Budiž představeno v pořadí čtrnácté (!!!) dlouhohrající album zaprášeného průmyslového tělesa UMBRTKA. Špínu a strojírenství oslavující, rzí i rumem kvetoucí a surrealisticky matoucí dílo krčící se ve stínu před slunečními paprsky, které ozařují náš globus z temného vesmíru. „Spočinutí“ třináctkrát za sebou 'ostíní' vaši mysl na nesčetněkrát mnoho způsobů. Z nášivek zdobících bedra džísky našeho prejt pojídajícího boha vzniká album věnované památce Radka Havla, který před nedávnem došel svého vlastního spočinutí…
„Spočinutí“ není v žádném případě dalším albem UMBRTKY v pravém slova smyslu. „Spočinutí“ je vším možným i nemožným. Nečekaným, nejednotvárným a nepochopitelným. „Spočinutí je pro posluchače něčím novým, dosud neokoukaným, respektive neoposlouchaným. Je tím, čím ho vidí jeho tvůrci – triumfem prachmatismu, který nemůže netriumfovat.
Tento zavádějící úvod je přesně tím, čím je první dojem z vyslechnutí „Spočinutí“. Recenzentsky náročná „kompilace“ nesoucí se v duchu vzpomínek a odkazů tvůrců, jenž novým a pro mnohé nepochopitelným způsobem přinášejí další kapitolu UMBRTKY. Procitnout a pochopit nebude pro některé úkol lehký a příjemný. O to zajímavější však budou reakce a názory (nejen) umbrtkových příznivců.
Jak to má čtenář dosud nezasažený pochopit? Toť otázka trápící mě od samého počátku. Jak tohle album vysvětlit v několika větách a odstavcích. Vždyť každá z třinácti skladeb by zasloužila vlastní oddíl textu. Ať z důvodu chvály nebo kritiky. Album je natolik různorodé a styly křížící, jako uzly železniční sítě. Uzly, na kterých se potkávají lokomotivy parní i motorové s pendolínem, TGV a moderními elektrickými koráby plující na magnetických drahách. Minulost se setkává s budoucností na jednom místě a mísí se do podoby šedé hudební fúze, která nenechá jediného posluchače chladným.
Pod poutavým obrazem Lukáše Kudrny se skrývá dílo, které si nezadá s ničím obdobným. Mísit temný a zlý black metal s budovatelskými hitovkami, melancholickými songy, tanečními úlety nebo jazzem a funeral doomem na jednom nosiči chce hodně kuráže a umu. Tento podivný „paskvil“ v sobě však ukrývá mnoho kvalit a působivých nápadů. Občas jsou některé jeho součásti sice „až moc“ zvláštní, bizarní a nezapadající. Proto se na „Spočinutí“ musí člověk dívat s nadhledem jako na „ujetý“ celek. Propracované jsou i jednotlivé součásti, ale celek je vždy více, než součet jeho částí. Sedmdesát sedm minut dlouhá bláznivá cesta za poznáním…
... ulev od práce všem...
...co dřou se pod sluncem...
Rozepsat tedy jednotlivě hudební obsah není téměř možné. Mohl bych vyrukovat s krátkým výčtem, který by zahrnul kapely jako Darkspace, Kraftwerk, Burzum, Katatonia a mnoho, mnoho dalších. Variabilita interpretů, žánrů a vlivů je nekonečná. Čím širší máte záběr, tím více detailů se vám povede rozeznat. A dá to práce najít všechny skryté detaily a záměry.
Krom hudebního obsahu si pozornost zaslouží i grafické zpracování a obzvláště textová složka. Na obou si dali tvůrci záležet s nápaditostí jim vlastní. Proplouvat skladbami s bookletem v ruce a pozorně hltat slovo po slovu vás ještě více ponoří do tohoto díla.
Poslední, čemu bych rád věnoval pozornost je množství hostů, kteří se na albu podíleli. Z mého pohledu si nejvíce chvály zaslouží nejmenovaná zpěvačka, která pětici skladeb obohatila svým krásným hlasem.
Podobně jako lidský život, tak skladby i celá alba musí jednou spočinout. I „Spočinutí“ po téměř osmdesáti minutách dorazí do cílové stanice a mně nezbývá než nějak nesumarizovat a výsledně zhodnotit tento exces. Otázkou je ale jak? Pochválit tvůrce za vše co se mi na desce líbí a strhat to co mi nesedlo? Ano můžu, ale myslím, že každý z vás bude mít své pro a proti jiné. Nebudu vás tedy obtěžovat tím svým. „Spočinutí“ mě však učarovalo a i přes pár drobností, které bych mu vytkl, ho považuji za odvážný a spanilý krok do neznáma. Co bude následovat netuším a ani prozatím vědět nechci. Rád se však nechám znovu překvapit…
K recenzi poskytl: Umbrtka
