Ač nám léto dává sbohem a kolem nás je pomalu zaděláno na přitažlivý a příjemný podzim, je takřka nutností podívat se za sebe a vymést na chodník věci, na které občas rádi zapomínáme, či které nemůžeme v danou chvíli splnit. Heslo "pozdě, ale přece" je možná pro někoho alibismem, ovšem z té ryze praktické stránky se spíše přeci jen raději držím rčení "nemusí pršet, stačí, když kape". A když už mluvíme o úklidu a vítá nás nejzamyšlenější období roku, přichází ty pravé nálady na něco zádumčivého. To "něco" by s klidným svědomím mohla být nová deska SHINING. Album nesoucí číslo sedm je v jistých ohledech překvapující, vyvolává diskuze a mým drobným úkolem je zamyslet se nad těmito různými úhly a přidat ten svůj.

Co poslouchám reakce známých či kolegů, setkávám se převážně se spornými názory a myšlenkami týkající se převážně toho, že SHINING se svým „Född Förlorare“ ztratili na svém tolik typickém feelingu, což mne pochopitelně docela znepokojovalo. Nastoupil jsem tedy dlouhou a podrobnou cestu, během které jsem si novinku řádně prozkoumal a prověřil. Materiál, jenž Kvarforth a spol. představují na svém sedmém albu, je dle jejich vlastních slov tím nejosobitějším a nejniternějším, co kdy stvořili. A já s tím skutečně mohu souhlasit, a to i přestože máme co dočinění s docela jinou skupinou.

Když jsem několikrát o „Född Förlorare“ zakopl v diskusích a věnoval mu pár slov, vyslovil jsem myšlenku, jenž bych velmi rád rozvedl i zde. A to takovou, že osobně mi deska přijde jako přímý následovník „Angst“ a předchůdce „Halmstad“. Aktuální deska na mne feelingem působí právě tak, jak by zněla čtyřka, kdyby nebylo výborného „The Eerie Cold“. Tyto souvislosti jsou možná čistě moje subjektivní, nicméně logicky mi na tomto místě zapadá vskutku více, nežli čtyřka. Ta mi totiž přijde jako velmi vydařený krok stranou mimo zavedený trend. Ovšem opusťme moje spekulace a vydejme se vstříc sedmému dílu celé série. Po experimentálním a techničtějším „Klagopsalmer“ si ponechalo „Född Förlorare“ i zde precizní technický a hráčský kabátek, který krom zajímavého zvuku ledacos prozradí i o skladatelských schopnostech dnes již vcelku klidné bytosti, ve kterou se Kvarforth vykrystalizoval. Nové album, které se mimo jiné odkazuje i na autorovu minulost a dětství, nikterak neslevuje z dřívějších nároků a představuje v současnosti širokou škálu syntéz špinavého rocku a extrémního metalu. Kde je tedy změna? Ne, není ani v Kvarforthově vokálu, který dle mého časem neztrácí na síle, naopak velmi zraje. Domnívám se, že změna tkví v měnícím se pohledu na svět, který Niklas svým stárnutím posouvá odlišným směrem, nežli rané desky. Dost tomu pomáhá i obměna osazenstva kapely, která prakticky až na onoho jediného člena není původní. To jsou všechno změny, které se do hudebního vývoje jednoznačně promítnou. Nová tvář SHINING je ve své podstatě velmi složitá a přestože můžeme vysledovat jasných odkaz dřívějších desek (zvláště pak již zmíněných „III“ a „V“), očekává se po nás jiný pohled na věc. A to pohled omnoho střízlivější. Sledovat tuto proměnu je na jednu stranu pro mnoho lidí velkým rozčarováním, na druhou stranu zajímavým kaleidoskopem. Ano, i SHINING, známí za svou kariéru jak excesy a skandály, tak svou progresí, zachází opět dál a dál. A čím déle současnou desku poslouchám, tím více se ptám na jedno - kdy už nebude mít ono "zlobivé dítko" dalších východisek?


„Född Förlorare“ jde dále i co se týče poslouchatelnosti. Předchozí z dílů celého dlouhého příběhu nejsou zrovna stravitelným chodem pro každého posluchače, každopádně v tomto jde sedmý ještě mnohem dál. Troufám si tvrdit, že leckterému otrlému posluchači představil svou tvrdou a poněkud méně stravitelnou skořápku v celé své kráse. Prokousat se albem i napoprvé vyžaduje buďto velkou soustředěnost, nebo bezmeznou apatii. Tento hudební kus není muzikou do auta či k mytí nádobí, nehodí se dokonce ani k procházkám či cestování. Skutečně fixuje posluchačovu pozornost natolik, že v ideálním měřítku je sklenka dobrého alkoholu a příjemná pohovka takřka nutností k poslechu. Zkrátka udělat si čas a vychutnávat - i v tom tkví jedno z kouzel této nové tváře.

Čím více se nořím do nového díla z pera SHINING, tím více zjišťuji, že „Född Förlorare“ není deskou pro běžný poslech, není ani běžným dílem SHINING. Na jednu stranu velmi ocenitelná touha po progresi a osobitosti, na straně druhé vcelku tvrdá karamela pro posluchačskou základnu. Rozloupnout tuto tvrdou slupku není věru náročné, nicméně - ať poslouchám, jak poslouchám, nejedná se o "jenom dobrej technickej rokenról", jak si někteří mí kolegové myslí. Nová deska má rozhodně velkou duši, znatelný vývoj a neuvěřitelnou vyzrálost, ovšem i tato cena něco stojí. Pro mne jednoznačně velmi kvalitní a krásná deska, byť jí díky její svéráznosti nikdy nenaposlouchám tolik, jak bych možná chtěl. Nikdy jsem nebyl zastáncem číselného hodnocení a právě v tuhle chvíli si myslím, že hodnocení není zrovna na místě. Hodnotit objektivně tuhle desku je, myslím, jedním z nejtěžších úkolů, které jsem doposud jako redaktor zažil. A jak je tomu u vás?