Mord'A'Stigmata - Our Hearts Slow Down

| 7.1.16

Psát o mini albu nebývá z nejjednodušších úkonů. Bývají příliš krátká, jiná neuchopitelná. Polští MORD'A'STIGMATA přistoupili k podobnému formátu jako k regulérnímu počinu, vždyť i hrací délka půl hodiny vystačí mnohému interpretu na normální desku. MORD'A'STIGMATA urazili za svoji kariéru čítající nějakých jedenáct let pozoruhodnou cestu. Od razantní hordy se přes koketování s avantgardou či post rockem/metalem vyvinuli do svojského podání hudebního malování. Už nechci mluvit o jejich stylu coby o metalu, protože metal je jen jednou stránkou jejich vyjádření. Ano, black metal je stále přítomný a myslím, že ho vycítíte i v nejtišších místech. Co předchozí řadovka „Ansia“ nastínila, to „Our Hearts Slow Down“ nabízí na zlatém podnose. Ostatně všimněte si, jaké parádičky má ve stáji jejich vydavatel Pagan Records. Být v jednom táboře s blázny z FURIA či MASSEMORD vypovídá o všem. Hlavně s FURIA bych si dovolil současnou tvář MORD'A'STIGMATA srovnat. Ani ne tak výraznější podobností, na to jsou oba spolky originální, ale právě pro svoji lehkost bytí, kus šílenství v rozhledu a neochotou svazovat se hranicemi. Zde veškerá spojnice končí. Kde FURIA krutě žertuje, tam MORD'A'STIGMATA zůstávají vážní.

Ačkoliv uslyšíme blast beaty, jsou natolik občasné, že nezmění ráz nahrávky, která se nese v pochmurném, jakoby zasněném tónu. EP obsahuje pouhou trojici skladeb, ale stopáž první dvojice švihá přes dvanáct minut a svojí stavbou dokáže posluchače doslova vtáhnout do svých příběhů. Titulní a závěrečná „Our Hearts Slow Down“ je vymyšlena sice pro kratší čas, ale řekl bych, že je dokonale nejnepřístupnější. To, že je beze slov, ničemu nepomůže. Nechová se jako typická instrumentálka. Funguje stejně ostatní „zpívané“ skladby, jen se není čeho chytit. Dokážu si představit, že méně trpělivého posluchače tato skladba odradí. Od tichého úvodu „Our Hearts Slow Down“ spěje jakoby od ničeho nikam. Hlavně po předchozích epických písních působí tato šedivě temně. Ostatně ruku v ruce s názvem, že. Rád bych se ale vrátil k úvodu mini alba. „The Mantra of Anguish“ je velmi barvitá. Odstíny jsou ovšem černé a šedé. Frontman Ion je jedinou spojkou s minulostí. Tedy do až post rockového hraní si s depresemi řve jak na lesy. Po velmi těžkém a temném úvodu dostane píseň křídla v podobě rockové melodie. Někoho rozradostní, jiného naštve, ale nedovolí si zvyknout, protože záhy padne do tenat úzkosti, nervního vybrnkávání a do oné melodie se už nikdy nevrátí. Takové to mávání hračkou na psa a pak ucuknout, hračku zahodit a rozladěného psa konejšit šviháním vodítka. Přesně takové pocity mám z „The Mantra of Anguish“. Když pak v půlce přijde na řadu chvilečku klepec, jednomu se uleví. Ten dostane nejvíce prostoru v „Those Above“. Ale i zde se mísí vícero stránek uměleckého světa. Jen ten black metal zde nejvíce zlobí.

Přemýšlím, jestli různorodost, neuchopitelnost, hraní si s tolika směry vypovídá o EP formátu, tedy touha experimentovat, vyzkoušet si to, co by na klasickém full-length zářezu neprošlo, nebo se zkrátka MORD'A'STIGMATA vyvinuli kamsi pryč z „normálna“ směrem k narezlé, ambientní formě extrémní a temné umělecké formě. Nahrávka pro svoji monotónnost není z nejjednodušších. Abyste vychutnali skryté drobky génia, je třeba hlubokého ponoru a vnímavého vhledu.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. The Mantra of Anguish
2. Those Above
3. Our Hearts Slow Down

Oficiální stránky:
Mord'A'Stigmata @ Facebook

Vydavatelství:
Pagan Records

Země původu:
Polsko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
---

Přečíst »

Interview with Dolentia

| 4.1.16

1. Hails to DOLENTIA! Your new album is out and Id like to know how do you feel about final result and feedback on it. IS there anything you would have done differently?

The final result is very close to what we intended. Musically this record is a natural continuation of all our previous works, this time with a sharper, powerful sound. Feedback has been almost none but that’s not important to us. We don’t search for it and don’t need it.

2. Portuguese black metal scene is for many utterly unknown territory and to say the truth I myself know very few bands, though I often dig after hidden jewels in underground. Your new album was however released by Mordgrimm, which is known label with several important releases on its bill(during its existence). How did you end up in Mordgrimm's claws and how was you satisfied with cooperation with label?

Portugal has a strong underground scene, with many quality bands, with the correct attitude. Dig a bit more and you’ll be surprised.
I was in touch with Mordgrimm way before our deal and Frater Nihil knew well our previous releases. Having this in mind, our partnership happened very naturally. We are proud to be part of a label with such an important past.

3. According to metal archives your band crossed decade of existence. When you look back what you see as important milestones in bands history and what are future plans? Is DOLENTIA band which is determined to be part of underground or do you have higher goals(major label, festivals, ...).

Our main goal is the same as always: to be able to express ourselves with the same strength and authenticity we do since the first day. Any other kind of achievements is not a priority.
During the last 10 years the most important moments were the line up changes. We started as 2 and we are now 4. Luctus joined DOLENTIA in 2007 (the last line up change) and since then the dynamics within the band are stronger and sharper every day.

4. What's driving force behind DOLENTIA and your most important influence while creating music? Whats bands philosophy and message? Is DOLENTIA religious band? Could you reveal something more whats hidden behind your lyrics?

The driving force of DOLENTIA is death and the dead. One way or another those are always the starting points. Concerning to religion or any other subject, everything can happen if we feel it’s what we have to do/deal at the moment. Lyrics can be a reaction to a several range of stimulus: experiences, knowledge, places… and these can be new or not. We are definitively deeply influenced by what’s around us… and death is certainly the strongest element around us.

5. Do you follow today's black metal scene? If so, which are bands having impact on you, if any. What do you think about people who dislike bands just because they become more popular than what ''strict walls'' of underground allow(often its people themselves who create negative hype around bands and rip them out of underground).

Commercial success is not a problem itself if the band didn’t make any change for that to happen. If the band gave up of something in the way… that’s sad. Anyway, bands will never please everyone so that’s not that important. When a band disappoints me, I just quit following the band. Fortunately there are many, many bands to hear….
Personally I’m definitely more attached to Portuguese bands, which members I know in person. A fine example of that is Black Howling’s latest album, a true masterpiece…

6. How important is live performance for DOLENTIA? Do you play often? If so how does your show looks like? Do you focus also on aesthetic side of gig(by that i mean candles, incense, bones, basically creating ritual atmosphere) or its just utter simplicity? How big is support of local audience for black metal?

Playing live became a part of DOLENTIA’s essence. It’s an intense cathartic experience when we play our songs, even just for ourselves in rehearsals. DOLENTIA doesn’t play live very often, for us to do it, it has to have a meaning. And when something has a meaning, it becomes necessarily special. Our focus is always the music, although we sometimes prepare something special visually. Our local crowd is rather small, but it’s not quantity but quality that really matters.

7. If one mentions Portugese metal, first thing which comes to mind is your national ''flagship'' Moonspell(which left impact on me as well, when we talk about first two albums), or Sirius(maybe not as big, though pretty much known project around the world). Do you have any relationship to these bands? What do you think of them? What do you think in general about metal scene in Portugal? Which bands are worth mentioning?

Moonspell became a genericl metal band with no connections to the underground and Sirius was never an influential band here… most people won’t even mention them anymore when talking about Portuguese Black Metal.
The rawest side of the Portuguese scene is definitely one of the most interesting Black Metal scenes nowadays. Black Howling, Mons Veneris, Vetala, Cripta Oculta, Black Cilice, Satanize, Inthyflesh, Arcanus Tenebrae, Decrepitude, are just some of the names worth checking.

8. How important role is DOLENTIA playing in your life? Are you, or other members of DOLENTIA involved in other projects or is this band your mail and only focus? If there are other projects could you reveal them to us? Whats the musical difference between them and DOLENTIA?

Dolentia is definitively one of the most important forces in our lives, no matter what we do besides that. Any other information is irrelevant.

9. Thanks a lot for your time, last words are yours! Cheers

Thanks for your interest in the true underground.

www.endserver.com/dolentia
www.altare.pt
www.mordgrimm.co.uk

Questions: Simach
Answers: Sepultus
Official web: Dolentia
Country of origin: Portugal

Přečíst »

Dolentia

| 4.1.16

1. Zdravím DOLENTIA. Vyšlo vám nové album a mě by zajímalo, jak bylo přijato a jaký z něj máte pocit. Změnili byste dnes něco?

Konečný výsledek je velice blízko tomu, co jsme původně zamýšleli. Hudebně se jedná o pokračování všech našich předchozích děl, tentokrát ale s ostřejším a mocnějším zvukemm. Reakce jsme nezaznamenali takřka žádné, ale to není důležité, neboť pro nás nic neznamenají a tak je (cíleně) nevyhledáváme.

2. Portugalská scéne je pro mnohé velkou neznámou a přiznám, že ani já moc portugalských kapel nesleduji. Občas ale na nějakou undergroundovou perlu narazím. Vaše novinka vyšla u labelu Mordgrimm, kteří v minulosti vydali několik zásadních nahrávek, takže by mě zajímalo, jak jste se jim dostali do spárů a jak zatím tuto spolupráci hodnotíte?

Portugalsko má silnou undegroundovou scénu s mnoha kvalitními kapelami, kterým nechybí správný přístup k věci. Pátrej chvíli a myslím, že budeš překvapen.
S Mordgrimm jsem byl v kontaktu mnohem dříve, než jsme uzavřeli jakoukoliv dohodu a Frater Nihil (vlastník Mordgrimm pozn. ed.) naše dřívější vydání dobře znal. Díky tomu k naší spolupráci došlo velice přirozeně. Jsme pyšní, že jsme součástí labelu s tak zásadní minulostí.

3. Podle metal-archives jste překročili dekádu své existence. Když se ohlédneš za historií kapely, mohl bys vytyčit nějaké zásadní milníky? A jaké jsou vaše plány pro budoucnost? Mají DOLENTIA v úmyslu setrvat v undergroundu a nebo se nebráníte i větších cílům a tedy i větším labelům, festivalům atd.?

Náš hlavní cíl zůstává stále stejný: Chceme vyjádřit sebe sama s tou samou silou a autenticitou, které nás posedly od prvních dnů existence kapely. Jakékoliv jiné úspěchy a činy jsou podružné. Mezi ty nejdůležitější změny za posledních deset let patřily změny v sestavě. Začínali jsme dva a teď hrajeme čtyři. Luctus se k DOLENTIA přidal v roce 2007 čímž se kruh uzavřel a od té doby se dynamika v kapele s každým dnem posiluje a ostří.

4. Jaká síla pohání DOLENTIA a co vás ve tvorbě hudby nejvíce ovlivňuje? Jaká je vaše filosofie a poselství? Považujete se za náboženskou kapelu? Můžete odhalit, co se skývá za vašimi texty?

DOLENTIA pohání smrt a mrtví; od tohoto začíná naprosto vše. Co se týče náboženství či jiných témat. Stát se může naprosto vše, pokud pocítíme, s čím se v daném momentu musíme zabývat. Texty mohou reagovat na široký záběr podnětů, ať už to jsou zkušenosti, vědění, místa a je jedno, zda nová či nikoliv. To, co se nachází kolem nás, nás ovlivňuje vstkutku hlubokým způsobem a smrt je dozajista tím nejmocnějším prvkem okolo.

5. Sledujete současnou blackmetalovou scénu? Pokud ano, jaké kapely na vás učinily největší dojem? Co si myslíte o lidech, kteří si kapely znelíbili jen proto, že dosáhly určité popularity, která se neslučuje s jejich představou undergroundu?

Komerční úspěch nepovažuji za problém pokud jej kapela dosáhla bez jakýchkoliv ústupků či změn. Pokud se však kapela něčeho vzdala na úkor úspěchu či popularity, to již považuji za smutné. Avšak neexistuje kapela, která by se líbila všem, takže ani tohle není příliš důležité. Pokud mě osobně nějaká kapela zklame, tak ji prostě přestanu sledovat. Naštěstí je všude kolem spousta kapel, které stojí za poslech...
Já osobně rozhodně tíhnu k portugalským kapelám, jejichž členy znám osobně, jako jsou například Black Howling. Jejich poslední album je skutečně mistrovská práce.

6. Jak jsou pro DOLENTIA důležitá živá vystopení? Vystupujete často? Pokud ano, tak jak vaše show vypadá? Zaměřujete se nějak na estetickou stránku koncertů, čímž mám na mysli snahu o vytvoření rituální atmosféry (svíce, kadidlo, kosti) a nebo je váš přístup zcela přímočarý? Jak portugalské obecenstvo podporuje black metal?

Živé vystupování se stalo součástí esence DOLENTIA. Hraní vlastních skladeb, dokonce i když hrajeme jen sami pro sebe ve zkušebně, je intenzivní a očistný prožitek. Před lidmi nehrajeme velice často, koncerty pro nás musí mít nějaký význam a tím myslím, že se pak nevyhnutelně jedná o něco neobyčejného. Nejvíce se soustředíme samozřejmě na hudbu, ale občas si připravíme něco zvláštního i z vizuálního hlediska. Místní publikum je docela malé, ale o kvantitu zde rozhodně nejde...

7. Když se mluví o portugalském metalu, tak většinu lidí obvykle hned napadnou Moonspell (kteří na mě se svými prvními dvěma alby měli jistý vliv) a nebo Sirius, kteří možná nejsou tak velcí, ale určitě jsou ve světě známí. Máte k těmto kapelám nějaký vztah? Co si o nich a o metalové scéně v Portugalsku obecně myslíte? Které kapely stojí za zmínku?

Z Moonspel se stala obyčejná metalová kapela bez jakýchkoliv vazeb na underground a o Sirius se tady nikdo nestará. Když se mluví o portugalském black metalu, tak tyhle kapely nikdo ani nezmíní...
Avšak odvrácená strána portugalské blackové scény rozhodně nabízí jedny z nejzajímavějších kapel, které v současné době existují. Za zmínku stojí alespoň Black Howling, Mons Veneris, Vetala, Cripta Occulta, Black Cilice, Satanize, Inthyflesh, ArcanusTenebrae, Decrepitude a další...

8. Jak důležitou roli ve vašich životech hraje DOLENTIA? Máš ty a nebo někdo z dalších členů nějaké své vlastní projekty a nebo je tahle kapela vaším ústředním dílem?

DOLENTIA patří rozhodně k těm nejdůležitějším věcem v našich životech. To co ale děláme mimo kapelu není vůbec důležité.

9. Díky moc za tvůj čas. Poslední slova jsou tvá!

Díky za tvůj zájem o skutečný underground.

www.endserver.com/dolentia
www.altare.pt
www.mordgrimm.co.uk

Otázky: Simach
Odpovídal: Sepultus
Oficiální stránky: Dolentia
Národnost: Portugalsko

Přečíst »

Sarkrista / Sad – Fury of the Doomsday Apostles

| 16.12.15

Zná to jistě každý z Vás. Občas se stane, že hlubiny pekla vyvrhnout na povrch zemský nahrávku, která Vám vyloženě sedne. Už na první poslech. A bez kompromisů. Podobný pocit jsem po delší době zažil poté, co jsem si opatřil nové split CD německé kapely Sarkrista a řeckého uskupení Sad, které bylo vydáno řeckým labelem Metal Throne Productions. Splitko Běsnění apoštolů Soudného dne nabízí přesně to, co slibuje název. Ryzí black metal, řemeslně velice dobře odvedenou práci, která dle mého názoru musí uspokojit sluch každého vyznavače černého kovu.

Představme si prvně obě zmíněné kapely. Německá Sarkrista bude mezi blackmetalovými fanatiky zřejmě přeci jenom známějším tělesem, neboť má na svém kontě desku The Acheronian Worship z roku 2013, která byla mnohými považována za jedno z nejlepších prvních alb na poli nových blackových kapel. Sarkrista se napříč svou tvorbou určitě nesnaží o zavádění nějakých nových prvků do černého řemesla. Zdá se mi spíše, že se snaží naopak o to co nejvíce proniknout do hlubin toho, co black metal představuje a co black metal činí black metalem. Měl-li bych hudbu Sarkristy přirovnat k nějakému ze známějších jmen, napadá mě především finský Sargeist. Řada písní této německé smečky mi pak evokovala, či byla přímo cítit vlivem dalšího finského velikána, Satanic Warmasteru. Rozhodně bych však netvrdil, že se Sarkrista je nějakou kopií těchto známých jmen finské scény, hudební blízkost je však patrná.

Druhá kapela, která se podílela na vypuštění apoštolů Soudného dne, je, jak již bylo řečeno, řecké uskupení Sad. Přiznám se, že Sad jsem až do poslechu tohoto splitka neznal. Sad, na rozdíl od Sarkristy, jsou na scéně již řadu let etablovaným hudebním tělesem, fungujícím již od léta Páně 2005. Letmý pohled na hodnocení jejich diskografie na metal-archives však naznačuje (hodnocení osciluje zhruba mezi šedesáti a sedmdesáti procenty), že jejich tvorba by měla být pouze tvorbou maximálně tak lehce nadprůměrnou. Já sám jsem si však skladby Sad z Fury of the Doomsday Apostles pustil dříve, než jsem koukl na metal-archives. A musím říct, že skladby Sad se mi na splitku líbí snad ještě o chlup více, než skladby jejich říšských kolegů. Zvuk skladeb Sad je o něco horší než zvuk skladeb od Sarkristy, nicméně lze říct, že Sad jde ještě víc na dřeň, než Sarkrista. Z písní je doslova cítit gró žánru.

Budu-li však splitko hodnotit v jeho celistvosti, nelze říct, že by jedna z částí byla vyloženě lepší, než druhá. Nahrávka obsahuje celkem šest skladeb, přičemž každá z kapel přispěla do vínku běsnícím apoštolům rovným poměrem. Fury of the Doomsday Apostles je dílem, které v zásadě určitě osloví všechny blackmetalové fanoušky, lpících na čistotě žánru. Zpracování je výborné, zvuk přesně takový, jaký se ke skladbám obou kapel hodí, vokály přesně padnoucí do atmosféry, která je mimochodem úchvatná a pohlcující, a to ať už v případě Sarkristy, tak v případě jejich řeckých kolegů ze Sad. Tempo písní je poměrně rychlé, jen výjimečně sklouzávající někam do středních poloh. Skladby skvěle odsýpají, velmi rychle se Vám dostanou pod kůži. Celé to má náboj, umí to vtáhnout. Jak jsem napsal již v úvodu recenze, jedná se skutečně o velice dobře odvedenou řemeslnou práci.

Speciálně bych pak vyzdvihl několikero partikulárních záležitostí. Zmínit určitě musím jedinečný a skvěle padnoucí vokál zpěváka Sarkristy, Revenanta. To, co na splitku předvádí, bych označil za principielně přesně to, co očekávám od umně provedeného blackového vokálu. Velice nerad bych Revenantovi jakkoliv uškodil následující poznámkou, ale některé polohy jeho hlasu mi vzdáleně, ale vážně pouze vzdáleně připomínaly vokál Daniho Filtha z Cradle of Filth z velice raných dob této britské kapely. Další věcí, kterou bych rád vyzdvihnul, jsou některé riffy a melodie vyprodukované na skladbách Sad. Popravdě ani příliš nenacházím slov, kterými bych je popsal. To se prostě a jednoduše musí slyšet. Především pak to, co se odehrává zhruba v polovině skladby Still Death je něčím, co ve mně zaručeně vyvolá minimálně solidní náběh na mrazení v zádech.

Celkově vzato tedy nemohu split CD Fury of the Doomsday Apostles hodnotit jinak, než velice, velice pozitivně. Fanoušek kvalitního black metalu určitě nebude zklamán. Šest skladeb tvořících toto CD, jež zabírají necelých čtyřicet minut času, jistě nebude něčím, co si přehrajete jednou a již se k tomu nevrátíte. Závěrem tedy mohu jen zopakovat, že dle mého soudu se jedná o velice kvalitní undergroundový příspěvek, který by si žádný fanoušek černého kovu neměl nechat ujít.

Autor: Pavek

Seznam skladeb:
1. Sarkrista - Ascending from the Urns
2. Sarkrista - Behold Perdition!
3. Sarkrista - Their Drowned Sanctuary
4. Sad - Still Death
5. Sad - Festing over Your Dead Corpse
6. Sad - Through Times Immemorial

Oficiální stránky:
Sarkrista @ Facebook, Sad

Vydavatelství:
Metal Throne Productions

Země původu:
Německo, Řecko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

Přečíst »

Mgła / One Tail, One Head / Misþyrming / Kringa

| 14.12.15

Malé prosincové turné dalo dohromady čtveřici kapel, které není radno minout, obzvláště pak pokud zavítá i do matky všech měst, stověžatého hlavního města Prahy. Už se to začíná stávat vcelku příjemnou tradicí, že se na sklonku roku uspořádá temný rituál, který nabídne nejen skvělou sestavu kapel k zábavě a tanci, ale je to i výtečná příležitost se potkat s lidmi, které přes rok nevidíte, neboť na koncerty moc nejezdí, či raději zůstávají skryti v temnotě svých slují. Bez dalších zbytečných řečí se přesuňme časem a prostorem zpět do klubu Nová Chmelnice, který v pátek doslova praskal ve švech, pod náporem black metálů a vyznavačů černého umění (už před otevíračkou klubu, která se lehce posunula, stála fronta až na zastávku šaliny, teda tramvaje – Pražáci prominou).

Z čtyřhlavé smečky kapel není valnou většinu potřeba představovat, protože u nás nehrají poprvé. KRINGA se do ČR vrátila již potřetí a opět mě nezklamala. Borci zahodili ubrousky, jež halily jejich tváře, koberec darovali armádě spásy a na celkovou rituální stylizaci hodili bobek. V pátek se prezentovali poměrně punkovým způsobem, což dle mého názoru nijak vystoupení neuškodilo. Ba právě naopak. Smrad z pálícího se čehosi se plazil sálem do nosních dírek a ušní lalůčky se pomalu připravovaly na nápor hlasité muziky této čtveřice. Ačkoliv v klubu v té době byla tak třetina lidí než na konci akce, nic to neubralo na atmosféře, kterou se Rakušákům povedlo vyčarovat. Zvuk byl vcelku čitelný, baskytara proti minulým show se mi zdála více v pozadí, naopak bicí byli slyšet krapet víc. Ale vše naprosto v klidu, ani malé zaškobrtnutí ve třetí skladbě jim nemůžeme mít za zlé. KRINGA opravdu roste k lepšímu a docela se těším, až vypustí nějaký ten nový materiál.

[Dalihrob] Sotva jsem se protáhnul a prokecal vstupem, tak KRINGA začínali hrát a na rovinu: Rakušáci pro mě nakonec byli tou nejlepší kapelou večera, což jsem teda nepředpokládal. Tatam je ta podivně excentrická kapela z Prague Death Mass 2, kde byl tušený potenciál do značné míry ještě skryt. Už to nebylo jen černé dřevorubectví, ale poctivé a uhrančivé blackmetalové čarování; „cizorodým“ vlivům navzdory. Tupa-tupa-tupanice kopaly do ksichtu, jak měly a těch pár atmosférických ploch co v hudbě jsou (například v peckovní novince „Pearly Gates – Abhorrent Ascent“), mi učarovalo. Hrálo se převážně z EPka „Total Mental Desecration“, rubly se i dvě novinky a nechyběla ani má oblíbená demovka „Nigromancee“. Pach svíček byl omamný a já nemohu odolat představě, jak by KRINGA mohli vraždit v nějaké zatuchlé malé díře plné maniaků, kteří přišli jen kvůli nim.

[PestNoir]První kapela to má vždy nejsložitější. Lidé jsou rozlítaní, postávají ve frontě na první nápoje či před odkladištěm svršků. Okultní smečka KRINGA zavítala do Prahy z Rakouska. Předtím než prvně hrábli do strun, jsem si byl prohlédnout pódium, kde už byly připraveny drobné oltářky, které po vzplanutí začaly vydávat omamnou vůni. Celkově vzato musím říct, že jejich vystoupení mě příliš nezaujalo, i když jsem slyšel celou řadu reakcí. Byla to moje první zkušenost s nimi a doufám, že až je uvidím příště, zapůsobí na mne více. Není okultismus jako okultismus.

Pražskou premiéru měli hoši ze země věčného ledu. MISþYRMING pro mě byli největším lákadlem a myslím, že podobně to měla velká hrst lidí. Dav fanatických uctívačů se zdvojnásobil, místo před pódiem zhoustlo a teplota rostla. Musím říct, že i přes lehce rozhozený zvuk, který se naštěstí v průběhu setu výrazně zlepšil, však Islanďané dávali svým nástrojům co proto. Není se tak čemu divit, že struny na kytaře praskaly jak o závod (nemohu nezmínit zcela ladnou výměnu kytary, hehe). A přestože jsem set sledoval napůl přes čočku foťáku a kamery, řádění MISþYRMING mě dostávalo do kolen. Kombinace naprosto zběsilých pasáží, disonantních kompozic a zápalu členů kapely nemohlo nechat nikoho chladným. Pot mi stékal po celém těle, a to jsem se ani nezapojil do kotle. Za mě rozhodně vrchol večera a totální spokojenost.

[Dalihrob] MISTHYRMING otevřeli set novou skladbou, naložili téměř bez přestávek do lidí komplet „Söngvar elds og óreiðu“ (bez ambientů a juchačky „Söngur Upljómunar“) a po závěrečné, vzteklé „punkovce“ zase odešli. Nebude pro mě překvapením, pokud pro někoho Islanďané byli nejlepší kapelou večera, ale mě tam něco chybělo. Ani uzavřen do sebe jsem se nedostal do toužených „výšin“, které jsem si zakusil s prvními ultra intenzivními poslechy debutu. Možná to bylo zvukem, ve kterém se nečetlo úplně nejlépe (neznat desku nazpaměť, měl bych asi problém), nebo bych to mohl svést na nedokonalou výměnu energie mezi kapelou a fanoušky. Ale nemohu křivdit ani jedné straně. MISTHYRMING (hlavně jádro kapely – frontman a bubeník) dávali do setu téměř všechno a dost lidí pod pódiem bylo také slušně zfanatizovaných. No co už. „Friðþæging blýþungra hjartna“ a „Ég byggði dyr í eyðimörkinni“ vraždily i na ¾ plynu a už dlouho mě tak nebavilo sledovat kytaristovu hru.

[PestNoir] Oproti tomu Island vyslal na pražské bojiště pluk maniakálních muzikantů, kteří všem předvedli, zač je tomu Píseň ledu a ohně. MISþYRMING. Stál jsem v publiku jako opařený a pozoroval jejich dravou show, během které dostaly dva nástroje řádně za uši. Černými šmouhami pomalovaní seveřané rozpoutali lavinu, v níž se mísila agrese a hluboký trans. Ač nejsem příliš velký zastánce islandské scény, tak musím říct, že tito hošani mě doslova smetli. Mix melodična a brutality obklopený mrazivou aurou byl přesně tím, co jsem potřeboval. Není třeba dále filozofovat. I kdybych býval slyšel už jen tuto kapelu, mohl bych být s průběhem večera spokojený. Na své si pak dozajista přišli i nákupci oděvů, jelikož trika, co s sebou chlapci přivezli, byla poměrně vydařená.

Návrat ONE TAIL, ONE HEAD na pražské pódium očekával snad každý. Po předchozích setkáních si každý umí představit, co se na pódiu či pod ním může dít. Já to znám moc dobře, takže jsem si pro jistotu pořízení foto- a videozáznamů a nepořízení monoklu pod oko šel stoupnout bokem. Set započal skladbou „In the Golden Light“ a pomalu se rozjíždí kotel. Jakmile kapela přidala na razanci, zvětšil se i kotel s pařícími fanatiky. S každou další skladbou se zvyšovala teplota a já čekal, že mě každou chvíli i na boku kotel semele. Nesemlel. Docela jsem se divil, že jsem po asi třetí skladbě byl schopný jít si stoupnout do středu klubu a bez újmy na zdraví si tam odfotit pár záběrů a natočit další video. Rozhodně to nebylo nasazením kapely, ale dav se mi tentokrát zdál nějaký líný a opatrný. Žádná pekelná mlata jako na PDM 1 či 2 nebo loni. I na Luctusovi bylo vidět, že ho absence krve a potu stříkajících na všechny strany mírně štvala. Kapele to však na drajvu neubralo a ke konci se opět pár nadšenců rozhodlo si dát do těla.

[Dalihrob] Pražské koncerty OTOH jsou legendární právem a po mém loňském zklamání v Krakově jsem se moc těšil, co kapela předvede doma. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu, že tohle české setkání bylo asi nejméně intenzivní ze všech. Alespoň jsem si v momentech relativního klidu či oddychu mohl užít výtečnou (a snad z velké části spontánní) teatrálnost kapely. OTOH jsou zkrátka rock 'n' roll se vším všudy a za O.K. podmínek vždy zaručí strhující zážitek (teda pokud nejste Nocturnal, haha). Kromě Luctusových pičovinek (jako třeba rýpání do lidí v první řadě) a mírného násilí byla pro mě vrcholem nová skladba „Wings“, kterou OTOH zahráli, myslím, jako předposlední. A tím se nabízí klasická otázka: Kde je kurva do piči ta zasraná nová deska?

Závěrem: Smekám před slečnami, které vlítly do kotle s větší vervou a zápalem než většina chlapů.

[PestNoir] Kdo zná ONE TAIL, ONE HEAD z dřívějších živých vystoupení, tak ví, jak jejich koncerty probíhají. Zkráceně řečeno – je to velká taneční párty, během které posedlý Luctus dělá na podiu jeden akrobatický kousek za druhým. Na domácí poslech jejich materiálu jsem nikdy nebyl, ale to, co předvádějí na večírcích, je výborné. Nečekalo nás tedy nic jiného než tradiční bál, během kterého z kapely sálala energie a fanatizovala rozvášněný kotel do změněných stavů vědomí. Tentokrát jsem se ke strkanici nepřidal, jelikož jsem si šetřil síly na následující teistické zlo. „This is OTOH.“

Poslední a pravděpodobně nejočekávanější smečkou večera byla polská MGŁA. Já sám jsem se dost těšil, protože jejich koncerty patří k těm nadprůměrným a i tento večer ze svého standardu neustoupili. Zvuk byl z celého večírku tím nejlepším. Naprosto krystalicky znějící kytary doslova zabíjely a stahovaly z kůže. I já jsem tak nějak očekával, že by mohl být set pro české publikum ozvláštněn nějakou hostovačkou, když jsem mezi tou hromadou lidí potkal třeba Lamii Vox. Nicméně pana Aspy jsme se nedočkali a museli jsme se spokojit „jen“ se setem MGŁA. Nerad bych, aby to vyznělo nějak stroze, ale v případě jako vždy perfektních Poláků v podstatě není co rozvádět. Kdyby nebylo premiérového vystoupení Islanďanů, rozhodně by byla polská úderka tento večer mým číslem jedna. Setlist byl průřezem nejen řadovými deskami, ale i EPs a skutečně nemám, co bych vytknul.

[Dalihrob] A teď trochu jiný náhled na věc. Ano, MGŁA jsou elitní kapela a skladby jako Mdłości I–II, WHTN VII nebo EIF II, byly výtečné a strhující, ale jinak to byla celkem nuda. Nuda v podání Mlhy je sice pořád o pár levelů výše než standard ostatních kapel, ale do magnetizujícího zážitku z dřívějšího „mlžení“ to mělo velmi, velmi daleko. K oživení by možná přispělo, kdyby se zničehonic objevil na pódiu M. Aspa a zazněl alespoň jeden „cover“ Clandestine Blaze (na Nidrosian Black Mass a také o den později v Krakově se Poláci dočkali full-setu Mgla/CB), a nebo kdyby někdo z kapely sestřelil toho vola, co si usmyslel zaházet mařenou na pódiu (ne opravdu na tebe nikdo nebyl zvědavý).

[PestNoir] Podruhé ve svém životě jsem měl tu čest spatřit mocnou polskou MGŁU. Netrpělivost byla vskutku veliká, a tak jsem se několik minut před začátkem mačkal vepředu, abych viděl vše zblízka. Zakuklenci v křivácích byli zde a peklo začalo. Prvními songy mě naprosto odrovnaly (Mdłości I a hlavně FDTN I), takže jsem většinu energie vyplácal během prvních pár minut. Došlo samozřejmě i na prezentaci nového materiálu, a tak jsem měl chvíli času opět načerpat síly, jelikož jejich novou (ač výbornou) desku nemohu stále nějak dostat pod kůži. Můj problém. Předposlední album dostalo rovněž svůj prostor; bez démonické WHTN VII, kdy se člověk jen postaví, zavře oči a vnímá univerzum, bych si jejich palbu nedokázal představit. Hrůza s číslem tři byla evokována rovněž. MGŁA je krásným příkladem toho, že kapela nemusí hrát kdoví jak dlouho, aby byl člověk totálně odrovnaný. Jak přišli, tak odešli. Žádné šaškárny či přídavky. Tak to má být. „Walk this path – now and forever.“

[PestNoir] Skvělý koncert, organizátorům budiž požehnáno. Se zvukem jsem problém neměl. Jen ten zákaz kouření nebyl příliš dobrý point. Ale tak co, pro jednou jsme to vydrželi. Těším se, s čím se vyrukuje příště. Že by Black Witchery?

Co říct závěrem? Snad jen, že šlo o velice povedený večer plný výtečné muziky, spousty známých, urputného vedra, kapající klimatizace, mačkání se v každé sekci klubu i před ním a zkrátka všeho toho, co k blackmetalovému večeru patří.

Kompletní fotogalerii si můžete prohlídnout na tomto odkaze.

Autor: Dufaq

Název akce:
Mgła / One Tail, One Head / Misþyrming / Kringa

Vystoupili:
Mgła
One Tail, One Head
Misþyrming
Kringa

Datum a místo koncertu:
11. 12. 2015
RC Nová Chmelnice

Přečíst »

Mgła / One Tail, One Head / Misþyrming / Kringa - Živé záznamy

| 13.12.15

Níže naleznete všechny pořízené videozáznamy z koncertu kapel Mgła, One Tail, One Head, Misþyrming & Kringa. Každé video doporučujeme rozkliknout do nového okna a v nastavení přepnout na HD kvalitu.

Kringa - Wreck the Temples

Kringa - Sanguine Painter

Misþyrming - ...af þjáningu og þrá & Endalokasálmar

Misþyrming - Er haustið ber að garði & Friðþæging blýþungra hjartna

One Tail, One Head - In the Golden Light

One Tail, One Head - One Tail, One Head

One Tail, One Head - The Splendour of the Trident Tyger

One Tail, One Head - Awaken (Being Beyond Form)

Mgła - Mdłości II & With Hearts Toward None I

Mgła - Exercises in Futility II

Autor: Dufaq

Název akce:
Sol Ter Sortma III

Vystoupili:
Mgła
One Tail, One Head
Misþyrming
Kringa

Datum a místo koncertu:
11. 12. 2015
RC Nová Chmelnice

Přečíst »

Interview with Kutná Hora

| 10.12.15

1. Hi. Since it is in your case the new band, I´d like to ask you at the beginning for the brief history of KUTNÁ HORA and steps that led to its creation.

München, Wallach and ex vocalist A.D. founded Kutná Hora about ten years ago. The fact is that the Black Metal scene in Israel is very small, it’s almost impossible to sustain a serious working band. Therefore there were many changes in the band's lineup until LECHEM and Zelazo joined in 2011 and the lineup has been stable since. The first show of KH was at the year 2012, seven years after the first rehearsal. We didn’t want to perform or release anything before we felt completely satisfied with the result. The debut EP “Assign the Rebels” was released on Aug 20th, 2015.

2. It is not such often to be happened, that I ask about the name of the band, but in your case, I will make an exception. Why exactly KUTNÁ HORA? Did legendary ossuary interest you? Did any of you see this place on own eyes, or do you know about it only indirectly?

KH’s ex vocalist and founder A.D. was living in the Czech Republic and was very inspired by the town and the ossuary and came up with the idea, we all read about it and we found it suiting with the spirit of the band. Eventually we parted ways as he was on the path to become an orthodox religious Jew, He now lives in a “Yeshivah” in Jerusalem, and is devoted to practice Judaism. He is a very mystical man and KH owes him a lot, but in a certain point it was impossible to continue working together. He refused to perform on Sabbath ( Saturday,the jewish holy day) and vetoed the אין אלוהים banner (hebrew for “there is no god”) that he himself came up with just a few years earlier.

3. Do you have in Israel similar place? Try to describe, how your funeral habits look like.

Israel has a lot of archeological sites from different times and different cultures but we don’t get our inspirations necessarily from those places. You can find the satanic spirit in the everyday life in Tel-Aviv, as well as in the ancient temples in Jerusalem.

4. As well as your name also nick sounds czech/slovak. Does some of you have roots in Czech or Slovakia?

The name Żelazo is from Polish, and it means Iron, it’s also his original surname before his ancestors went through forced hebraization. The word itself is tattooed on his right arm in ancient Hebrew letters (Paleo-Hebrew) as a token of honor to his Polish/Hebrew roots.

5. Let´s go to the „Assign The Rebels“, which astonished me with its power and devastating potential. I feel from the record the heritage of north black metal school (Marduk, Gorgoroth, etc.). Do you see it similar?

We are glad to hear it, devastation and power was what we aimed for. True, we are inspired by a lot of the great bands of Scandinavian Black Metal, but we always give it our own touch which is fast, blast-driven and aggressive black metal. We don’t aim for easy-listening material, we want the music to grow on the listener throughout time.

6. What generally do you deem as the strongest inspirational source?

There isn’t any specific inspirational source to our material. Our music & lyrics just come out from within us and reflects the sum of all our life experiences and the music we have listened to throughout the years.

7. What way did the material for debut album rise? How much time took the composing and how much time recording itself?

As soon as we felt it’s time to release a record we put our mind and soul to it. The whole process of recording, mixing and mastering took three months of intensive work in the studios. We like to wait some time after composing before we release our material, sometimes even few months. We like to look at it in retrospective and we are very critical about it. therefore the composing process is usually quite long.

8. You placed at the end of the album the cover version „Jacob“, originally from Laladin. Who is she?

Laladin was an Israeli female pop band from the 90’s, they had one huge hit called Ya’akov, we grew up loving that song. Although it is a pop song we felt that its lyrics and atmosphere is really dark and fits black metal music. in hindsight we guess that's the reason we loved it so much. https://www.youtube.com/watch?v=45L7eo0p37U (The original version)

9. What about KUNTNÁ HORA and live performances? How runs your possible shows?

we put great effort into our live shows, it´s important to us to create the right atmosphere for our music. We try to push the limit again and again in every concert we have. You are all invited to look at our pictures and videos online to get the sense of it.

10. Your debut was released on CD. Don´t you think about its release on LP or MC?

Not currently, there’s not enough demand for an LP release in our own country but hopefully someday we will be able to.

11. Do you work on the follower of the debut? What way will your new material possibly lead to in comparison with „Assign The Rebels“?

We are currently focusing on promoting the album and haven't started working seriously on new stuff. we believe that the next album will keep on from the point “Assign the Rebels” ended but it's too early to tell.

12. What are your plans to future?

We are planning a european tour for the upcoming spring, and generally we are aiming for doing more stuff abroad since in our home country there is not much more to do when it comes to Black Metal or Metal in general.

13. Thank you for interview. Something for the end…

Thank you for the chance to express ourselves in your zine, Keep following us

Questions: Dagon
Answers: Kutná Hora
Official web: Kutná Hora @ Facebook
Country of origin: Israel

Přečíst »