphere) or its just utter simplicity? How big is support of local audience for black metal?

Playing live became a part of DOLENTIA’s essence. It’s an intense cathartic experience when we play our songs, even just for ourselves in rehearsals. DOLENTIA doesn’t play live very often, for us to do it, it has to have a meaning. And when something has a meaning, it becomes necessarily special. Our focus is always the music, although we sometimes prepare something special visually. Our local crowd is rather small, but it’s not quantity but quality that really matters.

7. If one mentions Portugese metal, first thing which comes to mind is your national ''flagship'' Moonspell(which left impact on me as well, when we talk about first two albums), or Sirius(maybe not as big, though pretty much known project around the world). Do you have any relationship to these bands? What do you think of them? What do you think in general about metal scene in Portugal? Which bands are worth mentioning?

Moonspell became a genericl metal band with no connections to the underground and Sirius was never an influential band here… most people won’t even mention them anymore when talking about Portuguese Black Metal.
The rawest side of the Portuguese scene is definitely one of the most interesting Black Metal scenes nowadays. Black Howling, Mons Veneris, Vetala, Cripta Oculta, Black Cilice, Satanize, Inthyflesh, Arcanus Tenebrae, Decrepitude, are just some of the names worth checking.

8. How important role is DOLENTIA playing in your life? Are you, or other members of DOLENTIA involved in other projects or is this band your mail and only focus? If there are other projects could you reveal them to us? Whats the musical difference between them and DOLENTIA?

Dolentia is definitively one of the most important forces in our lives, no matter what we do besides that. Any other information is irrelevant.

9. Thanks a lot for your time, last words are yours! Cheers

Thanks for your interest in the true underground.

www.endserver.com/dolentia
www.altare.pt
www.mordgrimm.co.uk

Questions: Simach
Answers: Sepultus
Official web: Dolentia
Country of origin: Portugal

Přečíst »

Dolentia

| 4.1.16

1. Zdravím DOLENTIA. Vyšlo vám nové album a mě by zajímalo, jak bylo přijato a jaký z něj máte pocit. Změnili byste dnes něco?

Konečný výsledek je velice blízko tomu, co jsme původně zamýšleli. Hudebně se jedná o pokračování všech našich předchozích děl, tentokrát ale s ostřejším a mocnějším zvukemm. Reakce jsme nezaznamenali takřka žádné, ale to není důležité, neboť pro nás nic neznamenají a tak je (cíleně) nevyhledáváme.

2. Portugalská scéne je pro mnohé velkou neznámou a přiznám, že ani já moc portugalských kapel nesleduji. Občas ale na nějakou undergroundovou perlu narazím. Vaše novinka vyšla u labelu Mordgrimm, kteří v minulosti vydali několik zásadních nahrávek, takže by mě zajímalo, jak jste se jim dostali do spárů a jak zatím tuto spolupráci hodnotíte?

Portugalsko má silnou undegroundovou scénu s mnoha kvalitními kapelami, kterým nechybí správný přístup k věci. Pátrej chvíli a myslím, že budeš překvapen.
S Mordgrimm jsem byl v kontaktu mnohem dříve, než jsme uzavřeli jakoukoliv dohodu a Frater Nihil (vlastník Mordgrimm pozn. ed.) naše dřívější vydání dobře znal. Díky tomu k naší spolupráci došlo velice přirozeně. Jsme pyšní, že jsme součástí labelu s tak zásadní minulostí.

3. Podle metal-archives jste překročili dekádu své existence. Když se ohlédneš za historií kapely, mohl bys vytyčit nějaké zásadní milníky? A jaké jsou vaše plány pro budoucnost? Mají DOLENTIA v úmyslu setrvat v undergroundu a nebo se nebráníte i větších cílům a tedy i větším labelům, festivalům atd.?

Náš hlavní cíl zůstává stále stejný: Chceme vyjádřit sebe sama s tou samou silou a autenticitou, které nás posedly od prvních dnů existence kapely. Jakékoliv jiné úspěchy a činy jsou podružné. Mezi ty nejdůležitější změny za posledních deset let patřily změny v sestavě. Začínali jsme dva a teď hrajeme čtyři. Luctus se k DOLENTIA přidal v roce 2007 čímž se kruh uzavřel a od té doby se dynamika v kapele s každým dnem posiluje a ostří.

4. Jaká síla pohání DOLENTIA a co vás ve tvorbě hudby nejvíce ovlivňuje? Jaká je vaše filosofie a poselství? Považujete se za náboženskou kapelu? Můžete odhalit, co se skývá za vašimi texty?

DOLENTIA pohání smrt a mrtví; od tohoto začíná naprosto vše. Co se týče náboženství či jiných témat. Stát se může naprosto vše, pokud pocítíme, s čím se v daném momentu musíme zabývat. Texty mohou reagovat na široký záběr podnětů, ať už to jsou zkušenosti, vědění, místa a je jedno, zda nová či nikoliv. To, co se nachází kolem nás, nás ovlivňuje vstkutku hlubokým způsobem a smrt je dozajista tím nejmocnějším prvkem okolo.

5. Sledujete současnou blackmetalovou scénu? Pokud ano, jaké kapely na vás učinily největší dojem? Co si myslíte o lidech, kteří si kapely znelíbili jen proto, že dosáhly určité popularity, která se neslučuje s jejich představou undergroundu?

Komerční úspěch nepovažuji za problém pokud jej kapela dosáhla bez jakýchkoliv ústupků či změn. Pokud se však kapela něčeho vzdala na úkor úspěchu či popularity, to již považuji za smutné. Avšak neexistuje kapela, která by se líbila všem, takže ani tohle není příliš důležité. Pokud mě osobně nějaká kapela zklame, tak ji prostě přestanu sledovat. Naštěstí je všude kolem spousta kapel, které stojí za poslech...
Já osobně rozhodně tíhnu k portugalským kapelám, jejichž členy znám osobně, jako jsou například Black Howling. Jejich poslední album je skutečně mistrovská práce.

6. Jak jsou pro DOLENTIA důležitá živá vystopení? Vystupujete často? Pokud ano, tak jak vaše show vypadá? Zaměřujete se nějak na estetickou stránku koncertů, čímž mám na mysli snahu o vytvoření rituální atmosféry (svíce, kadidlo, kosti) a nebo je váš přístup zcela přímočarý? Jak portugalské obecenstvo podporuje black metal?

Živé vystupování se stalo součástí esence DOLENTIA. Hraní vlastních skladeb, dokonce i když hrajeme jen sami pro sebe ve zkušebně, je intenzivní a očistný prožitek. Před lidmi nehrajeme velice často, koncerty pro nás musí mít nějaký význam a tím myslím, že se pak nevyhnutelně jedná o něco neobyčejného. Nejvíce se soustředíme samozřejmě na hudbu, ale občas si připravíme něco zvláštního i z vizuálního hlediska. Místní publikum je docela malé, ale o kvantitu zde rozhodně nejde...

7. Když se mluví o portugalském metalu, tak většinu lidí obvykle hned napadnou Moonspell (kteří na mě se svými prvními dvěma alby měli jistý vliv) a nebo Sirius, kteří možná nejsou tak velcí, ale určitě jsou ve světě známí. Máte k těmto kapelám nějaký vztah? Co si o nich a o metalové scéně v Portugalsku obecně myslíte? Které kapely stojí za zmínku?

Z Moonspel se stala obyčejná metalová kapela bez jakýchkoliv vazeb na underground a o Sirius se tady nikdo nestará. Když se mluví o portugalském black metalu, tak tyhle kapely nikdo ani nezmíní...
Avšak odvrácená strána portugalské blackové scény rozhodně nabízí jedny z nejzajímavějších kapel, které v současné době existují. Za zmínku stojí alespoň Black Howling, Mons Veneris, Vetala, Cripta Occulta, Black Cilice, Satanize, Inthyflesh, ArcanusTenebrae, Decrepitude a další...

8. Jak důležitou roli ve vašich životech hraje DOLENTIA? Máš ty a nebo někdo z dalších členů nějaké své vlastní projekty a nebo je tahle kapela vaším ústředním dílem?

DOLENTIA patří rozhodně k těm nejdůležitějším věcem v našich životech. To co ale děláme mimo kapelu není vůbec důležité.

9. Díky moc za tvůj čas. Poslední slova jsou tvá!

Díky za tvůj zájem o skutečný underground.

www.endserver.com/dolentia
www.altare.pt
www.mordgrimm.co.uk

Otázky: Simach
Odpovídal: Sepultus
Oficiální stránky: Dolentia
Národnost: Portugalsko

Přečíst »

Sarkrista / Sad – Fury of the Doomsday Apostles

| 16.12.15

Zná to jistě každý z Vás. Občas se stane, že hlubiny pekla vyvrhnout na povrch zemský nahrávku, která Vám vyloženě sedne. Už na první poslech. A bez kompromisů. Podobný pocit jsem po delší době zažil poté, co jsem si opatřil nové split CD německé kapely Sarkrista a řeckého uskupení Sad, které bylo vydáno řeckým labelem Metal Throne Productions. Splitko Běsnění apoštolů Soudného dne nabízí přesně to, co slibuje název. Ryzí black metal, řemeslně velice dobře odvedenou práci, která dle mého názoru musí uspokojit sluch každého vyznavače černého kovu.

Představme si prvně obě zmíněné kapely. Německá Sarkrista bude mezi blackmetalovými fanatiky zřejmě přeci jenom známějším tělesem, neboť má na svém kontě desku The Acheronian Worship z roku 2013, která byla mnohými považována za jedno z nejlepších prvních alb na poli nových blackových kapel. Sarkrista se napříč svou tvorbou určitě nesnaží o zavádění nějakých nových prvků do černého řemesla. Zdá se mi spíše, že se snaží naopak o to co nejvíce proniknout do hlubin toho, co black metal představuje a co black metal činí black metalem. Měl-li bych hudbu Sarkristy přirovnat k nějakému ze známějších jmen, napadá mě především finský Sargeist. Řada písní této německé smečky mi pak evokovala, či byla přímo cítit vlivem dalšího finského velikána, Satanic Warmasteru. Rozhodně bych však netvrdil, že se Sarkrista je nějakou kopií těchto známých jmen finské scény, hudební blízkost je však patrná.

Druhá kapela, která se podílela na vypuštění apoštolů Soudného dne, je, jak již bylo řečeno, řecké uskupení Sad. Přiznám se, že Sad jsem až do poslechu tohoto splitka neznal. Sad, na rozdíl od Sarkristy, jsou na scéně již řadu let etablovaným hudebním tělesem, fungujícím již od léta Páně 2005. Letmý pohled na hodnocení jejich diskografie na metal-archives však naznačuje (hodnocení osciluje zhruba mezi šedesáti a sedmdesáti procenty), že jejich tvorba by měla být pouze tvorbou maximálně tak lehce nadprůměrnou. Já sám jsem si však skladby Sad z Fury of the Doomsday Apostles pustil dříve, než jsem koukl na metal-archives. A musím říct, že skladby Sad se mi na splitku líbí snad ještě o chlup více, než skladby jejich říšských kolegů. Zvuk skladeb Sad je o něco horší než zvuk skladeb od Sarkristy, nicméně lze říct, že Sad jde ještě víc na dřeň, než Sarkrista. Z písní je doslova cítit gró žánru.

Budu-li však splitko hodnotit v jeho celistvosti, nelze říct, že by jedna z částí byla vyloženě lepší, než druhá. Nahrávka obsahuje celkem šest skladeb, přičemž každá z kapel přispěla do vínku běsnícím apoštolům rovným poměrem. Fury of the Doomsday Apostles je dílem, které v zásadě určitě osloví všechny blackmetalové fanoušky, lpících na čistotě žánru. Zpracování je výborné, zvuk přesně takový, jaký se ke skladbám obou kapel hodí, vokály přesně padnoucí do atmosféry, která je mimochodem úchvatná a pohlcující, a to ať už v případě Sarkristy, tak v případě jejich řeckých kolegů ze Sad. Tempo písní je poměrně rychlé, jen výjimečně sklouzávající někam do středních poloh. Skladby skvěle odsýpají, velmi rychle se Vám dostanou pod kůži. Celé to má náboj, umí to vtáhnout. Jak jsem napsal již v úvodu recenze, jedná se skutečně o velice dobře odvedenou řemeslnou práci.

Speciálně bych pak vyzdvihl několikero partikulárních záležitostí. Zmínit určitě musím jedinečný a skvěle padnoucí vokál zpěváka Sarkristy, Revenanta. To, co na splitku předvádí, bych označil za principielně přesně to, co očekávám od umně provedeného blackového vokálu. Velice nerad bych Revenantovi jakkoliv uškodil následující poznámkou, ale některé polohy jeho hlasu mi vzdáleně, ale vážně pouze vzdáleně připomínaly vokál Daniho Filtha z Cradle of Filth z velice raných dob této britské kapely. Další věcí, kterou bych rád vyzdvihnul, jsou některé riffy a melodie vyprodukované na skladbách Sad. Popravdě ani příliš nenacházím slov, kterými bych je popsal. To se prostě a jednoduše musí slyšet. Především pak to, co se odehrává zhruba v polovině skladby Still Death je něčím, co ve mně zaručeně vyvolá minimálně solidní náběh na mrazení v zádech.

Celkově vzato tedy nemohu split CD Fury of the Doomsday Apostles hodnotit jinak, než velice, velice pozitivně. Fanoušek kvalitního black metalu určitě nebude zklamán. Šest skladeb tvořících toto CD, jež zabírají necelých čtyřicet minut času, jistě nebude něčím, co si přehrajete jednou a již se k tomu nevrátíte. Závěrem tedy mohu jen zopakovat, že dle mého soudu se jedná o velice kvalitní undergroundový příspěvek, který by si žádný fanoušek černého kovu neměl nechat ujít.

Autor: Pavek

Seznam skladeb:
1. Sarkrista - Ascending from the Urns
2. Sarkrista - Behold Perdition!
3. Sarkrista - Their Drowned Sanctuary
4. Sad - Still Death
5. Sad - Festing over Your Dead Corpse
6. Sad - Through Times Immemorial

Oficiální stránky:
Sarkrista @ Facebook, Sad

Vydavatelství:
Metal Throne Productions

Země původu:
Německo, Řecko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

Přečíst »

Mgła / One Tail, One Head / Misþyrming / Kringa

| 14.12.15

Malé prosincové turné dalo dohromady čtveřici kapel, které není radno minout, obzvláště pak pokud zavítá i do matky všech měst, stověžatého hlavního města Prahy. Už se to začíná stávat vcelku příjemnou tradicí, že se na sklonku roku uspořádá temný rituál, který nabídne nejen skvělou sestavu kapel k zábavě a tanci, ale je to i výtečná příležitost se potkat s lidmi, které přes rok nevidíte, neboť na koncerty moc nejezdí, či raději zůstávají skryti v temnotě svých slují. Bez dalších zbytečných řečí se přesuňme časem a prostorem zpět do klubu Nová Chmelnice, který v pátek doslova praskal ve švech, pod náporem black metálů a vyznavačů černého umění (už před otevíračkou klubu, která se lehce posunula, stála fronta až na zastávku šaliny, teda tramvaje – Pražáci prominou).

Z čtyřhlavé smečky kapel není valnou většinu potřeba představovat, protože u nás nehrají poprvé. KRINGA se do ČR vrátila již potřetí a opět mě nezklamala. Borci zahodili ubrousky, jež halily jejich tváře, koberec darovali armádě spásy a na celkovou rituální stylizaci hodili bobek. V pátek se prezentovali poměrně punkovým způsobem, což dle mého názoru nijak vystoupení neuškodilo. Ba právě naopak. Smrad z pálícího se čehosi se plazil sálem do nosních dírek a ušní lalůčky se pomalu připravovaly na nápor hlasité muziky této čtveřice. Ačkoliv v klubu v té době byla tak třetina lidí než na konci akce, nic to neubralo na atmosféře, kterou se Rakušákům povedlo vyčarovat. Zvuk byl vcelku čitelný, baskytara proti minulým show se mi zdála více v pozadí, naopak bicí byli slyšet krapet víc. Ale vše naprosto v klidu, ani malé zaškobrtnutí ve třetí skladbě jim nemůžeme mít za zlé. KRINGA opravdu roste k lepšímu a docela se těším, až vypustí nějaký ten nový materiál.

[Dalihrob] Sotva jsem se protáhnul a prokecal vstupem, tak KRINGA začínali hrát a na rovinu: Rakušáci pro mě nakonec byli tou nejlepší kapelou večera, což jsem teda nepředpokládal. Tatam je ta podivně excentrická kapela z Prague Death Mass 2, kde byl tušený potenciál do značné míry ještě skryt. Už to nebylo jen černé dřevorubectví, ale poctivé a uhrančivé blackmetalové čarování; „cizorodým“ vlivům navzdory. Tupa-tupa-tupanice kopaly do ksichtu, jak měly a těch pár atmosférických ploch co v hudbě jsou (například v peckovní novince „Pearly Gates – Abhorrent Ascent“), mi učarovalo. Hrálo se převážně z EPka „Total Mental Desecration“, rubly se i dvě novinky a nechyběla ani má oblíbená demovka „Nigromancee“. Pach svíček byl omamný a já nemohu odolat představě, jak by KRINGA mohli vraždit v nějaké zatuchlé malé díře plné maniaků, kteří přišli jen kvůli nim.

[PestNoir]První kapela to má vždy nejsložitější. Lidé jsou rozlítaní, postávají ve frontě na první nápoje či před odkladištěm svršků. Okultní smečka KRINGA zavítala do Prahy z Rakouska. Předtím než prvně hrábli do strun, jsem si byl prohlédnout pódium, kde už byly připraveny drobné oltářky, které po vzplanutí začaly vydávat omamnou vůni. Celkově vzato musím říct, že jejich vystoupení mě příliš nezaujalo, i když jsem slyšel celou řadu reakcí. Byla to moje první zkušenost s nimi a doufám, že až je uvidím příště, zapůsobí na mne více. Není okultismus jako okultismus.

Pražskou premiéru měli hoši ze země věčného ledu. MISþYRMING pro mě byli největším lákadlem a myslím, že podobně to měla velká hrst lidí. Dav fanatických uctívačů se zdvojnásobil, místo před pódiem zhoustlo a teplota rostla. Musím říct, že i přes lehce rozhozený zvuk, který se naštěstí v průběhu setu výrazně zlepšil, však Islanďané dávali svým nástrojům co proto. Není se tak čemu divit, že struny na kytaře praskaly jak o závod (nemohu nezmínit zcela ladnou výměnu kytary, hehe). A přestože jsem set sledoval napůl přes čočku foťáku a kamery, řádění MISþYRMING mě dostávalo do kolen. Kombinace naprosto zběsilých pasáží, disonantních kompozic a zápalu členů kapely nemohlo nechat nikoho chladným. Pot mi stékal po celém těle, a to jsem se ani nezapojil do kotle. Za mě rozhodně vrchol večera a totální spokojenost.

[Dalihrob] MISTHYRMING otevřeli set novou skladbou, naložili téměř bez přestávek do lidí komplet „Söngvar elds og óreiðu“ (bez ambientů a juchačky „Söngur Upljómunar“) a po závěrečné, vzteklé „punkovce“ zase odešli. Nebude pro mě překvapením, pokud pro někoho Islanďané byli nejlepší kapelou večera, ale mě tam něco chybělo. Ani uzavřen do sebe jsem se nedostal do toužených „výšin“, které jsem si zakusil s prvními ultra intenzivními poslechy debutu. Možná to bylo zvukem, ve kterém se nečetlo úplně nejlépe (neznat desku nazpaměť, měl bych asi problém), nebo bych to mohl svést na nedokonalou výměnu energie mezi kapelou a fanoušky. Ale nemohu křivdit ani jedné straně. MISTHYRMING (hlavně jádro kapely – frontman a bubeník) dávali do setu téměř všechno a dost lidí pod pódiem bylo také slušně zfanatizovaných. No co už. „Friðþæging blýþungra hjartna“ a „Ég byggði dyr í eyðimörkinni“ vraždily i na ¾ plynu a už dlouho mě tak nebavilo sledovat kytaristovu hru.

[PestNoir] Oproti tomu Island vyslal na pražské bojiště pluk maniakálních muzikantů, kteří všem předvedli, zač je tomu Píseň ledu a ohně. MISþYRMING. Stál jsem v publiku jako opařený a pozoroval jejich dravou show, během které dostaly dva nástroje řádně za uši. Černými šmouhami pomalovaní seveřané rozpoutali lavinu, v níž se mísila agrese a hluboký trans. Ač nejsem příliš velký zastánce islandské scény, tak musím říct, že tito hošani mě doslova smetli. Mix melodična a brutality obklopený mrazivou aurou byl přesně tím, co jsem potřeboval. Není třeba dále filozofovat. I kdybych býval slyšel už jen tuto kapelu, mohl bych být s průběhem večera spokojený. Na své si pak dozajista přišli i nákupci oděvů, jelikož trika, co s sebou chlapci přivezli, byla poměrně vydařená.

Návrat ONE TAIL, ONE HEAD na pražské pódium očekával snad každý. Po předchozích setkáních si každý umí představit, co se na pódiu či pod ním může dít. Já to znám moc dobře, takže jsem si pro jistotu pořízení foto- a videozáznamů a nepořízení monoklu pod oko šel stoupnout bokem. Set započal skladbou „In the Golden Light“ a pomalu se rozjíždí kotel. Jakmile kapela přidala na razanci, zvětšil se i kotel s pařícími fanatiky. S každou další skladbou se zvyšovala teplota a já čekal, že mě každou chvíli i na boku kotel semele. Nesemlel. Docela jsem se divil, že jsem po asi třetí skladbě byl schopný jít si stoupnout do středu klubu a bez újmy na zdraví si tam odfotit pár záběrů a natočit další video. Rozhodně to nebylo nasazením kapely, ale dav se mi tentokrát zdál nějaký líný a opatrný. Žádná pekelná mlata jako na PDM 1 či 2 nebo loni. I na Luctusovi bylo vidět, že ho absence krve a potu stříkajících na všechny strany mírně štvala. Kapele to však na drajvu neubralo a ke konci se opět pár nadšenců rozhodlo si dát do těla.

[Dalihrob] Pražské koncerty OTOH jsou legendární právem a po mém loňském zklamání v Krakově jsem se moc těšil, co kapela předvede doma. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu, že tohle české setkání bylo asi nejméně intenzivní ze všech. Alespoň jsem si v momentech relativního klidu či oddychu mohl užít výtečnou (a snad z velké části spontánní) teatrálnost kapely. OTOH jsou zkrátka rock 'n' roll se vším všudy a za O.K. podmínek vždy zaručí strhující zážitek (teda pokud nejste Nocturnal, haha). Kromě Luctusových pičovinek (jako třeba rýpání do lidí v první řadě) a mírného násilí byla pro mě vrcholem nová skladba „Wings“, kterou OTOH zahráli, myslím, jako předposlední. A tím se nabízí klasická otázka: Kde je kurva do piči ta zasraná nová deska?

Závěrem: Smekám před slečnami, které vlítly do kotle s větší vervou a zápalem než většina chlapů.

[PestNoir] Kdo zná ONE TAIL, ONE HEAD z dřívějších živých vystoupení, tak ví, jak jejich koncerty probíhají. Zkráceně řečeno – je to velká taneční párty, během které posedlý Luctus dělá na podiu jeden akrobatický kousek za druhým. Na domácí poslech jejich materiálu jsem nikdy nebyl, ale to, co předvádějí na večírcích, je výborné. Nečekalo nás tedy nic jiného než tradiční bál, během kterého z kapely sálala energie a fanatizovala rozvášněný kotel do změněných stavů vědomí. Tentokrát jsem se ke strkanici nepřidal, jelikož jsem si šetřil síly na následující teistické zlo. „This is OTOH.“

Poslední a pravděpodobně nejočekávanější smečkou večera byla polská MGŁA. Já sám jsem se dost těšil, protože jejich koncerty patří k těm nadprůměrným a i tento večer ze svého standardu neustoupili. Zvuk byl z celého večírku tím nejlepším. Naprosto krystalicky znějící kytary doslova zabíjely a stahovaly z kůže. I já jsem tak nějak očekával, že by mohl být set pro české publikum ozvláštněn nějakou hostovačkou, když jsem mezi tou hromadou lidí potkal třeba Lamii Vox. Nicméně pana Aspy jsme se nedočkali a museli jsme se spokojit „jen“ se setem MGŁA. Nerad bych, aby to vyznělo nějak stroze, ale v případě jako vždy perfektních Poláků v podstatě není co rozvádět. Kdyby nebylo premiérového vystoupení Islanďanů, rozhodně by byla polská úderka tento večer mým číslem jedna. Setlist byl průřezem nejen řadovými deskami, ale i EPs a skutečně nemám, co bych vytknul.

[Dalihrob] A teď trochu jiný náhled na věc. Ano, MGŁA jsou elitní kapela a skladby jako Mdłości I–II, WHTN VII nebo EIF II, byly výtečné a strhující, ale jinak to byla celkem nuda. Nuda v podání Mlhy je sice pořád o pár levelů výše než standard ostatních kapel, ale do magnetizujícího zážitku z dřívějšího „mlžení“ to mělo velmi, velmi daleko. K oživení by možná přispělo, kdyby se zničehonic objevil na pódiu M. Aspa a zazněl alespoň jeden „cover“ Clandestine Blaze (na Nidrosian Black Mass a také o den později v Krakově se Poláci dočkali full-setu Mgla/CB), a nebo kdyby někdo z kapely sestřelil toho vola, co si usmyslel zaházet mařenou na pódiu (ne opravdu na tebe nikdo nebyl zvědavý).

[PestNoir] Podruhé ve svém životě jsem měl tu čest spatřit mocnou polskou MGŁU. Netrpělivost byla vskutku veliká, a tak jsem se několik minut před začátkem mačkal vepředu, abych viděl vše zblízka. Zakuklenci v křivácích byli zde a peklo začalo. Prvními songy mě naprosto odrovnaly (Mdłości I a hlavně FDTN I), takže jsem většinu energie vyplácal během prvních pár minut. Došlo samozřejmě i na prezentaci nového materiálu, a tak jsem měl chvíli času opět načerpat síly, jelikož jejich novou (ač výbornou) desku nemohu stále nějak dostat pod kůži. Můj problém. Předposlední album dostalo rovněž svůj prostor; bez démonické WHTN VII, kdy se člověk jen postaví, zavře oči a vnímá univerzum, bych si jejich palbu nedokázal představit. Hrůza s číslem tři byla evokována rovněž. MGŁA je krásným příkladem toho, že kapela nemusí hrát kdoví jak dlouho, aby byl člověk totálně odrovnaný. Jak přišli, tak odešli. Žádné šaškárny či přídavky. Tak to má být. „Walk this path – now and forever.“

[PestNoir] Skvělý koncert, organizátorům budiž požehnáno. Se zvukem jsem problém neměl. Jen ten zákaz kouření nebyl příliš dobrý point. Ale tak co, pro jednou jsme to vydrželi. Těším se, s čím se vyrukuje příště. Že by Black Witchery?

Co říct závěrem? Snad jen, že šlo o velice povedený večer plný výtečné muziky, spousty známých, urputného vedra, kapající klimatizace, mačkání se v každé sekci klubu i před ním a zkrátka všeho toho, co k blackmetalovému večeru patří.

Kompletní fotogalerii si můžete prohlídnout na tomto odkaze.

Autor: Dufaq

Název akce:
Mgła / One Tail, One Head / Misþyrming / Kringa

Vystoupili:
Mgła
One Tail, One Head
Misþyrming
Kringa

Datum a místo koncertu:
11. 12. 2015
RC Nová Chmelnice

Přečíst »