Nebýt před dvěma lety recenze na „Exit“, kterou spáchal Under, zřejmě bych AGRYPNIE nikdy nepoznal. Zpočátku jsem ani zmiňované desce příliš velkou pozornost nevěnoval. Důvod? Ať to zní jakkoli divně či amatérsky, míval jsem dost velký odpor k německy zpívaným albům, nemyslím tím však předsudky. Dokázal jsem k nim přistupovat stejně jako k anglicky, česky či rusky zpívaným cd, jen mi trvalo delší dobu, než jsem se rozhoupal. Nicméně toto již nyní neplatí. Ptáte se proč, a kdy nastal zlom? Může za to právě zmiňovaný debut „Němců“ AGRYPNIE (uvozovky proto, že Torsten aktuálně žije v Austrálii). Po dvou letech si tedy kapela přichystala novinku, která se jmenuje prapodivně – „16[485]“ (tento název nikomu nic neřekne, neboť se jedná o něco, co chápe pouze autor v závislosti na jeho životních zkušenostech). Za poznámku také jistě stojí, že o všechny instrumenty a vokály se opět postaral Torsten, pouze s bicími mu vypomohl René.
První, co mě po debutovém doposlechnutí alba napadlo, bylo, že v celé hodině a čtvrt hracího času není prostor pro nudu. Skladby jsou velmi pestré, ať již z hlediska melodií nebo postupů, obměn, nálad… To je bez debat jedna z hlavních devíz, pokud opomineme energii, která z nahrávky na míle daleko sálá. Na druhou stranu, jedná se o velmi charakteristickou práci, ve které je skryta jedna velká výhoda – vše komponoval pouze jeden člověk, přesně tedy věděl, co do skladeb umístit a co nikoli. A takto je to i s rukopisem. Rozhodně si ale nikdo nemyslete, že „16[485]“ navazuje na „Exit“. To nikoli. Jedná se o zcela samostatnou existenci. Všechny texty jsou opět v němčině, což možná bude někomu vadit, nicméně právě zde bych apeloval na to, aby deska nebyla předem zatracována! Byla by to ohromná škoda. S úsměvem na rtech musím dodat, že bych si jiný jazyk na albu po mnoha posleších ani nedokázal představit. Společně s tím, jakou má Torsten barvu hlasu a jak frázování perfektně sedí v kompozicích, je to až neskutečně návykové.
Rád bych se na chvilku pozastavil nad produkcí, která je hodně vyspělá. Zvuk skladby podporuje, žene je dopředu a dává vyniknout prakticky všemu, co je třeba. Ať se jedná o klávesový zvuk kdesi v pozadí, akustickou hru, prostě cokoli. Je dobře, že Torsten věnoval produkci tolik času, neboť jedině s tímto výsledkem jsou slyšitelné a výrazné všechny motivy, které pro „16[485]“ složil. A vzhledem k tomu, že každou skladbu křižuje spousta podmanivých melodií, plochý sound by zcela jistě neprospěl. Právě jeho dynamika je jednou z obrovských předností.
AGRYPNIE se nesnaží nijak okouzlit či bořit hranice black metalu, je jasně cítit, že každá sekunda je tvořena z radosti a zanícení. Spousta alb má ten defekt, že z nich cítíte jakousi křeč, potřebu něco nahrát či malou snahu oddělit zrno od plev - z velké části defekt mnoha (melo) black metalových kapel. A myslím, že posluchači jsou v dnešní době zavaleni takovým množstvím hudby, že je mnohem těžší zaujmout něčím opravdu dobrým a svojským. A upřímné album, na kterém si nikdo nezvyšuje ego a nesnaží se o něco, na co nemá, lze poznat po pár soustředěných otočení CD.
Je mi tedy velkou ctí, že mohu recenzovat takto skvělý počin. „16[485]“ je něčím, co dělá z AGRYPNIE naprostou špičku black metalu v Německu. Jestliže se v době „Exit“ pohybovali kdesi v druhé řadě, nyní jasně dokázali, kde je jejich potenciál. Nebojí se do své hudby dostat něco, co ji udělá zajímavou, nestraní se melodií, dělají věci upřímně a z nejlepšího přesvědčení. A za každý pozitivní ohlas jsou velmi vděční. Díky dlouhotrvající komunikaci s Torstenem vím, že je to velmi skromný člověk, o kterém (bez debat) v budoucnu ještě uslyšíme. Nuž, a že jste ještě do styku s AGRYPNIE nikdy nepřišli? Co takhle začít třeba poslechem aktuálního alba, a poté se podělit o dojmy v komentáři pod recenzí? Pevně věřím, že se najde mnoho jedinců, kteří budou sdílet moje nadšení. I proto nechám hlubší rozbory na ostatních. Jsem zvědav na jednotlivé poznatky. Můj osobní aspirant na TOP 5 letošního, zatím ještě mladého roku!
