Můj konec ledna se nesl v duchu nečekaných vánočních dárků. Po rozbalení doporučené zásilky se na mne usmál tmavý obal mini CD death/doomové kapely ET MORIEMUR. Tento mladý objev české hudební scény (sídlící v Praze) po roční existenci představuje svůj materiál a já mám hlavu plnou dotazů a spekulací. Ostatně jako vždy když mám na miskách vah něco takového – přestože se totiž jedná o mladou kapelu, pánové nejsou ve svém oboru žádnými začátečníky. Za nástroje zasedli členové či exčlenové Return Of Innocence , Cruadalach , Dissolving The Prodigy či dokonce SSOGE, což samo o sobě maluje velmi nadějné vyhlídky. Takže, jak si tedy „Lacrimae Rerum“ vedlo pod mým hledáčkem? První pohled a vůbec první zkušenost s nahrávkou byla ta vizuální. Desce příjemně sedl decentní a nerušivý tmavý booklet, anonymnost a veliká čistota stylu i zpracování. Pokud jde o jeho kompatibilitu s hudební složkou, dá se říci, že naplno splnil očekávání. Hudební složka je přesně taková, jak byla uvedena a představena. Po krátké klávesové introdukci jsem měl co dočinění s melancholickou klasikou, a to minimálně dobře nazvučenou. Právě ona čistota zvuku a profesionální feeling velmi umocnil dojem z celého kompaktního disku a docílil též dobré čitelnosti a poslouchatelnosti. Za zvukovou složkou nezaostává ani práce jednotlivých muzikantů. Čtyři pochmurné skladby proložené klavírními vložkami jsou velmi standardně nahrané a působivě komponované. Autoři se i přes vycítitelný koncept, tradičnost nahrávky a vůbec přes komornost celé desky skladatelsky vyjádřili po svém. A vůbec ne špatně. Posluchači je představeno široké spektrum kytarových či baskytarových obrázků od silných riffů až po klasické lehké vybrnkávání, které je doprovázeno střídavým rytmem bicích a klávesovým podkladem. Jednotlivé složky a účast nástrojů mi přijde vyrovnaná. Neměl jsem nějaký rušivý dojem či pocit nevyrovnanosti. Moment navazoval za momentem a nic nebránilo skladbám nabrat na větší celistvosti. Rozvinutí nástrojového spektra pomocí dvou rozdílných vokálů též dopadlo nerušivě. Tato známá kombinace se bez obtíží nabalila na základní hudební korpus a kladné body za nazvučení patří i jí. Netřeba se tedy obávat nějakého přehlušení či naopak nevýraznosti. Více jak třicet minut hudebního materiálu uteklo proto příjemně a bez nějakých záseků. Občas koncept alba narušily klávesové vložky, o kterých nedokážu říci, zda byly skutečně ideálním tahem. V kontrastu s atmosférou a vůbec celým vyznění alba mne klávesy poněkud iritovaly a to i přesto, že se nejedná o špatně provedené pasáže. Každopádně nemohu tvrdit, že by šlo o nějaký velký zásek či neduh, spíše to působilo trošku nepřirozeně. Jinak ke čtyřem metalovým a hutným skladbám snad mnoho výhrad nemám – čekáte-li příjemnou klasiku a eleganci docílenou kombinací dvou notoricky známých žánrů, jste na dobré adrese.
Přestože by se z mého uzlíku postřehů dalo vyčíst, že se nejedná o nijak převratnou či zásadní nahrávku, zanechává ve mně první dílo ET MORIEMUR mnoho pozitivních zážitků. V první řadě se totiž jak produkcí, tak hráčským umem jedná o velmi kvalitní počin, který ani omylem nemá šanci urazit příznivce této hudby. Naopak je velmi povzbudivou a úctyhodnou momentkou pro chvíle, kdy se chce posluchač smutně zamyslet.
K recenzi poskytl: Et Moriemur
