Pojďme se dnes opět podívat do českých luhů a hájů a představit si debutní počin brněnské kapely Heiden. Kapela existuje od roku 2003 a debutní album s názvem Potomkům Pozemského Soumraku vydala v loňském roce pod Eclipse Productions. Jak už obal napovídá, máme tu co dočinění s další ze zástupu kapel, jejichž tvorbu inspiruje příroda, pohanství, dávné kulty a tradice. To ale ještě není vše, co tvorbu Heiden inspiruje. Tou poslední věcí je podle mnohých nejlepší česká black metalová kapela Trollech a její leader Lord Morbivod. Spojení je to dokonce na několika frontách. První, na které přijdete hned po několika vteřinách poslechu je hudební inspirace právě plzeňskou kapelou. Věcí druhou je hostování Lorda Morbivoda při nahrávání tohoto opusu. Mastering tohoto alba se povedl téměř dokonale. Zvuk je krásně čitelný, ale nelze říci, že by byl nějak uhlazený; to v žádném případě. Na druhou stranu nejde ani o takovou zvukovou agresi, jakou předvádí na Černém Kultu Silva Nigra. Podle mne lehký kompromis. Jedinou nedotaženou věcí tak zůstává automatický bubeník, který minimálně ve dvou prvních skladbách ruší poslech a působí místy dost křečovitě. Vokál je vcelku příjemný hlavně z důvodu, že ve většině skladeb je rozumět textům. Že Kverd opěvuje Šedý Rod asi nikoho díky spřízněnosti s Trollech nepřekvapí. Nicméně texty jsou zdařilé, a díky srozumitelnosti vokálních linek si je lze řádně vychutnat. Na albu se objevuje 8 skladeb, jež jsou propojeny neustálým vánkem větru. Zdá se to býti dobrý nápad, nicméně po několika skladbách začnou takovéto pěti až patnácti vteřinové "mrtvé" pasáže otravovat a rušit dojem z poslechu. I po skladatelské stránce se Heiden velmi podobají Trollech.
Do Asury, Johannese a Morbivoda jim však něco schází. Na albu chybí opravdu silný moment; i když jsou všechny skladby zvládnuté hudebně i textově, ve skladatelské činnosti by to chtělo ještě trochu zabrat. Kverd spolu s Varnagem prostě zatím nemají ten správný čuch na silné melodie a pasáže. Žel tento nedostatek postihnul 90% celé desky, a tak působí celé album nedotaženým dojmem. Na albu se mísí pomalejší skladby s agresivnějšími, symbiózu narušuje pouze šestá skladba, jež je velice průměrná akustická píseň, které stejně jako celému albu chybí výrazně silný moment. K nejvyvedenějším skladbám na desce patří pátá a sedmá píseň, ve které si navíc přijdou konečně na své opravdoví vyznavači několikrát zmiňovaných plzeňských lesníků. Lord Morbivod poctil právě sedmou Pomstu Dřevěného Rodu svým vokálním projevem.
Heiden jsou lehce nadprůměrná kapela, která se, za předpokladu hlavně skladatelského posunu kupředu, může časem dostat mezi českou elitu. Na to si ale musíme počkat minimálně do podzimu, kdy má vyjít v pořadí druhá dlouhohrající deska Heiden. Protože nejbližší srovnávací jednotka - plzeňští Trollech, jsou na tom přece jen minimálně o jednu třídu lépe.
