Jistě je vám dobře známa situace, kdy se na něco opravdu těšíte a nemůžete dospat dne, kdy onu věc získáte. Tahle situace nastala ve chvíli, kdy jsem poprvé uslyšel o novém Azazelově projektu URGE. Stačila mi jediná ukázka, pár slov s hlavním protagonistou a deska byla doma. Na nosiči převázaném uzlem oběšence se však prezentují celky dva. I přesto, že IR jsou pro většinu kapelou absolutně neznámou, věřím, že label Old Legend je dostatečnou zárukou prestiže. Chvilička nebetyčných zvuků, jemná melodie umírněné kytary… vokální tortura, basa, pomalé bicí… „come on, come on“ a rozjíždí se možná nejlepší skladba celé desky. Absolutně dokonale promyšlená kompozice. Jednoduchý, moderní black metal s dávkou úcty ke starobě. Tempo a šílená melodie, která vás nakope do zadku. Poláci se s tímhle nepářou a může začít pogo podle jejich zvyků. Stokiloví kluci opouštějí stoly, odkládají pivo a vydávají se na parket užít si svůj metalový folklór. Jedinečná jízda s moderním zvukem, který nabízí vše, co je předností nahrávky. Energie, agresivita, atmosféra. Vokalista Thabel se od našeho posledního setkání velice solidně vypracoval. Rovněž přátelství s kultovními Infernal War kapele rozhodně prospívá. Nikdy není na škodu učit se od zkušenějších kolegů. IR se za svou první nahrávku nemusí vůbec stydět, naopak mají být na co pyšní - „zajebisty kawałek“.
Ano, určitě se nemýlíte, když uvažujete, kde jste se setkali právě s touhle kytarou a stylem bicích. Stačí několik vteřin a víte, že jde o staré známé. Azazel neodešel do starého železa, jak se mnohokrát říkalo, ba naopak - oprášil kytaru, přizval Belphegora s Káňou a začal právě tam, kde kdysi skončil. Nemůžu se zbavit pocitu, že slyším dvojče „Uctívání temné zuřivosti“. Pořád čekám, že se objeví Adramelech…ale to je jen chvilka nostalgie. Věřím, že nikdo z URGE nepovažuje kapelu za pokračování Inferna, ani ničeho podobného. Azazelův specifický rukopis však zůstal v neměnné podobě a určité podobnosti s bývalou tvorbou se nedají upřít. Nicméně pestrý vokál, který se různorodě, avšak velmi nenápadně, proměňuje v kvílení hysterického pacienta ústavu pro mentálně choré, přes krkavčí skřehot až k velmi jemnému bowlingu, odvádí kapelu k úplně jiným břehům. I přesto, že URGE poskytli pouhé tři skladby, tleskám. S maximální spokojeností a pocitem naplnění zavírám zčernalou placku zpět do obalu.
Věřím, že tohle splitko nebude mít hluboký význam jen pro mě, ale že se najde mnoho „uctívačů“ černého kovu, kteří velmi rádi přičichnou již ke známé, avšak perfektní práci těchto hluboce oddaných muzikantů.
