Caïnan Dawn - Thavmial

| 22.5.15

Ač mají CAÏNAN DAWN už leccos za sebou („In Darkness I Reign“ a „Nibiru“) pro mě je jejich aktuální CD „Thavmial“ prvním setkáním (klasicky) s jejich tvorbou. Francii mám, co se hudby týče, moc rád, takže jsem byl zvědav, s čím že to tihle zaklínači přišli. Když se objeví v jedné větě Francie a black metal, tak se drtivé většině fanatiků vybaví něco (nebo někdo), co (kdo) těží z dolů kapel jako Deathspell Omega / Blut Aus Nord / Love Lies Bleeding (Decline of the I) / Hell Militia / Aosoth. CAÏNAN DAWN k tomu ale přistoupili jinak a z typických hudebních příznaků své země na „Thavmial“ nepoužili ani zbla. Je to dobře? Je to špatně? Uslyšíme.

Po čistě ambientním intru se rozjíždí nečekaná nálož, která svými riffy připomíná kultovní „Nightwing“. Sypačka, hoblovačka, zaklínačka a nekompromisní ubíjení pozitivna. Galský kohout dostal pěkně na frak. Černo všude, kam se podíváš, vyhrávky ala Marduk a výtečné melodie. První dvě regulérní skladby „The Brood“ a „Legionem Daemonicus po sobě nechávají solidní spoušť a tento nekrásný začátek je pastvou pro uši. Tedy, platí stoprocentně jen pro „The Brood“. První polovina „Legionem Daemonicus“ se drží nastavené laťky a na dvěře zaklepalo nadšení. To však po otevření satanžel dostane rampouchem do oka a písek do rány. V tomto tracku totiž začíná na povrch vylézat různými trhlinami v kompozicích a nápadech nuda, která si dá cigárko s naší pozorností přesně ve chvíli, kdy se hoši vytasí se svým prvním (a ne posledním) infantilním, rádoby heavy (nebo jak to nazvat) nápadem. Nadšení leží v kaluži modré krve, protože další čistě pomalý song, si po cigárku pozval nudu dovnitř. Asi na kávičku. S „Kaon“ se naštěstí trošičku vrací údernost, zlo, rychlost a zima, pachuť však zůstává a přiznejme si, že po čtyřech skladbách takhle přemýšlet je nic moc.

Deska má hodinu a nám se po dvaceti minutách dostalo jednoho nemilosrdně vraždícího songu, jednoho vraždícího z půlky, třetího tak prázdného, že s otráveným pohledem kontrolujete hodinky a čtvrtého, kdy to zase solidně fičí, ovšem zdaleka nedosahuje kvalit otvíráku „The Brood“. Tohle je de facto celá deska v kostce. Jako na houpačce se střídají riffy, se kterými přichází black metalová vichřice a CAÏNAN DAWN v nich jsou sakra silní a pak zase přijde nějaká, s prominutím, naprosto debilní (již zmiňovaná) infantilnost při pokusu o thrashovost, melodeathovost nebo jakoukoliv jinou pitomost. Pak zase přijde nečekaná a uši hladící ambientní vsuvka. Už teď je jasné, že kdyby místo hodiny bylo 35 minut a borci se nepouštěli do vod, ve kterých nezvládnou plavat, byla by to úplně, ale úplně jiná poslyšená.

Zvukově asi nic moc vytýkat nebudu, všechno je takové špinavější, pro jejich hudbu a atmosféru naprosto v pořádku (přiblblé pasáže nezachrání ani sebelepší zvuk, takže tady je to jedno). Rytmika taky solidně šlape, ale co mi krájí mozek podélnými řezy je naprostá neschopnost trošičku pořešit (zefektovat) jednotlivé nástroje ve „svých“ pasážích. Ach Zode, opravdu je takový problém nějak rozumně nazvučit basu, která má vládnout (zrovna v té první děsivé pasáži), aby nezněla jako prdící orangutan?

Sečteno a podtrženo je „Thavmial“ průměrná deska, která má docela solidní počet výborných nápadů, ale naproti tomu taky velkou dávku nápadů nudných až blbých. Je to škoda, velká škoda, kór když ani nemůžu použít otřepané klišé o začátku a potenciálu, protože dvanáct let na scéně už je docela dost. Jak jsem řekl, místo hodiny tomu dát pětatřicet minut čisté nenávisti a zla a vše by bylo jinak. Nejčistší ukázkou nevyváženosti je poslední „Thavmial“. Valit tři čtvrtiny songu totálně jalovou a veselou melodii, aby pak byla ukončena absolutně odlišným a podle mě nejlepším nápadem na desce?? Ach jo..

Autor: loathsomE

Seznam skladeb:
1. Keter
2. The Brood
3. Legionem Daemonicus
4. World Among Worlds
5. Karon
6. Vigrid
7. Raunen
8. Thavmial

Oficiální stránky:
Cainan Dawn @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Osmose Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
6/10

Přečíst »

Vyvrženo peklem Vol. I

| 20.5.15

Kapely se rodí jako houby po dešti, ale každý kdo by tvrdil, že se mezi nimi nenajde nic nadějného, je hluchá konzerva. Jsou kapely uvedené níže kvalitní? To už si posuďte sami. My jen víme, že bychom je zrencezovali kdo ví kdy (pokud vůbec) a byla by škoda je ignorovat. Každý nechť si vybere své. Současný underground je víc než fascinující a my jej hodláme sledovat opravdu bedlivě.

Švédští NYGHT se (nejen) rétorikou KTHRSS inspirují až příliš, ale to maniakům asi vadit nebude. Kapela má worship pohřebního měsíce zmáknutý také slušně, takže proč jim nedat šanci? Demo vychází u Ljudkassett.

Název SHRINE OF INSANABILIS některým možná připomene mocné narkoteology Arkhon Infaustus, zde ale hudba více smrdí dnes tak populárními spolky jako Svartidaudi či Deathspell Omega. Trendy? Možná. Kvalitu zde ale přehlédnout nelze. Demo "Disciples of Void" skrývá velký potenciál a kdo ví, možná s časem budou z následovníků vůdci.

Ačkoliv k tomu název EP "Morbid Metal" vybízí, NECROMANIAC mají do Samael-worship bandu docela daleko. Těšit se můžete spíše na oldschool black/death, který smrdí zběsilým německým thrashingem, americkou popravčí školou či brazilským "deathcore" bordelem, kterému ale nechybí řádná fazona. Co čekat od členů The One či Binah. Demo kazeta vychází u Me Saco Un Ojo.

Norské trio NACHASH uctívá hudbu starých Rotting Christ, Master´s Hammer,Grand Belial´s Key či Mercyful Fate a zvěčnilo svou morbidní fascinaci ve formě debutového EP "Conjuring the Red Death Eclipse". 4 skladby, 30 minut, zaprášené riffy a vydání samozřejmě na kazetě u Unborn Productions.

To nejhorší nakonec. Hnus jako tenhle by nikdo neměl poslouchat, ale posluchači prokletí kakofonií kapel jako Impetuous Ritual či Teitanblood už ztraceni jsou a proto nechť věnují zvýšenou pozornost dvouskladbovému sedmipalci španělských SHEIDIM. Pokud kapela s chystaným titulem svou černou magii ještě umocní, bude to hodně, hodně zlé... Vydali rovněž Me Saco Un Ojo.

Přečíst »

Chaos Echoes - Transient

| 19.5.15

Žánrové označení CHAOS ECHOES jakožto death doom metalové je opravdu přitažené za vlasy. Ano, touhle značkou se oháněla a ohání nejedna skupina, která přitom nemá ani s deathem, ani s doomem mnoho společného. V případě francouzských CHAOS ECHOES jde ovšem o mnohem větší volnost myšlení jak vyjadřovacího, tak myšlenkového charakteru.
Vtipné mi připadne hlavně to, že prakticky všichni členové CHE mají mezi svými nástroji napsán i zpěv. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale musím vás upozornit, že zpěvu, řevu ani ničeho podobného na „Transient“ mnoho nenaleznete.

Podivná návštěva z paralelního vesmíru zveřejnila poprvé svoje mysteriózní výlety před třemi roky. EP „Tone of Things to Come“ mělo stopáž běžné dlouhohrající fošny, ale pánové zřejmě mínili, že takto to bude zajímavější. Podotýkám, že už od začátku kapela prokazovala osobitou kvalitu a ojedinělý přístup k muzice jako takové. Více můžeme hovořit o experimentu než o rockové stavbě písně. A o písni bych nemluvil už vůbec. Po trojici „ípíček“ tu máme plnohodnotný debut „Transient“, který na šedesáti minutách rozvaluje jako noční můra v hlavě nemocného chovance psychiatrické léčebny, jenž má obzvlášť špatné období. Je potřeba si vyjasnit, že hovoříme-li o špatné psychice, nemá hudba CHAOS ECHOES nic společného s bláznivostmi typu Mika Pattona atd. Je znát, že hudebníci CHE jsou kultivovaní hudebníci na scestí a dost se soustředí na temnou stránku mysli. Z death metalu si vzali přízrak smrti, choroby a vůbec druhé strany neexistence, odkud není návratu. Z doomu pak velice pomalé tempo, osudovou atmosféru, chladnou odtažitost a zmar. Celé to pak existuje na bázi jazzové improvizace, rituálního ponoru do metafyzických poloh, holotropního dýchání a intelektuálního bádání. Poslech „Transient“ chce podobně zaměřeného jedince, který se nebude zaobírat otázkami, ale nechá se vést. Pokud takoví jste, směle přistupte, zavřete oči a vykročte…

První dojmy budou zřejmě šedivé a jediné, čeho se budete moci chytit, bude druhá půlka třetí „Advent of my Genesis“, kde se objeví ohavný hlas a skladba se postupně změní v jakžtakž normální záležitost se šamanskými perkusemi. U této písně, můžu-li tohle označení použít, jsem od začátku cítil mrazení, které nepolevilo ani postupem času. Nejdelší položka alba je nejkrutější zásekem do vaší mysli. Zároveň je svým způsobem osvobozující a pomůže vám se nadechnout. Předcházející „Interzone IV. Intoxicating Beauty“ vyzkouší, jak na tom jste s trpělivostí i fantazií. Kluci si hrají s efekty, občas prásknou do nějaké struny a hlavní slovo má psychedelická basa. Primitivní vzorec skrývá ovšem nevšední moc, cestu dovnitř světa CHAOS ECHOES. Viditelně si pohrávali i se zvukem, který je dokonale čitelný a pořád dostatečně temný. Jak už jsem psal, příliš prostoru pro normální stavbu písně pánové neumožnili. Napojili se jeden na druhého a jamují. „Interzone V: Ignorance Is Bliss“ nastaví hlukovou bariéru a ustrašenější odradí podruhé. Kdo vydrží divné hrátky, nebo je dokonce prožije, dostane se pak k parádní řezbě „Kyôrakushugi“. Blast beatový nátěr najednou nepůsobí extrémně, ale lahodně. Přitom se jedná o hnus typu BAN v extrémní podobě. Po dalším „Interzone“, které vás nehezky skopne z reality zpět do světa tikání, vrzání, hluku a šumu a vám začnou rudnout oči, cukat ramena, se pomalu s pocuchanou psychikou dosuneme k závěrečné „Soul Ruiner“, která disharmonicky, ale brutálně technicky předvede umění zvrácených intoušů, kteří seběhli z akademické půdy, aby škodili v podzemním světě.

Více filozofie než normální hašišácké hrození. Zároveň bych nerad urážel CHAOS ECHOES z nařčení z nějakého umění, ve kterém se to přehání s technickou představou nebo naopak se na ni kašle a jede se jen po linii obsahu. Zde se využívá plnými hrstmi obou složek jak formy, tak obsahu. Jen je třeba vykašlat se na zažité představy, jak má vypadat temný metal, ale vydat se hledat hranice nekonečného vesmíru lidské představivosti a nenechat se zastrašit nejednou škaredou překážkou.

Autor: Garmfrost

V recenzi Imperial Triumphant jsem psal o své slabosti pro kapely, které kašlou na pravidla a kráčejí vstříc neznámému a už s prvotním, příhodně nazvaným EP "A Tone of Things to Come", jsem věděl, že CHAOS ECHOES patří přesně k téhle sortě muzikantů. S "Transient" je jejich ponor do neznáma snad ještě důraznější než dřív. Ano, je tady death metal a hnusný death metal! Ale veškeré kompozice se rozvíjejí s nebezpečnou grácií, kterou bych čekal od kapel jako Magma nebo Shub Niggurath. Death Zeuhl... Něco takového jsem kdysi plácnul ohledně poslední skladby na debutu finských Swallowed, ale teprve zde má tohle bizarní spojení smysl. "Transient" se neposlouchá snadno. Instrumentální mezihry nejsou natolik fascinující a poutavé jako na "Tone...", spíše posluchače mučí. Ale ani "klasické" skladby nejsou zrovna popíček. Jsem ale přesvědčen, že posluchače, který projeví aspoň trochu zájmu a snahy, nakonec uhrane temnota třeba takové "Advent of My Genesis" a pak už to půjde ráz na ráz. Zhasněte světla, zavřete oči a pokud se toho nebojíte, dovolte mysli vyrazit na výlet někam hodně daleko.

8.5/10

Dalihrob

Seznam skladeb:
1. Senses of the Nonexistent
2. Interzone IV: Intoxicating Beauty
3. Advent of My Genesis
4. Interzone V: Ignorance Is Bliss
5. Kyôrakushugi
6. Interzone VI: Realization
7. Soul Ruiner

Oficiální stránky:
Chaos Echoes

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Nuclear War Now! Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8.5/10

After several EPs we can now immerse into the full-lenght "Transient" which in 60 minutes spreads like a nightmare in the inmate´s mind, who´s suffering from a truly bad case of psychosis. However, when talking about "crazy" music it needs to be said that CHAOS ECHOES have nothing in common with lunacies we know from Mike Patton and his likes for example. Here we can hear that musicians are very sophisticated and somewhere on the long path of musical evolution they were lead astray into the darkest domains of human mind. From Death metal they took the deathly spirit, cold detachment and ruination and the whole things works like a jazzy improvisation - a ritualistic submersion into metaphysical depths of holotropic breathing and intellectual research. "Transient" needs a listener who won´t ask questions but allows the music to lead him or her. If you are of the bold sort than close your eyes and come in.
Přečíst »

Malhkebre

| 18.5.15

1. Zdravím, ze začátku bych se Vás rád, co má váš název MALHKEBRE tlumočit, protože tuším, že má jakýsi skrytý význam.

Hails. Zde je N. Kapalika hovořící jménem Věrozvěstů Potupy. MALHKEBRE je Posel, bytost, která vznikla za účelem šíření Jeho myšlenek a Věrozvěstové jsou služebníky. Nejsme všichni hudebníci, ale každý sloužíme záměrům Ponížení a to na různých úrovních. Společný nám je ovšem jeden cíl a to šíření Posvátné Choroby.

2. Když se ohlédneme za vaší minulostí, všimneme si třeba splitka s Aosoth, takže mě zajímá, zda není více spřízněných kapel, se kterými byste rádi sdíleli plochu nosiče? Osobně bych si dovedl živě představit splitko s Darvualia například.

Pro upřesnění, MALHKEBRE s Aosoth vydali sedmipalcové split EP. Jednalo se o zvláštní spolupráci pod křídly Battleskr´s s cílem vytvořit konceptuální EP o alchymii, zkaženosti a očistě duše, se solí jako ústředním a symbolickým prvkem. Ale to bylo pouze jednorázová záležitost, další splity nejsou v plánu. Jsme pochopitelně nakloněni myšlence kolaborace s dalšími kapelami na pódiu, avšak split nahrávka je do budoucna nepravděpodobná. Věrozvěstové nedávno vydali split lp Sektarism a Darvulia, toť vše.

3. „Revelations“ způsobilo docela povyk, jak dnes na svou práci pohlížíte vy?

Všichni jsme s ní zcela spokojeni. Tvorba si žádala spoustu času, úsilí a energie, ale nyní před námi leží dílo, na které jsme přirozeně pyšní. Veškeré aspekty, jako zvuk či grafické ztvárnění, dokonale naplnily naše očekávání. A také můžeme říci, že celkově pozitivní přijetí nás pohání dále.

4. Nahrávka je velice charakteristická a rozhodně ne pro každého? Předpokládám, že zde platí Multi sunt vocati, pauci vero electi? (volný překlad: voláni jsou mnozí, přijato je málo)

Rozhodně. Je to náročná deska, která k pochopení a docenění potřebuje čas. Ale ani black metal sám by neměl být pro všechny, není tomu tak? Mluvíme zde o Černých Uměních, jejichž koncept se zdá být nejasný pro velikou část extrémně metalového obecenstva. Black metal by neměl být přitažlivý, zábavný ani přijímaný. Řekl bych, že spousta lidí se s ním setká z nesprávných důvodů, protože Černá Umění jsou o upřímné cestě za vnitřní temnotou a duchovním pozvednutím. Jednoduše řečeno, je to záležitost uctívání, transcendence a samozřejmě také zavržení všech všeobecně přijímaných hodnot. Takže se určitě nejedná o pouhý „temný koníček“ pro puberťáky, kterými chybí sebedůvěra a proto se snaží nalézt rychlou a snadnou vzpouru. Rovněž se nejedná ani o „undergroundovou módu“, pro hipstery a novináře. Black metal je dnes všude: Na festivalech, v médiích hlavního proudu, módních prodejnách a samozřejmě i po celém internetu. „Multi sunt vocati“, je spousta lidí, kteří se s ním setkají, ale kolik z nich opravdu pochopí a zcela přijmou jeho skutečnou esenci? Podle mě to bude tak jedno procento.

5. „Revelations“ mě zcela pohltilo navzdory počátečním problémům do něj proniknout, ale o to víc je dnes poslech uspokojující. Budete s dalšími nahrávkami pokračovat ve stejném stylu? Osobně se nemůžu dočkat ještě násilnější porce hnusné, černé špíny.

MALHKEBRE dozajista zůstanou nekompromisním seskupením a další nahrávky budou kráčet stejnou cestou. Nečekejte nic než špínu a chaos, i přesto že se nehodláme vyhýbat experimentování. Černá Umění by neměla být ničím omezována.

6. Latina – mrtvý jazyk vyvolených, který mám osobně velmi rád a vy zřejmě také. Je to pro vás šifra či způsob, jak posluchačům ztížit pochopení textů? Nebo je důvod hlubší?

Latina je dobrý nástroj k prolomení hranic naší moderní společnosti. Je důležité, abychom k povýšení našich duší využili některé klíče ze starých dob. Posluchač je navíc nucen vstoupit, třeba i násilím, do jiného světa – skrze prostor a čas. Ano, latina je mocný a Posvátný jazyk, důkaz čehož lze nalézt v našem díle.

7. Veškeré fotky kapely zobrazují vás náboženský zápal, takže nebudu daleko od pravdy, pokud vás označím za praktikující uctívače Ďábla? Mohli byste nám o své víře říct více a jak utváří vaše umění? Váš duchovní postoj navíc působí podstatně zlověstnějším dojmem, než dnes tak populární „anti-kosmický satanismus“.

Anti-kosmická odnož Satanismu je ve skutečně velice hrozivá, i když ji do značné míry zesměšnily falešné, prospěchářské kapely a nevědomí novináři.
Co se týče Věrozvěstů, ano, naše stezka je mírně odlišná, ale cíl zůstává stejný. Ano, uctíváme Smrt a Ďábla jako skutečné entity a symboly. Ano, uznáváme akauzálno. Ano, praktikujeme magii, každý svým vlastním způsobem. Jsme věřící, neboť tento svět sestává z energií, které věda nedokáže zcela vysvětlit. Cítíš je? Vidíš ty stíny jak číhají v zákoutích tvé mysli? Dokážeš vnímat jejich vliv na děj věcí? Tento svět je tvořen magií a každý „blackmetalista“, který by tohle popíral, není nic než hlupák.

8. Také, jak je vidno minimálně v textech, vám není cizí sebepoškozování. Je pro vás maso a tělo pouhou, nedůležitou schránou a nebo má tohle konání pro vás jakési očistné či slavnostní kouzlo?

Slavnostní jistě ne, ale očistné určitě. Tělo je důležité. Není to jen pouhá schrána, možná je nedůležitá po většinu cesty duše, v období, které předchází zrození a které pokračuje po smrti. Ale během pobytu na tomto světě sehrává zásadní roli; bez ohledu na to, jak je krátký a zcela nicotný v porovnání s aeony. Ale v rámci lidského života se jedná o vzácný dar, o který je nutné pečovat. Tělo je v tomto kontinuu naší schránou a bránou k jeho hlubšímu pochopení. Bolest a slast je nutné si prožít ve všech jejich formách, jakožto další stránku širšího duchovního vývoje. To je důvodem, proč zohavování (a další s tímto spojené zvrácenosti) nehrají svou roli pouze v textech MALHKEBRE a Sektarism, ale také na pódiu, kde je rovněž praktikujeme; nemluvě o našich osobních životem, kde hrají ještě větší roli. Tělesné mutilace a modifikace, sebemrskačství v nábožném i sexuálním kontextu, pálení, svazování, veliké vypětí nebo vytržení, utrpení a extáze v jednom… Nepodceňuj, co vše tě tvá světská schrána může o tobě a tvých možnostech naučit. Pociť to, prožij to, povznes se.

9. Už první setkání s vaším albem bylo uhrančivé, zvláště díky poutavému a zároveň hnusného přebalu. Odkud pochází ona fotografie?

Snímek pochází od Fratera Andyho Julia, který je známý díky svým vizuálním výtvorům pro mnohá undergroundová seskupení. Nemohu ti pochopitelně říci o okolnostech, které za pořízením fotografie stály. Jen se podívej a sám si domyslíš, jaké místo musel Andy Julia navštívit. Vyžadovalo to jisté riziko, ale to se vyplatilo. Jeho práce je jako vždy vynikající a perfektně k MALHKEBRE zapadá.

10. Také se musím zeptat na pátou skladbu „Dogma“. Dokonce i počet slov zde perfektně sedí. Vyjadřuje tato skladba váš pohled na svět?

Vyjadřuje ideál. Životní sen, který dává obrazy se silnou aurou a prožitkem.

11. Čemu se kromě hudby ještě věnujete? Kážete non-stop a nebo jste nuceni se věnovat normálním profesím?

Samozřejmě, že každý z nás má své povolání na plný úvazek, neboť z našich Věrozvěstských aktivit se vyžít nedá. Ale každá vteřina našeho „volného času“ náleží tvorbě, kázání, meditacím a provozování všelijakých obskurních aktivit, které doplňují naší duchovní stezku. Dokonce i naše každodenní zaměstnání jsou způsobem, jak se skrze úsilí pozvednout. Nikdy nezapomínej, že osvícení nakonec přichází skrze veškeré činnosti tvého každodenního života, nikoliv jen během poslechu hudby či koncertování. Pouze skrze svou každodenní seberealizaci, hodinu po hodině, ve všech možných situacích se k Němu (možná) přiblížíš. Každá vteřina nabízí příležitost se řídit svými vlastními zásadami a mělo by být tvou povinností učinit dokonce i ty části života, které nejsou ani zdaleka náboženské, duchovními.

12. Co si myslíte o současné undergroundové scéně? Máte nějaké osobní favority nebo vás zajímá pouze vaše osobní uctívání?

Současná undergroundová scéna je velice rozporuplná. Zdá se, že zde existuje tolik výtečných, upřímných a inovativních kapel, jako těch prospěchářských. Samozřejmě, že věnujeme svou pozornost těm, kteří dovedou s člověkem otřást. Jmenujme alespoň některé: Teitanblood, Katharsis, Reverorum ib Malacht, Stabat Mater, Portal a nezapomínejme ani na starověký kult Mayhem nebo Genocide Organ… Takový seznam by mohl být nekonečný.

13. Děkuji vám, to je od nás vše. Pokud bylo něco nevyřčeno, vyslovte to nyní a nebo jen zakončete rozhovor, jak uznáte za vhodné.

Připojte se k nám!

A.M.S.G.

Ptali se: Pestnoir, Dalihrob
Odpovídal: N. Kapalika
Překládal: Dalihrob
Oficiální stránky: Malhkebre
Národnost: Francouzská

Přečíst »

Interview with Malhkebre

| 18.5.15

1) 1.Greetings to France! First I would like to ask you what the macabre title MALHKEBRE should convey as I believe there is some hidden meaning to it.

Hails. Here’s N. Kapalika, speaking on behalf of the Apostles of Ignominy. Malhkebre is the Messenger, the entity created to spread His message. And the Apostles are its servants. Not all of us are musicians, but everyone serves the purposes of Ignominy on various levels, and we all strive for one goal: spreading the Holy Disease.

2) When looking into your past, we can see a split abum with Aosoth so I am wondering if there any other kindred bands you would wish to release split album with? Personally, I could imagine a split with Darvulia for example.

Malhkebre effectively released a split 7“ ep with Aosoth, not a full lenght. It was a special collaboration under the banner of Battleskr’s, with the purpose to make a concept ep about alchemy, corruption and purification of the soul, with the salt as a central and symbolical element. But it was only a „one shot“, and no other split is planned. Of course we are kind to collaborate with bands on stage, but another split recording is unlikely to happen in the future. The Apostles have recently released a split LP with Sektarism and Darvulia, and that’s all.

3) „Revelations“ has caused quite a ruckus. How do you personally view this work now?

We all are completely satisfied with it. It cost a lot of energy, involvment and time to be crafted, but now this is a release we are naturally proud of. Everything, from the sound to the graphics, fills our expectations perfectly. And of course the overall positive response pushes us forward.

4) Your latest record is very specific and certainly not for everyone. Does the credo „Multi sunt vocati, pauci vero electi“ applies here?

Certainly. It’s a demanding release that needs time to be fully understood and appreciated. But isn’t black metal supposed to be ‚not for everyone‘ in general? We are talking about Black Arts here, whose concept seems to remain unclear for a large part of the extreme metal audience. Black metal was not supposed to become attractive, entertaining and accepted. I guess that most people who get in contact with it do it for wrong reasons. Black Arts are a sincere quest for inner darkness and spiritual elevation. Simply said, it is a question of worship, of transcendance and of course of rejection of all generally accepted values. Certainly not a „dark hobby“ for insecure teenagers in search of cheap and easy rebellion or another „underground fashion“ for hipsters and journalists. Now black metal is everywhere: in festivals, mainstream medias, fashion stores, and of course everywhere on Internet. „Multi sunt vocati“, many are those who will get in contact with it. But how many of them will understand and fully embrace it’s real essence? I guess at least 1%.

5) I have become quite obsessed by „Revelations“ even though I had quite problems to get into it initially. But this makes the listening experience much more rewarding now. Do you plan to carry on the same path with the next releases? I am personally eager to hear even more violent piece of total black filth.

Malhkebre will certainly remain an uncompromising act, and of course the next releases will tread the same path. Expect nothing but filth and chaos, even if we are still in search of experimentation. Black Arts should have no limits.

6) Latin – the dead language of the elect I personally enjoy greatly and you too it seems. Do you use it as cipher or a mean of making it harder for listeners to understand the lyrics? Or there something deeper to it?

Latin is a good tool to break the limits of our modern society. It’s important to use some keys of our ancient times to elevate our spirits. Also, it forces the listeners to enter in another world. Breaking time and space. Latin is a very strong and Holy langage. It should be use as an evidence on this opus.

7) All the band photos demonstrate your religious fervours so I suspect that you are practising devil worshippers, aren´t you? Could you tell us more about your faith and how it shapes your art? Your spiritual stance also seems much more sinister than the nowadays popular „anti-cosmic“ movement.

The Anti-cosmic shape of Satanism is indeed something profoundly sinister, even if it has been largely ridiculed by fake opportunist bands and ignorant journalists.
As for the Apostles, yes, our path is slightly different but its goal is the same. We do worship Death and the Devil as real entities & symbols. We do acknowledge the acausal. We do practice magick, each of us his own way. We are believers, because this world is made of energies science can’t fully explain. Can you feel it? Can you see these shadows lurking around the corners of your mind? Can you perceive their influence upon how things happen? This world is made of magick, and any „black metalhead“ who would deny this is nothing but a fool.

8) You are also no strangers (at least when it comes to lyrics) to self-mutilation. Do you consider the flesh a mere unimportant vessel or do these activities have some kind of purificational or festive charm for you?

Festive, certainly not. Purificational, absolutely. Flesh is important. It’s not just a mere vessel: it is maybe insignificant in the whole travel of the soul, from before birth to after death, but it’s place in our living presence in this world, even as short as it may be, is capital. In terms of aeons, it is nothing. In terms of a human life it is a precious gift we must take care of. Flesh is our vessel in this continuum and it is the gate to a deeper perception of it. Pain and pleasure in all their shapes have to be practiced and experienced, as another side of a larger spiritual development. That’s why we do not only speak about mutilation (and other corporal perversities) in Malhkebre’s or Sektarism’s lyrics, but we also practice some of them onstage, and many more in our private life. Body mutilation or modifications, flagellation in both religious and sexual contexts, burning, binding, deep strain or exaltation, suffering and extasis entwined... don’t underestimate all what your carnal vessel can teach about you, about your limits. Feel it, experience it, elevate yourself.

9) The first contact with your album was magnetizing, partly because the entrancing and heinous cover art. From where did you get that photography?

The picture comes from our Frater Andy Julia who’s renowed for his visual works with a lot of underground acts. I can’t tell you much about the circumstances in which the photography was taken. Just look at it and you’ll easily figure out in which kind of place did Andy Julia go to make it. He took some risks but it was not in vain as his work is once again brilliant and fit Malhkebre’s views perfectly.

10) I must ask you about the fifth track „Dogma“. The number of words also fits nicely. Does it perfectly summarize your world-view?

It summarize an ideal. A life dream to give images with a strong aura and feeling.

11) What do you do besides music? Do you preach full-time or are you forced to take on some normal professions?

Of course everyone of us is engaged in a full-time normal profession, as making a living from our activities with the Apostles is impossible. But every second of our „free time“ is dedicated to our works: creating, preaching, meditating, practicing all kind of obscure activities that complete our spiritual path. Even our „everyday jobs“ are a way to strife to elevate ourselves. Never forget that in the end illumination will come through your everyday life, not just while listening music or playing it onstage. It is in your self-realization day after day, hour after hour, in each and every situation that you will (maybe) get closer to Him. Every second is an opportunity to practice what you preach, so you must work to make your life religious even in its non-religious sides.

12) What is your view of the contemporary underground scene? Do you have any favourites or is your personal worship the only thing worth paying attention to?

The current underground scene if very paradoxical, there seems to be just as much as brilliant, sincere and innovative acts as opportunists ones. Of course we do pay attention to the ones that shake . To name but a few: Teitanblood, Katharsis, Reverorum Ib Malacht, Stabat Mater, Portal, and not to forget the ancient cult of Mayhem or Genocide Organ... the list would be endless.

13) Thank you, that is all from me. If something has been left unsaid, then it is time to speak forth, or just conclude the interview in any way you see fit.

Join us!

A.M.S.G.

Questions: Pestnoir, Dalihrob
Answers: N. Kapalika
Band page: Malhkebre
Nationality: French

Přečíst »

Legion of Andromeda - Iron Scorn

| 16.5.15

Niekedy veci nie sú také, akými sa zdajú. Toto konštatovanie občas naberá kontúr až neobyčajne skutočných, znepokojivo pravdivých a zničujúco reálnych. Myslím, že každý by na podporu tohto faktu vedel uviesť nejeden príklad svojho vlastného života. A dôkazom toho, že toto múdro sa nevyhlo ani okrajovo podzemnému hudobnému umeniu je aj debutová placka tokijského telesa LEGION OF ANDROMEDA.
Prvou vecou, ktorá v prípade dosky „Iron Scorn“ vypláva nespochybniteľne na povrch je samotné žánrové zameranie tejto japonskej akvizície. Légia Andromedy totiž produkuje death metal vo svojej možno nie najrýdzejšej podobe, ale hlásenie sa k tomuto smrteľnému tvrdokovovému odvetviu je neprepočuteľné počas celej hracej doby. Od nazvučenia nástrojov, cez vokálne zafarbenie až po samotné riffy je prítomnosť Dámy s kosou takmer hmatateľná. Za jediné odbočenie smerom k čiernemu kovu sa dá s notnou dávkou fantázie považovať piaty song „Sociopathic Infestation“ spolu s nasledovníkom „Aim At The Starless Sky“, no toto temné intermezzo evokuje nanajvýš nečakané zafarbenie hlasu, ktorý znenazdajky disponuje krkavčím syndrómom a v druhom spomenutom prípade je táto drobná štýlová odbočka podporená jemným odtieňom blacku naznačenom v spôsobe riffovania. A dostávame sa k hlavnému nositeľovi výnimočnosti, ktorý robí z LEGION OF ANDROMEDA niečo, čo zaujme napriek tomu, že v podobe „Iron Scorn“ idú títo samuraji po prvýkrát s kožou na trh. Už niekoľko raz som spomenul fakt, že dominantným elementom v ich tvorbe sú death metalové riffy. Tie sú síce zaobalené do akéhosi tenkého plášťa utkaného z noise a industriálu, no to čo nepripraveného poslucháča ubije spoľahlivejšie než parný buchar je skutočnosť, že jednotlivé songy ktorých je na doske celkovo sedem ponúknu vždy ten istý scenár, od ktorého sa počas celej hracej doby neodchýlia ani o milimeter. Každý jeden track sa totiž vyznačuje absolútnou absenciou snahy o akékoľvek spestrenie či vybočenie a od začiatku do konca je tvorený jedným jediným donekonečna sa opakujúcim riffom, pričom priemerná dĺžka kompozícií je šesť minút. A aby toho nebolo málo, vokálna linka operuje v rovnakých intenciách – text obmieňajúci jednotlivé slová čo najmenej opakujúci sa nepočetne krát a v kombinácií s hudbou vytvárajúci akési ohavne pokrivené podoby nepozemských mantier prichádzajúcich z tých najvzdialenejších zákutí chorej mysle zdecimovanej neľudskými návalmi toho najdesivejšieho šialenstva. Z počúvania albumu „Iron Scorn“ sa tak nestáva relax, ale ľúty súboj kdesi uprostred labyrintu vlastného podvedomia kde každé pokĺznutie môže mať nedozerné následky.
Možno si poviete, že niečo takéto je znakom absolútneho hudobného amaterizmu urážajúceho akýkoľvek umelecký smer. Veď koho by bavilo počúvať zas a znovu jeden a ten istý primitívne jednoduchý a otravne monotónny riff vediac navyše, že s každý nasledujúci song prinesie presne ten istý závan páchnuceho šialenstva. Áno, to všetko je stopercentná pravda, ALE... ale je tu ešte jedna vec, ktorá všetky vyššie spomenuté skutočnosti razom povyšuje na niečo viac, ako len snahu o hranie sa na umenie. LEGION OF ANDROMEDA totiž vystavala tento na pohľad amatérsky pôsobiaci opus s nečakaným citom a rafinovanou premyslenosťou. A to vo výsledku spôsobí, že po vás „Iron Scorn“ chňapne ako oceľová čeľusť z ktorej niet úniku. Primitívnosť a jednoduchosť? Áno, iste, ale zároveň až šamansky pôsobiaca hypnotickosť celku. Ak by som mal teda jednou vetou popísať to, čo sa na doske skutočne odohráva, musel by som vedľa výrazu death metal určite dosadiť tiež spojenie ritual music. Presne takýto pocit vo mne totiž zostáva po dohratí poslednej „Fist Of Hammurabi“, po ktorej sa všetko vráti opäť na začiatok.
Veci naozaj niekedy nie sú také ako sa zdajú. A práve preto sa moje celkové hodnotenie po niekoľkonásobných spoločných stretnutiach začalo dvíhať z pôvodnej dvojky, aby sa nakoniec zastavilo na čísle zaslúžene vyššom.
Autor: Dagon
Seznam skladeb:
1. Transuranic Ejaculation
2. Cosmo Hammer
3. Overlord Of Thunder
4. Scourge Of Pestilence
5. Sociopathic Infestation
6. Aim At The Starless Sky
7. Fist Of Hammurabi

Oficiální stránky:
Legion of Andromeda @ fcb
K recenzi poskytlo vydavatelství:
At War with False Noise
Země původu:
Japonsko
Rok vydání:
2015
Hodnocení:
7/10
Přečíst »

Akhlys - The Dreaming I

| 14.5.15

Loni vyšla nejedna deska, která blackmetalovému podsvětí vytřela zrak, ale mezi ty nejzářivější patřila bezesporu „Ego Dominus Tuus“ amerických Nightbringer. Ústřední postava kapely Naas Alcameth své kreativní úsilí nevěnuje pouze noci, ale také apokalyptickým Bestia Arcana, dark ambientovým Temple of Not a v neposlední řadě také AKHLYS, o kterých bude dnes řeč. Debutová deska „Supplication“ z roku 2009 je, pokud mě paměť nešálí, čistě ambientová a ne tak ohavně temná jako materiály Temple of Not. Sám autor se o ranné tvorbě AKHLYS vyjadřuje jako o ambientu s vlivy black metalu. Ale v roce 2012 se AKHLYS projevili s demo skladbou „Aoratos“, kterou si můžete poslechnout zde a kde už lze pozorovat jemné propojení blackmetalových kytarových ploch právě s ambientem. Moc jsem se těšil, co Naas s tímto svým asi nejosobnějším projektem předvede. Proč nejosobnějším? Protože AKHLYS zcela čerpají ze snů samotného autora. Nutno dodat, že se nejedná o sny obyčejné, ale spíše lucidní a vůbec projekt čerpá i z dalších neobvyklé praktik a zážitků spojených se spánkem.

Narovinu, „The Dreaming I“ je moderní blackmetalová nahrávka s ambientními mezihrami, takže se žánrové role oproti „Supplication“ zcela obrátily. Pokud jste se po „Aoratos“ stejně jako já těšili na organické prolnutí obou žánrů, lépe se vám povede s Bestia Arcana. Co se týče blackmetalové stránky věci, i zde se samozřejmě najdou jasné paralely s dalšími Naasovými projekty, ale i tak si myslím, že zůstávají AKHLYS dostatečně sví. Kytarový zvuk vychází z „Ego Dominus Tuus“, ale je mnohem, mnohem hutnější a společně s brutálními bicími (zásadně odlišný styl od Nightbringer) působí „The Dreaming I“ doslova jako přílivová vlna zelenočerného temna. Hadovité melodie ve vysokých tóninách zde mají své místo zajištěno, jsou zde i kytarové nápady, které jste v Naasových kapelách ještě neslyšeli. A věřím, že třeba ten kvílivý kytarový nářek v „Consummation“ z hlavy jen tak nevyženete. Zvlášť, když ve své podivné meditativnosti stojí téměř v opozici k násilí „Tide of Oneiric Darkness“ či zlovolné majestátnosti titulního songu. Ano, i barvitost je důležitou součástí této desky. Každá skladba reprezentuje jiné snové scény, jiné pocity a vše dohromady tvoří jeden chaotický, avšak stále homogenní vír.

Ale i přesto na mě „The Dreaming I“ naneštěstí působí příliš „obyčejným“ dojmem. Deska to je nepochybně kvalitní a upřímná, ale... Temnému podproudu Nightbringer se již mnohokrát podařilo mě doslova unést, avšak fluidum, které pod povrchem AKHLYS cítím, se nemůže (a nebo nechce?) dostat na povrch. Buď je problém v desce a nebo ve mě. Přece jen promo nenabízí plnohodnotný prožitek. Nemám zatím texty a kvalita také není jako z CD (i když si Debemur Morti se svými zásilkami dávají záležet). Občas se mi třeba zdálo, že ve sluchátkách slyším jakoby skryté, detailní motivy, ale nevěděl jsem, zda mě šálí sluch a nebo tam skutečně jsou. Originál by tuto otázku možná vyřešil. Takže časem.

Rád bych hodnotil mnohem výše, takřka na úrovni absolutoria, jako tomu bylo v případě Nightbringer, ale nakonec nemůžu. Čekal jsem příliš mnoho a nebo se mi opravdu dostalo mála? Nejsem si jist. Rozhodně ale „The Dreaming I“ neignorujte. AKHLYS posluchači předloží dostatečně přístupný a poutavý zážitek, kterému jistá hloubka nechybí. Ale opravdu se nemohu zbavit pocitu, že by mohlo být „lépe“.

Autor: Dalihrob

Seznam skladeb:
1. Breath and Levitation
2. Tides of Oneiric Darkness
3. Consummation
4. The Dreaming Eye
5. Into the Indigo Abyss

Oficiální stránky:
Akhlys @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Debemur Morti Productions

Země původu:
USA

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

Přečíst »